| Ročník: 2025 | Volume: 2025 |
| Číslo: 1-2 | Issue: 1-2 |
| Vyšlo: 31. ledna 2026 | Published: Jan 31st, 2026 |
| Svozilová, Magdalena.
Divadelní tvorba jako terapeutický nástroj pro podporu duševního zdraví u starších dospělých: kvalitativní studie .
Paidagogos, [Aktualizováno |
#2
Zpět na obsah / Back to content
Divadelní tvorba jako terapeutický nástroj pro podporu duševního zdraví u starších dospělých: kvalitativní studie
Theatre creation as a therapeutic tool to promote mental health in older adults: a pilot study
Abstrakt: S ohledem na rostoucí populaci starších dospělých je stále důležitější zaměřit se na pohodu této věkové skupiny. Divadelní tvorba se jeví jako jedna z perspektivních cest k posílení duševního zdraví těchto osob. Kvalitativní studie zkoumá zkušenosti účastníků dramatických kurzů divadla "Na cucky" se zaměřením na benefity pro duševní zdraví. Účastníci kurzu uvádějí, že získávají nástroje a dovednosti pro účinnější zvládání samoty, boji s depresí a pro podporu v situacích ztráty blízké osoby či zdokonalují své umělecké cítění a kreativitu. Výzkum nasvědčuje, že systematické začlenění divadelní tvorby do programů pro seniory může mít pozitivní dopad na jejich duševní zdraví.
Klíčová slova: Divadlo, wellbeing, starší dospělí, mentální a duševní zdraví.
Abstract: Given the growing population of older adults, it is increasingly important to focus on the wellbeing of this age group. Theatre-making appears to be one promising avenue for enhancing these individuals' mental and emotional health. This qualitative study explores participants' experiences in 'Na Cucky' drama classes, focusing on the benefits to mental and emotional health. Course participants report gaining tools and skills to cope more effectively with loneliness, combat depression, and navigate situations involving the loss of a loved one or improve their artistic sense or creativity. Research suggests that systematically incorporating theatre production into programs for seniors can positively impact their mental and emotional health.
Keywords: Theatre, wellbeing, older adults, mental and emotional health.
Úvod
„Duševní zdraví je stav duševní pohody, který lidem umožňuje zvládat životní stres, uplatňovat své schopnosti, dobře se učit a pracovat a přispívat své komunitě.“ (WHO, 2023)
Duševní zdraví neznamená pouze absenci duševního onemocnění, ale jedná se o vnitřní určitou rovnováhu, která jedinci umožňuje využívat jeho schopnosti v souladu s univerzálními hodnotami společnosti. Galderisi konkretizuje ještě dílčí aspekty duševního zdraví: Základní kognitivní a sociální dovednosti; schopnost rozpoznat, vyjádřit a regulovat vlastní emoce a vcítit se do druhých; flexibilita a schopnost zvládat nepříznivé životní události a fungovat v sociálních rolích (Herrman a kol, 2005; Galderisi a kol., 2015). Současná stárnoucí společnost čelí nejednomu problému souvisejícímu s duševním zdravím starších dospělých.
Individualisticky orientovaný životní styl velkého množství populace moderního světa způsobuje větší pocity osamělosti a izolace. Sociální izolace a samota představují klíčové výzvy v oblasti veřejného zdraví v ekonomicky vyspělejších zemích (Blazer, 2020). Zvýšené pocity osamělosti a sociální izolace mohou vést k dalším duševním poruchám. Např. riziko onemocnění depresemi se zvyšuje u osamělých starších lidí na 50 % (Donovan a kol., 2017). Na druhou stranu jiné studie dokazují, že u účastníků výzkumů s pevnějšími sociálními vztahy je až o 50 % větší pravděpodobnost přežití oproti účastníkům s žádnými či slabými sociálními vazbami (Holt-Lunstad a kol., 2010). Mezi další potíže v rámci duševního zdraví mezi staršími dospělými se řadí úzkost, stres a další symptomy spojené s neurokognitivními poruchami, kam patří například další afektivní potíže jako anhedonie (Newman, Zainal, 2020).
Důležitou součástí by měla být preventivní péče a zařazování do veřejného prostoru programy, které předcházejí izolaci a dalším potížím v emoční a duševní rovině. Nejvíce prozkoumanou terapií, která má dostupnou evidenci efektivity v léčbě osamělosti a dalších negativních symptomů projevujících se v rámci mentálního zdraví jedince je kognitivně-behaviorální terapie, která snižuje pocity osamění a s nimi spojené depresivní či úzkostné prožívání člověka. Kognitivně-behaviorální terapie může být poskytována, jak osobně, tak v online prostoru (Käll, Jägholm a kol., 2020). Další možností, jak předcházet pocitům osamění především u méně mobilních osob je například zapojení dobrovolníků, kteří dělají těmto lidem společnost, či služby, které se zaměřují na urovnání napjatých vztahů v rodině člověka. Dále jsou využívány moderní technologie, roboti či podpůrné skupiny (Besaha a kol, 2020; Vidovićová, Menšíková, 2023).
Právě jednou z možných intervencí, které mohou sloužit k prevenci pocitů osamění a možných depresivních či úzkostných poruch jsou kreativní přístupy a využití umění. V dnešní době je již předmětem zkoumání umělecká terapie v rámci všech druhů umění (Kantor, 2016; Šochmanová, 2020). Dramatické umění a jeho terapeutické účinky jsou součástí disciplíny dramaterapie (Jennings, 2014). Jedná se o využití divadelních a dramatických prvků, které nesledují estetický cíl v podobě umělecké inscenace. Vedle dramaterapie uvažujeme ještě teatroterapii, kdy je cílem nejen terapeutický proces, ale zároveň vzniká i esteticky hodnotná divadelní inscenace (Valenta, 2021; Polínek, Valenta, 2013).
Meeks uvádí, že již po shlédnutí divadelní inscenace diváci starší 60 let zažívají pocity sounáležitosti a společenského zapojení (2020). Řada randomizovaných kontrolovaných studií opakovaně prokázala, že čtyřtýdenní (osmitýdenní) kurz herectví vedený profesionálním hercem/pedagogem, který je zakončen předvedením inscenace zpaměti, může u dospělých výrazně zlepšit paměť, porozumění, kreativitu a schopnost řešit problémy (Noice, Noice, Kramer, 2014). V kvalitativní studii Pyman a Rugg zaznamenali u účastníků dramatického kurzu zvýšení sebevědomí, zlepšení schopnosti se učit, vznik nových přátelství a radost (2006). Po šesti setkáních v dramatickém kurzu byla výrazně zvýšena duševní pohoda účastníků seniorského věku (Yuen, Mueller, Mayor, Azuero, 2011).
1. Metodika
Ve studii bylo využito kvalitativních metod založených na interpretativních filozofických východiscích (Creswell, Creswell, 2018). Cílem přístupu je porozumění skutečnosti a perspektivě zúčastněných informantů v oblasti zkoumané problematiky. Data byla sbírána pomocí pozorování a ohniskových skupin. Cílem šetření bylo zodpovězení otázky: Jaký má divadelní tvorba vliv na duševní zdraví účastníků kurzu divadla Na Cucky pro starší dospělé? První metodou sběru dat bylo pozorování, které bylo realizováno lektorkou – výzkumnicí během lekcí. Na základě pozorování během lekcí vznikaly otázky a okruhy pro dvě ohniskové skupiny.
1.1 Charakteristika výzkumného souboru
Výzkumný soubor tvořili členové dvou skupin dramatických kurzů realizovaných neziskovou organizací divadlo Na cucky. Divadelní kurzy probíhají ve dvou skupinách. První skupina se orientuje na zdokonalování pohybových a divadelních dovedností a slouží jako dramatická průprava účastníků a příprava pro další divadelní práci. Tato skupina je vedena divadelními lektorkami. Ve druhé skupině se práce již více profesionalizuje a účastníci se věnují tvorbě inscenace, která je součásti umělecké produkce divadla. V této skupině jsou účastníci, kteří prošli prvním stupněm kurzu a pracují nejen s divadelní lektorkou ale také profesionálními režiséry, scénografy, hudebníky a dalšími profesionály z divadelní oblasti.
Kurz je určen všem lidem nad 50 let bez nutnosti talentu či předchozích zkušeností. Během kurzu se mohou zdokonalovat v improvizačních dovednostech, vstupu do role, psaní textů, práci s hlasem a dalších divadelních dovednostech. Velký důraz je také kladen na tanečně-pohybovou složku, kdy se účastníci díky různým technikám mohou naučit porozumět lépe svému tělu a umět jej využít v umělecké expresi.
Výzkumný soubor tvořilo 10 účastníků kurzu Studio SEN divadla Na Cucky určeným pro osoby starší 50 let, kteří navštěvují pokročilou skupinu. Účastníci jsou ve věku od 61 let do 73 let. Studie se zúčastnil 1 muž a 9 žen. Účastníci se setkávají v průměru jednou týdně na dvě hodiny. Účast v kurzu se pohybuje od půl roku do 6 let. Před vstoupením do kurzu neměl žádný z účastníků výraznou zkušenost s divadelní tvorbou. Kurz je veden dvěma lektorkami, které se střídají, a některé lekce jsou doplněny o další profesionály z divadelní oblasti. Při přípravě inscenace účastníci pracují s divadelními režiséry, scénografy, produkční atd. Během několika inscenací a projektů, na kterých se skupina podílela, se věnovali účastníci zpracování osobních i společenských témat jako např.: převyprávění osobních příběhů, porody, samota, historie, snění a mnoho dalších. V poslední inscenaci s názvem Vichřice v domě č. 11 se skupina s režiséry věnovala autorskému zpracování tematiky vražd mezi seniory.
1.2 Sběr dat
Během tří lekcí jedna z lektorek – výzkumnice pozorovala skupinu a způsob práce a zapisovala témata, která se zpracovávala kreativním způsobem, témata, se kterými přicházeli účastníci, způsob práce a obsah závěrečných reflexí. Z těchto pozorování byla vypracována témata pro ohniskovou skupinu a vytvořeny konkrétní otázky.
S informanty byly realizovány ohniskové skupiny. Jedná se o nástroj sběru dat, kdy je možné získat informace o tom, jak účastníci vnímají určitý fenomén. Dá se též popsat jako skupinový rozhovor či diskuze (Hendl, 2016). Před realizací skupiny byli účastníci informováni o svém právu kdykoliv odstoupit z výzkumu a byly vyžádány jejich souhlasy s využitím sesbíraných dat pro účel daného výzkumu. Účastníkům byla objasněna pravidla diskuze, ve které je důležitý každý hlas a zároveň je potřeba, aby všichni informátoři měli stejný prostor pro vyjádření. Ohniskové skupiny byly moderovány výzkumnicí, která se ptala na otázky a účastníci skupin odpovídali a diskutovali o tématech. Skupiny byly zaznamenávány ve zvukové stopě na diktafon značky ZOOM typ: h1n. Každá skupina trvala cca 1 hodinu.
1.3 Analýza dat
K analýze dat byla využita metoda obsahové analýzy rozhovorů na základě otevřeného kódování a následné kategorizace hlavních témat podle Creswella (2012). Analýza a interpretace dat obsahuje 6 kroků, které nejsou prováděny vždy v určitém pořadí. Kroky reprezentují přípravu a organizaci dat pro analýzu, iniciální exploraci dat skrze proces kódování, prostřednictvím kódů vznikají obecná témata, následuje prezentace výstupů a interpretace výsledků prostřednictvím narativů. Zvuková nahrávka byla nejdříve poslechnuta přepsána a její obsah byl přečten a analyzován. V textu byly podtrženy slova, slovní spojení či věty a větší celky a byly jim přiřazeny kódy. Bylo vygenerováno 136 kódů, ze kterých byly odstraněny kódy, které se překrývaly nebo byly přiřazeny obsahům, které nekorelují s výzkumným zaměřením. V dalším kroku bylo rozřazeno do subkategorií 108 kódů. Kategorie byly interpretovány a ilustrovány přímou citací a představovaly tak výsledky kvalitativní studie. Během zpracování subkategorií a kategorií byly cirkulárně opakovány předešlé kroky tak, aby byla kategorizace co nejpřesnější.
2. Výzkumné nálezy
Na základě výzkumné otázky „Jaký má divadelní tvorba vliv na duševní zdraví účastníků kurzu divadla Na Cucky pro starší dospělé?“ a výzkumného cíle identifikovat benefity pro mentální zdraví participantů byly definovány čtyři hlavní kategorie, do kterých byly kódy rozřazeny. Každá kategorie je ilustrována konkrétní citací z ohniskové skupiny.
1. Zvládání emocí a podpora v aktuálně prožívaných náročných životních situací
Účastníci v prohlášeních uvádějí, že jim byl divadelní kurz oporou ve zvládání náročných životních situacích. Péče o nemocné rodinné příslušníky, zvládání náročné diagnózy v rámci zdravotního stavu. Divadelní kurz se pro některé stal oporou při zvládání ztráty partnera. Někteří označují divadelní tvorbu a bytí ve skupině za osobní psychoterapii či jako cestu deprese a nečinnosti k aktivitě a radosti.
„Já to tady mám jako psychoterapii…“
„Je to radost a častokrát cesta z deprese…“
„Uspokojuje mě to… Že jsem šťastný člověk.“
2. Sociální interakce a vztahy
V této oblasti účastníci zmiňují, že se mají rádi navzájem jako lidé, že je jim ve skupině dobře a cítí se autenticky. Zbavují se během kurzu pocitů samoty a vykračují ze životního stereotypu, což jim přináší uspokojení. Velmi významný je pro ně kontakt s profesionálními umělci a být součástí umělecké komunity a aktivně se podílet na tvorbě kulturního dění ve svém okolí. Dále byl také zmíněn vliv na své okolí a komunikace s širší veřejností.
„Tak mě ani tolik nebaví to divadlo, jako vytvářet kulturu.“
„My se prostě máme rádi takový jaký jsme a to je skvělý, že si na nic nemusíme hrát...“
„To že se můžeme vídat a pracovat s režisérama a dalšíma profíkama mě baví.“
3. Osobnostní růst a well-being
Další kategorií, ke které se informanti vyjadřovali, byl pocit duševní pohody tzv. well-being a získání prostoru a nástrojů pro individuální osobnostní růst např. získání nových sociálních dovedností nebo objevení vlastní síly a potenciálu. Dále do této kategorie byly zařazeny kódy jako vytváření a kultivace osobní odolnosti, celoživotní učení, aktivní život, lepší komunikace, vyšší sebevědomí či atraktivní společenský status mezi přáteli.
„Divadlo mi dává takovou neskutečnou sílu. Je to úplný okysličení a radost.“
„Je to prostě nenahraditelná součást mého života.“
„Překvapilo m, co všechno herectví obsahuje… naladit se a tak…“
4. Kreativní a umělecké vyjádření, zábava a radost
Poslední definovaná kategorie zahrnuje fenomény spojené se zábavou, radostí a kreativním či uměleckým způsobem práce. V této kategorii se vyjádřili všichni účastníci k tomu, že jim tvorba přináší radost, spatřují v ní vyšší smysl a s tím i uspokojení v životě nejen estetických potřeb. Popisovali fenomén plynutí tzv. flow, kdy jsou během tvorby v určitém spokojeném a soustředěném stavu. Dále informanti uvádějí zlepšení porozumění principům umění obecně a zlepšení kreativního myšlení.
„Mně vlastně nebaví tolik dělat divadlo jako vvtvářet kulturu. Jo, to mě baví, že děláme kulturu.“
„Můžeme blbnout.“
„Jako teď chápu mnohem líp umění, třeba se dívám na film a říkám si, jak to asi vznikalo a tak…“
Diskuze
Ve studii se podařilo na základě kvalitativní metodiky pozorování a ohniskových skupin a jejich analýze zmapovat osobní zkušenost účastníků divadelního kurzu Studio SEN s ohledem na benefity divadelní tvorby na jejich duševní zdraví. Nelze výsledky generalizovat na jakoukoliv skupinu starších dospělých a jiné divadelní skupiny. V ostatních studiích zaměřených na využití divadelní tvorby u osob starších 60 let byly především sledovány změny v kognitivních funkcích (Noice, Noice, Kramer, 2014), zatímco tato studie se zaměřuje na emoční složku duševního zdraví. Kvalitativní studie Pyman a Rug představuje podobné výsledky jako tato studie. Výsledky odhalily u účastníků divadelního kurzu zvýšený pocit sebeobohacení, sebevědomí, nová přátelství a radost ze života (2006). Studie Yuena a kol. ukazuje na významné zlepšení v úrovni celkové pohody a v tělesných aspektech, nikoli však v duševních položkách dotazníku o zdraví (2011). Lze pozorovat mnoho specifik pro tento konkrétní způsob práce i pro skupinu samotnou. Je ale možné výzkumný projekt sledovat a rozvíjet dál na větším vzorku informantů či obsáhnout více skupin pracujících podobným způsobem. Důležitým faktorem je fakt, že jedna z lektorek je zároveň výzkumnicí, a tak mohly být výsledky nezáměrně zkreslené. V rámci sesbíraných dat také bylo možné nalézt i negativní aspekty práce souboru či další témata pro zpracování, ale bohužel se nevešly do záměru studie. Kritika ze strany účastníků se týkala spíše organizačních témat a technických připomínek. Lze tedy studii využít i jako zpětnou vazbu pro organizátory pro zlepšení kvality nabízených kurzů.
Literatura
[1] BERNARD, Miriam, - RICKETT, Michelle. The Cultural Value of Older People’s Experiences of Theater-making: A Review. The Gerontologist. [online], [Citováno 2024-01-08] ISSN 0016-9013. Dostupné na www: <https://doi.org/10.1093/geront/gnw093>.
[2] BESSAHA, Melissa L. - SABBATH, Erika L., - MORRIS, Zachary, - MALIK, Sana - SCHEINFELD, Laurel et al. A Systematic Review of Loneliness Interventions Among Non-elderly Adults. Clinical Social Work Journal. [online], [Citováno 2024-01-06] 2020, 48, 1. S. 110-125. ISSN 0091-1674. Dostupné na www: <https://doi.org/10.1007/s10615-019-00724-0>.
[3] BLAZER, Dan. Social Isolation and Loneliness in Older Adults—A Mental Health/Public Health Challenge. JAMA Psychiatry. [online], [Citováno 2024-01-02] 2020, 77, 10. ISSN 2168-622X. Dostupné na www: <https://doi.org/10.1001/jamapsychiatry.2020.1054.>.
[4] CRESWELL, John W. - CRESWELL, J. David. Research design: qualitative, quantitative, and mixed methods approaches. 5th ed. Los Angeles: SAGE Publications, 2018. ISBN 978-1-5063-8676-8.
[5] DONOVAN, Nancy J., - WU, Qiong, - RENTZ, Dorene M., - SPERLING, Reisa A., - MARSHALL, Gad A. et al. Loneliness, depression and cognitive function in older U.S. adults. International Journal of Geriatric Psychiatry. [online], [Citováno 2024-01-02] 2017, 32, 5. S. 564-573. ISSN 0885-6230. Dostupné na www: <https://doi.org/10.1002/gps.4495>.
[6] GALDERISI, Silvana. - HEINZ, Andreas, - KASTRUP, Marianne, - BEEZHOLD, Julian, - SARTORIUS, Norman. Toward a new definition of mental health. World Psychiatry. [online], [Citováno 2024-01-25] 2015, 14, 2. S. 231-233. ISSN 17238617. Dostupné na www: <https://doi.org/10.1002/wps.20231>.
[7] HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Čtvrté, přepracované a rozšířené vydání. Praha: Portál, 2016. ISBN 978-80-262-0982-9.
[8] HERRMAN, Helen, - SAXENA, Shekhar, - MOODIE, Rob. Promoting mental health: concepts, emerging evidence, practice. Geneva: World Health Organization, c2005. ISBN 9241562943.
[9] HOLT-LUNSTAD, Julianne, - SMITH, Timothy B., - LAYTON, J. Bradley, - BRAYNE, Carol. Social Relationships and Mortality Risk: A Meta-analytic Review. PLoS Medicine. [online], [Citováno 2024-01-02] 2010, 7, 7. S. 107-113. ISSN 1549-1676. Dostupné na www: <https://doi.org/10.1371/journal.pmed.1000316>.
[10] JENNINGS, Sue. Úvod do dramaterapie: divadlo a léčba : Ariadnina nit. Praha: Asociace dramaterapeutů České republiky v nakl. Jalna, 2014. ISBN 978-80-86396-79-8.
[11] KÄLL, Anton, - JÄGHOLM, Sofia, - HESSER, Hugo, - ANDERSON, Frida, - MATHALDI, Aleksi et al. Internet-based cognitive behavior therapy for loneliness: a pilot randomized controlled trial. Behavior Therapy. 2020, 51, 1. S. 54-68.
[12] KANTOR, Jiří. Společné a rozdílné v uměleckých kreativních terapiích. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2016. ISBN 978-80-244-5124-4.
[13] MEEKS, Suzanne, - VANDENBROUCKE, Russell J., - SHRYOCK, S. Kelly. Psychological benefits of attending the theatre associated with positive affect and well-being for subscribers over age 60. Aging, Mental Health. [online], [Citováno 2024-01-08] 2020, 24, 2. S. 333-340. ISSN 1360-7863. Dostupné na www: <https://doi.org/10.1080/13607863.2018.1534082>.
[14] MOITRA, Modhurima, - OWENS, Shanise, - HAILEMARIAM, Maji, - WILSON, Katherine S., - MENSA-KWAO, Augustina et al. Global Mental Health: Where We Are and Where We Are Going. Current Psychiatry Reports. [online], [Citováno 2024-01-20] 2023, 25, 7. S. 301-311. ISSN 1523-3812. Dostupné na www: <https://doi.org/10.1007/s11920-023-01426-8>.
[15] NEWMAN, Michelle G. - ZAINAL, Nour Hani. Social disconnectedness, perceived isolation, and symptoms of depression and anxiety among older Americans (NSHAP): a longitudinal mediation analysis. The Lancet Public Health. 2020, 5, 1.
[16] NOICE, Tony. - NOICE, Helga. - KRAMER, Arthur F. Participatory Arts for Older Adults: A Review of Benefits and Challenges. The Gerontologist. [online], [Citováno 2024-01-08] 2014, 54, 5. S. 741-753. ISSN 1758-5341. Dostupné na www: <https://doi.org/10.1093/geront/gnt138>.
[17] PYMAN, Tina. - RUGG, Sue. Participating in a community theatre production: A dramatherapeutic perspective. International Journal of Therapy and Rehabilitation. 2006, 13, 12. S. 562-571.
[18] ŠOCHMANOVÁ, Magdalena. Využívání expresivních přístupů u osob s onkologickou diagnózou. Diplomové práce, vedoucí Kristýna Krahulcová. Univerzita Palackého, Ústav speciálněpedagogických studií, 2020.
[19] VALENTA, Milan - POLÍNEK, Martin Dominik. Dramaterapie a teatroterapie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3685-2.
[20] VALENTA, Milan. Dramaterapie. Vydání páté, v Portále první, přepracované a doplněné. Praha: Portál, 2021. ISBN 978-80-262-1715-2.
[21] VIDOVIĆOVÁ, Lucie, - MENŠÍKOVÁ, Tereza. Materiality, Corporeality, and Relationality in Older Human–Robot Interaction (OHRI). Societies. [online], [Citováno 2024-01-06] 2023, 13, 1. ISSN 2075-4698. Dostupné na www: <https://doi.org/10.3390/soc13010015>.
[22] World Health Organization. Who.int. [online], [Citováno 2024-01-01] Global: WHO, 2020. Dostupné na www: <https://www.who.int/healthinfo/survey/whoqol-qualityoflife/en/>.
[23] YUEN, Hon Keung, - MUELLER, Kris, - MAYOR, Ellise, - AZUERO, Andres. Impact of Participation in a Theatre Programme on Quality of Life among Older Adults with Chronic Conditions: A Pilot Study. Occupational Therapy International. [online], [Citováno 2024-01-08] 2011, 18, 4. S. 201-208. ISSN 0966-7903. Dostupné na www: <https://doi.org/10.1002/oti.327>.
[24] YUEN, Hon Keung, - MUELLER, Kris, - MAYOR, Ellise, - AZUERO, Andres. Impact of participation in a theatre programme on quality of life among older adults with chronic conditions: a pilot study. Occupational Therapy International. 2011. S. 201-208.
Zpět na obsah / Back to content