| Ročník: 2020 | Volume: 2020 |
| Číslo: 2 | Issue: 2 |
| Vyšlo: 29. prosince 2021 | Published: Dec 29th, 2021 |
| Šefčíková, Veronika - Fojtíková Roubalová , Marcela.
VZTAH VÝUKY NÁBOŽENSTVÍ A KATECHEZE Z POHLEDU RODIČŮ A VYUČUJÍCÍCH NÁBOŽENSTVÍ, KATECHETŮ.
Paidagogos, [Aktualizováno |
#7
Zpět na obsah / Back to content
VZTAH VÝUKY NÁBOŽENSTVÍ A KATECHEZE Z POHLEDU RODIČŮ A VYUČUJÍCÍCH NÁBOŽENSTVÍ, KATECHETŮ
RELATIONSHIP OF RELIGION AND CATECHESIS TEACHING FROM THE VIEW OF PARENTS AND TEACHING RELIGIONS, CATECHISTS
Abstrakt: Předkládaný příspěvek se zabývá náboženskou výchovou a jejím vnímáním z pohledu rodičů a vyučujících. Výzkumem chceme přiblížit pohled a vnímání dvou skupin. První skupinu tvoří rodiče, jejichž děti navštěvují výuku náboženství nebo katechezi. A druhou skupinu tvoří učitelé náboženství a katecheté. V první části vymezujeme pojmy katecheze a náboženská výchova, které jsou odlišné, ale v zásadě velice podobné a mezi kterými existuje velice tenká hranice. V další části se věnujeme výzkumné části výzkumu a analýze získaných dat z výzkumného šetření.
Klíčová slova: Náboženství, náboženská výchova, katecheze, rodiče, učitelé, katecheté.
Abstract: The aim of the research is to objectively map and present the relationship between teaching religion and catechesis in the Czech Republic. We want to approach the view and perception of two groups. The first group consists of parents whose children attend religion or catechesis classes. And the second group are teachers of religion and catechists. In the first part, we define the concepts of catechesis and religious education, which are different, but in principle very similar and between which there is a very thin border. The next part is devoted to the research part of the research and analysis of the data obtained from the research.
Keywords: Religion, religious education, catechesis, parents, teachers, catechists.
ÚVOD
V našem prostředí existují dvě formy náboženského vzdělávání, a to výuka náboženství a katecheze. Teoreticky jsou tyto dvě formy velmi jasně odlišeny, ale v praxi ještě stále dochází k jejich směšování, případně zaměňování. Mezi výukou náboženstvím a katechezí je neoddělitelná souvislost, ale současně je mezi nimi jasně viditelný rozdíl. Existuje mezi nimi neoddělitelné spojení, ale také určitá odlišnost (srov. Evangelii nuntiandi, čl. 18).
Předkládané výzkumné šetření se zabývá touto problematikou z pohledu rodičů, jako oni chápou a co očekávají od dnešního náboženského vzdělávání. (pod tento souhrnný pojem zahrnujeme výuku náboženství i katechezi ve školním prostředí nebo na faře, tedy mimo domácí prostředí.)
Rozhodli jsme se proto prozkoumat tento vztah mezi katechezí a výukou náboženství, ze dvou úhlu pohledu. A to z pohledu rodičů, kteří posílají své děti do Římskokatolického náboženství, nebo na katechezi, a pak z pohledu samotných vyučujících náboženství a katechetů. Kromě vymezení a chápání těchto pojmů učiteli náboženství/ katechety a rodiči, jsme se mimo jiné zaměřili také na používání metod v rámci výuky náboženství a katecheze, zájmem dětí o výuku náboženství a katecheze, důvod rodičů, proč posílají své děti do náboženství, co si myslí rodiče, že se děti naučí v rámci výuky náboženství.
VYMEZENÍ NÁBOŽENSKÉ VÝCHOVY A KATECHEZE
Náboženská výchova probíhající ve škole je vyučována v souladu s kurikulárními dokumen-ty, jako je Školní vzdělávací program, který tvoří vyučující pro konkrétní školu. Výuka mů-že také probíhat v rámci farnosti. Prostřednictvím výuky náboženství ve školách se můžeme dostat k první evangelizaci, jelikož hodiny náboženské výchovy mohou navštěvovat i děti, které nevěří v Boha. Postupným procesem vedeme děti k svobodnému rozhodnutí se pro převzetí vlastní zodpovědnosti za svou víru a také k pokračování jejího růstu skrze kate-chezi. (Dokument o směřování katecheze, 2015) K náboženské výchově ve škole se Jan Pa-vel II. v Catechesi tradendae (1979) vyjadřuje takto: „školní vyučování náboženství bude mít ráz spíše kulturní, zaměřený k poznávání různých náboženství.“ (Srov. CT 34) Takto pojí-maná náboženská výchova ve školách bude mít spíše ekumenický ráz. Náboženskou výcho-vu dle Dřímala (2008) můžeme chápat a vnímat jako zprostředkování poznání obsahu křes-ťanské víry a formování k zodpovědnému přístupu k náboženství.
Katecheze je na rozdíl od výuky náboženství určena věřícím lidem, kteří se rozhodli při-jmout Ježíše jako svého jediného Pána a přilnuli k němu upřímným obrácením srdce. (Jan Pavel II., CT 18) Katecheze je brána jako doprovázení člověka na cestě k Bohu, člověk, který již Boha poznal, nadále prohlubuje svůj život s ním. V katechezi jde o zrání člověka ve víře. Nejde zde především o předávání náboženských informací, ale o živé setkání s živým Bo-hem. (Srov. Alberich, Dřímal, 2008) V obou případech, jak u výuky náboženství, tak u kate-cheze, jde o duševní rozvoj člověka, budování důvěry v Boha a k druhým lidem. Dříve byla katecheze zaměřena spíše jednostranně a nezohledňovala účastníky. Dnes je katecheze vní-mána jako doprovázení a pomoc na duchovní cestě.
Cílem náboženské výchovy je přivést konkrétního člověka k svobodnému a zodpovědnému postoji vůči své víře a náboženství a cílem katecheze je uvést člověka do důvěrnějšího vzta-hu s Bohem a Duchem svatým skrze Ježíše Krista 1 . (Alberich, Dřímal, 2008; srov. KKC 426) Mimo jiné také přivést člověka k systematickému poznání obsahu křesťanské víry z hlediska jeho budoucí svobodné a odpovědné volby. (Ambros, 2002, s. 116) Každý katecheta aplikuje na sebe tajemné Ježíšovo slovo: „Moje učení není moje, ale toho, který mě poslal.“ 2 (J 7,16; srov. J 3,34; 8,28; 12,49; 14,24; 17,8; 17,14) Toto Boží tajemství předává dál především svým živote. Cílem katecheze je hlubší víra, která je prozářená Božím slovem a člověk tak dokáže přijímat a odpovídat na Boží výzvy. Dalším cílem katecheze je pomoci člověku lépe poznat Krista, kterému se již oddal; hlouběji vniknout do jeho tajemství, vědět více o Božím království, které on hlásá, obeznámit se s požadavky, které jsou obsaženy v evangelních po-selstvích, znát cesty, jimiž se má ubírat každý, kdo ho chce následovat (srov. CT 20c.).
Katecheze i výuka náboženství spolu sice úzce souvisí a navazují na sebe, ale nemůžeme je v praxi zaměňovat. Je mezi nimi odlišnost. Obě vycházejí ze stejného základu, kterým je Písmo. V praxi se výuka náboženství bude spíše zabývat základy křesťanství, Biblí, jednot-livými pravdami víry, desaterem apod. U katecheze vycházíme ze stejného základu. Jejím účelem je napomáhat v procesu křesťanské iniciace u těch, kteří již uvěřili. (Alberich, Dří-mal, 2008; Dřímal, Fojtíková Roubalová, 2015)
CÍL VÝZKUMU
Cílem výzkumu bylo zmapovat situaci v oblasti náboženského vzdělání a katecheze; zmapo-vat, jak jsou vnímány pojmy náboženská výchova a katecheze z pohledu učitelů nábožen-ství/katechetů, a pohledu rodičů. Dále jsme zjišťovali motivaci rodičů pro náboženské vzdě-lávání u dětí, a co od náboženského vzdělávání očekávají. A současně jsme se snažili podívat se na problematiku očima vyučujícího (tento termín pou-žíváme pro osobu, jež vede náboženství nebo katechezi, ať muže nebo ženu). Dále nás také zajímalo, jak vyučující vnímají přístup rodičů k náboženskému vzdělávání, jak spolupráci mezi vyučujícími a rodiči.
METODOLOGIE
Základním souborem pro výzkumné šetření byli rodiče, kteří posílají své děti do hodin náboženství nebo na katecheze a učitelé náboženství a katecheté z českých a moravských diecézi. Do výzkumného šetření se zapojilo 181 učitelů náboženství a katechetů a 265 rodičů.
Pro získání potřebných dat do výzkumu od rodičů a vyučujících jsme použili metodu dotazníku. Vytvořili jsme dvě verze pro dotazované. Jeden dotazník byl určen rodičům, jejichž děti navštěvují výuku náboženství nebo katechezi, a druhý dotazník byl určen vyučujícím. Jedná se o často používanou metodu získávání dat v pedagogickém výzkumu. (Srov. Chráska, 2007, s. 163–164) K vytvoření dotazníků jsme využili webový portál survio.cz. Distribuce dotazníků probíhala zejména pomocí sociálních sítí, za pomoci katechetických center jednotlivých diecézí uveřejněním dotazníků na webových stránkách katechetických center nebo rozesíláním odkazů na dotazník s průvodním dopisem skrze emailové adresy.
Výzkumné hypotézy byly ověřeny pomocí testu dobré shody Chí kvadrát pro kontingenční tabulku (Srov. Chráska, 2007)
DISKUSE
Tímto šetřením jsme se chtěli zaměřit na aktuální situaci náboženského vzdělání v České republice. Nejprve jsme se zaměřili na rodiče a jejich postoj k náboženskému vzdělávání.
Ve společnosti panuje velká nejednota ve vnímání obsahu pojmů katecheze a výuka náboženství, proto bylo dobré se nejprve zaměřit na to, jak jsou tyto pojmy vnímány. Z šetření vyplynulo, že 65 % vyučujících vnímá rozdíl mezi náboženskou výchovou a katechezí, 16 % dotazovaných nedokázalo tyto pojmy definovat ani je rozlišit. Dále jsme zjistili, že 13 % učitelů a katechetů mezi náboženskou výchovou a katechezí nerozlišuje. Nesprávně tyto pojmy definovalo 22 % vyučujících.
U rodičů jsme zjistili, že 40 % rodičů vnímá rozdíl mezi náboženskou výchovou a katechezí. Ale už jen 20 % z nich dokázalo tyto pojmy správně rozlišit a definovat. Ve výzkumném vzorku se nám objevila poměrně velká část rodičů 36 %, kteří nevěděli, jaký je mezi těmito pojmy rozdíl nebo byla jejich odpověď špatně. Také se nám objevila skupina 24 % rodičů, kteří nevnímají mezi náboženskou výchovou a katechezí žádný rozdíl. Neznalost těchto pojmů u rodičů můžeme přisoudit jejich nízké úrovni vzdělání v této oblasti, což může být dáno do určité míry společenskou situací, ve které vyrůstali, případně nedostatku jejich časových možností nebo nezájmu se dále zajímat o tuto oblast a více se v ní vzdělávat. Toto základní nerozlišení se dále projevuje v jejich očekávání, co by měla výuka náboženství splňovat.
Vyučující vnímají zájem ze strany rodičů o výuku náboženství a katechezi v 80 %. Vnímání zájmu o výuku náboženství a katechezi ze strany rodičů a jak tento zájem vnímají vyučující, jsme statisticky ověřili. Na základě ověřování statistických hypotéz jsme došli k závěru, že vyučující statisticky významněji vnímají nezájem rodičů o průběh náboženství a katecheze než rodiče. Dalším šetřením by bylo vhodné zjistit, jak se tento zájem ze strany rodičů projevuje, respektive neprojevuje, což může být důvod tohoto negativního vnímání zájmu rodičů ze strany vyučujících.
V 84 % případů posílají rodiče své děti do náboženství a na katechezi z toho důvodu, že je to součástí jejich výchovného stylu, další 4 % rodičů posílají děti na výuku náboženství a na katechezi z tradice nebo na přání prarodičů. Ve 3 % odpovědí rodiče uvedli, že jejich dítě chtělo samo od sebe chodit do náboženství a v 9 % vybrali možnost jiná a důvod neuvedli. Zde je již velmi dobře vidět trend, kdy se náboženské vzdělávání stává součástí životního a výchovného stylu rodiny a zvykové navštěvování náboženského vzdělávání se vyskytuje již jen minimálně.
Zajímalo nás také, co rodiče od náboženského vzdělávání očekávají. 65 % dotazovaných rodičů očekává, že se se výuka náboženství nebo katecheze skládá pouze z osvojování teoretických poznatků (historické souvislosti, pravdy víry atp.); 16 % rodičů předpokládá, že jejich dítě získá a prohloubí si vztah s Bohem. V tomto očekávání se jasně ukazuje, že rodiče zaměňují náboženskou výchovu s katechezí. 13 % rodičů očekává, že jejich dítě získá do života hodnotovou orientaci, kterou si osvojí a bude pak podle ní žít, což je reálný požadavek od výuky náboženství. Byli zde i rodiče – 6 %, kteří nemají žádná očekávání od výuky náboženství. Pozitivním zjištěním bylo, že 80 % rodičů se zajímá o témata, která se na hodinách náboženství a na katechezi probírají. Více jak polovina rodičů (55 %) odpovědělo, že ví, jaké materiály vyučující používá, 45 % rodičů se přiznalo, že netuší, jaké materiály jsou v náboženské výuce používány.
Z otázek, které směřovaly na zprostředkování víry dětem ze strany rodičů, vyplynulo, že 93 % rodičů se s dětmi o víře baví. Nepatrná část rodičů, kteří se s dětmi o víře nebaví, koreluje s rodiči, kteří uvedli výše, že jejich dítě navštěvuje tuto výuku samo od sebe.
Byla zjištěna statistická souvislost mezi modlitbou rodičů v dětství a jejich nynější modlitbou v rodině (Chí = 37,5;Chí(0,05;4)=9,48). V 70 % se rodiče doma společně modlili buď pravidelně, nebo občas, dalších 29 % se doma se svými rodiči nemodlilo. Do této skupiny patří také rodiče, kteří nebyli vychováváni v dětství ve víře i ti, kteří prošli konverzí až v průběhu svého života. Velmi pozitivní je zjištění, že se rodiče v 92 % s dětmi nyní modlí. Rozdíl je pouze v intervalu, jak často se rodiče s dětmi modlí. Pravidelně se s dětmi modlí 55 % rodičů, občas až nepravidelně se s dětmi modlí 36 % rodičů a jen 9 % rodičů se s dětmi nemodlí nebo na tuto otázku neodpovědělo. Zjištěná fakta jsme porovnali s výsledky výzkumného šetření, který v letech 2004-2005 provedla Dr. Fojtíková Roubalová spolu s Dr. Pospíšilem, v němž zkoumali religiozitu u křesťanských rodin, jejichž děti navštěvují náboženství. V jejich šetření se s dětmi pravidelně modlilo 34 % rodičů, 36 % se s dětmi modlilo zřídka a 21 % výjimečně. V porovnání těchto dvou šetření se potvrzuje předpoklad, že víra je více osobní záležitostí rodiny.
Jak se prakticky doma projevuje výchova ve víře, jsme se pokusili zjistit pomocí dotazu na četbu Bible dětem v rodině, 65 % rodičů dětem z Bible čte buď pravidelně, nebo občas, a jen 35 % nečte dětem z Bible vůbec. Tento zjištěný fakt jsme porovnali s šetřením Dr. Fojtíkové Roubalové a Dr. Pospíšila, který jsme zmínili již výše. V jejich výzkumu vyšlo, že 46 % rodičů čte dětem z Bible. Opět v porovnání s našimi výsledky zde můžeme vidět nárůst těchto rodin, což je velice pozitivní. Dále jsme v této oblasti zjistili, že 56 % rodičů se zajímá o náboženskou literaturu, kde by nalezli informace spojené s výchovou dětí ve víře nebo literaturu spojenou s jejich duchovním vývojem. Dalších 9 % rodičů by se rádo zajímalo o tuto literaturu, ale není to prozatím v jejich časových možnostech. Jiní rodiče čerpají z rad svých rodičů a známých, takže nemají zatím důvod vyhledávat odbornou literaturu. Jsou zde rodiče, kteří se nezajímají o náboženskou výchovu vůbec. Ti jsou ve výzkumném souboru v malém zastoupení. Z šetření vyplynulo, že pouze 27 % rodičů se účastní kurzů a přednášek věnovaných rodičovství a výchově dětí ve víře. Větší část rodičů 51 % se neúčastní žádných kurzů a přednášek spojených s touto tematikou. 22 % dotazovaných rodičů dostačuje náboženská literatura a rady, znalosti jejich rodičů a známých. Jiní rodiče tyto kurzy navštěvovali v minulosti a nyní účast na nich nepokládají za důležitou, nebo na ně nemají čas.
V souvislosti s náboženskou výchovou jsme se zaměřili i na to, zda děti navštěvují náboženství a katecheze rády. Zjišťovali jsme také, jak tento zájem vnímají rodiče u svých dětí a také, jak tuto skutečnost vnímají vyučující ze svého pohledu. Rodiče v 81 % případů vnímají u svých dětí zájem o náboženství a katechezi, v 9 % případů rodiče u svého dítěte nevnímají zájem. Podle 10 % rodičů se zájem o náboženství a katechezi mění, velmi často záleží na osobnosti vyučujícího a katechety a také na tom, jakou formou jim poznatky předává a jak je právě probírané téma zajímá. Vyučující podle svých odpovědí vnímají zájem dětí o výuku v 60 %. Ve 33 % si vyučujících uvedlo, že zájem o náboženství a katechezi je individuální a že se mění podle toho, jak dospívají nebo také s ohledem na právě probírané téma. U jiných dětí je podle nich patrné, zdali do náboženství chodí ze svého zájmu, nebo na přání rodičů či prarodičů. Tyto dva pohledy, rodičů a vyučujících, jsme podrobili statistickému ověřování, jestli je mezi těmito jevy statisticky významná souvislost. Ta se ale mezi těmito jevy nepotvrdila. Rodiče i vyučující vnímají, že zájem u dětí je závislý na mnoha faktorech. Zájem dětí o náboženství a katechezi je velmi individuální. Často má na jejich zájem značný vliv právě osobnost učitele a katechety, a to, jak si vyučující danou hodinu připravuje. Zda hodinu obohacuje o nějaké aktivity a využívá více metod přiměřených věku. Můžeme říci, že rodiče i vyučující zájem o náboženství u dětí vnímají. Jedná se zde ovšem o jejich subjektivní vnímání skutečnosti, protože ověřování postojů žáků nebylo předmětem tohoto šetření.
Dále nás zajímaly metody, které vyučující nejčastěji volí. Jsou to stále v největší míře metody slovní (rozhovor, vypravování, vysvětlování, diskuse, práce s textem); metody názorně-demonstrační (práce s obrazem); aktivizující metody (dramatické ztvárnění, scénky, inscenační metody) a komplexní výukové metody (skupinová a kooperativní výuka, brainstorming, projektová výuka, kritické myšlení). Z dalších výsledků dotazníku vyšlo najevo, že nejčastěji používaným materiálem ve výuce náboženství jsou metodiky pro výuku náboženství vydané ostravsko-opavskou diecézí (Metodiky a pracovní listy k výuce náboženské výchovy pro 1.- 9. tř. ZŠ). S těmito materiály pracuje, jak uvedlo, 55 % dotazovaných vyučujících. Tento námi zjištěný fakt jsme porovnali s výzkumem Dr. Fojtíkové Roubalové a doc. Tomáše Jablonského, ve kterém se autoři věnovali didaktickým pomůckám ve výuce náboženství a katechezi. Z výzkumu vyplynulo, že metodiky a pracovní listy pro výuku náboženství využívá 84 % dotazovaných učitelů a katechetů. Z šetření dále vyplynulo, že nejvíce tyto materiály využívají ve své praxi mladí učitelé do 30 let. S přibývajícím věkem a délkou jejich učitelské praxe používání těchto metodik klesá. Tento fakt týkající se věku je mírně viditelný i v našem výzkumu, v němž jsme zkoumali korelaci mezi délkou praxe učitelů a využitím těchto metodik. Neprokázal se výrazný statistický vliv mezi délkou učitelské praxe a používáním těchto metodik v praxi. Ani geografické umístění diecéze nemá statisticky významný vliv na používání těchto metodik. Začínající učitelé více využívají tyto metodiky ve výuce pravděpodobně z důvodu nedostatku jiných materiálů. S přibývajícími zkušenostmi a praxí tyto metodiky buď nahrazují jiným materiálem, podle kterého vyučují, nebo je modifikují a využívají jen částečně. Dalším materiálem, se který vyučující využívají je ve 22 %, jsou učebnice, pracovní listy Jiřího Plhoně a Bible. Část vyučujících pracuje se svými vlastními materiály, které si vyrobí, další vyučující kombinují materiály z více různých zdrojů. Z šetření také vyplynulo, že 27 % vyučujících není spokojeno s nabízenými materiály pro výuku náboženství.
Dále jsme zjistili, že vyučující v 39 % čerpají inspiraci a nápady pro svou praxi na webech katechetických center. Dalším často uváděným zdrojem byly webové servery vira.cz a deti.vira.cz v 26 %. Následně čerpají inspiraci v Bibli (7 %); na webových stránkách kanan.cz (6 %); z periodik se objevily časopisy Duha, Nezbeda nebo také Cesty katecheze; další inspiraci hledají na YouTube kanále; na webové stránce pastorace.cz; z materiálů Katecheze Dobrého pastýř a také z webové stránky Pinterest aj.
ZÁVĚR
V tomto šetření je vidět, jak se mění situace v oblasti náboženského vzdělávání v České republice. Na situaci jsme se podívali z pohledu vyučujících a také rodičů. Výsledky mimo jiné upozorňují na některé nedostatky v oblasti didaktických materiálů pro zajištění výuky. Poukazují tak na fakt, že vyučující v hodinách náboženství ve velkém počtu stále využívají metodiky pro výuku, se kterými, jak jsme zjistili, jsou ve velké míře nespokojeni. Příčinou tohoto stavu je skutečnost, že tyto metodiky jsou již zastaralé a neodpovídají aktuálnímu učení církve o výuce náboženství. Na trhu se však doposud nevyskytl žádný ucelený soubor didaktických materiálů, podle něhož by bylo možné vyučovat náboženství v souladu s naukou církve. Jednotlivá katechetická centra pracují na dílčích didaktických materiálech, které pak doporučují zejména ve svých diecézích.
Potvrdil se nám předpoklad, že ve společnosti nejsou pojmy náboženská výchovy a katecheze rozlišovány. Nejsou vnímány jako autonomní formy služby slova se specifickým účelem s cílem. Dotazovaní učitelé náboženství a katecheté jsou si rozdílů mezi výukou náboženství a katechezí teoreticky vědomi nebo dovedou správně definovat. U rodičů však můžeme vidět pouze malou část z nich, která byla schopna vnímat rozdíl mezi katechezí a výukou náboženství. Větší část z dotazovaných rodičů neví, co dané pojmy znamenají, nebo mezi nimi nevnímají rozdíl a chápou je jako totožné. Je zřejmé, že tato skutečnost souvisí mimo jiné s dlouhodobou absencí jakékoli formy náboženského vzdělávání dospělých ve farnostech.
Článek byl podpořen ze SIVV projektu CMTF_2019_006 Sdílení výzkumných aktivit v oblasti sociální pedagogiky.
Poznámky
1. Christocentrismus evangelního poselství (VDK 98).
2. Všechny biblické citáty jsou použity z Českého ekumenického překladu.
Literatura
[1] ALBERICH, E. - DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha: Portál, 2008. 215 s. ISBN 9788073673826.
[2] Bible. Písmo starého a nového zákona, Český ekumenický překlad. 10. vydání, Praha, Česká biblická společnost, 1985. ISBN 80-85810-07-7.
[3] DŘÍMAL, L. Katecheze Církve jako služba Božímu slovu: úvod do studia katechetiky na základě Všeobecného direktoria pro katechezi. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2001. 67 s. ISBN 8072660934.
[4] DŘÍMAL, L. Katecheze jako činnost společenství Církve. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003. 46 s. ISBN 8072661329.
[5] DŘÍMAL, L. Katecheze jako výchova víry. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002. 43 s. ISBN 8072661221.
[6] GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 8085931796.
[7] CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Praha: Grada, 2007. 265 s. ISBN 978-80-247-1369-4.
[8] JAN PAVEL II Encyklika Catechezi tradende. [online], [Citováno 02.03.2020] Dostupné na www: <http://www.vatican.va/content/johnpaulii/pl/apost_exhortations/documents/hf_jp-ii_exh_16101979_catechesi-tradendae.html>.
[9] Katechismus katolické církve. Praha: Zvon, 1995. 793 s. ISBN 8071131326.
[10] MUCHOVÁ, L. Úvod do náboženské pedagogiky. 2., přepr. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1994. 245 s.
[11] MUROŇOVÁ, E. - MUCHOVÁ, L. A KOL. Metodiky a pracovní listy k výuce náboženské výchovy. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 1999-2007.
[12] Roubalová, M. - Pospíšil, J. Religiozita rodinného prostředí dětí navštěvujících římskokatolické náboženství. Paidagogos. 2006, 3, 1. ISSN 1213-3809.
[13] Všeobecné direktorium pro katechizaci. Praha: Sekretariát České biskupské konference, 1998. 239 s.
Zpět na obsah / Back to content