PaidagwgÒ$
časopis pro pedagogiku v souvislostech * journal of education in contexts
Ročník: 2021Volume: 2021
Číslo: 2Issue: 2
Vyšlo: 7. února 2023Published: Feb 7th, 2023
Fojtíková Roubalová, Marcela - Šefčíková , Veronika. Religiozita u lidí žijících ve městě a na vesnici. Paidagogos, [Aktualizováno: 2023-02-07], [Citováno: 2024-03-02], 2021, 2, #4. S. . Dostupné na www: <http://www.paidagogos.net/issues/2021/2/article.php?id=4>

#4

Zpět na obsah / Back to content

Religiozita u lidí žijících ve městě a na vesnici

The religiosity of people living in the city and in the village

Marcela Fojtíková Roubalová - Veronika Šefčíková

Abstrakt: Cílem této práce je zmapovat, zdali stále existuje odlišnost mezi religiozitou a hodnotovou orientací lidí žijících na vesnici a ve městě. Pokusíme se nalézt vztah, případnou diferenci mezi místem, kde lidé žijí a preferencí konkrétních hodnot u těchto lidí. Rovněž si klademe za cíl zjistit postoje lidí žijících ve městě a na vesnici ve vztahu k náboženství.

Klíčová slova: Religiozita, postoje, město, vesnice.

Abstract: The aim of this paper is to determine whether there is still a difference between the religiosity and value orientation of people living in villages and cities. We will try to find a relationship, a possible difference between the place where people live and the preference for particular values among these people. We also aim to find out the attitudes of people living in town and villages in relation to religion.

Keywords: Religiozity, attitudes, city, villages.




ÚVOD

Hodnoty utvářejí podstatu lidského života. Ovlivňují rozhodování, formují směr, kterým se lidský život ubírá. Hodnoty se utvářejí již od raného dětství a jsou hluboce zakořeněny v hodnotové orientaci každého člověka. Stejně tak je i náboženství součástí lidského života a společnosti. Přestože je Česká republika řazena mezi nejvíce sekularizované země na světě, což se vztahuje k počtu obyvatel, kteří se hlásí k nějakému náboženství, tak některé výzkumy za posledních let nepoukazují na fakt, že by česká společnost nebyla religiózní, jako spíše odcírkevněná neboli dechristianizována. (Nešpor, 2004; Hamplová, 2008) Křesťanství je nejrozšířenějším náboženstvím na celém světě v naší společnosti i kultuře je hluboce zakořeněno. Projevuje se to mimo jiné také v hodnotové orientaci a v morálních zásadách, které jsou dětem ve výchovně vzdělávacím procesu předávány. Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 prokázalo relativně nízkou přináležitost obyvatel k církvím v porovnání s jinými evropskými státy. (Srov. ČSÚ, 2011) Ovšem neznamená to, že z lidského myšlení a prožívání vymizela náboženská dimenze. Mezi lidmi je nějaká podoba religiozity neustále přítomná, o čemž svědčí velký zájem o duchovní literaturu a její nabídka na trhu.

RELIGIOZITA A SPIRITUALITA

Náboženství je dnes odsouváno do soukromého prostoru každého z nás. Pro určitou skupinu lidí je stále ústředním bodem v jejich životě. Náboženství nebo samotná víra v něco, pátrání po vlastní existenci, smyslu života a života po smrti člověka stále láká a přitahuje. S postupným prohlubováním lidského poznání a pomocí vědy se člověk snaží objasnit některé otázky týkající se vlastní existence a smyslu života. Náboženství bylo vždy zahaleno transcendentnem a tajemstvím. Dle Hejny (2010) náboženství usiluje o komplexní a celostní výklad světa a postavení člověka. Vše je spjato se samotným lidským bytím. V dějinné historii lidstva nenalezneme žádnou lidskou kulturu, která by nevykazovala znaky religiozity. Setkáváme se s určitými znaky a stopami uctívaní nebo náboženskými obřady u všech kultur. (Hejna 2010). Duchovně-náboženská oblast vytváří a ovlivňuje celospolečenské hodnotové klima a současně působí přímo na normy chování specifických skupin obyvatelstva, ať už jsou věřící nebo naopak odpůrci náboženského přesvědčení. (Srov. Nešpor, 2004, s. 16)

VYMEZENÍ POJMU RELIGIOZITA

Pojem religiozita je odvozen od latinského názvu religio, vyjadřuje náboženskost či náboženské přesvědčení, odraz v chování a v každodenní praxi člověka. (Hart, Hartlová, 2015, s. 505) Podle sociologického slovníku religiozitou rozumíme náboženské postoje zastávané jednotlivci i skupinami, (Sociologický slovník, s. 203) které na rozdíl od náboženství nemusejí být nějakým způsobem formalizované a institucionalizované. Pojem religiozita vyjadřuje jiný obsah než samotný pojem náboženství. Odlišuje se tím, že jde o nějaký komplex psychologických jevů. Zatímco náboženství lze popsat spíše jako společenský jev a sociální instituci (Hacklová, 2013, s. 68). Mnohdy jde o niterné prožitky a postoje, které nemusejí být nutně spojeny s vírou nebo členstvím v konkrétní náboženské skupině. Přestože se může na první pohled zdát, že tyto vnější projevy s religiozitou úzce souvisí. Definic religiozity je mnoho a záleží, z jakého úhlu si tento pojem vyložíme. Sekot (1985) vysvětluje religiozitu jako víru v nadpřirozené bytosti a jevy a také účast na aktivitách s touto vírou spojených.

Stríženec (2001) ve své knize uvádí souhrn definic religiozity v rámci české a slovenské odborné literatury: „Religiozita znamená osobitý a kladný vztah člověka k Bohu (náboženství), který zahrnuje komplex jevů, různé formy myšlení (náboženské přesvědčení). Člověk zaujímá postoj k náboženským obsahům, které se projevují v jeho hodnotovém systému.“ V kontextu psychologie se religiozita obvykle označuje za náboženské prožívání a náboženskou aktivitu včetně afiliace k nějaké církvi či náboženské skupině (Pechová, 2011, s. 14). Tyto aktivity tvoří náboženskou praxi, která posiluje a potvrzuje vztah k transcendenci. Takto pojatá religiozita se projevuje různými způsoby. Jednotlivé druhy projevů religiozity rozlišili Holm (1998, s. 9) a Stríženec (2001) na: názory (myšlení) – kognitivní stránka, způsoby chování (jednání) – behaviorální stránka a zážitky (prožívání) – emoční stránka.

Světová literatura pojem religiozita vnímá jako sociologický pojem, který vyjadřuje míru zastoupení lidí identifikujících se s různými náboženstvími nebo také intenzitu, jak své náboženství praktikují. (Pechová, 2011) Doposud nebyla nalezena jedna konkrétní definice religiozity, která by byla přijata všemi odborníky. Teoreticky poukazují na neurčitost toho, co dnes nazýváme religiozitou a spiritualitou. Religiozita je ukazatelem, jak člověk náboženství prožívá a jak toto jeho prožívání ovlivňuje jeho jednání v různých situacích. K samotnému pojmu religiozity můžeme v našem prostředí použít ekvivalent zbožnost.

Pojem religiozita bývá ve společnosti rovněž označován jako náboženskost, tedy popis a zkoumání toho, jak se náboženství realizuje ve specifickém jednání a postojích lidí. Jde o komplexní soubor vlastností a projevů, které se nějakým způsobem vztahují k náboženské víře.

VÝVOJ RELIGIOZITY A SEKULIRAZČNÍ SNAHY

Religiozita se vyvíjela mezi lidmi od počátku civilizace. Náboženství a vše, co je spojeno s duchovnem a transcendentnem odjakživa přitahovalo jedince. Vztah člověka k duchovnu a k náboženství byl v různých obdobích odlišný. Nejvíce religiozitu v České republice ovlivnil socialismus, konkrétně úsilí o sekularizaci společnosti. Nejen socialismus zapříčinil nižší religiozitu, ale je to dlouhodobější výsledek historické i politické transformace v zemi. Sekularizovanějšími zeměmi, než Česká republika jsou obyvatelé dřívějšího východního Německa a Estonska (srov. Hamplová, 2008, s. 20).

Současnou situaci v oblasti religiozity obyvatel v České republice bychom nastínili v této kapitole. S religiozitou souvisí i lidová zbožnost, která se vyvíjela vzájemně s náboženstvím. Odráží v sobě prvky jak náboženské, tak pohanské s ohledem na místní tradice a zvyklosti.

RELIGIOZITA V ČESKÉ REPUBLICE NA POČÁTKU 21. STOLETÍ A DNES

Česká republika se přiřazuje do jedné z nejsekularizovanějších zemí na světě. Vyvstává to i z množství obyvatel, která se hlásí k náboženskému vyznání. (Hamplová, 2008, s. 20; Tížik, 2006) Nejde jen o důsledek čtyřicetileté vlády komunistického režimu. Nýbrž o historické i politické přetvoření země, ke kterému postupně docházelo. V průběhu několika let se stihl zvýšit počet registrovaných církví a náboženských společností na území České republiky. V roce 1991 jich působilo v České republice 19 a do roku 2011 zde bylo 32 registrovaných církví a náboženských společností. (ČSÚ, ©2014)

Tabulka 1: zdroj: ČSÚ (2014)

Aktuální počty z probíhajícího sčítání lidu, domů a bytů z roku 2021 nemůžeme mít v současné době k dispozici, seznámíme se alespoň počty z předchozích let. Během dvaceti let se snížil podíl věřících osob, které se označují za věřící na polovinu. V roce 1991 se k víře přihlásilo necelých 44 % obyvatel České republiky. Údaje z posledního sčítání lidu, které proběhlo v roce 2011 ukazují, že počet věřících klesl na necelých 21 %. Z toho se 7 % občanů nepřihlásilo k žádné církvi. Při sčítání lidu v roce 2001 se k náboženskému vyznání hlásilo 32 % lidí. Na druhou stranu necelých 35 % obyvatel se přihlásilo do skupiny „bez náboženské víry“ a 45 % lidí svou náboženskou víru vůbec neuvedlo. (ČSÚ, ©2014)

Z těchto uvedených zdrojů se nepochybně ukazuje, že počet lidí hlásících se k nějaké náboženské organizaci v České republice upadá. To však nemusí znamenat, že je Čechům víra nějakým způsobem cizí a vzdálená. Úsilí komunistického režimu odsunout náboženství a religiozitu do ústraní a nahrazovat ji ateistickou propagandou vedlo spíše v postkomunistických společnostech ke zvyšování role organizovaného náboženství. (Nešpor, 2004, s. 21) V roce 2011 platilo, že nejvíce věřících lidí se v České republice hlásí k Církvi římskokatolické (1,1 mil osob), Českobratrské církvi evangelické (52 tis.) a Církvi čsl. Husitské (39 tis.). (ČSÚ, ©2014)

Podle Oldrašinové, data z kvantitativních šetření nevypovídají o odmítavém postoji k náboženství české populace. Jde spíše o nedůvěru k církevním organizacím a lidem, kteří jsou její součástí. (Oldrašinová, 2010, s. 118) V posledních dvou desetiletích došlo k celosvětovému mírnému nárustu sociálního významu náboženství, ať jde o působení ve veřejném prostoru, politice, kultuře, sociální nebo ekonomické oblasti. (Huntington, 2011) Na tento fakt upozornil americký politolog S. Huntington. Komunistický režim potlačoval veřejnou religiozitu, místo které stavěl ateistickou propagandu, což do jisté míry ovlivnilo religiozitu obyvatel v České republice.

Česká religiozita je v posledních letech masivně ovlivňována ze zahraničí (charismatické křesťanství, letniční hnutí), která ovlivňují především mladší část populace. (Srov. Nešpor, 2004) Z hlediska astrologie a léčitelství patří naopak česká společnost k nejreligióznějším v Evropě. Pro Českou republiku je podle Nešpora specifická deprivatizace náboženství. „Česká náboženská/spirituální scéna tak prochází ještě zásadnější transformací než společnost jako celek“. (Srov. Nešpor, 2004, s. 34)

TEORIE SEKULARIZACE

Nechceme se nijak hluboce věnovat tématu sekularizace, nýbrž chceme nastínit tento pojem a konkretizovat, co obsahuje a jak ovlivnil vnímání náboženství ve světe. Pojem sekularizace v sobě zahrnuje několik jazykových rovin. Poprvé byl tento pojem použit při jednání v roce 1648 týkající se vyvlastnění církevního majetku. Druhý význam se vztahuje ke kanonickému právu, kde se tímto pojmem označovala osoba, která odcházela z církevního stavu kléru do světského stavu. Další sémantická rovina tohoto pojmu pramení z lat. saeculum – století, věk, svět. Odtud vyplývá teologické rozdělení světa na náboženskou a světskou část (srov. Nešpor, Lužný, 2007, s. 78-79; Petrusek, 2009, s. 337).

Sociologický slovník vymezuje sekularizaci jako proces postupné ztráty významu náboženského přesvědčení, praktik a institucí v moderní společnosti. Mezi indikátory sekularizace patří snižující se účast věřících na bohoslužbách, klesající podpora náboženských organizací po finanční stránce, odmítání náboženských přesvědčení, pozbytí respektu k náboženským autoritám. (Jandourek, 2001, s. 212-213) Podobně definuje tento pojem i sociolog Steve Bruce (2002), ten jej vymezuje jako společenský podmíněný projev, při němž klesá důležitost náboženství v působení na nenáboženské instituce, slábnutí společenského postavení náboženských organizací, poklesu stupně angažovanosti lidí v náboženských aktivitách. (s. 3)

V období od 19. století do třetiny 20. století byla sekularizace ústředním tématem sociologie náboženství. Jednotlivé úvahy (sekularizační teze) byly podporovány různými empirickými daty. V průběhu 20. století neustále klesal počet věřících na bohoslužbách, nadále ubýval počet nově pokřtěných i těch, kteří se hlásili k náboženské organizaci. Náboženství se ve společnosti dostávalo do ústranní. (Srov. Nešpor, 2004, s. 11) Hlavní teorie sekularizace byly rozpracovány v pracích Bryana Wilsona, Petra L. Bergera a Thomase Luckmanna. Tito tři zmíněni autoři jsou považováni za zakladatele sekularizační teze.

Lužný a Nešpor v publikaci předkládají, že základem sekularizační teze bylo, že náboženství se neslučuje s podmínkami, které jsou v moderní společnosti. Význam náboženství se bude postupně snižovat až časem zanikne (Lužný, Nešpor, 2007, s. 78). Václavík uvádí, že některé sekularizační koncepce byly považovány za jeden ze základních procesů v rámci modernizace, racionalizace, individualizace, urbanizace a industrializace společnosti (srov. Václavík, 2010, s. 30). Sociolog L. Berger sekularizační proces popisuje jako oddělení společnosti od náboženských institucí a symbolů. (Srov. Lužný, 1999, s. 84)

V souvislosti se sekularizací společnosti lze zmínit pojem tzv. občanského náboženství, které vymezil R. N. Bellah. Občanské náboženství je založeno na silné národní solidaritě, která mobilizuje jedince a celou společnost k dosažení společných národních cílů. Náboženství institucionalizované je překonané, ale stává se zdrojem zkušeností pro národ. V moderní společnosti by podle tohoto modelu mělo občanské náboženství nahradit tradiční model náboženství, které je zaměřeno na transcendentno. (In Lužný, 1999, s. 99-101)

KRITIKA TEORIE SEKULARIZACE

Sekularizace společnosti a snaha odstranit náboženství z povědomí lidí ve společnosti se nevydařily. Naopak se tyto sekularizační myšlenky staly paradigmatem sociologie náboženství. Od sedmdesátých let minulého století se sekularizační teze staly předmětem velké kritiky. Náboženství se vytratilo z veřejného života a politiky. Stát byl víceméně založen na politické pluralitě. To ovšem neznamenalo pokles významu náboženství pro společnost, jak by se mohlo zdát. Výše jsme zmínili, že termín sekularizace má několik významu, což je jednou z námitek proti sekularizačním tézím. Můžeme to brát jako proměnu náboženství v moderní společnosti, jejímu přizpůsobování se nebo také k označení procesu vytrácení náboženství. Nejzásadnější výtkou je samotné postavení náboženství na politické a ekonomické sféře. Nebo též to, že sekularizace nebere v úvahu sociologické výzkumy, jejichž výsledky poukazují na to, že náboženství je ve společnosti stále významným prvkem. (Srov. Václavík, 2010, s. 39-40; Charles Taylor, 2013) Sekularizace nemůže být aplikována do všech kultur.

Nejdůležitější a podstatné nedostatky sekularizační téze shrnul Horák (2015, s. 71) ve své publikaci do čtyř bodů:

  1. Nejasné vymezení sekularizace, jež značně komplikuje celou diskusi o religiozitě společnosti, respektive o její dechristianizaci.
  2. Implicitní předpoklad minulého zlatého věku náboženství, který je následně konfrontován se zdánlivě bezbožnou současností. S tím, že je tento vývoj pojímán jako lineární a nezvratný.
  3. Explicitní předpoklad sekularizačního vlivu racionalizace na religiozitu společnosti.
  4. Hodnocení sekularizačního procesu jakožto nezamýšleného a nevyhnutelného důsledku modernizace. Sekularizační téze totiž téměř nereflektuje iniciativní jedince a skupiny, jež sekularizaci společnosti podporují, nebo jí naopak brání.

Někteří sociologové v průběhu posledních desetiletí 20. století přehodnocují sekularizační teorie. Dospívají k závěrům, že náboženství má na oblast politiky a společenského života rozsáhlý význam. Jak uvádí Lužný a Nešpor v jejich publikaci: „Náboženství, nebo alespoň některé jeho formy, si opětovně nalezlo cestu do veřejné sféry, médií, mezinárodní a ve většině zemí i domácí politiky. Ovlivňuje celou řadu oblastí včetně kultury a vzdělávání, ekonomiky nebo rodinného života – nebo o to alespoň usiluje.“ (Lužný, Nešpor 2007, s.141). Sekularizační tendence, které tady byly a uskutečnily se i ve světě, značně ovlivnily religiozitu ve světě. Vymýtit víru se jim však z povědomí lidí zcela nepodařilo. Náboženství je v životech lidí a v některých oblastech života trvale nenahraditelné. Nadále má svůj prostor ve veřejném sektoru i v sociálním dění společnosti.

LIDOVÁ ZBOŽNOST A JEJÍ PROMĚNY

Lidová zbožnost zahrnuje nejrůznější úkony a projevy zbožnosti, mezi které patří modlitby, zpěvy, účast na poutních zájezdech, slavení pobožností atd. Lidová zbožnost existuje vedle oficiální liturgie i mimo ni. (Berger, 2008, s. 556) Dle Direktáře se lidová zbožnost vyznačuje rozmanitými kultickými projevy, které mohou mít osobní/intimní nebo společenskou povahu. Projevuje se neobyčejnými formami, které bývají odvozené od kultury daného národa. (Direktář o lidové zbožnosti a liturgii: směrnice a zásady, 2007, s. 19) Vyvíjí se společně se samotným náboženstvím. V lidové zbožnosti se promítají nejen křesťanské prvky, ale i prvky pohanské.

Pokusíme-li se tento fenomén lidové zbožnosti vymezit geograficky v rámci České republiky, nalezneme první nejvíce patrný rozdíl, který můžeme pozorovat. A to ve skupinách obyvatel, kteří žijí ve městech a na vesnicích. V dnešní době se už nedá říct, že by mezi těmito prostředími byly nějak výrazné rozdíly. Na vesnicích jde o přetrvávající tradiční lidovou zbožnost, s nepatrnými odchylkami podle geografického umístění vesnice. Lidé se více účastní tradičních májových pobožností, poutí, mariánských průvodů apod. Ve městech jsou lidé více rozptýleni, mají větší přístup k literatuře, lépe se šíří nová poselství ze zjevení, lidé vytvářejí různé modlitební skupinky a scházejí se. Lidová zbožnost je něco, co se stále generačně mění působením různých vnějších vlivů. (Srov. Staněk In: Nešpor, 2004) Rozlišnému prožívání a vnímání religiozity u lidí žijících na vesnici a ve městě bychom se rádi věnovali rovněž v praktické části.

VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ

Záměrem výzkumu bylo zmapovat situaci v oblasti religiozity a hodnotové perspektivy lidí žijících ve městě nebo na vesnici. Reflektovat současný pohled věřících lidí na vybrané křesťanské hodnoty. Definovat případná diference mezi lidmi, kteří žijí ve městě nebo na vesnici. Kladli jsme si hlavní výzkumnou otázku: Existuje ještě dnes odlišnost mezi religiozitou a hodnotovou orientaci lidí žijících na vesnici nebo ve městě?

CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO SOUBORU

Základním souborem pro výzkumné zkoumání byli lidé, kteří jsou věřící a žijí ve městě nebo na vesnici. Do výzkumného šetření se zapojilo v rámci České republiky 211 respondentů. Z toho 147 představují respondenti, kteří žijí ve městě a 64, kteří žijí na vesnici. Dotazovaní byli ve věku od 18–60 let a víc.

Tabulka 2: Rozdělení dotazovaných podle denominací

METODA ZÍSKÁVÁNÍ DAT – POUŽITÉ METODY

K získání potřebných dat pro výzkum, jsme použili kvantitativní výzkumnou metodu dotazníku. Tento dotazník byl k dispozici dotazovaným v elektronické podobě. Distribuce probíhala prostřednictvím sociálních sítí, rozesláním internetového odkazu na dotazník s průvodním dopisem do farností a církví v České republice. Elektronická podoba dotazníku byla zvolena kvůli poměrně rychlé návratnosti, taktéž i vzhledem k pandemické situaci.

V dotazníku byly využity hodnoty podle studie EVS (mezinárodní výzkum European Value Study). Zde jsme použili škálové položky. Respondenti vybírali míru souhlasu s tvrzením/hodnou na škále od 1 do 5.

Hlavní výzkumné šetření probíhalo od prosince 2020 do poloviny března 2021.

ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ DAT Z VÝZKUMU

Data z dotazníkového šetření byla zpracovaná prostřednictvím popisné statistiky. Hypotézy, které jsme si stanovili na začátku výzkumu, jsme za pomocí statistických metod analyzovali v programu SPSS.

POPISNÁ ANALÝZA ZÝSKANÝCH DAT

V této části bychom se zaměřili na posouzení dílčích informací, které jsme získali prostřednictvím dotazníkového šetření. Jednotlivé výsledky s deskripcí uvádíme pomocí grafů.

Graf 1: Věkové rozdělení respondentů

Nejpočetnější věkové zastoupení dotazovaných v provedeném výzkumu byly osoby ve věku od 18-29 let 48 % (102). Dále osoby v rozmezí od 30-40 let 27 % (56), 45-59 let 17 % (35) a lidé od 60 let a starší 9 % (19).

Lidé, kteří jsou zahrnuti ve výzkumu, žijí v 70 % (147) ve městě a v 30 % (64) na vesnici. V dětství vyrůstali v 57 % (121) ve městě a v 43 % (90) na vesnici.

Nejpočetněji zastoupení v našem výzkumném vzorku má Římskokatolická církev 72 % (152). Tento jev nás mezi dotazovanými ani v rámci společnosti nijak nepřekvapil. Následující církví, která je zde četně zastoupená, je Apoštolská církev 9 % (19) a Českobratrská církev Evangelická 8 % (16). Další církve jsou ve výzkumném vzorku v nižším zastoupení.

PROJEVY RELIGIOZITY

Na cestu k Bohu, jak je patrné z grafu, značnou část respondentů přivedli rodiče, a to v 67 % (142). Dalším významným faktorem v předávání víry jsou kamarádi, známí 12 % (25) a prarodiče 11 % (22), jak uvedli dotazovaní. Pak je tady zastoupení respondentů, kteří uvedli, že si k víře našli cestu sami v průběhu svého života 5 % (11). Mezi tázanými byli také v malé míře zastoupeni ti, kteří se nehlásí k žádné víře 3 % (7).

Dále jsme dotazovaným položili otázku, za jak moc hluboce věřícího člověka se vnímají. Za částečně nábožensky založeného člověka, který se snaží žít podle církevního učení, se pokládá 42 % (89) dotazovaných. Dalších 39 % (82) se pokládá za velmi nábožensky založeného člověka, který žije podle církevního učení. Zbylých 19 % (40) se řadí mezi svým způsobem duchovně založené, nebo ani nenábožensky nebo nábožensky založené.

Podle odpovědí dotazovaných můžeme vyvozovat, že tato část tázaných 78 % (165) navštěvují bohoslužby několikrát za měsíc. 11 % (23) sdělilo, že bohoslužby navštěvují občas. Alespoň jednou za rok navštíví 11 % (23) respondentů. Dotazovaní se bohoslužeb nejčastěji účastní kvůli setkání s Kristem v eucharistii, spojení s Bohem a s ostatními ve společenství 40 % (85). Dalším důvodem, který uváděli, bylo, že to je součást jejich víry (33 %, 70), ale i to, že bohoslužby navštěvují z tradice 19 % (39).

Denní/pravidelná modlitba je přirozeností pro 74 % (157) dotazovaných. Třetina z dotazovaných 26 % (54) uvedla, že pravidelná modlitba pro ně není samozřejmostí. Ovšem z dalších otázek, které se vztahovali k modlitbě, následně vyplynulo, že i u těchto lidí má modlitba v životě nějaké místo. Pokud se nejedná o lidi, kteří se označili jako bez vyznání.

Dotazovaných jsme se ptali, jestli si myslí, že je důležité absolvovat církevní obřady při událostech jako je narození dítěte, uzavření manželství, úmrtí člověka, výročí. Podle zjištěných informací a z grafu 9 je očividné, že provádět církevní obřad při vstupu do manželství vnímá 87 % (184) a při úmrtí člověka 88 % (185) dotazovaných. Důležitý je pro respondenty též církevní obřad křtu malého dítěte 78 % (165). U různých výročí je toto vnímání značně nižší, a to jen 32 % (67). Jsou zde dotazovaní, kteří si myslí, že provádět církevní obřady při těchto událostech není důležité. Tito lidé jsou zde zastoupení v 7 % (15).

Graf 2: Důležitost provádět církevní obřady při těchto událostech

HODNOTY A POSTOJE

Dále jsme se zaměřili na hodnoty, které se vztahují k rodině, k práci a k financím. Na postoje k vybraným hodnotám a situacím, které nejsou u některých skupin lidí vnímány za důležité. Zajímalo nás rovněž to, jestli lidé nechávají svou víru prostupovat do svého profesního života. Jestli se s kolegy v práci a s přáteli baví o víře. Ptali jsme se i na to, zdali si uvědomují, že by byli v rámci své profese nuceni k nějakému rozhodnutí, které by bylo v rozporu s jejich náboženským vyznáním.

Zvolili jsme několik výroků, které v sobě zahrnují hodnoty, jako jsou rodina, práce a finance. Z grafu je evidentní, co je pro dotazované nejdůležitější a čemu přisuzují větší váhu. Na první pohled to je rodina a dobré vztahy s rodinou 92 % (194), setkávání se s rodinou o svátcích 84 % (178). Pro dotazované je důležité mít dobrou práci 50 % (106) ale za významnější pokládají mít práci, která je baví a naplňuje 65 % (138). Skoro polovina dotazovaných přisuzuje financím významnou hodnotu 48 % (102). Pro 49 % (103) jsou finance důležité.

Graf 3: Důležitost těchto tvrzení/hodnot pro dotazované

Svou víru nechává prostupovat do osobního nebo profesního života 77 % (163) respondentů. 14 % (29) dotazovaných si není toto faktu vědomo a dalších 9 % (19) nenechává svou víru prostupovat dál do svého života. Zjistili jsme, že náboženské přesvědčení dotazované ovlivňuje v rámci rozhodování v jejich profesním nebo osobním životě. Tuto skutečnost uvedlo 77 % (163) dotazovaných.

Graf 4: Ovlivňování víry nebo náboženského přesvědčení v profesním či osobním rozhodnutí/rozhodování

Také jsme zjišťovali, jestli dotazovaní udělali v práci rozhodnutí, které by bylo proti jejich náboženskému přesvědčení. Z odpovědí respondentů jsme zjistili, že v 83 % (175) takové rozhodnutí udělat nemuseli. Jen 17 % (36) odpovědělo kladně na tuto otázku. Na grafu 12 můžeme vidět, že 25 % (53) dotazovaných bylo nuceno někdy ve své profesi udělat něco, co bylo v rozporu s jejich náboženským přesvědčením. Rovněž jsme zjistili, že s přáteli a kolegy se o víře baví 87 % (183) dotazovaných, jak uvedli v našem dotazníku. Jen 13 % (28) se nebaví o víře s kolegy a přáteli.

Graf 5: Nucení udělat něco, co by bylo proti náboženskému přesvědčení dotazovaných

Dotazovaných jsme se ptali na jejich postoj problematice a tématům, která se neslučují s učením církve. Vybrali jsme několik postojů jako např. souhlas s rozvody, řízenou interrupcí, antikoncepcí, prostitucí, užíváním drog apod. Zjistili jsme, že nejvíce dotazovaných nesouhlasí 81 % (170) s prostitucí, dále s manželskou/partnerskou nevěrou 77 % (163), provozováním příležitostného sexu 68 % (144) a užíváním drog 68 % (144). Naopak 54 % (113) z dotazovaných zcela souhlasí s antikoncepcí. Nejednoznačné postoje dotazovaných lze vidět u umělého oplodnění. Zde jsou názory nerovnoměrně rozprostřeny. Část z nich 31 % (66) naprosto nesouhlasí a 24 % (51) z dotazovaných s tímto naprosto souhlasí.

Graf 6: Souhlas s postoji

Z grafu můžeme vyčíst, čemu dotazovaní věří. Vybrali jsme několik položek, mezi kterými měli vyjádřit míru jejich souhlasu případně nesouhlasu. Největší míra souhlasu se objevila u víry v posmrtný život 77 % (163), v nebe 73 % (153), v účinnost modlitby 70 % (147), v náboženské zázraky 62 % (131) a ve víře v peklo 60 % (126). Naopak 59 % (124) dotazovaných rozhodně nevěří amuletům pro štěstí a hvězdným znamením, horoskopům 56 % (118).

Graf 7: Dotazovaní věří v…

Ze zjištěných výsledků jsme zjistili, že dotazovaní své problémy a životní rozhodnutí nejčastěji konzultují s knězem nebo jinou duchovní osobou a to v 58 % (139). Další část dotázaných 22 % (52) prozatím nenapadlo své životní rozhodnutí a problémy konzultovat ani s jednou osobou, která by byla v seznamu možností. Vyjma kněží a jiných duchovních osob, dotazovaní lidé vyhledávají také pastorační asistenty nebo katechetky 10 % (23), aby se s nimi poradili případně s nimi zkonzultovali jejich problém, nebo nějakou nelehkou životní situaci.

Graf 8: Konzultace životních rozhodnutí a problémů s jinou osobou

OVĚŘENÍ STANOVENÝCH HYPOTÉZ

Na základě stanoveného cíle, jsme se rozhodli porovnat účast lidí na bohoslužbách ve městě a na vesnici. Zajímalo nás, zda se obyvatelé měst nebo vesnic více účastní bohoslužeb. Tento předpoklad se nám ovšem neprokázal. Lidé, kteří žijí ve městě, se neúčastní více nebo méně bohoslužeb než lidé, kteří žijí na vesnici.

Z výsledků vyplynul jiný silný signifikantní vztah, a to mezi účasti na bohoslužbě, u lidí, kteří vnímají důležitost/potřebu vědět něco o Bibli. O něco silnější byl ještě vztah mezi lidmi, kteří byli vychováváni v náboženském duchu, a tedy mají potřebu se účastnit bohoslužeb.

Tabulka 3
Tabulka 4

Dalším zkoumaným jevem, který nás zajímal, byl vztah mezi lidmi, kteří žijí na vesnici a ve městě a vnímání důležitosti provádění církevních obřadů. Důležitost církevních obřadů u narození dítěte, uzavření manželství a úmrtí člověka.

Tabulka 5

Korelace mezi lidmi, kteří žijí ve městě nebo vesnici a důležitostí provádět církevní obřady se neprokázal. Ze zjištěných dat vyvstaly signifikantní vztahy mezi důležitostí vybraných církevních obřadů a tím, zda se lidé pokládají za věřící; mezi lidmi, kteří byli vychováváni v náboženském duchu; lidmi, pro které je modlitba samozřejmostí; lidmi, kteří důvěřují církvi, jako organizaci a těmi, kteří věří v účinnost modlitby. Pro lidi, kteří se pokládají za věřící, je důležité provádět církevní obřady u narození dítěte, při vstupu do manželství a úmrtí člověka. Za nejdůležitější tito lidé vnímají křest dítěte a uzavření manželství. Lidé, kteří byli vychováváni v náboženském duchu, vnímají za důležitější provádět církevní obřad při uzavření manželství významněji než křest dítěte nebo pohřeb. Také pro lidi, kteří věří v účinnost modlitby je uzavření manželství a pohřeb významnější než křest, kterému také přisuzují důležitost. Uzavření manželství a křest je důležitým obřadem pro lidi, kteří důvěřují v církev.

Ze zjištěných výsledků, jsme dále zjistili, že mezi lidmi, kteří žijí ve městě nebo na vesnici a důvěrou v organizace (soudy a právní systémy, církev, parlament a vláda ČR, evropský parlament, politické strany) neexistuje žádný vztah. Kde lidé žijí, nemá vliv na to, jak věří vybraným organizacím. Negativní signifikantní vztahy vyplynuly mezi věkem dotazovaných a korelací s důvěrou církví. Lidé v nižším věku méně důvěřují církvi. Pozitivní signifikantní vztah je mezi tím, zdali se pokládají za věřící a tím, jestli byli vychováváni v náboženském duchu ve vztahu s korelací s církví. Z toho vyplývá, že lidé, kteří se pokládají za věřící, více důvěřují církvi než lidé, kteří byli vychováváni v náboženském duchu. I když i tito lidé důvěřují církvi. Soudy a právní systémy korelují s tím, jaký má dotazovaný věk, i když je tento vztah slabě signifikantní. Negativní signifikantní je korelace mezi soudy a tím, jestli byli vychováváni v náboženském duchu. To znamená, že mladší lidé více důvěřují soudům a právním systémům. Naopak lidé, kteří byli vychováváni v náboženském duchu, věří v soudy a správní systémy méně. Mezi dalšími organizacemi se neprokázala korelace.

Tabulka 6

Dále jsme vybrali několik církevně diskutovaných témat, a zjišťovali jsme vztah bydliště a postoj k těmto tématům. Podle dat, která jsme získali, se neprokázal vztah mezi tím, jestli lidé žijí ve městě nebo na vesnici.

Tabulka 7

Další signifikantní vztahy vyplynul mezi lidmi, kteří se pokládají za věřící a těmi, kteří byli vychováváni v náboženském duchu. Mezi některými vztahy jsou silnější i slabší signifikantní vztahy. Lidé, kteří se pokládají za věřící, více nesouhlasí s umělým oplodněním než lidé, kteří byli vychováváni v náboženském duchu. S řízenou interrupcí více nesouhlasí lidé, kteří se pokládají za věřící než lidé, kteří byli vychováváni v náboženském duchu. Také s rozvody více nesouhlasí ti, kteří se pokládají za věřící než lidé, kteří byli vychováváni v náboženském duchu. Užívání drog je přijatelné pro lidi, kteří byli vychováváni v náboženském duchu ale lidé, kteří se pokládají za věřící, s tímto nesouhlasí. Prostituce je nepřípustná pro osoby, které se pokládají za věřící, ale lidi, kteří byli vychováváni v náboženském duchu, tak to tak nevnímají. Lidé, kteří se vnímají za věřící, tak nesouhlasí s provozováním příležitostného sexu. Méně významně tento akt vnímají lidé, kteří byli vychováváni v náboženském duchu.

Součástí religiozity je často víra v nejrůznější síly, obřady apod. proto jsme se zaměřily na duchovní témata a zjišťovali, zda je rozdíl mezi lidmi, kteří žijí ve městě nebo na vesnici a vírou v konkrétní jevy. Z našeho šetření vyplývá, že mezi bydlištěm a vírou ve vybrané duchovní jevy není statisticky významný vztah.

Tabulka 8

Vyvstal vysoce signifikantní vztah mezi lidmi, kteří se pokládají za věřící a jejich vírou v posmrtný život, nebe, peklo, náboženské zázraky a účinnost modlitby. Tito lidé také věří také v existenci andělů, duchů a démonů, ale méně. Lidé, kteří byli vychováváni v náboženském duchu, tak také věří v posmrtný život, nebe, peklo, náboženské zázraky a účinnost modlitby, ale o něco méně než lidé, kteří se pokládají za věřící. Lidé, kteří se účastní bohoslužeb, duchovních obnov a přednášek tak také věří ve výše zmíněné jevy, ale rozhodně nevěří amuletům pro štěstí, léčitelům, hvězdným znamením a horoskopům. Pro lidi, které je modlitba důležitá, tak věří zmíněným jevům, ale rozhodně nevěří amuletům pro štěstí, horoskopům a léčitelům.

SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ Z VÝZKUMU – DISKUZE

V České republice se podle dat z ČSÚ snižuje podíl obyvatel, kteří se hlásí k náboženskému vyznání. Ve světě je Česká republika zařazována mezi země s nízkou mírou religiozity a podílem obyvatel, kteří se hlásí k náboženskému vyznání. Od roku 2001 a 2011 se zredukoval tento počet lidí o 11 % z 32 %, kteří se hlásili k nějakému náboženskému vyznání. Co se týká dotazovaných, kteří jsou zahrnuti v našem výzkumném vzorku, tak z těch nejpočetněji zastoupených se hlásí, k římskokatolické víře 72 % (152 lidí); k českobratrské církvi evangelické 8 % (16 lidí); k církvi bratrské 2 % (5 lidí); k apoštolské církvi 9 % (19 lidí). Římskokatolická církev zahrnuje stále početné zastoupení v počtu věřících, nejen v našem výzkumném vzorku, tak v republice, ale i ve světě. Zjistili jsme, kdo tázané přivedl na cestu víry, kdo jim pomohl objevit Boha. Značnou část respondentů přivedli na cestu víry rodiče, a to v 67 % (142). Také to jsou kamarádi a známí (12 %, 25), prarodiče (11 %, 22). Část z nich se v 5 % (11) nalezli Boha sami, někomu pomohl jejich partner nebo manžel (2 %, 5). Mezi našimi dotazovanými byli i takoví, kteří ještě Boha nenalezli, ale uvedli, že by jej rádi našli. Víra není něco, k čemu můžeme někomu vychovat, víra je dar, který dostáváme. Dotazovaní lidé se v 81 % (171) pokládají za nábožensky založené jedince, 10 % (20) se nevnímá ani za nábožensky ani nenábožensky založené. Rovněž dalších 10 % (20) z dotazovaných sdělilo, že jsou svým způsobem nábožensky založeni.

Z dalších získaných odpovědí jsme zjistili, že respondenti navštěvují bohoslužby několikrát za měsíc 78 % (165), občas navštěvuje bohoslužby 11 % (23) a méně než jednou za rok stejná část. Důvodem jejich návštěvy je setkání s živým Kristem v eucharistii; spojení s Bohem; spojení s ostatními lidmi v rámci společenství. Dalším motivem jejich návštěvy bylo v několika případech to, že to je součást jejich víry případně uvedli, že chodí z tradice. Podle výsledků dat ankety, kterou si nechává ČBK zpracovávat každých 5 let ústavem STEM, do kostela v neděli chodí 8 % tedy 375.000 pokřtěných lidí. Takřka pětinu z těchto účastníků tvoří mladí lidé do 20 ti let. (Chytil, Pulkrábková, 2020) Tenhle fenomén potvrzuje celosvětový trend narůstající se osobní víry u lidí a jejich neochota a uzavřenost se zapojovat do života nějaké instituce. Pokřtěných lidí je podle odhadu ČBK 43 % obyvatel, ale ke katolické církvi se však hlásí necelých 30 % z nich. (Srov. Chytil, 2020, církev.cz) Z odpovědí dotazovaných jsme zjistili, že se dále vzdělávají a „upevňují“ ve víře. Duchovních obnov a přednášek se účastní 62 % (131) tázaných. Nejvíce se lidé účastní duchovních obnov a přednášek 1–2krát ročně 44 % (92), 3–5krát ročně 10 % (21), 6 a vícekrát 8 % (18). Objevili se zde dotazovaní, kteří se těchto duchovní akcí neúčastní 38 % (80). Důvody účasti na duchovních obnovách a přednáškách byla různá. Nejčastější pohnutek, potřeba, který se zde objevoval, byla potřeba osobního růstu ve víře 47 % (65), načerpání sil a povzbuzení 24 % (33). Mezi motivy účasti nechybělo ještě rozšíření a získání informací, které se týkají víry 16 % (22). Pro dotazované je modlitba součástí života. 74 % (157) uvedlo, že pro ně osobně je modlitba denní samozřejmostí. Dalších 26 % (54) sice uvedlo, že to tak není. Ale z dalších otázek, vyplynulo, že i pro tyto lidi, má modlitba nějaké významné místo v jejich životě. Pokud se ovšem nejedná o lidi, kteří jsou bez vyznání. Ti se v našem výzkumném vzorku objevují nepatrně.

Důležitost uskutečňovat a účastnit se církevních obřadů při událostech jako jsou křest malého dítěte, vstup do manželství, úmrtí člověka nebo nějaké výročí vnímá značná část z dotazovaných. Podle zjištěných faktů, které jsme zjistili, tak většina dotazovaných vnímá důležitost provádět a účastní se církevních obřadů: křtu dítěte 78 % (165), sňatku 87 % (184) a pohřbů 88 % (185). Výročí nejsou zřejmě až tak důležitá podle mínění respondentů.

V oblasti hodnot, jsme se orientovali na pár hodnot. Vybrali jsme hodnoty jako rodina, práce a finance. Zjistili jsme, že dotazovaní přisuzují největší hodnotu rodině a tomu mít dobré vztahy s rodinou 92 % (194), též setkávání se s rodinou o různých svátcích a výročích 84 % (178). Další místo obsadila práce, a to mít dobrou práci 50 % (106), ale významnější hodnotu přikládají dotazovaní tomu, mít práci, která je baví a naplňuje 65 % (138). Bezmála polovina respondentům financím přisuzuje významnou hodnotu 48 % (102). Pro druhou polovinu jsou finance důležité.

Dotazovaní lidé mají velkou důvěru v církev jako instituci 42 % (88), 32 % (67) vnímá církev jako jistotu. Naopak velmi malou důvěru má u lidí parlament a vláda ČR 58 % (122) a i politické strany 55 % (116). V průzkumu, který prováděla společnost STEM v roce 2013, kterého se zúčastnilo 1078 respondentů, vyplynulo, že tito dotazovaní vnímají církev za užitečnou ve 39 %. Jiný výzkum prováděný CVVM v roce 2019 týkající se důvěry lidí vybraným organizacím ukázal, že lidé nejméně důvěřují politickým stranám a hnutím (26 %) a spíše důvěřují soudům (65 %). Což je velmi podobné s našimi výsledky, kdy dotazovaní mají velkou důvěru v soudy a správní systémy (28 %) a jako jistotu je vnímají ve 38 %. Na rozdíl od důvěry v parlament nebo vládu a politické strany.

Zajímavé bylo i zjištění souhlasu či nesouhlasu dotazovaných s postoji, které církev po staletí vyznává a učí, případně jsou ve společnosti mnohokrát diskutovatelným tématem. Naprostý nesouhlas se projevil u těchto postojů: prostituce 81 % (170); manželská a partnerská nevěra 77 % (163); provozováním příležitostného sexu 68 % (144); užíváním drog např. marihuana nebo hašiš 68 % (144); řízenou interrupcí 61 % (128) a genetickou manipulací s potravinami (45 %). Naopak dotazovaní naprosto souhlasí (54 %) s plánováním rodičovství. U antikoncepce nebo jiného prostředku, který by bránil přirozenému početí, jsou názory dotazovaných nejasné. K tomu nesouhlasu se přiklání 44 % (93) dotazovaných. 32 % (68) uvedlo, že s tímto souhlasí a 25 % (52) zodpovědělo, že neví. Výzkum ohledně veřejného mínění o interrupci a eutanazii, který prováděla společnost CVVM v roce 2009 se účastnilo 1038 dotazovaných. Pozorovali v rámci českých občanů jejich názor na umělé přerušení těhotenství. Dotazovaní se mohli vyjádřit k tomu, jestli má žena právo se sama rozhodnout o interrupci, jestli by se interrupce měla povolit jen z důvodu zdravotních a sociálních ohledů, jestli by měl být důvodem umělého přerušení těhotenství pouze ohrožení života ženy nebo zda by měla být interrupce zakázána. Téměř tři čtvrtiny (73 %) dotazovaných lidí se domnívá, že o interrupci má žena právo rozhodovat sama. Přerušení těhotenství s ohledem na zdravotní a sociální komplikace zastává 16 % českých občanů. Při ohrožení života ženy by interrupci povolilo 5 % lidí a jen 2 % by interrupci úplně zakázala. Mínění, že by interrupce měla být povolena jen v případě ohrožení života ženy, zastávali převážně lidé, kteří se hlásí k římskokatolickému vyznání.

Dále jsme zjistili, v co lidé věří. Ze zjištěných dat, vyplynulo, že lidé, kteří se pokládají za hluboce věřící, věří v: posmrtný život 77 % (163); nebe 73 % (153); účinnost modlitby 70 % (147); náboženské zázraky 62 % (131); peklo 60 % (126); existenci andělů, duchů, démonů 52 % (109). Naopak rozhodně nevěří v amulety pro štěstí 59 % (124); hvězdná znamení a horoskopy 56 % (118) nebo také v léčitele, kteří mají léčitelské schopnosti 28 % (59) (zde myslíme ty, kteří nejsou křesťansky zaměřeni). V nepatrné míře se mezi dotazovanými objevuje víra ve věštce, kteří mohou předpovídat budoucnost a víra v existenci nějaké nadpřirozené síly. Dotazovaní své životní problémy a rozhodnutí v nejčastějších případech 58 % (139) konzultují s knězem nebo jinou duchovní osobou. Část z tázaných lidí sdělila, že je to zatím nenapadlo, aby své životní problémy a rozhodnutí konzultovali s uvedenými osobami 22 % (52). Kromě kněží a jiných duchovních osob, také vyhledávají na konzultace životních rozhodnutí pastorační asistenty nebo katechety 10 % (23).

Ve výzkumu jsme si kladli za cíl zjistit, zdali existuje rozdíl mezi religiozitou lidí, kteří žijí ve městě nebo na vesnici. Tento náš předpoklad se nám nepotvrdil. Mezi religiozitou a životem ve městě nebo na vesnici není žádný významný vztah. Kraus (2008) podotýká, že v posledních desetiletí se město a vesnice postupně sbližovali. Život na venkově se výrazně změnit a přiblížil tomu ve městě. Změnila se mobilita lidí žijících na venkově, zvýšil se podíl kulturních akcí. Značná část lidí, kteří žijí na venkově, dojíždí za prací do města, takže v rámci svého profesního zaměření nemají s venkovem nic společného (s. 96). Podle dat z ČSÚ, kdy v rámci SLDB 2011 se ukázalo rozložení obyvatel hlásících se k církvi. Moravské kraje mají vyšší míru religiozity než ty České. Tedy žije zde více obyvatel, kteří se hlásí k nějakému náboženskému vyznání. Toto rozložení věřících obyvatel můžeme pozorovat již od dob první republiky. Nejpočetněji zastoupenou církví v České republice má Římskokatolická církev a Českobratrská církev evangelická.

Jak jsme již zmínili, tak se nám nepotvrdil vztah mezi religiozitou ve městě a na vesnici v rámci námi vytvořených hypotéz. Z dat nám ovšem vyplynuly jiné vztahy, které mají na religiozitu souvislost. V rámci první hypotézy jsme zkoumali korelaci mezi lidmi, kteří žijí ve městě nebo na vesnici a účast na bohoslužbě. Tato hypotéza se nám nepotvrdila. Mezi městem a vesnicí a účastí na bohoslužbě není žádný vztah. Ukázal se nám ovšem signifikantní vztah mezi výchovou v náboženském duchu a účastí na bohoslužbě. Rovněž účast na bohoslužbě korelovala s tím, že si lidé myslí, že by ostatní měli vědět něco o Bibli. V druhé hypotéze jsme zkoumali vztah mezi městem a vesnicí ve vztahu k důležitosti provádět církevní obřady. Opět se neprokázala korelace mezi lidmi, kteří žijí ve městě nebo na vesnici. Objevily se silné signifikantní vztahy mezi tím, jestli se pokládají za věřící; mezi lidmi, kteří byli vychováváni v náboženském duchu; lidmi pro které je modlitba samozřejmostí; lidmi, kteří důvěřují církvi jako organizaci a těmi, kteří věří v účinnost modlitby. Pro ty, kteří se pokládají za věřící, je důležité provádět církevní obřady u narození dítěte, při vstupu do manželství a úmrtí člověka. Ovšem za nejdůležitější vnímají tito lidé křest dítěte a uzavření manželství. Lidé, kteří byli vychováváni v náboženském duchu, vnímají za důležitější, provádět církevní obřad při uzavření manželství významněji než křest dítěte nebo pohřeb. Také pro lidi, kteří věří v účinnost modlitby je zavření manželství a pohřeb významnější než křest, kterému také přisuzují důležitost. Manželství a křest jsou důležitým obřadem pro lidi, kteří důvěřují v církev.

Chtěli jsme zjistit, jestli existuje vztah mezi lidmi, kteří žijí ve městě nebo na vesnici a důvěrou ve vybrané instituce. Jestli lidé žijí ve městě nebo na vesnici nemá vliv na důvěru v organizace. Lidé v nižším věku méně důvěřují církvím než starší lidé. Pozitivní signifikantní vztah je mezi tím, zdali se pokládají za věřící a tím, jestli byli vychováváni v náboženském duchu ve vztahu s korelací s církví. Z toho vyplývá, že lidé, kteří se pokládají za věřící, více důvěřují církvi než lidé, kteří byli vychováváni v náboženském duchu. Naopak lidé, kteří byli vychováváni v náboženském duchu, věří v soudy a správní systémy méně. Zjištěné fakta jsme porovnali s výzkumem EVS – hodnoty a postoje v České republice od roku 1991-2017. V němž zkoumali různé hodnoty a postoje lidí v republice, mimo jiné zjistili, že v roce 2017 církvi důvěřovalo podle regionu na Moravě 20 % obyvatel a v Čechách 17 % obyvatel. Stejně jako u našich výsledků je viditelný rozdíl mezi regiony na Moravě a v Čechách. Politickým stranám v roce 2017 nedůvěřovalo podle EVS v Čechách 88 % lidí a na Moravě taktéž 88 %. Zde nenastala změna s našimi výsledky. Politické strany mají u lidí nízkou míru důvěry.

Vztah mezi tím, jestli lidé žijí ve městě nebo na vesnici a jejich souhlasem s tím, co vyznává a učí po staletí církev, se neprokázal. Ovšem ukázaly se korelace mezi tím, jestli byli vychovávání v náboženském duchu a tím, že se lidé pokládají za věřící lidi. Konkrétně vysoce signifikantní vztahy se projevily mezi lidmi, kteří se pokládají za věřící a nesouhlasem s umělým oplodněním, řízenou interrupcí, rozvody, antikoncepcí, genetickou manipulací s potravinami, prostitucí a provozováním příležitostného sexu. Nižší signifikantní vztah se projevil s nesouhlasem s užíváním drog. Lidé, kteří byli vychováváni v náboženském duchu, tak i nesouhlasí s umělým oplodněním, řízenou interrupcí a antikoncepcí nebo s jiným prostředkem, který brání početí. Nižší korelace je u genetické manipulace s potravinami a s provozováním příležitostného sexu. Prostituce je nepřípustná pro osoby, které se pokládají za věřící, ale lidi, kteří byli vychováváni v náboženském duchu, tak to tak nevnímají. Z takových výsledků můžeme usoudit, že dotazovaní lidé souhlasí s tím, co učí církev, a i s tím, co je v naší společnosti bráno za špatné. Názor společnosti na interrupci jsme předložili výzkumem od společnosti CVVM z roku 2009, kterého se účastnilo 1038 dotazovaných. Z těchto výsledků soudíme to, že lidé, kteří jsou věřící, mají hlubší spiritualitu a zvnitřněné hodnoty a postoje než lidé, kteří byli „jen“ vychováváni v náboženském/religiózním prostředí.

Neprokázal se vztah mezi lidmi, kteří žijí ve městě nebo na vesnici a vírou v předměty/výroky. Vyvstal vysoce signifikantní vztah mezi lidmi, kteří pokládají za věřící a jejich vírou v posmrtný život, nebo, peklo, náboženské zázraky a účinnost modlitby. Také věří v existenci andělů, duchů a démonů, ale méně. Lidé, vychováváni v náboženském duchu, tak také věří v posmrtný život, nebe, peklo, náboženské zázraky a účinnost modlitby, ale o něco méně než lidé, kteří se pokládají za věřící. Účast lidí na bohoslužbách, duchovních obnovách a přednáškách souvisí s vírou ve výše zmíněné, ale tito lidé rozhodně nevěří amuletům pro štěstí, léčitelům, hvězdným znamením a horoskopům. Lidi, kteří vnímají, že je pro ně modlitba důležitá, tak rozhodně nevěří amuletům pro štěstí, horoskopům a léčitelům.

ZÁVĚR

Z celkových výsledků, které jsme získali výzkumným šetřením, můžeme nahlédnout, kam se ubírá religiozita a lidí v České republice. Také jsme zjistili, že rozdíl mezi lidmi, kteří žijí ve městě, nebo vesnici není výrazný. A rozdíl mezi městem a vesnicí, který byl velmi výrazný dříve, již nelze prokázat. Jsou ovšem viditelné rozdíly mezi vnímáním religiozity a osobní spiritualitou. Pozitivním zjištěním bylo v oblasti hodnotové orientace lidí a jejich souhlasu s různými tvrzeními. Lidé, kteří se hlásí k nějakému náboženskému vyznání nebo se pokládají za věřící, tak také souhlasí s názory, které zastává a učí církev, což jsou ve většině případů hodnoty, které souvisí s úctou k člověku a jeho respektování od počátku života až do přirozené smrti. Jako pozitivní vnímáme také to, že česká společnost není až tak ateistická, jak se uvádí. Víra se stále více stává osobní záležitostí už nejen lidí ve městě, ale i na vesnici. Díky mnoha také společenským změnám se postavení církve mění a prožívání víry k tomu přispívá nemalou mírou.

Práce byla podpořena z projektu ¬IGA_CMTF_2020_008 Sociálně pedagogické otázky v interdisciplinárním kontextu.

Literatura

[1] BERGER, P. L. Vzdálená sláva: hledání víry ve věku lehkověrnosti. Brno: Barrister & Principal, 1997. ISBN 80-85947-18-8. 

[2] BRUCE, S. God is dead: secularization in the West. Malden, MA: Blackwell Pub, 2002. ISBN 978-0-631-23275-9. 

[3] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu – 2011 (ČSÚ).  [online], [Citováno 14. 1. 2021] 2021. Dostupné na www: <https://www.czso.cz/csu/czso/nabozenska-vira-obyvatel-podle-vysledku-scitani-lidu-2011-61wegp46fl>.

[4] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Obyvatelstvo podle náboženské víry a podle velikostních skupin obcí a krajů, 2014.  [online], [Citováno 14. 1. 2021] 2021. Dostupné na www: <https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0>.

[5] Direktář o lidové zbožnosti a liturgii: směrnice a zásady. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 231 s. ISBN 9788071951520. 

[6] Hacklová, R. Psychosociální aspekty religiozity a spirituality ve vztahu ke zdraví. Praha: Univerzita Karlova, Filosofická fakulta.(disertační práce), 2013. 

[7] HAMPLOVÁ, D. Čemu Češi věří: dimenze soudobé české religiozity. Sociologický časopis / Czech Sociological Review. 2008, 44, 4. S. 703-723. ISSN 0038-0288. 

[8] HARTL, P. - HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Třetí, aktualizované vydání., Praha: Portál, 2015. 

[9] HEJNA, D. Náboženství a společnost: věda o náboženství a její historické kořeny. Praha: Grada, 2010.  s. ISBN . 

[10] HOLM, N.G. Úvod do psychologie náboženství. Praha: Portál, 1998. 

[11] HUNTINGTON, Samuel P. - BRZEZINSKI,Z. The clash of civilizations and the remaking of world order. New York: Simon & Schuster Paperbacks, 2011. ISBN 978-1-4516-2897-5. 

[12] JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001. 

[13] LUŽNÝ, D. -   Náboženství v menšině: religiozita a spiritualita v současné české společnosti. Praha: Malvern, 2007. 

[14] LUŽNÝ, D. Náboženství a moderní společnost: sociologické teorie modernizace a sekularizace. Brno: Masarykova univerzita, 1999. 

[15] LUŽNÝ, D. - VÁCLAVÍK, D. a kol. Individualizace náboženství a identita. Poznámky k současné sociologii náboženství. Praha: Marven, 2010. 

[16] NEŠPOR, Z.R. - LUŽNÝ, D. Sociologie náboženství. Praha: Portál,  2007. 

[17] NEŠPOR, Z.R. ed. Jaká víra: současná česká religiozita-spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboženství. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České Republiky, 2004. 

[18] PECHOVÁ, O. Psychologie náboženství. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. 

[19] PETRUSEK, M. Základy sociologie. Praha: Akademie veřejné správy, 2009. 

[20] SEKOT, A. Sociologie náboženství. Praha: Svoboda, 1985. 

[21] STRÍŽENCE, M. Súčasná psychológia náboženstva. Bratislava: Iris, 2001. 

[22] TAYLOR, C. Sekulární věk: dilemata moderní společnosti: vybrané kapitoly. Praha: Filosofia, 2013. 

[23] TÍŽÍK, M. K sociológii novej religiozity. Bratislava: Univerzita Komenského, 2006. 

[24] VÁCLAVÍK, D. Náboženství a moderní česká společnost. Praha: Grada Publishing, 2010. 

Kontaktní informace / Contact information

Mgr. Marcela Fojtíková Roubalová, PhD.

Katedra křesťanské výchovy, Cyrilometodějská teologická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc

Univerzitní 22

771 11 Olomouc

Česká republika

marcela.fojtikova@upol.cz

Mgr. et Bc. Veronika Šefčíková

Katedra křesťanské výchovy, Cyrilometodějská teologická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc

Univerzitní 22

771 11 Olomouc

Česká republika

Zpět na obsah / Back to content