Ročník: 2020 | Volume: 2020 |
Číslo: 2 | Issue: 2 |
Vyšlo: 29. prosince 2021 | Published: Dec 29th, 2021 |
Týnová, Marie - Öbrink Hobzová, Milena.
Absolventi sociální pedagogiky v profesi sociálního pracovníka v NZDM.
Paidagogos, [Aktualizováno |
#8
Zpět na obsah / Back to content
Absolventi sociální pedagogiky v profesi sociálního pracovníka v NZDM
Gradueates of social pedagogy in the profession of a social worker in the low-threshold facilities
Abstrakt: Příspěvek se zabývá absolventy sociální pedagogiky, kteří pracují na pozici sociálních pracovníků v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež. Cílem příspěvku bylo identifikovat, jaké znalosti a dovednosti vnímají absolventi Sociální pedagogiky pro výkon povolání sociálního pracovníka v NZDM za přínosné a jak hodnotí celkový přínos studia pro dané povolání. Snažili jsme se také prokázat vztah mezi stupněm dosaženého vzdělání absolventů a jejich dalším vzděláváním před nástupem do NZDM. Data jsme získali na základě vlastního dotazníkového šetření. Kvantitativní výzkumné řešení poukázalo na to, že absolventi Sociální pedagogiky vnímají pro profesi sociálního pracovníka v NZDM přínosné znalosti z oblasti psychologie, sociální pedagogiky a sociální práce. Zároveň považovali za přínosné aktivní naslouchání a komunikační dovednosti. Ačkoli se nám nepodařilo prokázat existenci vztahu mezi stupněm dosaženého vzdělávání absolventů Sociální pedagogiky a jejich dalším vzdělávání před nástupem do NZDM, domníváme se, že jsme poukázali na pevné místo těchto absolventů v sociálních službách. Absolventi vyhodnotili celkový přínos studia spíše pozitivně, ačkoli k němu mají určité připomínky či výhrady.
Klíčová slova: Sociální pedagogika, absolventi sociální pedagogiky pracující v NZDM, sociální pracovník v NZDM, dovednosti absolventů sociální pedagogiky, další vzdělávání absolventů sociální pedagogiky, hodnocení studia sociální pedagogiky.
Abstract: The article deals with graduates in social pedagogy working as social workers in the low-threshold facilities for the youth. The aim of the article was to identify what knowledge and skills the graduates in social pedagogy perceive as important for a position of a social worker in the low-threshold facilities for the youth and how they evaluate the overall benefits of studying social pedagogy. We based collecting data on our own questionnaire survey. The research pointed out that graduates of social pedagogy perceive knowledge of psychology and social pedagogy as crucial for their job as well as they highly evaluate knowledge of social work. The respondents also consider active listening and communication skills being very important for their work in the low-threshold facilities for the youth. Although there was no relation between the level of education of the graduates and their further education before their employment in a low-threshold facility for the youth, we hope to have proved a firm position of the graduates in social pedagogy in the field of social services. The graduates evaluated the overall benefits of studying social pedagogy rather positively, although they have some comments or reservations.
Keywords: Social pedagogy, graduates in social pedagogy working in the low-threshold facilities for the youth, social worker in the low-threshold facilities for the youth, skills of the graduates in social pedagogy, further education of the graduates in social pedagogy, evaluation of the study of social pedagogy.
Uvedení do problematiky
Žijeme v době, kterou provází mnoho změn – sahajících od proměn našeho životního prostředí přes změny v našem nejpřirozenějším prostředí, v rodině. Často si hledáme jako učitelé, vychovatelé i samotní rodiče cesty, jak vychovávat své děti a jak sami hledat odpovědi ve světě, který je nejen v důsledku technologií jiný. Možnou odpovědí, jak reagovat na změny, je sociální pedagogika. Právě absolventi tohoto oboru se již řadu let uplatňují na různých pozicích – ať ve školských zařízeních, sociálních službách či jako pracovníci neziskových organizací. Jaké dovednosti však tito lidé potřebují v praxi? Které znalosti pokládají za přínosné? Jak se dívají na své další vzdělávání?
Na to budeme hledat odpovědi v předkládaném příspěvku, který vznikl na podkladě diplomové práce, která se zaměřovala na postoje absolventů sociální pedagogiky k profesi sociální pracovníka v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež. Nejdříve charakterizujeme sociální pedagogiku, dále se hlouběji zabýváme studiem oboru Sociální pedagogika, možnostmi uplatnění sociálních pedagogů na trhu práce a také samotnou profesí sociálního pracovníka v NZDM.
Příspěvek se snaží identifikovat znalosti a dovednosti, které absolventi Sociální pedagogiky považují pro výkon povolání sociálního pracovníka v NZDM za přínosné a jak absolventi hodnotí celkový přínos studia. Rovněž chceme objasnit, zda se nachází souvislost mezi dalším vzděláváním absolventů před nástupem do NZDM a nejvyšším dosaženým stupněm vzdělání. Zároveň chceme poukázat na to, že absolventi oboru Sociální pedagogika mají pevné místo v konkrétních zařízeních sociálních služeb.
Sociální pedagogika je chápána jako poměrně mladá pedagogická disciplína, která je důležitá nejen v oblasti teorie, ale také praxe (Potměšilová a kol., 2013). Pojetí sociální pedagogiky je možné rozlišit na dva základní přístupy, na užší a širší pojetí. Celkově však můžeme říci, že společnost dospěla především ke druhému konceptu. Nejširší pojetí lze spatřit u Haškovce (1993), podle kterého by měla být celá pedagogika sociální. Kraus a Poláčková (2001) poté definují sociální pedagogiku jako transdisciplinární obor, který se zaměřuje na roli prostředí ve výchově a má integrující charakter. Podle Krause a Poláčkové (2001) se aktivity sociální pedagogiky soustřeďují jednak na celou společnost, ale také na osoby potenciálně deviantně jednající, patologické jevy či na rizikové a sociálně znevýhodněné skupiny. Německý pedagog Mollenhauer (1993) navíc dodává, že sociální pedagogika představuje soubor nových pedagogických opatření jako odpověď na potíže naší společnosti. Také Schilling (1999) spatřuje význam sociální pedagogiky ve zlepšení společenských a životních podmínek, která doplňuje také oblast podpory svépomoci a rozvoje osobnosti. Schilling (tamtéž) v tomto vymezení vnímá sociální pedagogiku jako tzv. pozitivní pedagogiku.
Sociální pedagogika má jako vědní disciplína vztah k mnoha vědním oborům, velmi blízká je zejména sociální práci. V praxi se činnosti sociálně pedagogické práce a sociální práce prolínají (Bakošová, 2005), ačkoli podle B. Krause (2014) v naší zemi převládá přístup zřetelné diferenciace oborů. Jako společné aspekty Bakošová (2005, s. 79) specifikuje např. jednotné cíle oborů, odběratel pomoci v rámci výchovy, převýchovy a sebevýchovy, okruhy sociálních potíží a konfliktů a metody pro vědu a výzkum či spoluúčast v rámci vzdělávání. Podle Ondrejkoviče (2000, s. 182) v tomto přístupu identifikujeme na jedné straně sociální pedagogiku a na straně druhé sociální práci. Kraus (2014, s. 58) však dodává, že jako optimální spatřuje pojetí, ve kterém mají oba obory stejné funkce a současně si zachovávají svou autonomii. Můžeme říci, že předmětem zájmu sociální pedagogiky je v zásadě celá společnost včetně specifických cílových skupin klientů, sociální práce se pak soustřeďuje na problémové a sociálně potřebné obyvatelstvo.
Studium sociální pedagogiky je v současné době nabízeno na řadě vyšších odborných škol a vysokých škol v bakalářském i magisterském studijním programu. Absolventi tohoto oboru jsou po úspěšném ukončení studia vybaveni bohatými teoretickými, ale také praktickými dovednostmi. Konkrétní informace pro jednotlivé studijní programy pak specifikuje Asociace vzdělavatelů v sociální pedagogice (2017, s. 2) ve vydaných standardech vzdělávání. Tyto standardy představují jednak studijní tematické okruhy, ale také rámcový profil absolventa sociální pedagogiky. Jako důležité dovednosti a kompetence po úspěšném absolvováni studia si pro práci s dětmi a mládeží uveďme např. znalost absolventa v oblasti pojmů a metod pedagogické, pedagogicko-psychologické a speciálně-pedagogické diagnostiky a schopnost tyto poznatky aplikovat v praxi; osvojení si komunikačních strategií a přístupů pro jednotlivé věkové skupiny z různých sociálních prostředí či schopnost tvořit i realizovat preventivní programy na základě rozpoznání specifických potřeb jednotlivců i sociálních skupin.
Také podle Krause a Poláčkové (2001) by měly být v obsahu vzdělávání respektovány určité standardy, které se odráží ve struktuře obsahu disciplín a jednotlivých předmětů. Podle uvedených autorů se profesionální standardy vtahují k možnostem uplatnění a kompetencím sociálních pedagogů. Dále by měly být respektovány vzdělávací standardy, které představují určitou normu a úroveň vzdělání pro danou profesi. Existují také podmínky, na základě kterých jsou absolventi sociální pedagogiky začlenění do určité profese, jedná se o zaměstnavatelské standardy. Kraus a Poláčková (2001) jako poslední specifikují klientské standardy, které určují sami klienti ve vztahu k odbornosti pracovníků, ale také k lidským kvalitám.
Je však důležité dodat, že významnou roli mají vedle získaných znalostí a dovedností na základně studia také vlastnosti osobnosti a osobností předpoklady jednotlivých absolventů. Kraus (2014, s. 200) mezi psychické předpoklady řadí vnímavost ve vztahu k prostředí a různým situacím, vyrovnanost, sebekontrolu či emocionální stabilitu. Podle Bakošové (2005, s. 184) je v oblasti osobnostních předpokladů důležité porozumění, aktivní naslouchání, poskytnutí podpory a pomoci. Helus (2007, s. 219) dodává, že je celkově významná přirozená autorita sociálního pracovníka.
Absolventi sociální pedagogiky se mohou po úspěšném absolvování studia uplatnit v nejrůznějších zařízeních. Podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, mohou absolventi sociální pedagogiky pracovat jako vychovatelé, pedagogové volného času či asistenti pedagoga. V současnosti, kdy dochází k rychlým proměnám rodin, kdy se učitelé často setkávají s třídními kolektivy, v nichž je nutno potlačit individualitu dětí a naopak je vést ke spolupráci, se otevírá prostor pro působení sociální pedagogiky ve škole (Procházka, 2012, s. 128). V souvislosti s uplatněním sociálního pedagoga na školách lze odkázat na výzkumné strategie Společnosti Tady a teď, o.p.s., která se problematikou hlouběji zabývá.
Vztah sociální pedagogiky a sociální práce se prolíná v oblasti uplatnění absolventů sociální pedagogiky, kteří se podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, mohou uplatnit jako sociální pracovníci v nejrůznějších zařízeních sociálních služeb a to od sociálního poradenství, služeb sociální péče až po služby sociální prevence.
Pro náš výzkum je stěžejní uplatnění absolventů sociální pedagogiky v oblasti služeb sociální prevence – v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež (dále jen NZDM). NZDM poskytují ambulantní, případně terénní služby klientům ve věku od 6 do 26 let (Zákon č. 108/2006 Sb). Hlavních posláním těchto zařízení je pomáhat klientům v obtížných životních situacích, zabránit sociálnímu vyloučení a snažit se o zlepšení kvality jejich života (Hájek, Hofbauer, Pávková, 2008, s. 151). Svoboda (2009, s. 56) uvádí, že tyto děti mají často nálepku „neorganizované mládeže“, která je spojována se sociální vyloučením a neschopností zvládat vlastními silami náročné životní situace. Na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v těchto zařízeních absolventi sociální pedagogiky pracují jako sociální pracovníci a při práci s dětmi a mládeží využívají jednak metod sociální práce, ale také metod sociální pedagogiky. Matoušek (2013, s. 411) dodává, že koncepce těchto zařízení vychází z metod obou disciplín, kdy si sociální pracovníci volí takové postupy, které jsou důležité pro určitý společenský kontext.
V souvislosti s nabízenými službami v NZDM je důležité vymezit si pojem nízkoprahovost, který sahá k samotnému vzniku nízkoprahových zařízení. V roce 1995 vznikl pilotní projekt věnovaný dětem a mládeži, v rámci kterého došlo ke vzniku Komunitního centra Krok v Praze – Modřanech. Realizační tým zvažoval principy, na kterých by mohlo zařízení stavět a jako klíčový předpoklad interpretovali dostupnost. Pod tímto pojmem vnímali minimum překážek a omezení pro vstup do zařízení a pro pobyt v něm. Podle Klímy (2009, s. 319) se metaforou stává nízký vstupní práh a objevuje se tak pojem nízkoprahovost. Tento významný princip si můžeme charakterizovat jako odstranění časových, prostorových a finančních bariér, které by mohly bránit ke vstupu do zařízení. Jedná se také o jistou citlivost, kdy je klient v průběhu užívání služby plně respektován. Klíma (2009) zmiňuje, že je podstatné vytvořit bezpečné prostředí, kdy klient zůstává v anonymitě. Podle Hájka, Hofbauera a Pávkové (2008, s. 151) je také důležité, že jsou sociální služby poskytovány bezplatně.
Hájek, Hofbauer a Pávková (2008) uvádí, že v NZDM existují čtyři základní formy služby. Na počáteční úrovni se jedná o volný vstup a pobyt v zařízení, kdy klienti přichází na základě svých potřeb – mohou zde trávit čas, využívat výhod prostor zařízení oproti ulici, připravovat se do školy. S touto oblastí je úzce propojená další forma, která představuje nabízené volnočasové aktivity. NZDM zajišťují základní vybavení společenskými hrami, knihami, výtvarnými potřebami aj., čímž poskytují podmínky pro vlastní aktivity klientů. NZDM dále připravují zážitkové programy, kroužky a tábory, při kterých mohou absolventi sociální pedagogiky uplatnit své bohaté znalosti a dovednosti (Hájek, Hofbauer, Pávková, 2008, s. 151).
Další významnou oblast podle Hájka, Hofbauera a Pávkové (2008, s. 151-152) představují nabízené sociální služby. Sociální práce s klienty je založena na metodách kontaktní práce, situační intervence a základního poradenství. Zařízení mohou za patřičných podmínek nabízet rozvoj sociálních dovedností ve skupinové práci, krizovou intervenci či terapeutické služby. Racek a Herzog (2009, s. 326) jako nabízené služby doplňují informační servis klientovi, zprostředkování dalších služeb, kontakt s organizacemi ve prospěch klienta, případovou práci (dlouhodobou individuální práci), skupinovou práci, ale také práci s blízkými osobami.
V oblasti sociálně pedagogické činnosti Kraus (2014, s. 174-183) jako východisko pro další postupy interpretuje metodu rozhovoru, který může mít podobu rozhovoru diagnostického, výchovného či terapeutického. Sociální pracovník může dále pracovat s metodou pedagogizace prostředí, která podpoří jeho výchovné záměry a cíle. Lze pracovat např. s židlemi v kruhu, celkovou estetizací prostředí či velikostí skupin. Důležité jsou také metody situační a inscenační, které umožňují ovlivňování situací – u metod inscenačních však s rozdílem, že se jedná o situace modelové, uměle navozené. Jako další metody si můžeme zmínit metodu režimovou a animaci, které lze aplikovat na základě vhodného kontextu.
Poslední forma služby představuje aktivity a činnosti zaměřené na prevenci, při kterých NZDM usilují o snížení rizik výskytu a rozvoje sociálně patologických jevů, jako jsou např. šikana, agresivita či užívání návykových látek. Zařízení pořádají např. kurzy na nácvik a rozvoj sociálních dovedností, kterou mohou vést k předcházení těmto jevům (Hájek, Hofbauer, Pávková, 2008, s. 152). V oblasti prevence se podle Racka a Herzoga (2009, s. 327) dále jedná o krátkodobé programy a akce (distribuce letáků, informační stánek aj.,), ale také o dlouhodobé programy zaměřené na rozvoj znalostí, dovedností a chování v souvislosti s druhy rizikového chování (návykové látky, bezpečné sexuální chování a další). NZDM je úzce propojeno s aktivitami terénního sociálního pracovníka, který má významnou roli při oslovování klientů. Při činnosti v NZDM lze využít dalších sociálně pedagogických metod, které Bakošová (2005, s. 56-59) doplňuje o metodu kompenzace nevhodných podnětů, metodu plánování pozitivní perspektivy, nabídky podnětů vyplývající z individuálních potřeb klienta, poradenství či supervizi.
Klíma (2004, s. 361) v souvislosti se sociálně pedagogickým přístupem hovoří o způsobu doprovázení mladých lidí s cílem změnit jejich životní situaci či způsob. Uvedený autor dodává, že by si měl sociální pracovník klást důležitou otázku: „Čím vším mohu teď a tady přispět k osobnostnímu růstu a rozvoji konkrétních klientů?“. Petrie et al. (2006) upozorňuje, že činnost sociálního pedagoga zahrnuje celou osobnost klienta, jeho mysl, srdce a ruce.
Na závěr je důležité také poukázat na diamantový model sociální pedagogiky, který zmiňují Eichsteller a Holthoff (2012) v rámci organizace Thempra. Tento model symbolizuje jeden ze základních principů sociální pedagogiky a je možné jej uplatnit právě při práci s dětmi a mládeží v NZDM. Důležitou myšlenkou je, že v každém z nás je diamant, který představuje vzácnost, širokou škálu znalostí a dovedností. Eichsteller a Holthoff (2012) dodávají, že ne všechny diamanty jsou leštěné, ale mají potenciál být – tedy, že stejně tak může zářit každý člověk, právě i za pomoci sociální pedagogiky.
Výzkumné šetření
V empirické části článku směřujeme pozornost ke konkrétním postojům absolventů sociální pedagogiky k profesi sociálního pracovníka v NZDM. Zajímá nás, jaké znalosti a dovednosti absolventi sciální pedagogiky považují pro práci v NZDM za přínosné a jak hodnotí celkový přínos studia v souvislosti s proměnnými, jako jsou jejich pohlaví, věk, nejvyšší dosažený stupeň vzdělání či předchozí praxe. Usilujeme také o zjištění, zda existuje vztah mezi nejvyšším dosaženým stupněm vzdělání absolventů, a tím, zda se před nástupem do NZDM dále vzdělávali.
Než přejdeme k samotnému výzkumu, je důležité také objasnit, co pod jednotlivými pojmy rozumíme. Znalosti a dovednosti chápeme v prvé řadě jako souhrn poznatků a zkušeností, které absolventi získali z jednotlivých předmětů během studia (např. sociální pedagogika, sociální práce, psychologie). Při výběru těchto předmětů jsme vycházeli ze standardů vzdělávání v sociální pedagogice, kde jsou definovány jednotlivé předměty pro studium daného oboru (Asociace vzdělavatelů v sociální pedagogice, 2017, s. 2-3). Poté se věnujeme dalším dovednostem a schopnostem (např. organizační a komunikační dovednosti, tolerance druhých), které jsou u studentů podporovány během celého studia v různých předmětech.
Nejvyšší dosažený stupeň vzdělání absolventů chápeme jako nezávisle proměnnou a snažíme se objasnit její vztah k závislé proměnné, k dalšímu vzdělávání absolventů před nástupem do NZDM. Tímto vzděláváním rozumíme všechny vzdělávací aktivity, do kterých se absolvent před zahájením zaměstnání zapojil (tedy formální, neformální i informální učení).
Přínosem studia sociální pedagogiky pro práci v NZDM v souvislosti se zkoumanými proměnnými rozumíme hodnocení studia jako celku (toto hodnocení může nabývat hodnot: malý přínos, střední přínos, velký přínos, maximální přínos). Respondenti měli také možnost zhodnotit studium v rámci otevřené otázky v dotazníku, což nám poskytlo důležité doplňující informace.
V souvislosti s tématem jsme nalezli celkem tři výzkumy, které se věnují podobné problematice, vykazují však odlišnosti v konkrétním zacílení, způsobu realizace či složením respondentů. Jedná se o šetření, která byla realizována v rámci studentských závěrečných prací. V odborných časopisech jsme během rešerše podobné výzkumy nenašli.
Kocourek (2012) se v kvantitativním výzkumu své bakalářské práce věnoval profesním a osobnostním kompetencím pracovníků v NZDM. Respondenty tvořili nejčastěji sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách. Dotazník vyplnilo také šest absolventů sociální pedagogiky. Kocourek (2012) zjistil, že v oblasti osobnostních kompetencí pro výkon povolání potřebují nejčastěji schopnost improvizace, empatie a porozumění, schopnost řešit problémy, schopnost týmové spolupráce a vnímavost. V oblasti profesních kompetencí převládla dovednost vytvořit vzájemnou důvěru, partnerský přístup, provázení klienta a dovednost vést kvalitní rozhovor. Respondenti pro výkon povolání jako nejdůležitější specifikovali komunikační dovednosti a znalosti.
Podobnému tématu se věnovala také Hlávková (2015), která se v kvalitativním výzkumu zaměřovala na profesní kompetence pěti sociální pedagogů v NZDM a objasnění jejich pracovní náplně a schopností. Jako důležité dovednosti sociální pedagogové identifikovali komunikaci a schopnost navazovat vztahy s danými klienty. Za nejdůležitější vlastnosti zvolili empatii a toleranci. Jako důležitou vnímali také přirozenou autoritu a zvládání stresu.
Téma uplatnění sociálního pedagoga v NZDM jsme nalezli také u Michálkové (2016), která se v kvantitativním výzkumu bakalářské práce zaměřila na názory sociálních pracovníků v NZDM, jak by se mohl sociální pedagog uplatnit v jejich zařízení. Michálková (2016) zjistila, že by sociální pracovníci uvítali posilu v podobě sociálního pedagoga. Tito zaměstnanci by měli být vybaveni především výchovně vzdělávací kompetencí (dominuje podoblast preventivní a multikulturní) a osobnostně formativní kompetencí (převládá kompetence na rozvoj osobnosti a posilování žádoucího chování klientů). Výše uvedená autorka z údajů také zjistila možné výhody pro uplatnění sociálního pedagoga v NZDM. Respondenti interpretovali přínos v oblasti pomoci rizikovým skupinám, poté přínos celkové osobnosti sociálního pedagoga a jeho sociálně pedagogického působení. V oblasti možných nevýhod převládl názor, že žádné nenachází.
V oblasti realizovaných šetření se nám nepodařilo najít takové, které by se věnovalo postojům a zkušenostem větší skupiny absolventů sociální pedagogiky pracujících v NZDM z různých vyšších odborných škol a vysokých škol v České republice. Téma jsme vybrali také proto, že se v tomto zařízení uplatňuje velké množství absolventů sociální pedagogiky a že se zde setkává sociální pedagogika se sociální prací. Jedná se tedy o neprobádané téma a troufáme si říci, že jsou předkládané údaje přínosné a podnětné.
Cíl výzkumu, metodologie
Cílem realizovaného šetření bylo zjistit, jaké znalosti a dovednosti považují absolventi Sociální pedagogiky na základě studia přínosné pro profesi sociálního pracovníka v NZDM. Zajímalo nás také, jak absolventi hodnotí celkový přínos studia pro práci v NZDM, zda je jejich hodnocení ovlivněno pohlavím, věkem, nejvyšším dosaženým stupněm vzdělání či předchozí praxí. Dále chceme objasnit, zda se nachází vztah mezi stupněm dosaženého vzdělání absolventů, a tím, zda se před nástupem do NZDM dále vzdělávali.
Pro šetření jsme zvolili design kvantitativního výzkumu. Data jsme sbírali na základě vlastního dotazníkového šetření v prostředí Google formulářů. Dotazník jsme koncipovali do tří sekcí. V úvodní části byli respondenti seznámeni s tématem a cílem realizovaného výzkumu, důležitou část představovala také etická stránka šetření. V následující stěžejní části dotazníku respondenti vyplnili celkem 10 uzavřených, 6 polouzavřených a 5 otevřených otázek. První dva typy otázek měly např. formu výběrových či škálových položek. Jednotlivé otázky jsme před zveřejněním dotazníku zpřístupnili několika studentům sociální pedagogiky, kteří nám poskytli důležitou zpětnou vazbu na srozumitelnost otázek. Získaná data jsme převedli do programu Excel, kde jsme s nimi dále pracovali. Všem odpovědím u jednotlivých otázek jsme přiřadili číselné kódy, na základě kterých jsme data vyhodnotili a také znázornili do tabulek a grafů. Statistické testování hypotéz jsme provedli za pomoci Testu nezávislosti chí-kvadrát pro kontingenční tabulku.
Výzkumný soubor, sběr dat
Náš výzkumný soubor představuje 74 absolventů sociální pedagogiky ze všech krajů České republiky, kteří pracují nebo pracovali v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež. Dotazník byl nejprve zveřejněn na sociální síti Facebook do skupiny mezi studenty a absolventy oboru Sociální pedagogiky na CMTF UP, následně na Facebookové stránky Sociální pedagogiky na CMTF UP a Univerzity Palackého v Olomouci. Dotazník jsme dále sdíleli na stránky těchto vysokých škol: Ostravská Univerzita – pedagogická fakulta, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně – fakulta humanitních studií, Masarykova univerzita – pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové – pedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústní nad Labem – pedagogická fakulta, Univerzita Karlova a vyšší odborná škola Sociálně právní v Praze. Prostřednictvím e-mailové komunikace jsme dále oslovili 255 aktivních nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, která se nám podařilo dohledat v Registru poskytovatelů sociálních služeb. Ke sdílení dotazníku přispěli také vedoucí kateder sociální pedagogiky zmíněných vysokých škol. Vzhledem k učiněným krokům, kdy jsme vyčerpali všechny dostupné možnosti pro sběr dat, jsme předpokládali vyšší návratnost dotazníků. Z předpokládaných 150 vyplněných dotazníků byla návratnost 49 %. Museli jsme také vyřadit odpovědi od 6 participantů kvůli neúplnému vyplnění poslední sekce dotazníku.
Výzkumu se zúčastnilo 74 respondentů, 13 participantů (18 %) představují muži a 61 ženy (82 %). Vzhledem k nízkému počtu mužů je důležité dodat, že jsme předpokládali problémy se sehnáním podobného počtu mužů a žen, protože se jedná o obor, ve kterém pracují převážně ženy.
Věkové rozpětí respondentů se pohybuje mezi 20 až 56 lety. Nejvíce respondentů jsme zaznamenali ve věkové skupině 20-29 let (58 %), konkrétně ve věku 25 a 26 let. Průměrný věk všech respondentů činí 32,5 let, u mužů pak konkrétněji 34,5 let a u žen 30,5 let.
Výzkumný soubor se skládá z respondentů, kteří jsou absolventy vyšších odborných škol a také vysokých škol bakalářského či magisterského studijního programu. Nejvíce respondentů představují absolventi bakalářského studijního programu (36; 49 %).
Do výzkumu se zapojili absolventi z 10 vysokých škol a 11 vyšších odborných škol. Nejvíce zastoupené vysoké školy reprezentují Univerzita Palackého v Olomouci – Cyrilometodějská teologická fakulta, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně – fakulta humanitních studií, Masarykova Univerzita – pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové – pedagogická fakulta a Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. U vyšších odborných škol je nejvyšší počet respondentů zastoupen u Vyšší odborné školy sociálně právní Praha 10, poté u Vyšší odborné školy v Kroměříži.
Z grafu č. 4 spatřujeme, že se v NZDM uplatnilo ihned po absolvování studia celkem 24 respondentů (32 %), převažují však respondenti, kteří před nástupem do daného zařízení získali pracovní zkušenosti z předchozího zaměstnání.
Výsledky šetření
V oblasti vnímání znalostí a dovedností, které absolventi na základě studia identifikují pro práci v NZDM za přínosné, jsme se nejdříve zaměřili na oblast znalostí a schopností z jednotlivých předmětů. Pro analýzu a interpretaci dat jsme v tabulce č. 2 sloučili kategorii velkého a maximálního přínosu, které mají velice podobnou vypovídající hodnotu. Absolventi za nejpřínosnější vyhodnotili znalosti a dovednosti z psychologie, kde jsme zaznamenali odpovědi 62 participantů (84 %). Vysoký a téměř shodný počet odpovědí nacházíme dále u předmětu sociální pedagogiky (53; 72 %), odborné praxe (51; 69 %) a sociální práce (50; 68 %). Pořadí hodnocení přínosu dalších předmětů je následující: speciální pedagogika (45; 61 %), metodiky (41; 55 %), pedagogická diagnostika (33; 45 %), sociální politika (31; 42 %) a obecná pedagogika (19; 26 %).
V oblasti středního přínosu spatřujeme nejvíce respondentů u předmětu obecné pedagogiky se 33 odpověďmi (45 %). Mezi další dva nejčastěji interpretované patří pedagogická diagnostika (21; 28 %) a sociální politika (20; 27 %). Dále je důležité specifikovat, které předměty absolventi označili za nejméně přínosné. Nejvíce participantů uvedlo sociální politiku (23; 31 %), obecnou pedagogiku (22; 30 %), pedagogickou diagnostiku (19; 26 %) a metodiky (16; 22 %). Pro přehled dodáváme, jaké hodnocení obdržely další předměty: speciální pedagogika (11; 15 %), odborná praxe (9; 12 %), sociální práce (8; 11 %), sociální pedagogika (4; 5 %) a psychologie (3; 4 %).
Po specifikaci jednotlivých znalostí a dovedností z předmětů jsme se zaměřili na to, jak absolventi na základě studia vnímají své další dovednosti a schopnosti. I v této části jsme pro vyhodnocení výsledků sečetli oblast velkého a maximálního přínosu. V tabulce č. 3 je patrné, že jsou jednotlivé dovednosti hodnoceny velice pozitivně. Absolventi na základě studia vyhodnotili za nejpřínosnější dovednost aktivního naslouchání (60; 81 %) a komunikační dovednosti (60; 81 %), empatii a porozumění (58; 78 %) a organizační dovednosti (57; 77 %). Přínos dalších dovedností předkládáme podle hodnocení sestupně: tolerance druhých (52; 70 %), řešení problémových situací (47; 64 %) posilování kladných reakcí (45; 61 %) a motivace (44; 59 %).
V kategorii středního přínosu dovedností jsme naměřili vysoký a podobný počet odpovědí u schopnosti tolerance druhých (21; 28 %), posilování kladných reakcí (19; 26 %), motivace (18; 24 %) a řešení problémových situací (18; 24 %). V poslední oblasti hodnocení malého přínosu zaznamenáváme nejvíce odpovědí u dovednosti motivace (12; 16 %), posilování kladných reakcí (10; 14 %) a řešení problémových situací (9; 12 %). Zbylé schopnosti zastupuje minimální počet respondentů: organizační dovednosti (4; 5 %), empatie a porozumění (3; 4 %), aktivní naslouchání (2; 3 %), tolerance druhých (1; 1 %) a komunikační dovednosti (1; 1 %).
Ve výzkumu nás dále zajímalo, zda se nachází souvislost mezi stupněm dosaženého vzdělání absolventů a dalším vzděláváním před nástupem do NZDM. Časový úsek dalšího vzdělávání před zahájením profese sociálního pracovníka v NZDM jsme zvolili z toho důvodu, že absolventi nemají ještě povinnost dalšího vzdělávání sociálních pracovníků, které ukládá legislativa ČR (Zákon č. 108/2006 Sb.). Předpokládali jsme, že absolventi s vyšším dosaženým stupněm vzdělání budou více motivováni k tomu dále se v oboru vzdělávat.
Statistická závislost se mezi těmito proměnnými nepotvrdila. Z výsledku tedy můžeme specifikovat, že při volbě dalšího vzdělávání před nástupem do NZDM nezáleží tolik na tom, jakého stupně absolventi sociální pedagogiky dosáhli. Zjistili jsme, viz tabulka č. 4, že možnost dalšího vzdělávání zvolilo celkem 48 respondentů (65 %), tedy více než polovina dotazovaných. Je také důležité upřesnit, že tito respondenti často volili více odpovědí na otázku, mnozí se tedy před nástupem do NZDM zúčastnili více forem dalšího vzdělávání. Mohli si tedy své samostudium (např. odborné literatury) doplnit odbornými semináři a kurzy či zahájit další studium na vysoké škole. Celkem 31 respondentů (42 %) si doplnilo znalosti samostudiem, odborný kurz či seminář absolvovalo 33 respondentů (45 %).
Rádi bychom blíže identifikovali odpověď, která zahrnuje možnost dalšího vysokoškolského studia. Z níže uvedené tabulky pozorovaných četností spatřujeme, že tuto odpověď uvedlo celkem 14 participantů (19 %). Podařilo se nám blíže zjistit, že celkem 3 absolventi vyšších odborných škol před nástupem do NZDM zahájili studium sociální pedagogiky na vysoké škole či si doplnili pedagogické minimum. Celkem 5 absolventů sociální pedagogiky na bakalářském stupni vzdělávání zahájilo studium sociální práce na vysoké škole. Možnost dalšího studia sociální pedagogiky zvolili 2 respondenti, pedagogické minimum pak absolvoval pouze 1 respondent. Zahájení dalšího studia na vysoké škole zvolili také 3 absolventi magisterského studijního programu sociální pedagogiky. Tato skupina dotazovaných byla v odpovědích jednotná. Jako formu dalšího vzdělávání před nástupem do NZDM zvolili, že započali studium sociální práce na vysoké škole. Pouze necelá jedna třetina osob (26; 35 %) uvedla, že se nezúčastnili žádné formy dalšího vzdělávání.
Dále jsme ve výzkumném šetření ověřovali, zda hodnocení celkového přínosu studia je ovlivněno pohlavím, věkem, stupněm dosaženého vzdělání či předchozí praxí respondentů. Předpokládali jsme, že se budou nacházet rozdíly v hodnocení u věkové skupiny respondentů do 29 let, jelikož se jedná o nejpočetnější kategorii, viz tabulka č. 1. U absolventů magisterského studijního programu jsme očekávali, že budou považovat studium kvůli své delší studijní přípravě za přínosnější v porovnání s ostatními absolventy. Ze získaných dat, viz graf č. 4, jsme také zjistili, že velká část absolventů (50; 76 %) před nástupem do NZDM pracovala v jiné organizaci. Domnívali jsme se proto, že tito respondenti mohou hodnotit přínos studia odlišně na základě již získaných pracovních znalostí a zkušeností. Při statistickém testování hypotéz se nám nepotvrdila souvislost mezi způsobem hodnocení studia a výše uvedenými proměnnými.
Respondentů jsme se také ptali, jak v souvislosti se studiem hodnotí celkovou připravenost absolventů pro profesi sociálního pracovníka v NZDM (viz tabulka č. 5). Podařilo se nám zjistit, že celkem 23 absolventů (31 %) vyhodnotilo připravenost pro dané povolání za výbornou, z toho 12 osob (16 %) dodalo, že velkou roli činí osobnostní předpoklady absolventů. Dalších 12 respondentů (23 %) zhodnotilo připravenost za průměrnou (zde jsme začlenili odpovědi, že je připravenost dobrá, střední a dostačující). K tomuto hodnocení 7 respondentů (9 %) doplnilo, že je po ukončení studia důležité celoživotní vzdělávání a vzdělávací kurzy. Podle 7 respondentů (9 %) je také určující praxe. Podle jiných 9 respondentů (12 %) mají absolventi sociální pedagogiky dobré znalosti, ale nedostatek praxe během studia. Dalších 10 osob (14 %) vyhodnotilo, že studium daného oboru nepřipraví na profesi sociálního pracovníka v NZDM. Dále 1 osoba (1 %) uvedla, že je studium velmi obecné, nebyli jsme však z odpovědi schopni vyhodnotit, zda je to považováno za klad či zápor. Domníváme se, že je studium sociální pedagogiky komplexní, ale umožňuje uplatnění v mnoha oblastech a zařízeních. Jako špatnou idenfitikovalo připravenost celkem 7 osob (9 %). Začlenili jsme zde také odpovědi od 6 respondentů (8 %), kteří připravenost vyhodnotili za nedostačující s malou praxí nebo tak, že absolventi vůbec neví, co je čeká (6; 8 %). Posledních 7 respondentů (9 %) nedokázalo připravenost posoudit či se k ní nevyjádřili.
Diskuze
Na základě realizovaného šetření se nám podařilo zjistit, jaké dovednosti absolventi považují pro své povolání za přínosné. Jak jsme již interpretovali, velmi kladné hodnocení obdržel předmět psychologie, dále také sociální pedagogika, sociální práce či odborné praxe během studia. Vedle konkrétních předmětů respondenti považovali za přínosné také dovednost aktivního naslouchání a komunikační dovednosti. Předměty, které respondenti uvedli, je možné dát také do souvislosti s interdisciplinárními vztahy sociální pedagogiky. Podle Krause a Poláčkové (2001, s. 37) má psychologie k oboru sociální pedagogika těsný vztah. Je důležitá v oblasti znalostí sociálních podmínek a jevů pro efektivní výchovné působení, ale je také významná pro pochopení chování a prožívání jedinců a jejich vztahů k ostatním lidem. Kraus a Poláčková (2001) uvádí, že zde zastupuje důležitou roli hlavně sociální psychologie. Specifický je poté vztah sociální pedagogiky a sociální práce, který jsme již identifikovali v teoretické části příspěvku. Tento obor má k sociální pedagogice nejblíže, prolíná se od oblastí ve studijním oboru až po uplatnění absolventů sociální pedagogiky v oblasti sociálních služeb (Zákon č. 108/2006 Sb.).
Při výběru konkrétních znalostí a dovedností do dotazníku jsme se zaměřili právě na ty oblasti, které korespondují se standardy vzdělávání v sociální pedagogice (Asociace vzdělavatelů v sociální pedagogice, 2017, s. 2-3) a jsou zároveň důležité pro práci v NZDM. Samotná Asociace (2014, s. 3) se k uplatnění absolventů v oblasti sociální práce vyjádřila tak, že si studenti tohoto oboru během studia osvojují kompetence, které jim umožňují výkon povolání v oblasti sociální práce. Kladným přínosem studia chceme zároveň poukázat na pevné místo absolventů sociální pedagogiky v sociálních službách, kdy podle Asociace (2014, s. 3) např. v NZDM, ale i dalších zařízeních, není možné od sebe oddělit činnosti sociální práce a sociální pedagogiky. Uvádí konkrétně, že „na vzdělávací a výchovné činnosti, které jsou ze zákona nedílnou součástí těchto služeb, jsou sociální pedagogové připravováni dokonce systematičtěji a cíleněji než absolventi oboru sociální práce“.
V příspěvku specifikujeme také další vzdělávání absolventů sociální pedagogiky před nástupem do NZDM, kdy tuto možnost uvedlo 47 respondentů (64 %). Ze zjištěných údajů vidíme, že i přes kladné hodnocení jednotlivých znalostí a schopností, velké množství respondentů své znalosti rozšiřuje, obohacuje. Participanti často uváděli studium odborné literatury či odborné semináře a kurzy. Možným podnětem pro další výzkum může být šetření, které se více zaměří na motivaci absolventů k dalšímu vzdělávání. Beneš (2004, s. 25) mezi hlavní důvody pro další vzdělávání řadí zájem sociálních pracovníků, potřebu získat nové znalosti a rozvíjet svou osobnost, udržení pracovního místa či požadavek ze strany zaměstnavatele. V rámci nabídky celoživotního vzdělávání UP nacházíme pro sociální pedagogy směřující do NZDM přínosné pro jejich další vzdělávání tyto kurzy: agresivita ve třídě či jiném kolektivu, rizikové chování na internetu, či nabídka z cyklu kurzů – práce se skupinou, komunikační výchova nebo také terapeutické a edukační přístupy u osob se speciálními potřebami (Centrum celoživotního vzdělávání PDF UPOL, 2019).
Jak jsme již uvedli, statistickou souvislost mezi hodnocením přínosu studia a proměnnými se nám nepodařilo potvrdit. Jsme si vědomi, že se šetření zúčastnilo méně mužů, jelikož se jedná o obor, ve kterém se realizují převážně ženy. Podle dat z ČSÚ (2017, s. 23) muže zajímají především technicky zaměřené školy.
Ani věk či stupeň vzdělání respondentů neměl dle našeho šetření vliv na názor respondentů na hodnocení studia. Navíc zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách počítá s tím, že absolventi vyšších odborných škol a vysokých škol mají být vybaveni potřebnými kompetencemi. Mnoho z těchto znalostí a dovedností je blíže specifikováno ve standardech vzdělávání v sociální pedagogice (Asociace vzdělavatelů v sociální pedagogice, 2017, s. 4).
Zároveň celkem 50 respondentů (67 %) před nástupem do NZDM pracovalo v jiné organizaci a hodnotilo tuto zkušenost jako pozitivní. Nijak to však neměnilo jejich názor na celkové vnímání přínosu studia. Zjistili jsme, že absolventi nejčastěji pracovali v nestátních neziskových organizacích a školských zařízeních pro zájmové vzdělávání.
Ze získaných dat vyplynulo, že respondenti vnímají připravenost po studiu do praxe spíše pozitivně, ačkoli měli ke studiu samotnému jisté připomínky či výhrady. Vnímání připravenosti jistě závisí na více faktorech, které by mohly být předmětem dalšího zkoumání (jako možné uvádíme např. osobnostní předpoklady absolventů, jejich chuť ke vzdělávání, profesní úspěchy, profilace na základě praxe během studia či druh vystudované vysoké školy).
Závěr
V tomto odborném příspěvku jsme poskytli teoretický vhled do oblasti sociální pedagogiky a jejího vztahu k sociální práci, studia sociální pedagogiky a možnosti uplatnění absolventů na trhu práce. Stěžejní je pro nás uplatnění absolventů sociální pedagogiky v zařízení služeb sociální prevence – v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež. Nastínili jsme tak poslání této organizace, blíže jsme pak specifikovali, jaké metody sociální práce i sociální pedagogiky absolventi na pozici sociálních pracovníku aplikují.
V úvodu empirické části příspěvku jsme uvedli realizovaný výzkum, identifikovali jsme vytyčené výzkumné cíle a proměnné. Následně jsme charakterizovali sběr dat a výzkumný soubor, kdy jsme prostřednictvím grafů interpretovali počet respondentů, věk, jaký je nejvyšší dosažený stupeň jejich vzdělání a na jaké vyšší odborné škole či vysoké škole sociální pedagogiku studovali.
Dále jsme specifikovali, jaké znalosti a dovednosti vnímají absolventi na základě studia pro práci v NZDM za přínosné. Zjistili jsme, že na základě jednotlivých předmětů během studia identifikovali za nejpřínosnější znalosti a dovednosti z psychologie. Za velmi přínosnou vyhodnotili také sociální pedagogiku, odborné praxe a sociální práci. Na dalších místech se umístily předměty speciální pedagogika, metodiky, pedagogická diagnostika, sociální politika či obecná pedagogika.
Respondentů jsme se také ptali, jak hodnotí další dovednosti a schopnosti. Na základě studia zvolili jako nejpřínosnější dovednost aktivního naslouchání a komunikační dovednosti, dále empatii, porozumění, organizační dovednosti, dovednost tolerance druhých, řešení problémových situací a nechyběla ani schopnost motivace.
Naše šetření také mimo jiné prokázalo, že mezi nejvyšším dosaženým stupněm vzdělání absolventů a tím, zda se před nástupem do NZDM dále vzdělávali, neexistuje souvislost. Hypotézy jsme ověřili na základě statistického testu nezávislosti chí-kvadrát pro kontingenční tabulku. I když se nám nepodařilo prokázat žádný vztah, došli jsme k závěru, že se dále vzdělávalo 48 respondentů, což byla více než polovina všech respondentů. Navíc se naši respondenti často zúčastnili i více forem dalšího vzdělávání. Domníváme se, v rámci této problematiky mají významnou roli osobností faktory a předpoklady absolventů, jejich chuť k dalšímu vzdělávání a také k osobnímu a profesnímu růstu. Výsledek poukazuje na pozitivní vývoj u absolventů sociální pedagogiky pro jejich celoživotní učení.
Dále jsme se věnovali hodnocení celkového přínosu studia v souvislosti s proměnnými, jako jsou pohlaví, věk, stupeň dosaženého vzdělání či předchozí praxe respondentů. Statistický vztah se nám mezi hodnocením studia a proměnnými nepodařilo potvrdit. Zjistili jsme však, že absolventi hodnotí celkový přínos pro profesi sociálního pracovníka v NZDM spíše pozitivně, někteří však mají jisté připomínky či výhrady.
Jsme si vědomi, že jsme prezentovali pouze část svého výzkumu, který vzhledem k nízkému počtu respondentů má jisté limity. Troufáme si však tvrdit, že i tato sonda mezi absolventy sociální pedagogiky přináší zajímavé údaje a dokazuje, jak respondenti hodnotí celkový přínos studia a jednotlivých předmětů a dalších dovedností pro svou praxi. Získaná data mohou sloužit jako zpětná vazba pro vedoucí kateder vysokých škol, ale také pro studenty či absolventy sociální pedagogiky a jejich zaměstnavatele.
Článek byl podpořen ze SIVV projektu CMTF_2019_006 Sdílení výzkumných aktivit v oblasti sociální pedagogiky.
Literatura
[1] ASOCIACE VZDĚLAVATELŮ V SOCIÁLNÍ PEDAGOGICE. Vyjádření k pracovnímu dokumentu pro tvorbu věcného záměru zákona o sociálních pracovnících. [online], [Citováno 4. 2. 2020] Olomouc: ASOCPED, 2014. Dostupné na www: <http://asocped.cz/folders-1305/>.
[2] ASOCIACE VZDĚLAVATELŮ V SOCIÁLNÍ PEDAGOGICE. Standardy vzdělávání v oblasti sociální pedagogiky. [online], [Citováno 3. 1. 2020] Zlín: ASOCPED, 2017. Dostupné na www: <http://asocped.cz/folders-1305/>.
[3] BAKOŠOVÁ, Z. Sociálna pedagogika ako životná pomoc. Bratislava: Univerzita Komenského, 2008. 252 s. ISBN 978-80-969944-0-3.
[4] BENEŠ, M. a kol Lidský kapitál a vzdělávací marketing. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. 179 s. ISBN 80-86861-04-X.
[5] CENTRUM CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ PDF UPOL. Přehled akreditovaných vzdělávacích kurzů a programů centra celoživotního vzdělávání PdF UP v Olomouci. [online], [Citováno 4. 2. 2020] Olomouc: PDF UPOL, 2019. Dostupné na www: <https://ccv.upol.cz/akreditace>.
[6] EICHSTELLER, G. - HOLTHOFF, S. The Art of Being a Social Pedagogue Practice Examples of Cultural Change in Children´s Homes in Essex. [online], [Citováno 4. 2. 2020] UK: ThemPra, 2012. 50 s. ISBN . Dostupné na www: <http://www.thempra.org.uk/downloads/Essex_Report_2012.pdf>.
[7] HÁJEK, B. - HOFBAUER, B. - PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času. Praha: Portál, 2008. 240 s. ISBN 978-80-7367-473-1.
[8] HAŠKOVEC, J. Předmět pedagogiky a pojetí sociální pedagogiky. Pedagogická orientace. 1993, 7. ISSN 1211-4669.
[9] HELUS, Z. Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada, 2007. 400 s. ISBN 978-80-247-1168-3.
[10] KLÍMA, P., a kol. Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. Praha: Česká asociace streetwork, 2009. 359 s. ISBN 978-80-254-4001-8.
[11] KOŤA, J. - KLÍMA, P. - JEDLIČKA, R. Děti a mládež v obtížných životních situacích: Nové pohledy na problematiku životních krizí, deviací a úlohu pomáhajících profesí. Praha: Themis, 2004. ISBN 80-7312-038-0.
[12] KRAUS, B. - POLÁČKOVÁ, V. Člověk - prostředí - výchova. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 8073150042.
[13] KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. 2. vyd. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0643-9.
[14] MATOUŠEK, O. a kol. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 2013. 576 s. ISBN 978-80-262-0366-7.
[15] MOLLENHAUER, K. Einführung in die Sozialpädagogik. Weinheim: Beltz Verlag, 1993.
[16] ONDREJKOVIČ, P. Príspevok o otázkam vzťahov sociálnej pedagogiky a sociálnej práce. Pedagogika. Praha: UK, 2000, 50, 2. S. 181-191. ISSN 2336-2189.
[17] PETRIE, P. - CAMERON, C. - SIMON, A. Working with Children in Residental Care: European perspectives. Buckingham: Open University Press, 2006.
[18] POTMĚŠILOVÁ, P. a kol. Sociální pedagogika v teorii a praxi. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 159 s. ISBN 978-80-244-3831-3.
[19] PROCHÁZKA, M. Sociální pedagogika. Praha: Grada, 2012. 203 s. ISBN 978-80-247-3470-5.
[20] RACEK, J. - HERZOG, A. Fenomén NZDM, tedy nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. In KLÍMA, P., a kol. Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. Praha: Česká asociace streetwork, 2009. S. 45-63. ISBN 978-80-254-4001-8.
[21] SCHILLING, J. Sociálna práca. Hlavné smery vývoja sociálnej pedagogiky a sociálnej práce. Trnava: SAP-Slovak Academic Press, 1999. 272 s. ISBN 80-88908- 54-X.
[22] SVOBODA, M. Sociálně-pedagogické přístupy v práci s „neorganizovanou mládeží“ v nízkoprahových zařízeních a otevřených klubech pro děti a mládež. In KLÍMA, P., a kol. Kontaktní práce: antologie textů České asociace streetwork. Praha: Česká asociace streetwork, 2009. S. 45-63. ISBN 978-80-254-4001-8.
[23] Zákon 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. [online], [Citováno 10. 2. 2020] Dostupné na www: <http://www.msmt.cz/dokumenty-3/zakon-o-pedagogickych-pracovnicich-1>.
[24] Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách. [online], [Citováno 10. 2. 2020 ] Dostupné na www: <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108>.
Zpět na obsah / Back to content