#17

Zpět na obsah / Back to content

Nerecenzovaný příspěvek: Zpravodajství během pandemie otevřelo otázky o mediální výuce na prvním stupni ZŠ

The newscast during a pandemic opened the matter of media education at primary schools

Michaela Vetešková

Pandemie koronaviru ovlivnila a ještě ovlivní lidskou společnost ve všech směrech. Dopad bude mít i na psychické rozpoložení dětí, které byly od března roku 2020 odkázány na distanční výuku, kontinuálně nenavštěvovaly zájmové kroužky a minimálně se kvůli vládním opatřením proti šíření nemoci setkávaly se svými vrstevníky. Od vypuknutí pandemie se nezpochybnitelně pohybují v uzavřeném rodinném kruhu a jsou přímo konfrontovány s debatami dospělých o probíhající nákaze. Jak si mohou poradit s informacemi, které vnímají skrze rádio, televizi, internet? Poznatky z mediální výuky jim v tom nepomohou, neboť cílená osvěta o fungování médií v českých školách probíhá spíš ve vyšších ročnících nebo na středních školách a novináři tvořící zpravodajské obsahy z podstaty své profese nemohou brát ohled na to, zda jejich výstupy vnímají menší děti. Mohli bychom využít tuto pandemickou zkušenost k diskusi o nutnosti mediálního vzdělávání žáků na prvním stupni základních škol, popřípadě dětí předškolního věku. A právě na to chce poukázat následující úvaha, která nabídne nejenom názory novinářů, kteří stojí u zrodu zpravodajství, ale i pedagogů, neboť i ty jsme prostřednictvím dotazníkového šetření oslovili napříč Českou republikou. Pomocí rešerší na státem podporovaných webech jsme zjišťovali, jak má být na českých školách vedena mediální osvěta a citujeme také z nové studie týkající se nárůstu dezinformací ve veřejném prostoru.

Nárůst zájmu o zpravodajské obsahy týkající se nákazy nemocí Covid-19

Od března roku 2020 je česká společnost podrobována složité zkoušce v podobě opatření proti šíření nemoci Covid - 19. Informacím o nákaze a jejích dopadech se nejde vyhnout – staly se pravidelnou součástí života. Čísla o nemocných a zesnulých patří k pravidelné agendě zpravodajských médií. Zájem o zpravodajství potvrzují například i zatím poslední průzkumy poslechovosti. Po patnácti letech se hlavní zpravodajská stanice Českého rozhlasu – Radiožurnál stala nejvyhledávanějším rádiem v zemi a přeskočila v poslechovosti i privátní Rádio Impuls. Jak dokládá tisková zpráva Českého rozhlasu ze dne 14. ledna roku 2021, během pandemického roku došlo k zásadní proměně mediálního trhu ¹.

Rekordní zájem o sledování zaznamenala také Česká televize, která 4. ledna roku 2021 odvysílala zprávu o tom, že loni oslovila nejvíc diváků v historii a potřetí v řadě se stala i nejvyhledávanějším tuzemským vysílatelem. Průměrný podíl na publiku činil skoro 31 procent ² Do průzkumu sledovanosti jsou zařazovány jak zprávy, tak další programy České televize.

Lze předpokládat, že zpravodajství sledovaly spolu s rodiči a prarodiči také děti, které vlivem uzavření školských zařízení, zájmových kroužků a omezení pohybu, trávily více času ve společné domácnosti. Otázkou je, zda zprávy, vstupy reportérů a reportáže týkající se světové pandemie nepřispívají k psychické nepohodě dětí a neodrazí se na jejich dalším vývoji. Nutné zjednodušování ve zpravodajství a zkratkovitost jednotlivé zprávy či heslovité sdělení částečně vytržené z kontextu jako znak mediálního jazyka většina dospělých chápe, dětského diváka či posluchače může přivádět do stresových situací, pakliže mu postupy při tvorbě zpravodajského obsahu nikdo nepřiblíží a nezasadí do kontextu, a především mladší školní děti se ještě nestačily seznámit se základními pravidly mediálního prostředí. Domněnku potvrzuje i reakce učitelů základních škol, kteří se zapojili do dotazníkového průzkumu. Na otázku z jakého důvodu nezařadili zprávy o pandemické situaci, jako jeden uvedl důvod, že postrádá kvalitní materiál s faktickými údaji a hlavně o očkování a o rozumných zásadách chování přizpůsobené dětskému vnímání světa. Druhá vyučující poznamenala, že s dětmi o pandemii nemluvila kvůli nízkému věku/ vyučující první třídy/ a nechtěla mezi dětmi šířit strach. ³

Dotazník obdrželo během měsíce února 2021 čtyřicet pedagogů napříč Českou republikou. Zareagovalo sedmnáct učitelů prvního i druhého stupně. Ve sto procentech se shodli, že během předešlého roku o pandemické situaci s dětmi mluvili. Vysvětlovali, proč je potřeba si umývat ruce, nosit roušky, držet rozestupy. Jak z dotazníků vyplynulo, pedagogové se svými žáky probírali pouze konkrétní jevy v souvislosti s ochranou zdraví.

Krizovému zpravodajství vystaveny i děti bez zkušeností s pracovními postupy v médiích

Mediální výchovou žáci českých základních škol procházejí většinou na druhém stupni ZŠ nebo v rámci výuky na víceletých gymnáziích, mediální výchova je vnímána jako průřezové téma anebo je vedena v rámci projektových dní, nevyučuje se jako samostatný předmět. Průřezová témata jsou založená na komplexním pedagogickém působení na žáky bez záměru rozšiřovat učivo základních předmětů, ale naopak propojovat výuku s dalšími aktivitami, proto jsou už ze své podstaty zaměřená na starší školní děti.

Nejde jednoznačně tvrdit, že procesem mediálního vzdělávání prochází jenom starší žáci, ale i z tematické zprávy České školské inspekce z roku 2018 vyplývá, že mediální výukou se zabývají žáci vyšších ročníků základních škol a středoškoláci. Ve školním roce 2017/2018 prováděli zástupci České školské inspekce šetření, jakým způsobem je realizována mediální výchova na stovce základních a středních škol. Na téměř 90 procentech těchto škol byla uskutečněna jako průřezové téma. ⁴

Mediální výuka probíhá v obecné rovině, kdy například studenti a žáci zjistí, že v České republice existují soukromá a veřejnoprávní média, že se dělí na internetová, audiovizuální, tištěná. Je však jisté, že s žáky pedagog či lektor rozmlouvá o tom, proč je zpráva stručná, strohá, že nevysvětluje, ale konstatuje?

Byť se mediální prostředí a také přístup mladé populace k internetovému prostředí mění velmi rychle, stále zůstávají platné myšlenky z Podkladové studie publikované na stránkách Národního ústavu pro vzdělávání z roku 2018, vyplývá z ní, že nastavení aktuálního pojetí mediální výuky není postačující, že by se měla důsledněji respektovat socio-emocionální mediální zkušenost a rozvoj dítěte. Žák prvního stupně základní školy není ještě zralý a připravený chápat a hledat souvislosti mezi teoretickými poznatky.

Se závěry Podkladové studie lze jen souhlasit. Uvádějí, že rozvoj mediální výchovy má zohledňovat současný stav komunikačních technologii, sociální, kulturní a sociálně psychologický rozměr jejich užívání a trendy jejich dalšího vývoje a dopracovat vnitřní strukturaci mediální výchovy s jemněji propracovaným ohledem na poznatky vývojové psychologie a psychologie dítěte. Tři roky stará studie informuje i o tom, že v jednotlivých evropských zemích je za posledních dvacet let zřetelný trend ke snižování věku, v němž se má mediální výchova zahájit, a to až do úrovně předškolního věku.

Novináři by si měli být vědomi, že se jejich zprávy dostávají i do dětského světa

Pandemický rok bude mít zcela jistě dopad na dětskou psychiku a je možné, že psychické rozpoložení dítěte mohou negativně ovlivnit vyhrocené mediální výstupy. Mají tedy novináři brát v potaz, že jejich výstupy vnímají také nejmladší členové rodin, společnosti? Odpověď je jednoznačná. Až tak nemohou ze samotné podstavy zadání zpravodajství.

Zprávy v médiích veřejné služby ⁵ nelze přizpůsobovat určitým cílovým skupinám, vznikají podle formulovaných pravidel, která na dětského posluchače nemohou už z podstaty brát ohled. Ostatně to dokládají také odpovědi uvedených v dotaznících zaslaných během prosince roku 2020 vedoucím zpravodajství médií veřejné služby ⁶. Žádost o vyplnění obdrželo dvanáct osobností, reagovalo jen pět.

Ale i ty poměrně výrazně potvrzují, že by česká společnost měla nová poznání získaná na základě koronavirové pandemie využít a zamyslet se nad tím, zda nepatří mediální výuka už na první stupeň základních škol a zda by se neměly s prací novinářů seznamovat i děti ve věku šesti až jedenácti let.

Pět osobností, které zásadně rozhodují o zpravodajském obsahu ve veřejném prostoru na dotaz, zda při plánování témat zohledňují, že mohou poslouchat i děti ve věku 6 až 11 let odpovědělo, že spíše ne. Zpravodajové a reportéři vytvářejí zprávy s vědomím, že musí být objektivní, ověřené, faktické a bez emočního podání. Jsou k tomu vedení nejen editory v médiích, učí je to i pedagogové na vyšších a vysokých školách a zejména v médiích veřejné služby to nařizuje Kodex Českého rozhlasu či České televize, který nepovoluje zbytečné popisování tragických událostí, zakazuje vulgární vyjadřování apod. ⁷ , postup, jak referovat o tragických událostech v období, kdy je velký předpoklad, že jej vnímají také mladší školní děti, neobsahuje. Jak vyplývá z odpovědí v dotaznících, novináři nechávají odpovědnost na školách a rodičích. Vzhledem k tomu, že pět měsíců roku 2020 probíhala výuka žáků prvního stupně plně online formou a v online školním prostředí zůstali žáci třetích a čtvrtých tříd i v dalších měsících, nelze očekávat, že by pedagogové vzhledem k náročnosti distanční výuky ještě našli prostor na propracovanou a cílenou mediální osvětu.

Společnost pod vlivem záměrně šířených lží

Dopad na vývoj dítěte může mít silný vliv dezinformací týkající se pandemické situace. Naznačují to výstupy nové studie Dezinformace a jejich negativní vlivy v kontextu proměny světa masmédii (se specifickým zaměřením na pandemii Covid 19). ⁸

Výzkumný projekt vznikl na půdě Univerzity Palackého Olomouc a upozornil na dva zásadní aspekty – dezinformace stojí za nárůstem strachu a šíření paniky, a společnost ve větší míře podlehla neověřeným informacím, kterých se v souvislosti s koronavirem vyrojila celá řada.

V průběhu listopadu 2020 výzkumný tým Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci mapoval, se kterými dezinformacemi spojenými s Covid-19 se uživatelé sociálních sítí v průběhu předcházejícího půl roku setkali. Online dotazník v systému Google Forms s 35 dezinformacemi a konspiracemi o Covid-19 rozeslali souboru dospělé populace. Tento výzkumný soubor byl tvořen 941 respondenty (38,26 % tvořili muži, 61,74 % ženy), aktivními uživateli sociálních sítí. Respondenti mohli do dotazníku přidávat další položky. Cílem pak bylo zmapovat, se kterými dezinformacemi či konspiracemi se respondenti setkali. Úkolem nebylo objasňovat a vysvětlovat, z jakého důvodu jde o dezinformaci či konspiraci, případně posuzovat kvalitu zdroje informace. Distribuce dotazníku probíhala prostřednictvím sociálních sítí (především Facebooku), e-mailů a prostřednictvím reklamy na webových stránkách. Necelých 39procent oslovených tvořili muži, zbytek ženy. Víc než 80 procent reagoval na tvrzení, že Covid-19 neexistuje, 90 procent uvedlo, že Covid-19 je běžná chřipečka. Objevovali se i sdělení o existenci názorů, že při PCR testu či očkování lidem do mozku implantují čip a udělají z nich bioroboty.

Výzkumníci v závěru své práce uvádějí, že existuje několik postupů a vodítek, jak minimalizovat šanci, že lidé uvěří zprávám, které jsou falešné. Jedním ze základních postupů, jak přistupovat k rozpoznávání falešných zpráv, je pravidlo 5 W: who (kdo), what (co), when (kdy), where (kde, odkud), why (proč). Právě díky těmto 5 W vzniká zpráva. Nejstarší žurnalistický žánr, který tvoří základní složku zpravodajství v jakémkoliv médiu. ⁹ A tím se opět vracíme k potřebě mediální výchovy na školách.

Jak vyložit důsledky nákazy nemoci OVID 19 a dopady světové krize dítěti a zda vůbec?

I když média veřejné služby řešila v předešlém pandemickém období události v souladu s pravidly uvedenými v kodexu – tedy podávat zprávy nezkresleně, objektivně a hlavně ověřené z několika zdrojů, nepočítala s tím, že by o pandemii informovala způsobem blízkým dětským vnímatelům a nepracovala s možností, že mohou být pod vlivem dezinformací. Na jednoznačné zprávy o nečekané krizové situaci se stěží připravují dospělí jedinci, jak se na ni mohu připravit jejich děti? Kdo a jakým způsobem jim může nabídnout vysvětlení, výklad stavu? Od médií to nelze očekávat.

Jestliže bychom porovnali titulkové věty hlavního zpravodajského pořadu České televize Události ze dne 19. prosince 2019, dozvíme se, že zpravodajství řeší postup tehdejšího amerického prezidenta Donalda Trumpa, a to, že prezident ČR Miloš Zeman podepsal daňový balíček. Z titulkových vět pořadu Události ze dne 19. prosince 2020 zjistíme, že kvůli šíření koronaviru platí na Slovensku zákaz vycházení, a že rok 2020 kvůli nemoci Covid-19 se v historii samostatného Česka zapíše jako ten s nejvyšším počtem úmrtí. ¹⁰

Taktové náhodné uvedení titulkových vět může být zjednodušující, lze jej ale vnímat také jako názornou ilustraci toho, jak se zprávy proměnily s tendencí vzbuzovat obavy. Pokud děti podobně znějící zpravodajství poslouchají či sledují pravidelně delší čas, a nedokážou identifikovat podstatné od nepodstatného, může je dlouhodobé krizové zpravodajství negativně zasáhnout?

(Datum 19. prosince jsem zvolila záměrně, neboť z novinářské praxe vím, že adventní čas těsně před Vánocemi je na výrazné zpravodajské události poměrně chudý.)

Média veřejné služby ve vztahu k dětským divákům a posluchačům

V České republice existují v současné době pouze dvě veřejnoprávní média financovaná z koncesionářských poplatků. Obě počítají s tím, že vysílají i pro dětského posluchače a diváka. Je mu určena hlavně jedna z digitálních stanic ČRo Rádio JUNIOR, která mimo proudového vysílání, četby apod. připravuje zprávy pro děti, pravidelně na Dvojce ČRo vysílá četbu, pohádky, hry určené dětem všech věkových kategorií. Podobně to má nastavené i Česká televize, včetně existence stanice Déčko, kde je dokonce speciálně připravovaný pravidelný program s názvem Zprávičky.

Jak Český rozhlas, tak Česká televize dodržují pravidlo, že pokud jsou bezprostředně před vysíláním pořadů pro děti a mládež zařazeny komerční části programu, upozorňují na to, že jde o reklamní sdělení, princip je platný i v případě, že pokud je připravený do vysílání obsah, který by mohl nepříznivě působit na vývoj dětí nebo nezletilé mládeže. ¹¹

Média veřejné služby nezpochybnitelně počítají s tím, že je sleduje, poslouchá také dítě.

K tématu se při přípravě této úvahy vyjádřil i teoretik médií Jan Motal a potvrdil, že zcela určitě by tvůrci zpravodajství měli myslet na to, že by mělo být přístupné nejširšímu publiku. A stejně tak by podle Motala měli vedoucí ve zpravodajství vést debaty o tom, že jimi připravené obsahy mohou poslouchat i školní děti, aby předcházeli případné škodě, která může vzniknout celospolečensky anebo individuálně následkem nevhodného obsahu. „Média by si měla být vědoma, že zpravodajství, jež produkují, se dostává do dětského světa a spoluutváří ho.“ ¹²

V mailové korespondenci reagoval i a otázku, zda se během předešlého roku zamýšlel nad tím, do jaké míry mohou vypjaté zprávy negativně ovlivnit psychický vývoj dítěte. Jeho reakce byla jednoznačná: „Uvažuji o tom pravidelně, vždy tehdy, když v televizi vidím záběry z hořících domů, záběry z videí z teroristických útoků, autonehod apod. Tyto obrazy považuji za zbytečné a nevhodné pro zpravodajské vysílání. Není nutné vše explicitně ukazovat, alespoň ne ve zpravodajství.“

Závěr

Zamýšlíme se nad tím, kde začíná a končí odpovědnost tvůrců zpravodajských obsahů, a zda se mají parametry tvorby zpravodajství změnit a brát ohled na dětské nepoučené příjemce. Stanovisko novinářů odpovědných za zpravodajství nenasvědčuje tomu, že by mohli vyznění a sílu zprávy zmírňovat a přizpůsobovat dětským posluchačům či divákům. I krizové zpravodajství během pandemie vysílané médií veřejné služby podnítilo úvahy o nutnosti mediální výuky na prvním stupni českých základních škol. A zamýšlíme se také nad tím, jak české děti vybavit před nástrahami bezbřehého a nekontrolovaného obsahu internetového prostředí. V obou případech jde mladší školní děti včas připravit na setkání s negativním obsahem zpravodajství a vysvětlit jim pravidla mediálního prostředí a lze je i naučit zacházet s nekontrolovaným obsahem – a to prostřednictvím mediální výuky. Přesně zacílená a jasně stanovená koncepce mediální výuky by měla být neoddiskutovatelnou součástí prvního stupně českých základních škol.

Poznámky a zdroje

1. Český rozhlas /online/.Radiožurnál je jedničkou na trhu, Český rozhlas výrazně posílil./ cit. 14.1.2021/. Dostupné z: https://www.rozhlas.cz/ „Český rozhlas Radiožurnál se stal s náskokem nejposlouchanějším rádiem, významně posílila i pozice Českého rozhlasu na rádiovém trhu. Ukazují to aktuální výsledky hlavního výzkumu poslechovosti rádií v České republice Radioprojekt za 3. a 4. čtvrtletí 2020, které byly zveřejněny po roční přestávce způsobené okolnostmi koronavirové epidemie.“

2. Česká televize /online/. Sledovanost ČT./ cit. 4.1.2021/. Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328 udalosti/221411000100104/obsah/811276-sledovanost-ct

3. Vetešková M., Dotazník vedený mezi pedagogy základních škol ČR. Březen 2021. Dostupné z https://docs.google.com/forms/d/1Fxi5FDb3uuGxA82O5Nyouo75v3vIb1kuCGLtqKQ77o/edit#responses

4. Tematická zpráva České školské inspekce. Mediální výchova na základních a středních školách ve školním roce 2017/2018. Praha, listopad 2018. Dostupné z:https://www.csicr.cz/getattachment/9556115a-a35b-4ee8-969c-1d87d14c9c55/TZ-Medialni-vychova_2017-2018.pdf Na více než 70 % škol, na kterých proběhla tematická inspekční činnost (107 základních a středních škol), se realizaci mediální výchovy v různé míře věnovala alespoň polovina interních učitelů. Na téměř 90 % těchto škol pak byla mediální výchova realizována v podobě průřezového tématu v různých předmětech. Z dotazníkového šetření mezi řediteli škol (3 445 ZŠ i SŠ) pak vyplynulo, že na 53 školách se mediální výchovou nezabývají vůbec.

5. média veřejné služby též veřejnoprávní média existují v České republice dvě – Český rozhlas a Česká televize, jsou financována z koncesionářských poplatků a zřizovaná zákonem

6. Vetešková, M. Dotazník vedený mezi zástupci zpravodajství Českého rozhlasu a České televize. Leden 2021. https://docs.google.com/forms/d/10B_l9SYx_neWWsMYNADqbwSqEyvHwWWTzJ6pipMPKgg/edit#responses

7. Český rozhlas /online/. Rada Českého rozhlasu. Kodex Českého rozhlasu. Dostupné z: https://www.rozhlas.cz/ V článku 2 Kodexu Českého rozhlasu se píše, že Český rozhlas nesmí zasahovat do osobnostních práv posluchačů, zejména je nepřípustné uchýlit se k ponižování důstojnosti člověka, urážet nebo neodůvodněně vyvolávat pocity úzkosti či strachu.

8. Kopecký K., Voráč D., Mikulcová K., Krejčí V., Dezinformace a jejich negativní vlivy v kontextu proměny světa masmédií (se specifickým zaměřením na pandemii COVID19). Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Česká republika Olomouc, 2020 https://www.e-bezpeci.cz/index.php/pohledem-vedy/2093-studie-dezinformace-a-jejich-negativni-ucinky-v-kontextu-promeny-sveta-masmedii-se-specifickym-zamerenim-na-covid19 https://drive.google.com/file/d/1kOCqGAybEUN1llvZgZJv2t5mAWMAT9dC/view

9. Jirák, J., Šťastná, L, Zezulková, M. (2018). Mediální výchova jako průřezové téma. Praha: Národní ústav pro vzdělávání.

10. https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/219411000101219/

11. Český rozhlas /online/. Rada Českého rozhlasu. Kodex Českého rozhlasu. Dostupné z: https://www.rozhlas.cz/ Kodex České televize v článku 2 uvádí, 2.1 Česká televize přistupuje k dětskému divákovi především s cílem pomáhat mu objevovat a přijímat za vlastní hodnoty slušnosti, vzdělanosti, pracovitosti a úcty k životnímu prostředí. Tomuto úkolu přizpůsobuje skladbu a charakter pořadů určených dětskému publiku. Je si přitom vědoma, že nezaujme-li pořad děti, nemůže právě uvedené povinnosti dostát. Kodex Českého rozhlasu uvádí ve článku 3.4 následující: Jsou-li v čase bezprostředně před vysíláním pořadů pro děti a mládež nebo po něm zařazeny komerční části programu (čl. 14.1 až 14.8), nedopustí Český rozhlas uvádění takového obsahu, který by mohl nepříznivě působit na vývoj dětí nebo nezletilé mládeže, případně v dětech přímo či nepřímo vyvolával pocity méněcennosti, pokud nezískají propagované zboží či službu.

12. Motal, Jan. /elektronická komunikace/. 12. prosince 2020 Uvažoval jste v letošním roce vy sám osobně o tom, jaký vliv mohou mít zpravodajské obsahy na psychiku mladších školních dětí? Uvažuji o tom pravidelně, vždy tehdy, když v televizi vidím záběry z hořících domů, záběry z videí z teroristických útoků, autonehod apod. Tyto obrazy považuji za zbytečné a nevhodné pro zpravodajské vysílání. Není nutné vše explicitně ukazovat, alespoň ne ve zpravodajství. Měli by zohledňovat tvůrci zpravodajských obsahů to, že je mohou poslouchat/sledovat také děti ve věku 6 až 11 ti let? Ano, obecně by u zpravodajství tvůrci měli myslet na to, že by mělo být přístupné nejširšímu publiku, a to včetně seniorů, lidé s příp. osobnostními rysy, které je mohou vést k citlivějšímu prožívání, příbuzní obětí či lidé, kteří mají ve svém životě bolestnou zkušenost s daným tématem apod. Zpravodajci by se proto vždy měli vyhýbat explicitnímu jazyku a obrazům, přímým citacím dehonestujících, urážlivých a sprostých výroků, zobrazování násilí apod. Tyto obsahy lze příp. divákům zprostředkovat v publicistických pořadech, které budou umístěni do vysílání ve vhodnou dobu – zpravodajství ale prostupuje celým vysíláním a je třeba na to myslet. Ve zpravodajství není nutné ukazovat přímo vše, o čem se referuje, je třeba diváka o skutečnosti zpravit a k tomu lze použít i zmírňující stylistické prostředky.