PaidagwgÒ$
časopis pro pedagogiku v souvislostech * journal of education in contexts
Ročník: 2020Volume: 2020
Číslo: 2Issue: 2
Vyšlo: 29. prosince 2021Published: Dec 29th, 2021
Matulová, Barbora - Potměšilová, Petra. TÉMA SMRTI VE VÝUCE NÁBOŽENSTVÍ . Paidagogos, [Aktualizováno: 2020-12-21], [Citováno: 2024-03-28], 2020, 2, #5. S. . Dostupné na www: <http://www.paidagogos.net/issues/2020/2/article.php?id=5>

#5

Zpět na obsah / Back to content

TÉMA SMRTI VE VÝUCE NÁBOŽENSTVÍ

THEME OF DEATH IN THE TEACHING OF RELIGION

Barbora Matulová - Petra Potměšilová

Abstrakt: Výuka náboženství je jedním z míst, kde se děti mohou setkat s tématem smrti. Smrt sice patří k životu, jedná se však o téma, které je pro spoustu lidí problematické. Z tohoto důvodu by bylo dobré, aby učitelé náboženství uměli s tímto tématem nakládat citlivě. Předkládaný článek prezentuje analýzu uceleného souboru učebních materiálů, který schválila Česká biskupská konference. To vše je doplněno o pohled Písma svatého na smrt. Jedná se o první ucelený pohled na tuto problematiku v českém školství v rámci výuky náboženství. Rozbor Písma svatého byl realizován spíše z pohledu pedagoga, nikoliv teologa a proto došlo k zúžení, kterého si autoři příspěvku jsou vědomi. Podstatnou část článku tvoří analýza učebních materiálů. Zde jednoznačně vyplývá, že téma není dostatečně reflektováno jako po obsahové, tak formální stránce.

Klíčová slova: Smrt, Písmo svaté, výuka náboženství, učební materiály.

Abstract: Teaching religion is one of the places where children can encounter the theme of death. Death is part of life, but it is a problem that is problematic for many people. For this reason, it would be good for religion teachers to be able to deal with this topic sensitively. The presented article presents an analysis of a comprehensive set of teaching materials approved by the Czech Bishops' Conference. All this is complemented by the Holy Scripture's view of death. It is the first comprehensive view of this issue in Czech education within the teaching of religion. The analysis of the Holy Scriptures was carried out from the point of view of a pedagogue and this is the reason why the article becomes limited. An essential part of the article is the analysis of teaching materials. Here it clearly follows that the topic is not sufficiently reflected both in terms of content and form.

Keywords:  Death, Bible, teaching of religion, teaching materials.




Úvod

Nedílnou součástí každého lidského života je smrt. Týká se všech. I přesto na ni existuje nespočet rozličných pohledů, a to nejen napříč společnostmi, ale i mezi lidmi navzájem. Jedni se nebojí hovořit o konci života a připravují se na něj. Jedná se o jakousi formu „těšení se“. Druzí se naopak konce života bojí, tomuto tématu se v konverzacích vyhýbají a někteří i hledají způsoby, kterak si život prodloužit či uchovat a jak dosáhnout nesmrtelnosti.

Psychologický vývoj dítěte s pohledem na smrt

Se smrtí se tedy pojí mnoho různých emocí a pocitů. Ty nám zároveň pomáhají v samotném procesu vyrovnání se s vlastní smrtelností. Dle německého psychologa Erika Eriksona se právě prostřednictvím nich kojenec poprvé dostává do kontaktu s tématem konce lidského života. Hovoří především o opuštěnosti, prázdnotě, samotě, vnitřním chaosu, zmatku, nejistotě. 1 Pocit strachu přichází až s obdobím batolete, které je zaměřeno spíš na zranění než na konec lidského života. 2 Samotné vnímání smrti pak začíná až v následujícím období. Zde se dle českého psychologa Pavla Říčana strach ze smrti prohlubuje a může vyvolat až panickou hrůzu z daného okamžiku. 3 I přes to smrt dítě vnímá reverzibilně, jako důsledek času a stárnutí – spánek starého člověka, který se jednoho dne probudí. Iva Žaloudíková toto chápání přenesla do kruhu, který má znázorňovat periodicky se opakující průběh života a smrti. Jedno střídá druhé.

Obrázek 1: Pojetí smrti u mladších dětí

Pojetí vnímání smrti u dětí předškolního věku 4 ovlivňuje řada faktorů. Říčan zmiňuje pohádky, které v dětských očích tyto příběhy budí hrůzu. Stává se pak tak prostřednictvím svých představ a fantazie vůči ní bezmocný, bezbranný, což vede například ke strachu být sám ve tmě. 5 Dále hovoří o situacích, při kterých se dítě dostává do kontaktu s úmyslnou smrtí zvířete. V naší kultuře se jedná převážně o domácí zabíjačky a zabití ostatního dobytka. Nejčastěji se však může setkat se zabitím hmyzu. Všechny tyto zmíněné události hrají důležitou vývojovou zkušenost. 6

S nástupem do školy se toho v životě člověka mění mnoho. To platí i o jeho smýšlením nad smrtí. Personifikuje ji a dává ji tvář muže či ženy, nikoli dítěte. Je pro něj ireverzibilní, avšak stále si tuto událost nedokáže zosobnit a nemá pro něj osobní význam. 7 Zesnulí lidé jdou dle jeho smýšlení do nebe. 8 Tato představa ukazuje na rozvoj a formování spirituálního vývoje, který k chápání pojetí smrti neodmyslitelně patří.

Personifikace pokračuje i okolo devátého věku, kdy se postava smrti přetváří v kostlivce či ducha. Jean Piaget popisuje tento věk dítěte za stádium počátku abstraktního myšlení a konkrétních operací; chápe čas, prostor, minulost. Tento rozvoj zapříčiňuje mimo jiné i zcela obrácené vnímání smrti. Ta se stává pro devítiletého člověka univerzální, konečnou a zároveň nevyhnutelnou situací. Dítě vnímá život jako ohraničenou úsečku, jež má lineární vyobrazení – začíná narozením a končí smrtí (viz obrázek č. 2). Od devátého roku, či na pomezí devátého a desátého, začíná být téma smrti osobní záležitostí, kdy jedinec chápe, že jednoho dne zemře. 9

Obrázek 2: Pojetí smrti u dětí od devíti let a dospělých

Kolem jedenáctého roku života 10 si dítě začíná uvědomovat nevyhnutelnost smrti ve svém životě, která je spojena z neznámosti, kdy k této situaci dojde. Postupně se mu tak otvírá pohled na smrt, která se může týkat každého člověka bez ohledu na věk či jeho zdravotní stav. Přibližuje se tak postoji dospělého člověka ke smrti. Avšak i přes tyto nové pohledy, je pro mladého člověka smrti jakousi vzdálenou situací.

Pojetí smrti ve výuce římskokatolického náboženství

Smrt a posmrtný život neodmyslitelně patří mezi podstatné otázky, kterým se Římskokatolické náboženství zaobírá. Při pohledu do vzdělávacích materiálů pro děti to ale není tak lehko rozpoznatelné. Česká biskupská konference schválila v roce 2003 dokument Osnovy k výuce náboženské výchovy římskokatolického náboženství církve 1. – 9. ročníku základní školy, který o rok později ratifikovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Titul je věnován učitelům daného předmětu a ukrývá v sobě, zmíněnou biskupskou konferencí, učebnice, pracovní listy a metodiky pro každou třídu, podle kterých by se výuka náboženství na základních školách měla řídit. Od té doby tento institut nevydal žádnou modifikaci dokumentu. Vedle zmíněného spisu se proces vyučování náboženství řídí i Dokumentem o směřování katecheze a náboženského vzdělávání v České republice 11 jenž má v porovnání s předchozím teoretičtější charakter. Jeho obsahem ale není přímo tematický plán učiva a neuvádí ani směr vyučovacího procesu. Zaobírá se naopak odpovědností za křesťanské společenství, evangelizaci a formaci učitelů náboženství a katechetů. I přesto tímto dokumentem Česká biskupská konference nepřímo slibuje, že renovace osnov k výuce nastane v nejbližší době. 12

Zkoumání této problematiky nebylo jednoduché. A to hlavně z důvodu, že se tím nikdo nezabýval. Učitelé náboženství pracují s výše popsanými dokumenty, které se vztahují k dalším církevním dokumentům, a především k Písmu svatém. To je jedno ze dvou pramenů Církve. 13 Texty Bible učí pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou, a to řádně, věrně a bez omylu. 14 Taktéž se zde pojednává o smrti. Z tohoto důvodu byla udělána nejprve analýza Písma svatého a následně i ostatních dokumentů, které se využívají při výuce náboženství. Jednalo se o analýzu učebnice, pracovní listy a metodiky, které byly vytvořeny vždy zvlášť pro každý ročník.

Metodologie

Vlastní šetření bylo rozděleno na dvě části. Jako první bylo analyzováno Písmo svaté. Pro analýzu byl zvolen ekumenický překlad Bible z roku 2009. Tento překlad byl zvolen z toho důvodu, že je na něj odkazováno v učebních materiálech pro výuku náboženství. Jako další pak byly analyzovány učební materiály pro výuku náboženství, které jsou doporučeny Českou biskupskou konferencí.

Pro vlastní šetření byly zvoleny základní výzkumné otázky (viz níže) zvlášť pro každou etapu analýzy. Tyto výzkumné otázky vycházely z hlavního záměru šetření, což bylo zamyšlení nad prací s pojmem smrt v kontextu výuky náboženství.

Z níže uvedené analýzy jasně vyplývá, že téma je nahlíženo primárně z pohledu pedagoga, nikoliv teologa. Proto při analýze Písma svatého nebyly analyzovány primární prameny, studijní texty a další relevantní dokumenty. Současně tak došlo k zúžení tématu „smrt“ na pojem smrt (pouze s přesahem do lidského života). Eschatologický rozměr tématu smrt byl s odkazem na přesah do výuky náboženství vynechán.

Analýza Písma svatého

Výzkumnou metodou Písma svatého byla podrobná a systematická analýza textu. Pro potřeby výzkumu byla stanovena základní výzkumná otázka: Jak na smrt pohlíží Bible?

Na základě této otázky byly stanoveny další:

  1. V jakém kontextu Písmo svaté na smrt nahlíží?
  2. Co je smrt?
  3. Je smrt koncem nebo je začátkem?
  4. Jaký význam má smrt v životě člověka?
  5. Kdo může dojít smrti? Jak?
  6. Usmrcuje pouze člověk?
  7. Lze smrti předejít?
  8. Jaké jsou formy smrti?

Na samotnou analýzu knihy bylo využito vydání s nejnovějším českým ekumenickým překladem. Jedná se o verzi, která byla několikrát revidována z původního, jenž vyšel v roce 1979. Důvodem rozhodnutí byla skutečnost, že vybraná interpretace Bible obsahuje Deuterokanonické knihy, které Římskokatolická církev považuje za její součást. To u studijního překladu vidět nelze, i když se při bádání více využívá. Dalším argumentem byla největší četnost využívání tohoto překladu v katolickém prostředí.

Prvním krokem analyzačního procesu bylo hledání, nalézání a výběr veršů, v nichž bylo použito klíčové slovo smrt. Následovala selekce. Při ní byl kladen důraz na význam daného verše, který bylo častokrát nutné dohledávat v předchozích či navazujících částech Písma svatého. Verše byly rozděleny do dvou skupin shodně s částmi Bible – Starého a Nového zákona. Každá skupina pak byla podrobena samostatnému kódování. To probíhalo ad hoc a vycházelo z výše uvedených osmi otázek. Na konci celého procesu vzniklo v části Starého zákona třináct kategorií. Jednalo se o:

Smrt jako

  1. čin člověka/zvířete
  2. čin Hospodinův
  3. konec
  4. obětování, oběť
  5. osvobození, vykoupení
  6. nesmrtelnost, život věčný
  7. postava/místo
  8. přirovnání
  9. trest, potrestání
  10. varování
  11. volba, výběr z možností
  12. vymezení
  13. záhuba, zatracení.

Verše patřící do Nového zákona byly zařazovány do již vzniklých kategorií, i přesto byl dán prostor pro případný vznik jiné skupiny či odstranění stávající. Vytvoření nové kategorie ale nakonec nenastalo. Naopak. Na závěr procesu byla vyřazena druhá kategorie, tj. Čin Hospodinův, neboť do ní nebylo možné zařadit žádný z vybraných veršů. Část Nového zákona byla proto rozčleněna na dvanáct kategorií. Konfrontace celého kategorizačního systému s vytvořenými výzkumnými otázkami předcházela samotné práci se vztahy mezi proměnnými a samotnou identifikací vztahů mezi jednotlivými kategoriemi.

Výsledky analýzy

Analýza Písma svatého byla vypracovaná z pohledu smrti. Z výsledků vyplývá, že je možné v Bibli najít náměty do praxe, jež se mohou využít například při samotném procesu výchovy v křesťanském duchu, tak i v samotné ve výuce náboženství.

V Písmu svatém se objevuje téma smrti již od začátku Starého zákona. Při zaobírání se tématem smrti v souvislosti s proviněním prvních lidí v ráji, kdy na svět proniká hřích, jenž plodí následně i samotnou smrt, je důležité nastínit samotný vznik tohoto jevu, včetně příčin. Kontext zmiňovaného objektu se rovněž dotýká i zániku. Tento děj je spojován s obětním činem Ježíše Krista. On svou poslušností vůči Bohu Otci zachránil lidstvo a dovedl je do věčného života. Díky tomu se účel smrt mění ze záhuby do úlohy tzv. „vstupní brány“ či přechodníku do již zmiňovaného nebeského království. To vše je spojováno s pozitivním vnímáním smrti. Úsilí pedagoga by měl v tomto kontextu být spojena s objasněním obětního aktu Ježíše Krista, včetně důsledků daného činu. Neboť samotné poslání a veškerá pedagogika Božího syna směřovaly svými myšlenkami právě k věčnému životu.

Celá nastíněná problematika je popsaná v Písmu svatém. Nezbytnost pracovat s fakty, by mělo učitele vést, při jeho pedagogické činnosti, k opírání se o Bibli, a to nejen v rámci daného tématu. Během svého konání v ní kotvit, neustále se na ni odkazovat a při výuce se nebát chápat Písmo svaté jako učební pomůcku.

S pozitivním vnímáním smrti souvisí nejenom samotný skutek Syna Božího. Písmo svaté v sobě zahrnuje i téma oběti člověka pro něco nebo někoho. Tady je vidět krásný námět pro práci učitele s hodnotami a s tím související jedinečnými žebříčky hodnoty každého člověka, tedy i žáka.

Negativní pojetí tématu závěrečné stádia lidského života je spojováno s činy, jež jsou následně potrestány smrtí. Zde se otevírá brána námětu na další práci s účastníky výuky náboženství. Za pomoci nejrůznějších metod lze s žáky, v ohledu na jejich mentální vývoj, rozebírat a diskutovat v nejrůznějším kontextu o lidském chování. S tím související trestné jednání navádí samo o sobě k debatě o trestech, kdy je zde i možnost poukázat ze strany kantora na historický vývoj samotných trestů v kontextu, jak jej uvádí Bible.

Dále by se při pedagogické činnosti nemělo opomenout na práci s Desaterem, na které odkazuje v Novém zákoně jednak samotný Ježíš Kristus, ale dále i například sv. Pavel. Též práce s varováními příkazy a nabádáním, kterých se autoři Písma svatého dotýkají, by neměli zůstat bez opomenutí. To všechno ale v kontextu dnešní doby a naší společnosti.

Do nepříznivého pohledu na smrt je možné začlenit i věčné zatracení, které člověka může postihnout, nevydá-li se na cestu s Bohem. Patří k tomu i trvalá záhuba spojená s druhým příchodem Ježíše Krista a s koncem pozemského světa. S účastníky výuky může pedagog probírat tyto okolnosti, jenž popisuje evangelista Jan ve své knize Zjevení. Téma samotné apokalypsy, kterou Hospodin slibuje, je náročné z mnoha pohledu. Proto je žádoucí vždy otevřít danou problematiku vždy s pohledem na věkovou kategorii a mentální vývoj žáků. Písmo svaté hovoří ve svých listech i o podobě místa věčného zatracení. To může učitel použít na dokreslení hodiny. Taktéž může poukázat na charaktery lidí, jimž je vylíčená krajina předurčena.

Další velký okruh z oblasti smrti, který je možné považovat jaksi za základní, je samotná ukončení života člověka. Neboť i Písmo svaté varuje každého, že nikdo nezná den ani hodinu své smrti a současně připomíná skutečnost, že není jedince, který by neumřel. S tím souvisí fakt, že smrt nezávisí na věku, a že věta: Umírají pouze staří nemocní lidé; je pouze stereotypem, o kterém je nutné otevřeně mluvit. Neboť smrt se může týkat i malých dětí či zdravých lidí. S těmito a plno dalšími myšlenkami opět může pedagog pracovat ve výuce náboženství. Toto téma je schopné vnímat jedinec, který je v psychickém vývoji tak daleko, že ví, že se ho smrt též jednoho dne taky týká. Otevře-li učitel zmiňovanou kapitolu u generačně starších jedinců, tzn. v pubertálním věku, kdy tito žáci hledají často svou identitu, může sklouznout k tématu sebevraždy. V jejím kontextu je žádoucí o tomto konci života mluvit a skrze Bibli opírat se o její nepřípustnost.

Osobnost pedagoga by měla být otevřená k diskuzi, toleranci, respektu a pochopení. Vše by měl tvořit a realizovat s ohledem na věk a vývojový stupeň skupiny. Neměl by zapomenout na svobodnou vůli každého člověka, tedy i jeho žáků, kterou byli všichni obdařeni od Hospodina. Jak již bylo několikrát zmiňováno, je důležité, aby učitel při práci s tématem smrti ve výuce náboženství vycházel primárně z Písma svatého, jakožto jedním z pramenů zdrojů Římskokatolické církve. Tento dokument by ale neměl být zároveň jediným, po kterém učitel náboženství sáhne. Pedagog by měl nahlédnout a pracovat s dalšími publikacemi zaměřující se na náboženskou výchovu.

Analýza učebních dokumentů 15

Při zjišťování situace ve výuce římskokatolického náboženství ve vztahu k tématu smrti bylo nezbytné se řídit oficiálně doporučenými učebními materiály. Provedla se jejich analýza. potřeby práce byla stanovena základní otázka: Jak je téma smrti ve výuce náboženství vyučováno na základních školách? Na základě vytyčení hlavního výzkumného problému byly položeny otázky další:

  1. V jakém kontextu hovoří předložené materiály o smrti?
  2. Jak je smrt vnímaná?
  3. Kdy se smrt začíná dávat do souvislosti s věčným životem?
  4. Kdy se začíná hovořit o smrti?
  5. Kdy nejvíce?
  6. Odkazují materiály na další dokumenty? (např. Písmo svaté, církevní dokumenty)
  7. Jak je s účastníky probíraná samotná smrt člověka?
  8. Od kdy je v materiálech zmínka, že se smrt týká i dítěte?

Pro rozbor byly využity dokumenty považující Osnovy k výuce náboženské výchovy římskokatolické církve v 1. – 9. ročníku základní školy za základní pomůcky. Jde o metodiky, učebnice a pracovní listy. Každá třída ale všechny tři kategorie materiálů neobsahuje. Celý proces začal podrobným prozkoumáváním každého ročníku odděleně. Nejprve vždy proběhl rozbor jednotlivých titulů daného ročníku, při kterém byl pohled soustředěn na hodiny s námětem smrti. Dokumenty v rámci každé vyučovací lekce byly porovnány a informace následně selektovány. Při této části procesu byl kladen důraz na význam zjištěných údajů.

Prostřednictvím následného kódování stanovených informací ze všech ročníků vzniklo celkem sedm kategorií:

  1. Vznik smrti
  2. Zánik smrti
  3. Smrt člověka
  4. Svátosti
  5. Slavení
  6. Věčný život
  7. Emoce
  8. Symbol

Poté nastala konfrontace celého kategorizačního systému se všemi stanovenými výzkumnými otázkami. Na tuto činnost navazovala práce se vztahy mezi proměnnými a samotnou identifikací vztahů mezi jednotlivými vymezenými kategoriemi.

Výsledky analýz učebních dokumentů 16

Předložené výukové materiály jsou považovány Českou biskupskou konferencí v dokumentu o Osnovách k výuce náboženské výchovy římskokatolické církve v 1.-9. ročníku základní školy za základní pomůcky pro výuku náboženství. Jedná se o tituly, jejíchž první distribuce byly uskutečněny v devadesátých letech minulého století a na přelomu druhého tisíciletí. Za tu dobu se vystřídalo několik generací dětí. I styl výuky se proměnil. Jen obsahy a vizualizace těchto publikací pro předmět náboženství zůstaly netknuty. I když Česká biskupská konference měla snahu vydaným Dokumentem o směřování katecheze a náboženského vzdělávání v České republice začít renovaci učebnic a všech ostatních výukových materiálů, zatím k takovému kroku nedošlo.

Téma konce lidského života doprovází žáky v každém ročníku základního vzdělávání. I když v odlišném poměru. V první řadě jde především o smrt Ježíše Krista a s tím související zánik smrti. Děj událostí, při kterých zemřel, si účastníci s pedagogem připomínají minimálně jednou v každém školním roce, a to v období velikonočních svátků. Pohled události se shoduje s Písmem svatým. Často na jednotlivá evangelia metodiky či učebnice odkazují. I vymezení důvodu oběti je shodné. S ní se ale účastníci hodiny náboženství setkávají až od druhé třídy. V následujícím roce pedagog přednáší již smysl Kristovy oběti. Stejně tomu je tak i v páté, kde pojednává o smyslu samotného slavení velikonočních událostí; v šesté; pak v osmé a deváté třídě, ve které se zase žáci dozvídají o samotném jádru oběti, včetně jeho poselství. Oproti tomu čtvrťáci si pouze opakují již pro ně známé informace. V prvním ročníku se zase účastníci pouze věnují společně s pedagogem smrti Božího Syna, při němž ale důvod neřeší. Veškeré informace svým obsahem v tomto ohledu korespondují s obsahem předložených církevních dokumentů, včetně Písma svatého.

S obětí Ježíše Krista souvisí i modlitba křížové cesty. Tu autoři předkládají opět od druhé třídy. Celé dějství však stylizují do čtrnácti zastavení, přičemž poslední je věnováno uložení Kristova těla do hrobu. V sedmém ročníku je úkolem pedagoga vysvětlit účastníkům oběť Ježíše Krista skrze symboly kříže a stromu. Jedná se o aktivitu autorů daných publikací, která obsahově nemá poukázat pouze na zánik smrti, ale i na její vznik.

Celkově se lidskou smrtí žáci začínají více zaobírat až od druhé třídy. Kromě smrti a oběti Božího Syna se seznamují i s Ábelovou smrtí. Otevírá se jim tak cesta dějin spásy, jejíž pomyslná zastavení jsou shodná se starozákonními texty Písma svatého. Děti dále pokračují příběhem Noeho, při kterém se z úst pedagoga dozvídají o úmrtí těch, jež se odvrátili od Hospodina. V kontextu smrti a dějin spásy se o úmrtí dalších starozákonních postav dozvídají až v posledním ročníku základní školy. Naopak úmrtím novozákonních postav a prvních křesťanů se zaobírají již o čtyři roky dříve. Celá hodina je zaměřena na lidské vzory.

S tím souvisí vyprávění o světcích, o jejich životech a vnitřních postojů, které mohou být pro dnešní lidstvo příkladem. O těchto již zesnulých lidech si děti s učitelem vyprávějí v kontextu slavnosti Všech svatých a památky zesnulých v prvních dvou ročnících na základní škole. V těchto hodinách směřuje pozornost na křesní patrony. Až v sedmé třídě je žákům představen konkrétní životopis zesnulého člověka, světce, svatého Františka z Assisi. V dalším ročníku pak se setkávají s životem a smrtí Štěpána kardinála Trochty či Anny Frankové. V hodinách s tímto tématem má nejednou pedagog připomenout důležitost vzývání těchto světců v modlitbách. O aktu v podobě prosbě o dobrou smrt, pojednává Katechismus katolické církve, na který ale výukový materiál neodkazuje.

Dále s nastíněným tématem souvisí i samotná smrt člověka. Bible připomíná, že každého člověka čeká tato konečná událost na pozemském světě. 17 Kdy ale přijde, lidský tvor neví. V podobném duchu pokračuje Lumen gentium, který připomíná, že se jedná pouze o tělesnou smrt. Jinak se tématu smrti věnují materiály schválené Českou biskupskou konferencí. Ty se ho začínají dotýkat až ve čtvrté třídě, kde ostatně pouze podávají informaci o její nevyhnutelnosti. Takto mladý člověk, který dle české tradice již přijímá svátost eucharistie, je oficiálně obeznámen s lidskou pomíjivostí až v tomto školním roce. I když si je vědom své pomíjivosti a skutečnosti, že se ho konec taky dotýká, dle předložených materiálů má učitel hovořit o smrti ve stáří a nemoci. Jde tedy o smrt, jež se mladého jedince netýká. O tom, že člověka čeká tělesná smrt, má pedagog hovořit v následujícím ročníku, avšak bez odkazu na daný církevní dokument, který se tímto poznatkem zabývá.

Poznatky o konci světa pokračují i v šestém ročníku, kde se o smrti těla hovoří s pohledem na věčný život. Postoj, se kterým se žáci mají dívat na tuto konečnou fázi pozemského života, je zakotvený ve větě Život je silnější než smrt. Ta ostatně souzní, jak lze spatřit, s Písmem svatém v kontextu významu Kristovy oběti.

Až žáci sedmých tříd, dle pokynů metodiky, mají hovořit o obřadu církevního pohřbu. Dítě tak ve dvanácti letech dostane vysvětlení jednotlivých úkonů, které jsou během slavení prováděny. Lidské pomíjivosti, která se celou problematiku smrti váže, se žáci dotýkají až o rok později, ovšem pouze okrajově. Neboť náplní konkrétní hodiny, ve které je řeč o této vlastnosti, je rozbor podobenství z Lukášova evangelia. Celé vyprávění za použití Písma svatého má pedagog dle instrukcí z metodiky směřovat k životu v nebeském království. A tak podobenství o boháči, ve kterém se nachází věta: Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil? 18 ; zůstává bez povšimnutí.

Teprve až v posledním ročníku výuky náboženství na základní škole se účastníci setkávají s faktem, že smrt se netýká pouze starých a nemocných lidí, ale že umřít může i dítě, zdravý člověk či například jedinec v prenatálním období. Posluchači se ale již nějaký čas nacházejí ve vývojovém stupni, kdy smrt chápou totožně jako dospělí, a tak jsou si vědomi této skutečnosti již mnohem dříve, než jim učebnice daný poznatek předkládá. Též mohou být sami svědky již ve svém věku úmrtí mladého člověka v okolí.

Z Písma svatého i z Katechismu katolické církve se čtenáři dozvídají o zrodu smrti, která proběhla v souvislosti s proviněním prvních lidí. Tento děj přednesli autoři publikací do svých materiálů pro druhou a třetí třídu. V nižším ročníku ovšem zkonstatovali pouze danou událost a soustředili se na vyhnání lidí z ráje. Až ve třetím ročníku, ve kterém se nachází dokonce dvě hodiny, které se věnují provinění Adama a Evy, existuje v obou případech pouze zmínka o vzniku hříchu a následně i smrti. Více však ani jedna výuková lekce tuto konečnou životní událost skrze poskytnuté materiály nerozvádí.

Až v posledním ročníku prvního stupně je úkolem učitele, dle metodiky, představit žákům opětovnou situaci v ráji. Neměl by ale zapomenout zdůraznit, že Hospodin nestvořil smrt a že není jeho zalíbením úmrtí člověka.

Se vznikem smrti se ještě celý kolektiv setkává v sedmé a osmé třídě. V obou ročnících je tématem souvislost prvního provinění a následného počátku smrti. Jen v sedmé třídě tento biblický obraz dostávají žáci prostřednictvím symbolu kříže a stromu. Tyto představené příkladné symboliky smrti jsou odkazy, dle autorů publikací sedmého ročníku, na Ježíšův předmět umučení a smrti a na strom poznání v zahradě v Edenu. Zatímco první je symbolem smrti ve smyslu oběti Ježíše Krista a jejího poražení, ve druhém obraze se jedná o znak počátku smrti. Se symbolem kříže se žáci setkávají ještě v první a třetí třídě. Kříž je také ročníkovým znakem pro druháky. Avšak vyloženě v jednotlivých hodinách se s tímto vyobrazením děti setkávají pouze o velikonočních událostech.

I čtvrtý ročník je protknutý symbolikou, která souvisí svým způsobem se smrtí. Jedná se o cestu do věčného života. Ta ale vede přes smrt. Pouze v jedné hodině, při vyprávění si o lidské smrti, je možné úmrtí člověka vnímat jako úsek dané cesty. Pak je stejná spojitost vnímaná už jen v kontextu velikonočních událostí a s tím souvisejícím Kristově putování na Golgotu. Obě nastíněné situace lze spatřit v Bibli. I církevní dokumenty takovéto myšlenky emblémové cesty mají ve svých textech mají obsažené, i když ne vyloženě napsané.

S tématem smrti souvisí věčný život, neboť konec lidského života představuje práh nebeského Jeruzaléma. O jeho vizualizaci hovoří pedagog s žáky v každém ročníku na druhém stupni, z toho od osmé třídy v kontextu druhého příchodu Ježíše Krista. Téma ostatně odkazuje na biblickou knihu Zjevení Janovo. Skutečnost, že beze smrti nelze do Božího království vstoupit, zase zdůrazňuje učitel ve čtvrté a páté třídě, kde se ostatně účastníci dozvídají, kdo pomyslné dveře od věčnosti otevřel. A tak je v pátém ročníku výuka daného tématu laděna do naděje. Dřívější poznatky o věčném životě jsou ale minimální a vše spíše závisí na činnosti pedagoga. Jen ve druhém ročníku je jedna výuková lekce zaměřená na věčný život. Je ale realizována okrajově a s ohledem na život s Bohem jako nebeským otcem.

Kromě odkazu na Ježíšův život, jeho oběť, zmrtvýchvstání a na knihu Zjevení, není ve výukových materiálech odkaz na jakýkoliv církevní dokument. Pedagog nachází v metodice odkazy pouze na Katechismus katolické církve, které jsou ale dle instrukcí určeny pouze pro něj samotného a jeho přípravu. A přitom se zde naskytuje příležitost prostřednictvím zmíněné publikace ukázat, hlavně starším účastníkům, pohled církve na budoucí svět.

Smrt může být i součástí slavení. Kromě již zmiňovaného křesťanského pohřbu, o kterém je řeč v sedmém ročníku, se mohou žáci se smrtí potkat ve třetí třídě v rámci tematického okruhu Mše svaté. Zde se totiž hovoří mimo jiné i o bohoslužbě oběti, která svým odkazem na novozákonní text o poslední večeři účastníkům připomíná souvislost s obětním činem a smrtí Ježíše Krista. Další publikaci k tématu již žádný z materiálů pro daný ročník neposkytuje. Přitom například Sacrosanctum concilium předkládá plno myšlenek, které by mohl učitel ve své pedagogické činnosti využít. Už jen samotná zmínka před žáky, že tento dokument existuje, může být dostačující.

Nejvíce se tématu smrti dotýká slavení velikonočních svátků. O nich pedagog hovoří v rámci výuky náboženství s každou třídou. I přes fakt, že se jedná stále o tutéž událost, autoři publikací jednotlivých ročníků se snažili pojmout každý ročník z trochu jiného úhlu. Snahu lze dobře pozorovat na pracovních listech, které jsou s ohledem na ročník povětšinou zcela odlišné. Je to zapříčiněno jednotlivými úkoly a aktivitami.

Naopak v učebnicích příslušná změna úhlu pohledu tak patrná není. To metodiky jsou v tomto ohledu lepší a nabízejí alespoň pedagogovi několik alternativních činností. Jedná se o formy, jak pedagog může náplně hodiny přizpůsobit dané skupině.

Pro první a druhou třídu vytvořili autoři metodik a pracovních listů dvě katecheze nesoucí vždy stejné názvy: Slavnost všech svatých a Památka zemřelých. Děti si tak mohou spolu s pedagogem přiblížit jednotlivé příčiny slavení.

Od třetí třídy již pro žáky takovéto katecheze v těchto materiálech vytvořeny nejsou. Učitel jim však odkrývá postupně oblast svátostí. Nejprve poukazuje v souvislosti s tématem smrti na svátost pomazání nemocných, a to ve třetím, pátém a sedmém ročníku základní školy. V jednotlivých skupinách se ale pohled na danou svátost prezentuje odlišně. Zatímco ve třetí třídě je žákům předkládána, kromě samotného obřadu a důsledků, informace, že cílovou skupinou jsou pouze staří a nemocní lidé, ve vyšších zmíněných ročnících je důraz kladen na naději na uzdravení (pátá třída) a věčný život (sedmá třída). V materiálech chybí informace, že svátost pomazání nemocných se netýká pouze starých lidí a že ji za splnění určitých podmínek může přijmout každý člověk. Dané informace by šly krásně podložit církevními dokumenty, například Katechismem katolické církve či některými novozákonními texty.

V šesté, osmé a deváté třídě má pedagog představit účastníkům první iniciační svátost, kterou je křest. Všechny ročníky jsou v souvislosti se smrtí zaměřeny na příčiny a milosti křtu. Taktéž je v šestém ročníku součástí hodiny i uvědomění si, že tato svátost zbavuje strachu ze smrti. Zjištěná informace může být jedinci pomoci k pokoji, neboť se nachází v životní fázi, ve které může být zmíněná obava každodenním zaměstnáním mysli.

Pouze v rámci tématu svátosti křtu v devátém ročníku lze vidět v učebnici několik odkazů na Lumen gentium. V ostatních ročnících jsou probírané svátosti bez odkazu. Pedagog ale může v rámci své učitelské přípravy sáhnout po Katechismu katolické církve, jehož odkaz má možnost z vlastní vůle přednést přítomným ve výuce. Avšak zcela je postrádán odkaz na Písmo svaté. A to z pohledu vyobrazení konkrétní situace, kde se slaví daná svátost, anebo poukázání skrz biblické texty na účinky křtu či pomazání nemocných.

K prožívání smrti neodmyslitelně patří lidské emoce a pocity. I s těmi má dle pokynů metodik, učebnic i vybraných pracovních listů pedagog ve výuce náboženství pracovat. Neměl by je vynechávat, neboť se jedná převážně o těžké a náročné emoce, které svou podobou způsobují těžkost a zapovězení smrti a s ní související situace. Ve čtvrté třídě se jedná o tyto pocity, se kterými se účastníci postupně seznamují: strach, rozloučení, bolest, nouze, smutek, obavy. V dalším ročníku se celá skupina setkává obecně s emocemi, které jsou spojené s umíráním. Příklady ale metodika pedagogovi nepředkládá. Naopak, nechává mu v tomto smyslu svobodnou ruku.

Pocity v šestém ročníku jsou spojeny s velikonočními událostmi. Skrze modlitbu křížové cesty se mají žáci soustředit na bolest a utrpení, které musel prožít Ježíš Kristus. Jedná se o snahu autorů žákům vyobrazit náročnost této oběti. Náplň hodiny věnující se pocitům v sedmé třídě koresponduje s třídou pátou. V obou jde totiž především o emoce spojené s umíráním. Stejně ale jako v pátém ročníku, tak i v sedmém se autoři publikací přidrželi příkladů. Prostřednictvím aktivit nechávají účastníkům a jejich učiteli volnou ruku. Kromě pocitů by měl pedagog pohovořit s dětmi i o potřebách, o kterých opět publikace mlčí. Nejvíce se s bolestí pracuje v posledním ročníku základní školy. Dvě výuková setkání jsou vyhrazeny mimo jiné pro diskusi o bolesti, jež může být součástí smrti, a o bolesti, kterou pociťují pozůstalí.

Veškerá práce s emocemi vyžaduje delší přípravu pedagoga. Autorům se totiž podařilo nastínit danou problematiku, ale již ji prostřednictvím aktivit a činností nerozvádějí a nikterak s ní nepracují. I odkazy na Písmo svaté chybí, ačkoliv o strachu i bolesti hovoří nejedenkrát. Překvapivým zjištěním též bylo, že o strachu ve vztahu ke smrti, který v jedinci začíná rezonovat kolem osmého roku a doprovází některého člověka obdobím dospívání či celým životem, se hovoří, dle materiálů, pouze ve čtvrté třídě. V ostatních ročnících o ní může mluvit učitel pouze dle svého uvážení.

V souvislosti se stereotypem smrti starého a nemocného jedince tak dochází ke zkreslené představě, koho se smrt může týkat. Až do devátého ročníku se tak prezentuje žákům představa o starém a nemocném umírajícím člověku. Právě až v poslední třídě je připomenuto, že konec pozemského života se může týkat každého.

Kromě zmínky o novosti a aktuálnosti základních pomůcek je viditelná konfrontace mezi jednotlivými dokumenty v rámci daného ročníku. Důvodem může být nejspíš nesouhra a absence spolupráce při jejich tvorbě. Samotný rozpor učebnice, pracovního listu i metodiky pak zapříčiňuje nepřehlednost, nejistotu u pedagoga v jeho činnosti, či také zmatenost z řad žáků, kteří mají prostřednictvím materiálů získat jednotnou ucelenou informaci.

Porovnávání Písma svatého a učebních materiálů

Všechny předložené materiály, které prošly rozborem, se z části překrývaly s výsledky analýzy Písma svatého: smrt člověka souvisí se skupinou konec, čin člověka i Hospodina; vznik a zánik smrti odkazují na kategorii obětování a osvobození; věčný život zase koresponduje s osvobozením, ale i nesmrtelností a životem věčným. Další kategorie jako jsou: postava, místo, přirovnání, trest a potrestání, varování, volba, vymezení apod., se v materiálech pro výuku náboženství neobjevují. Ani o oblasti záhuby a věčného zatracení, jako tomu je v Bibli, která danému tématu věnuje poměrně velký prostor. Učebnice, metodiky a pracovní listy naopak zachází do lidského vnímání a zaobírají se emocemi a dále pak slavením, do nichž lze zařadit i přijetí svátostí. O křtu i pomazání nemocných hovoří Nový zákon na několika místech.

Výukové materiály se více obsahově přibližují církevním dokumentům, neboť směr pojednávání o smrti je v obou případech zaměřen na spásu a věčný život více než na zaobírání se smrtí člověka jako takovou. To je zase pro změnu vidět v Písmu svatém, které o konci lidského života hovoří ze všech možných úhlů pohledu. A kromě odkazu na nebeský Jeruzalém, zmiňuje i formy smrti či věčné zatracení. Dokonce se mu podařilo dát smrti lidské charakteristiky.

Jak lze vidět, předložené výukové materiály velice málo upozorňují na církevní dokumenty i Písmo svaté. A přitom církevní dokumenty odkazují na Bibli velice hojně. Autorům publikací pro výuku náboženství se podařilo do jejich tvorby zařadit snad pro každou hodinu alespoň jeden odkaz na úryvek z Písma svatého, i když ne pokaždé v žádaném kontextu. Co se týká ostatních církevních dokumentů, až na Katechismus katolické církve a v posledním ročníku pár zmínek o Lumen gentium, není součinnost znatelná.

Závěrem

Ukazuje se, že se látka smrti ve výuce náboženství se stala časem a svou obsahovou náročností stěžejním tématem. I přes to, že Písmo svaté nabízí mnoho úhlů pohledů na tuto problematiku, autoři, kteří vypracovali Českou biskupskou konferencí schválené výukové materiály, se této pomoci nechytli. A tak v období, kdy už je dítě schopné pomalu uvažovat jako dospělý jedinec, předkládá se mu každým rokem „pouze“ obětní smrt Ježíše Krista či konec lidského života vybraných světců. O hlubším pohledu na smrt jako vlastního konce je věnováno za devět ročníků pramálo času. Tato lidská samozřejmost je mladému člověku představována převážně jako výsledek stáří a nemoci.

I když se jedná o první nástin zájmu o tuto problematiku, je z analýz zřejmé, že nějaké tendence zařadit téma smrti do výuky existuje. Jedná se o téma, které je častokrát velice těžko uchopitelné pro samotného dospělého člověka. O to více s ním musí v sama sebe bojovat děti. Ve výuce římskokatolického náboženství, které má za úkol zájemcům poodkrývat informace o daném náboženství, tak úkol zní jasně: pomoci dítěti uchopit a pochopit jádro pozemské smrti. I přesto se to děje jen zřídka. Kdo nebo co za tím však stojí? Strach z náročnosti tématu? Nevyzrálost pedagogů? Opatrnost před přetížením dětí? Nebo dokonce nevíra v posmrtný život?

Článek byl podpořen ze SIVV projektu CMTF_2019_006 Sdílení výzkumných aktivit v oblasti sociální pedagogiky.

[1] Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih): český ekumenický překlad. 17., (8. opr.) vyd. Praha: Česká biblická společnost, 2009. ISBN 978-80-87287-22-4. 

[2] Dei Verbum: věroučná konstituce o Božím zjevení. Praha: Scriptum, 1991. 22 s. ISBN 8085528010. 

[3] Dokument o směřování katecheze a náboženského vzdělávání v České republice. Praha: Česká biskupská konference, Fialová řada – dokumenty ČBK, 2015. 40 s. 

[4] ERIKSON, Erik H. Childhood and society. London: Penguin Books, 1965. 431 s. 

[5] Lonetto, R. Children´s Conceptions of Death. New York: Springer. 219 s. ISBN 0826125506. 

[6] MATULOVÁ, B. Téma smrti v hodinách římskokatolického náboženství. Diplomová práce, Olomouc: Univerzita Palackého, Vedoucí práce Petra POTMĚŠILOVÁ, 2020. 88 s. 

[7] ŘÍČAN, P. Cesta životem: [vývojová psychologie].  3. vyd. 3. Praha: Portál, 2014. 390 s. ISBN 978-80-262-0772-6. 

[8] THOROVÁ, K. Vývojová psychologie: Proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál, 2015. 575 s. ISBN 978-80-262-0714-6. 

[9] ŽALOUDÍKOVÁ, I Children´s conceptions of health, illness, death and anatomy ofthehuman body. In Řehulka, E. (ed.) School and Health 21. Healtheducation: Contexts and Inspiration. 1st edition. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 123–140 s. ISBN 978-80-210-5259-8. 

Poznámky

1. ERIKSON, Erik H. Childhood and society. London: Penguin Books, 1965. s. 368.

2. THOROVÁ, K. Vývojová psychologie: Proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál, 2015. s. 282-283.

3. ŘÍČAN, P. Cesta životem: vývojová psychologie. Praha: Portál, 2014. s. 282.

4. Pojetí vnímání smrti u dětí předškolního věku ovlivňuje řada faktorů. Říčan zmiňuje pohádky, které v dětských očích tyto příběhy budí hrůzu. Stává se pak tak prostřednictvím svých představ a fantazie vůči ní bezmocný, bezbranný, což vede například ke strachu být sám ve tmě. Dále hovoří o situacích, při kterých se dítě dostává do kontaktu s úmyslnou smrtí zvířete. V naší kultuře se jedná převážně o domácí zabíjačky a zabití ostatního dobytka. Nejčastěji se však může setkat se zabitím hmyzu. Všechny tyto zmíněné události hrají důležitou vývojovou zkušenost.

5. ŘÍČAN, P. Cesta životem: vývojová psychologie. Praha: Portál, 2014. s. 368.

6. ŘÍČAN, P. Cesta životem: vývojová psychologie. Praha: Portál, 2014. s. 368.

7. Tamtéž. S. 368.

8. Lonetto, R. Children´sConceptionsofDeath. New York, Springer. s. 17.

9. MATULOVÁ, B. Téma smrti v hodinách římskokatolického náboženství. Olomouc, 2020. Univerzita Palackého v Olomouci. Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce Petra POTMĚŠILOVÁ. s. 28.

10. ŽALOUDÍKOVÁ, I. Children´s conceptions of health, illness, death and the anatomy of the human body. In Řehulka (Eds.). School and health. Health education: context and inspiration. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 130.

11. Dokument o směřování katecheze a náboženského vzdělávání v České republice. Praha: Vydala Česká biskupská konference, 2015, 40 s. Česká biskupská konference. Fialová řada – dokumenty ČBK, 38.

12. MATULOVÁ, B. Téma smrti v hodinách římskokatolického náboženství. Olomouc, 2020. Univerzita Palackého v Olomouci. Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce Petra POTMĚŠILOVÁ. s. 30.

13. 2. vatikánský koncil, Dei Verbum, 9

14. 2. vatikánský koncil, Dei Verbum, 11.

15. MATULOVÁ, B. Téma smrti v hodinách římskokatolického náboženství. Olomouc, 2020. Univerzita Palackého v Olomouci. Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce Petra POTMĚŠILOVÁ. s. 31-32.

16. MATULOVÁ, B. Téma smrti v hodinách římskokatolického náboženství. Olomouc, 2020. Univerzita Palackého v Olomouci. Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce Petra POTMĚŠILOVÁ. s. 69-77.

17. srov. Kaz 8,8

18. viz Lk 12,20

Literatura

Kontaktní informace / Contact information

Bc. Barbora Matulová

Sociální pedagogika, navazující magisterské studium CMTF UP v Olomouci

Univerzitní 22

771 11 Olomouc

Česká republika

doc. PhDr. Mgr. Petra Potměšilová, Ph.D.

Katedra křesťanské výchovy, Cyrilometodějská teologická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc

Univerzitní 22

771 11 Olomouc

Česká republika

petra.potmesilova@upol.cz

Zpět na obsah / Back to content