Safety and vulnerability of people with special needs

Hanáková, Adéla; Hudcová, Bianka; Hrudová, Tereza; Krahulcová, Kristýna; Kroupová, Kateřina; Potměšil, Miloň; Růžičková, Veronika; Šimůnková, Kristina; Špinarová, Gabriela; Urbanovská, Eva; Vachalová, Veronika

Zpět na obsah / Back to content

Bezpečnost a vulnerabilita osob se specifickými potřebami

Safety and vulnerability of people with special needs

Adéla Hanáková - Bianka Hudcová - Tereza Hrudová - Kristýna Krahulcová - Kateřina Kroupová - Miloň Potměšil - Veronika Růžičková - Kristina Šimůnková - Gabriela Špinarová - Eva Urbanovská - Veronika Vachalová

Abstrakt: Bezpečnost se týká prakticky každého jednotlivce i společnosti jako celku a pocit míry bezpečnosti má vliv na osobní život i pracovní a další společenské činnosti. Osoby se specifickými potřebami jsou řazeny do kategorie osob s vyšší vulnerabilitou (zranitelností), proto i při mimořádných událostech jsou zranitelnější než většinová populace. K tomu přispívá zejména nedostatečné povědomí o specifických potřebách osob s dílčími typy zdravotního postižení, neexistence odpovídajících inkluzivních politik, strategií a programů pro snížení či odvrácení rizika, nedostatečný přístup k informacím či nepřístupná zařízení a služby. Pro zvýšení bezpečnosti osob se zdravotním postižením je proto nezbytné zvyšovat jejich povědomí o možnostech získání informací, řešení a chování při nastalých mimořádných událostech, ale zejména vhodně upravit plány pro řešení krizových situací tak, aby obsahovaly i opatření týkající se osob se zdravotním postižením. V teoretické rovině se zaměříme na atributy v kontextu jednotlivých speciálněpedagogických disciplín, v praktické rovině pak na postoje, názory a mínění cílové skupiny na oblast bezpečnosti a vulnerability.

Klíčová slova: Člověk se specifickými potřebami; bezpečnost; úprava prostředí; indikátory bezpečnosti; vulnerabilita osob se zdravotním postižením.

Abstract: Safety affects virtually every individual and society as a whole, and the sense of security affects personal life, work, and other social activities. People with special needs are included in the category of people with higher vulnerability, so they are more vulnerable than the majority population, even in emergencies. In particular, insufficient awareness of the specific needs of people with disabilities, the lack of appropriate inclusive policies, strategies, and programs to reduce or avert risk, insufficient access to information, or inaccessible facilities and services contribute to this. In order to increase the safety of people with disabilities, it is, therefore, necessary to raise their awareness of the possibilities of obtaining information, dealing with and behaving in the event of emergencies, but especially to adjust emergency plans to include measures for people with disabilities. At the theoretical level, we will focus on attributes in the context of individual special education disciplines and the practical level on the target group's attitudes and opinions on safety and vulnerability.

Keywords: Person with special needs; safety; environment modification; safety indicators; vulnerability of persons with disabilities.

Úvod do problematiky

Článek prezentuje dílčí výsledky výzkumu s názvem „Bezpečnost v kontextu osob se specifickými potřebami“ (PdF_IGA_2022_007), který je poslední etapou tříetapového, vnitřně uzavřeného výzkumného projektu na téma „Úprava prostředí pro jedince se zdravotním postižením I.-III.“ Postupně jsme charakterizovali životní prostor osob se zdravotním postižením/specifickými potřebami, byly nastíněny klíčové prvky úpravy prostředí a přístupnosti ve speciálněpedagogickém kontextu a upozornili jsme na to, že prostředí, které takového člověka obklopuje, by mělo být nejen bezbariérové, ale i stimulující, podporující soběstačnost, ale i bezpečné pro provádění potřebných denních činností.

Osoby se zdravotním postižením či specifickými potřebami jsou často považovány za zranitelnější skupinu populace, zejména v případě mimořádných událostí. Tato zvýšená vulnerabilita je dána jejich omezenou schopností přizpůsobit se a reagovat na různé situace, což může vést k vyššímu riziku nebo obtížím. Rozvoj dovedností a edukace v oblasti sebeobrany a ochrany vlastních práv tak přirozeně nabývá na významu.

V práci Kebzy (2005 in Bělík a kol., 2017, s. 96) najdeme rozlišení „biologické vulnerability (geneticky založený podíl na rozvoji poruch), která souvisí se snížením či absencí pocitů kontroly nad situačními vlivy, s rozvojem pesimistického atribučního stylu, s přesvědčením, že důležité životní události přicházejí nečekaně a nekontrolovaně. Specifická psychická vulnerabilita vzniká jako důsledek rané zkušenosti. Vlivem stresorů spojených s prožitky nízké až nulové kontroly nad situací, bezmoci a beznaděje se může zvýšit vulnerabilita jedince vůči různým chorobám psychického i fyzického charakteru.“

Osoby se zdravotním postižením / specifickými potřebami jsou řazeny do kategorie osob s vyšší vulnerabilitou (zranitelností), proto i při mimořádných událostech jsou zranitelnější než většinová populace. Jak uvádí Paulík (2017, s. 62), slovo vulnerabilita pochází z latiny, „kde vulnerabilis znamená zranitelný, zranit se. Zranitelnost či vulnerabilitu, znamenající sklon k něčemu, zvýšenou citlivost, křehkost, vnímavost k rušivým vlivům, sníženou toleranci, náchylnost k újmě či obtížím, můžeme chápat jako důsledek (riziko hrozby, naplnění rizika, nedostatek prostředků pro obranu před hrozbou nebo pro její odstranění), ale i příčinu narušení adaptačního procesu a jeho nižší účinnost, případně selhání.“

Bezpečnost představuje mnohorozměrný koncept, který je do značné míry ovlivněn subjektivními faktory, ale je determinován i vnějším prostředím a interakcí s okolím, a to jak materiálním, tak sociálním. Hartl a Hartlová (2010, s. 63) definují bezpečí jako „stav jistoty, že za definovaných podmínek konkrétní síla, v přítomnosti, v budoucnosti či působící z minulosti nezpůsobí nepříznivé následky.“ Zároveň se stav bezpečí dá vyložit i jako „nepřítomnost úzkosti či strachu.“ (tamtéž) Jistota pak bývá vykládána jako „něco, co je jasně prokázané nebo potvrzené“ nebo také jako „nepřítomnost pochybností, která je založena na znalosti a vědomosti (tím se liší od důvěry a víry).“ (Hartl & Hartlová, 2010, s. 237)

Odpověď na to, co je to bezpečí, hledal už známý psycholog A. H. Maslow (1908–1970). V jeho pyramidě potřeb najdeme „potřebu jistoty a bezpečí, ochrany, péče, pomoci“. Jak uvádí Kalvach (2011, s. 33) k pyramidě potřeb, „těžká nemoc či zdravotní postižení mohou tu či onu potřebu daného člověka postavit do popředí a jinou, jindy důležitou, odstavit poněkud stranou.“ Teachman et al. (2020) uvádí, že pocit bezpečí jako charakteristiku pozitivních mikroprostorů inkluze představuje pocit, že je člověk známý a vítaný. Důraz je kladen na spojení a komunikaci s ostatními způsobem, který přesahuje mluvenou komunikaci. Lidé se mohou cítit nejvíce začleněni v důvěrně známém a bezpečném sociálním prostoru rodiny.

Jinými slovy, bezpečí pro lidi se zdravotním postižením znamená pocit, že mají schopnost uspokojovat své potřeby, že jsou přijímáni, chápáni, respektováni a akceptováni. V bezpečném prostředí se lidé cítí zmocněni a mohou se podílet na rozhodnutích, která ovlivňují jejich životy (Burke, Bedard & Ludwig, 1998).

Jak uvádí Mareš (2002), bezpečnost je stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru eliminovány hrozby pro objekt (v našem případě osobu se specifickými potřebami) a jeho zájmy a tento objekt je k eliminaci stávajících i potenciálních hrozeb efektivně vybaven a ochoten při ní spolupracovat. Karemaker et al. (2021) otevřeli otázku požární bezpečnosti u cílové skupiny seniorů. Jedná se kategorii osob s různými fyzickými deficity, které mohou negativně ovlivnit jejich bezpečnost. Totéž se lze oprávněně domnívat o námi vybrané cílové skupině osob se zdravotním postižením/specifickými potřebami. Autoři identifkovali několik determinant bezpečnosti, a to např. vnímání rizik, návyky a fyzická omezení.

Bezpečnost lze hodnotit z mnoha úhlů pohledu. Jedním z nich může být i vzájemný vztah poradce a klienta, který do značné míry podmiňuje efektivitu poradenského procesu. Klient potřebuje důvěřovat, cítit se bezpečně a být přijímaný. Klienti vyjadřují potřebu jistoty zahrnující potřebu bezpečí, a to nejen fyzického bezpečí, ale i bezpečí psychického, které je popisováno jako vědomí toho, že klient je součástí procesu a jeho potřeby budou respektovány, zároveň vědomí toho, že se mu dostává kvalitní a kvalifikované péče, a v neposlední řadě také bezpečí dané domácím řádem, dochvilností a plněním slibů. (Šamánková et al., 2011; Vacková, 2020) Potřebu bezpečí a jistoty zmiňuje ve své publikaci i Bártlová a kol. (2005), která ji definuje jako potřebu vyvarovat se ohrožení a nebezpečí a vyzdvihuje potřebu vzájemné komunikace, sociálního kontaktu, porozumění, pochopení a pomoci. Z nastíněných aspektů je zřejmé, že bezpečnost představuje mnohorozměrný koncept, který je do značné míry ovlivněn subjektivními faktory, ale je determinován i vnějším prostředím a interakcí s okolím, a to jak materiálním, tak sociálním.

Bezpečné místo je přátelské místo. Jak uvádí Čevela et al. (2014), přátelské místo je takové, které poskytuje dostatečné podmínky pro zdraví, participaci a bezpečnost při zohlednění sociálních, osobních i ekonomických charakteristik jedince a jejich interakce s prostředím fyzickým.

1. Výzkumný záměr a cílová skupina

Hlavním cílem výzkumu je identifikace, deskripce a analýza atributů bezpečnosti (čili rysů, znaků, symbolů, základních vlastností osob nebo objektů) v kontextu osob se specifickými potřebami a na základě získaných výsledků nalézt prostor pro speciálněpedagogickou intervenci.

Na základě hlavního cíle výzkumu jsme si stanovili následující výzkumné otázky:

Jaké jsou atributy bezpečného prostředí pro osoby s konkrétními typy zdravotního postižení/specifickými potřebami, oslovené studenty, rodiče a odborníky?
Které situace či místa vnímají participanti jako subjektivně nebezpečné?
Které situace či místa vnímají participanti jako subjektivně bezpečné?
Které faktory u oslovených skupin participantů se podílejí na změně subjektivního pocitu nebezpečí v bezpečí?

Cílem navrženého projektu je hloubková analýza a komplexní popis postojů, názorů a mínění cílové skupiny na oblast bezpečnosti. Cílovým skupinám byly pokládány otázky tak, aby se na základě získaných odpovědí dala identifikovat témata, jež jsou pro ni významná, nebo ze získaných odpovědí zjistit názory a postoje k bezpečnosti.

Abychom měli obraz bezpečnosti v kontextu osob se specifickými potřebami kompletní, oslovili jsme osoby se specifickými potřebami, které jsou vedeni v Centru podpory pro osoby se specifickými potřebami při Univerzitě Palackého v Olomouci, rodiče dětí se zdravotním postižením, odborníky pracujícími s klienty se specifickými potřebami a studenty Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Znaky bezpečnosti dokreslují historiografické případové studie osob se specifickými potřebami. Připravenost pracovníků rezidenčních služeb (speciálních pedagogů, sociálních pracovníků) na mimořádné situace je klíčová, proto výzkumnou část uzavíráme výsledky pilotní studie. Vzniká tak celkový obraz atributů bezpečnosti v kontextu osob se specifickými potřebami.

Počet oslovených participantů a metody sběru dat znázorňujeme na schématu níže.

Obrázek 1: Design výzkumu s oslovenými skupinami participantů

Cílem tohoto příspěvku je však představit pouze výsledky analýzy polostrukturovaných rozhovorů.

2.1 Polostrukturované rozhovory

Polostrukturované rozhovory byly vedeny s klienty Centra podpory studentů se specifickými potřebami (UP v Olomouci), s odborníky pracujícími s klienty se specifickými potřebami a s rodiči, jejichž dítě má specifické potřeby.

Pro lepší orientaci je v textu za každou přímou výpovědí uveden kód nesoucí výpověď a číselné označení konkrétního participanta (např. KŽ – klientka; KM – klient; OŽ – odborník-žena; OM – odborník-muž; RM – rodič-matka; RO- rodič-otec).

Do polostrukturovaných rozhovorů pro klienty, odborníky a rodiče byly zvoleny následující okruhy otázek.

Obrázek 2: Okruhy otázek do polostrukturovaných rozhovorů

Polostrukturované rozhovory byly uskutečněny v prostředí Zoom. Zoom je software (aplikace) umožňující videohovory a současně i nahrávání rozhovoru. Důvodem ke zvolení této platformy byla možnost libovolného data realizace sběru dat. Nespornou výhodou bylo i to, že rozhovory v online prostředí mohly probíhat v přirozeném prostředí participantů čili takovém, které pro ně bylo zároveň i bezpečné.

Data z rozhovorů byla přepisována pomocí Transkriptoru, který umožňuje automaticky přepisovat zvuk. Po přepisu byla data tříděna podle důležitosti zjištěných dat. Takto zpracované rozhovory byly pak následně analyzovány.

Základní charakteristiku souboru klientů, kteří se rozhodli participovat na výzkumu, prezentujeme níže.

Tabulka 1: Charakteristika souborů klientů Centra

V další fázi výzkumu byly provedeny rozhovory s následujícími rodiči dětí se specifickými potřebami.

Tabulka 2: Charakteristika souboru rodičů dětí se specifickými potřebami

Třetí skupinou polostrukturovaných rozhovorů byli odborníci pracující s klienty se specifickými potřebami.

Tabulka 3: Charakteristika souboru pracovníků, kteří pracují s klienty se specifickými potřebami

2. Analýza a interpretace

V rámci tohoto výzkumu jsme se zaměřili na identifikaci, deskripci a analýzu atributů bezpečnosti, tedy rysů, znaků, symbolů a základních vlastností osob či objektů, v kontextu jedinců se specifickými potřebami. Cílem výzkumu bylo zjistit, které faktory přispívají k pocitu bezpečí u osob se zdravotním postižením a jejich rodin, a jak lze tyto faktory aplikovat při návrhu inkluzivního prostředí. Výsledky tohoto výzkumu by mohly pomoci vytvořit lepší podmínky pro osoby se zdravotním postižením a jejich rodiny, což by mohlo vést ke zlepšení kvality jejich života.

Pro získání komplexního obrazu bezpečnosti v kontextu osob se specifickými potřebami jsme oslovili prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů osoby se specifickými potřebami (n = 28), které jsou vedeny v Centru podpory pro osoby se specifickými potřebami při Univerzitě Palackého v Olomouci. Konkrétně se jednalo o klienty se sluchovým postižením, zrakovým postižením, omezením hybnosti, narušenou komunikační schopností, poruchami autistického spektra, specifickými poruchami učení a duševním onemocněním.

Další cílovou skupinou polostrukturovaných rozhovorů byli rodiče dětí se zdravotním postižením (n = 12) a odborníci pracující s klienty se specifickými potřebami (n = 19).

Následující tabulka ukazuje nejčastěji se vyskytující kategorie napříč polostrukturovanými rozhovory v kontextu osob se specifickými potřebami.

Tabulka 4: SP–sluchové postižení; ZP–zrakové postižení; OH–omezení hybnosti; NKS–narušená komunikační schopnost; DO–duševní onemocnění; SPU–specifické poruchy učení; MP/PAS– mentální postižení/porucha autistického spektra

Do následující tabulky jsme zařadili kategorie, které byly (z hlediska četnosti výskytu) zmíněny minimálně 6×.

Tabulka 5: SP–sluchové postižení; ZP–zrakové postižení; OH–omezení hybnosti; NKS–narušená komunikační schopnost; DO–duševní onemocnění; SPU–specifické poruchy učení; MP/PAS– mentální postižení/porucha autistického spektra.

První kategorií, která byla zmiňována všemi oslovenými participanty, byla kategorie, kterou jsme nazvali „Komunita/blízcí lidé/přátelé/asistenti/erudovaný personál“. Komunita, která zahrnuje blízké lidi, přátele, asistenty a erudovaný personál, hraje klíčovou roli v životě osob se specifickými potřebami. Tato komunita je tvořena různými jedinci, kteří mají různé pozice a úkoly, ale společně se podílejí na podpoře a rozvoji těchto osob. Blízcí lidé, jako jsou rodinní příslušníci a přátelé, poskytují, dle výpovědí participantů, emoční podporu, praktickou pomoc a často se stávají zastánci práv a potřeb svých blízkých s postižením. Jejich úkolem je také informovat ostatní členy společnosti o specifických potřebách osob se zdravotním postižením a vytvoření inkluzivního prostředí. Asistenti osob se zdravotním postižením jsou profesionálové, kteří poskytují praktickou pomoc a podporu v každodenním životě. Mohou pomáhat s osobní hygienou, stravováním, dopravou nebo komunikací. Jejich role je zásadní pro zajištění nezávislosti a autonomie osob se zdravotním postižením. Erudovaný personál, jako jsou rehabilitační pracovníci, terapeuti, lékaři, sociální pracovníci a speciální pedagogové, přispívají k bezpečí osob se specifickými potřebami tím, že poskytují specializované služby a péči. Tito odborníci mají hluboké znalosti o různých typech postižení a jejich dopadech na jednotlivce a jejich rodiny. V kontextu bezpečí osob se specifickými potřebami je důležité zdůraznit význam spolupráce mezi všemi těmito aktéry. Je nezbytné, aby komunikace mezi jednotlivými členy komunity byla pravidelná, otevřená a efektivní.

Další, četně zmiňovanou kategorií, bylo „chování a přístup lidí / pochopení / důvěra / empatie / akceptace“. Vytvoření inkluzivního prostředí pro osoby se zdravotním postižením či specifickými potřebami vyžaduje kombinaci pochopení, důvěry, empatie a akceptace ze strany ostatních členů společnosti. Jedině tímto způsobem mohou být tito jedinci plně začleněni do společnosti a mohou se stát aktivními a produktivními členy. Dalším, dílčím cílem speciální pedagogiky by proto mělo být zajištění preventivní a osvětové činnosti směrem k intaktní populaci na podporu tohoto vzájemného a empatického vztahu.

Pro všechny oslovené skupiny (osoby se specifickými potřebami, ale i rodiny a odborníky) je důležitý v kontextu bezpečí domov. Pro všechny tyto skupiny to znamená prostředí, které je navrženo a přizpůsobeno tak, aby vyhovovalo specifickým potřebám a omezením. Skloňována byla v této souvislosti přítomnosti bezbariérového přístupu – participanti upozorňovali na potřebu domova, který by měl být snadno přístupný pro osoby s omezenou pohyblivostí, například pro ty, kteří používají vozík nebo berle (to může zahrnovat široké dveře, bezbariérové vstupy, přítomnost výtahů.) Domov byl spojován i s přizpůsobeným vybavením. Domov by měl dle participantů být vybaven zařízením a nábytkem, který je navržen tak, aby usnadnil každodenní činnosti, jako je vaření, mytí nebo oblékání. To může zahrnovat zvedací zařízení, upravené kuchyňské linky nebo speciálně navržené koupelny. Nejen rodinami, ale i samotnými klienty a především pracovníky v rezidenčních službách byla popisována potřeba bezpečnostních opatření - domov by měl být dle jejich výpovědí vybaven bezpečnostními prvky, jako jsou zábradlí, protiskluzové povrchy nebo nouzová tlačítka, která pomáhají předcházet úrazům a poskytují rychlou pomoc v případě potřeby. Některými klienty (především v kontextu vady sluchu či zraku) byly akcentovány komunikační technologie. Pro osoby se zrakovým nebo sluchovým postižením jsou důležité speciální komunikační zařízení, jako jsou zvukové signály, braillské značky nebo tlumočnické služby. Domov je pro participanty také sociální a emoční podporou. Ve výpovědích je popisováno, že domov by měl poskytovat prostředí, které podporuje sociální interakci a emoční pohodu. I v případech, kdy tento aspekt v domácím prostředí absentuje, můžeme vnímat silnou rezonanci potřeby a přání, aby byl domov i v tomto ohledu naplněn. To může zahrnovat přítomnost pečovatelů, terapeutů nebo sociálních pracovníků, kteří pomáhají jednotlivcům navázat vztahy a zapojit se do společenských aktivit. V neposlední řadě byl domov spojován s hlubokým pocitem soukromí a nezávislosti. Pocit soukromí a nezávislosti byl dáván do paralely s pocitem nezávislosti, určité svobody a možnosti rozhodovat se o svém každodenním životě. Když se osoby se zdravotním postižením cítí bezpečně doma, mohou lépe rozvíjet své dovednosti, získávat sebedůvěru a začlenit se do společnosti.

Prediktabilita se v kontextu osob se specifickými potřebami ukázala jako klíčová, neboť napomáhá adaptovat se na své okolí a zvládat stres a úzkost spojenou s nejistotou; znamená anticipovat a organizovat situace, aktivity nebo podmínky, které jim umožňují efektivně fungovat a dosahovat svých cílů. Participanti ji také spojovali se strachem z neznámého a faktorem subjektivního pocitu nebezpečí. Přítomnost prediktabilního prostředí může vést k lepšímu zvládání stresu, vyšší úrovni nezávislosti a celkově lepší kvalitě života.

Prediktabilita byla respondenty popisována z různých úhlů pohledu. Někteří participanti ji popisovali jako potřebu výskytu neměnného prostředí. Neměnné prostředí ve speciální pedagogice je koncept, který se zaměřuje na vytvoření stabilního, předvídatelného a strukturovaného prostředí pro osoby s různými druhy specifických potřeb. Důsledkem naplnění této potřeby je lepší orientace ve světě, životě, lepší zvládání stresu i rozvíjení svých silných stránek. Prediktabilita je tedy důležitým aspektem v životě osob se specifickými potřebami, který přispívá k jejich celkovému blahu a úspěchu. V kontextu speciální pedagogiky je důležité, aby odborníci a rodiny těchto jedinců byli schopni poskytnout jim co nejstabilnější a předvídatelné prostředí, které jim umožní rozvíjet své dovednosti a dosahovat svých cílů.

Další kategorií, z hlediska četnosti výskytu, byla kategorie „strach ze ztráty kontroly, z nedorozumění, ze zesměšnění, z budoucnosti, ze samoty“. Osoby se specifickými potřebami často čelí situacím, kdy nemohou plně ovládat své okolí nebo své tělo. Tento pocit může být velmi frustrující a může vést k pocitu bezmoci a zranitelnosti. Ve vědecko-výzkumné činnosti je proto důležité zkoumat, jak tento strach ovlivňuje jejich každodenní život, jaký má dopad na jejich psychické zdraví a jaké strategie mohou být použity k jeho zmírnění. Komunikace je klíčovým prvkem v mezilidských vztazích a pro osoby se specifickými potřebami může být obtížné vyjádřit své potřeby, pocity nebo myšlenky tak, aby byly správně pochopeny. Tento strach může vést k izolaci a odcizení od ostatních, což může mít negativní dopad na jejich sociální začlenění a kvalitu života. Výzkum v této oblasti identifikoval bariéry v komunikaci napříč všemi kategoriemi se specifickými potřebami. Osoby se specifickými potřebami mohou být často terčem posměchu nebo šikany ze strany ostatních, což může vést k pocitu méněcennosti a sníženému sebevědomí. Navíc šikana či násilí někdy můžou přicházet ze strany nejbližších osob a strach potom brání v samotném proslovení tíživé a nebezpečné situace. Klíčové je zaměřit pozornost na tyto negativní zkušenosti ovlivňující psychické zdraví těchto osob a zjišťovat, či průběžně ověřovat, jaká opatření mohou být přijata k prevenci takových situací. Jak ukázal provedený výzkum, osoby se specifickými potřebami mohou mimo jiné často čelit nejistotě ohledně svého budoucího života, kariéry nebo rodinných vztahů. Tento strach může být zdrojem stresu a úzkosti, které mohou negativně ovlivnit jejich schopnost plánovat a uskutečňovat své životní cíle. Další, pokračující výzkum by se proto mohl zaměřit na identifikaci faktorů, které přispívají k tomuto strachu, a na vývoj strategií pro jeho řešení. Osoby se specifickými potřebami vyjadřovali také strach z navazování a udržování mezilidských vztahů, což může vést k pocitu izolace a osamělosti. V mnoha případech tento strach ovlivňoval jejich sociální začlenění a psychické zdraví. Na závěr této kategorie lze konstatovat, že strach ze ztráty kontroly, z nedorozumění, ze zesměšnění, z budoucnosti a ze samoty v kontextu osob se specifickými potřebami představuje komplexní problém, který si žádá multidisciplinární přístup a další výzkum. Další vědecko-výzkumná činnost by se měla zaměřit na identifikaci příčin těchto strachů, na jejich dopad na jednotlivce a na vývoj efektivních strategií pro jejich řešení.

Další zmiňovanou kategorií byl „klid, relaxační prostředí, příroda“. Klidné prostředí umožňuje osobám se specifickými potřebami soustředit se na své myšlenky a pocity, což může vést k lepšímu porozumění svým potřebám a schopnostem. Klid také napomáhá snižování úrovně stresu a úzkosti, což se obzvláště ukázalo u osob trpících duševními onemocněními. Relaxační prostředí může zahrnovat prvky, jako jsou příjemné barvy, měkké osvětlení, pohodlný nábytek a přítomnost přírodních prvků, jako jsou rostliny nebo vodní prvky. Tyto prvky mohou napomoci k uvolnění těla a mysli, což je zásadní pro regeneraci energie a zlepšení kvality života nejen osob s mentálním postižením či poruchami autistického spektra. Přítomnost přírodních prvků, jako jsou zelené plochy, stromy, květiny nebo vodní plochy, může mít terapeutický účinek na jedince. Příroda nabízí prostor pro relaxaci, meditaci a introspekci, což může vést k lepšímu duševnímu zdraví a celkovému pocitu štěstí. Navíc přímý kontakt s přírodou, jako je procházka v parku nebo lesní terapie, může poskytnout jedincům s fyzickým postižením příležitost k pohybu a interakci s okolním světem.

Závěr

Jedním z klíčových zjištění výzkumu je, že bezpečnostní opatření by měla být integrována do celkového plánu úpravy prostředí pro osoby se specifickými potřebami. To zahrnuje nejen fyzické úpravy, jako jsou bezbariérové přístupy a vhodné zázemí, ale také vytvoření podmínek pro rozvoj dovedností a schopností těchto osob, které jim umožní lépe zvládat rizika a hrozby.

Výsledky našeho výzkumu ukázaly, že nejčastějšími atributy bezpečnosti v kontextu osob se specifickými potřebami jsou:

„Komunita/blízcí lidé/přátelé/asistenti/erudovaný personál“
„Chování a přístup lidí/pochopení/důvěra/empatie/akceptace“
„Domov“
„Prediktabilita, struktura/strach z neznámého“
„Strach ze ztráty kontroly, z nedorozumění, ze zesměšnění, z budoucnosti, ze samoty“
„Klid, relaxační prostředí, příroda“

Všechny tyto atributy bezpečnosti tvoří komplexní systém, který je nezbytný pro zajištění kvalitního života a duševní pohody osob se specifickými potřebami. Je důležité, aby byly tyto aspekty vzájemně propojeny a harmonicky fungovaly, aby byl jedinec schopen žít plnohodnotný a bezpečný život.

Článek byl podpořen projektem IGA_PdF_2022_007 (Bezpečnost v kontextu osob se specifickými potřebami) a projektem IGA_PdF_2023_017 (Sebepojetí v kontextu osob s narušenou komunikační schopností a omezením hybnosti).

Literatura

[1] BÁRTLOVÁ, Sylva - SADÍLEK, Petr - TÓTHOVÁ, Valérie. Výzkum a ošetřovatelství. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. ISBN 80-7013-416-X.

[2] BĚLÍK, Václav a kol. Slovník sociální patologie. [online] Praha: Grada, 2017. 120 s. ISBN 978-80-271-0599-1. Dostupné na www: <https://www.bookport.cz/kniha/slovnik-socialni-patologie-3983>.

[3] BURKE, L. - BEDARD, C. - LUDWIG, S. Dealing with sexual abuse of adults with a developmental disability who also have impaired communication: Supportive procedures for detection, disclosure and follow-up. Canadian Journal of Human Sexuality. [online], [Citováno 2023-06-05] 1998, 7, 1. S. 79 - 91. ISSN 11884517.

[4] ČESKÁ BEZPEČNOSTNÍ TERMINOLOGIE. [online], [Citováno 2022-11-22] Brno: Univerzita obrany, 2021. Dostupné na www: <https://moodle.unob.cz/pluginfile.php/11277/course/section/3043/%C4%8Cesk%C3%A1%20bezpe%C4%8Dnostn%C3%AD%20terminologie.pdf>.

[5] ČEVELA, Rostislav - ČELEDOVÁ, Libuše. Sociální gerontologie: východiska ke zdravotní politice a podpoře zdraví ve stáří. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4544-2.

[6] HARTL, Pavel - HARTLOVÁ, Helena. Velký psychologický slovník. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-686-5.

[7] KALVACH, Zdeněk Křehký pacient a primární péče. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-4026-3.

[8] KAREMAKER, Margo - TEN HOOR, Gill A. - HAGEN, René R. - VAN SCHIE, Carine H.M. - BOERSMA, Karin. - RUITER, Robert A.C. Elderly about home fire safety: A qualitative study into home fire safety knowledge and behaviour. Fire Safety Journal. [online], [Citováno 2023-06-05] 2021, 124. ISSN 03797112. Dostupné na www: <doi:10.1016/j.firesaf.2021.103391>.

[9] Mareš, M. Bezpečnost. In Perspektivy vývoje bezpečnostní situace, vojenství a obranných systémů do roku 2015 s výhledem do roku 2025. [online] 2002. Dostupné na www: <https://moodle.unob.cz/pluginfile.php/11277/course/section/3043/%C4%8Cesk%C3%A1%20bezpe%C4%8Dnostn%C3%AD%20terminologie.pdf>.

[10] PAULÍK, Karel. Psychologie lidské odolnosti. [online] 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2017. 362 s. ISBN 978-80-247-5646-2. Dostupné na www: <https://www.bookport.cz/kniha/psychologie-lidske-odolnosti-3011>.

[11] ŠAMÁNKOVÁ, Marie. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci: aplikované v ošetřovatelském procesu. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3223-7.

[12] TEACHMAN, Gail - MCDONOUGH, Peggy - MACARTHUR, Colin - GIBSON, Barbara E. Interrogating inclusion with youths who use augmentative and alternative communication. Sociology of Health. [online], [Citováno 2023-06-05] 2020, 42, 5. S. 1108-1122. ISSN 01419889. Dostupné na www: <doi:10.1111/1467-9566.13087>.

[13] VACKOVÁ, Jitka. Sociální práce v systému koordinované rehabilitace: u klientů po získaném poškození mozku (zejména CMP) se zvláštním zřetelem na intervenci z hlediska sociální práce, fyzioterapie, ergoterapie a dalších vybraných profesí. Praha: Grada, 2020. ISBN 978-80-271-2434-3.

Kontaktní informace / Contact information

Mgr. Adéla Hanáková, PhD.