#8

Zpět na obsah / Back to content

Hodnoty komunikace v distanční logopedické praxi

Value of communication in telepractice

Tereza  Hrudová

Abstrakt: Díky telekomunikačním technologiím dokážeme zapomenout na vzdálenost, která nás odděluje a zůstat v kontaktu kdykoliv je potřeba. Jak se může hodnota komunikace proměnit během distančního přístupu u logopedické intervence? Jaké jsou výhody či nevýhody nabízených modelů telepractice? Předkládaný příspěvek představí možnosti, které nabízí poskytování distanční logopedické intervence za pomoci videokonferenčních platforem. Cílem příspěvku je zhodnotit benefity a nevýhody spojené s jednotlivými modely komunikace v telepractice, a také analyzovat výsledky spojené s účinností telepractice.

Klíčová slova: Telepractice, logopedie, modely telepractice, telerehabilitace.

Abstract: Thanks to telecommunication technologies, we can forget the distance that separates us and stay in touch whenever needed. How can the value of communication change during a distance approach in speech therapy intervention? What are the advantages and disadvantages of the offered telepractice models? The presented contribution will present the possibilities offered by the provision of remote speech therapy intervention with the help of video conferencing platforms. The main aim of the contribution is to evaluate the benefits and disadvantages associated with individual models of communication in telepractice, as well as to analyze the results associated with the effectiveness of telepractice.

Keywords: Telepractice, speech therapy, models of telepractice, telerehabilitation.

Komunikace je zásadním komponentem lidských životů. Komunikujeme, i když nevyužíváme slova, komunikujeme pomocí zrakového kontaktu, postavení těla, mimikou, ale také prostřednictvím moderních komunikačních technologií na tisíce kilometrů daleko. Komunikace je nástrojem pro vzájemné pochopení se, sdělování našich potřeb, emocí. Díky telekomunikačním technologiím dokážeme zapomenout na vzdálenost, která nás odděluje a zůstat v kontaktu kdykoliv je potřeba. Jak se ale dokáže hodnota komunikace proměnit během distančního přístupu u logopedické intervence? Jaké jsou výhody či nevýhody nabízených modelů telepractice? A jaká je vůbec účinnost takto poskytované terapie?

Telepractice jako distanční způsob logopedické intervence

Do popředí v klinické praxi se v posledních letech dostává fenomén známý pod anglickým názvem telepractice, podle Durdilové (2014) lze definovat jako poskytovaní logopedické intervence distanční formou za pomoci videokonferenčních technologií. I když se může zdát, že se tento jev objevil až posledních letech současně s pandemickými nařízeními, tak se jedná o podstatně letitější způsob, který se snažil například podle Houstona (2014) zpřístupnit logopedickou péči lidem ve špatně dostupných oblastech. Podle Weidnera a Lowmana (2020) se využití telepractice nabízí jako jedinečné řešení intervence u osob, které mají problémy s mobilitou nebo v místě pobytu nemají dostatečné množství odborníků.

Pro plnohodnotné poskytování telepractice je potřeba zajistit vhodné vybavení (počítač, kameru, mikrofon, dostatečně silné internetové připojení), jehož ceny a schopnosti se mohou lišit dle individuálních požadavků terapeuta (Hrudová, Hanáková, Šimůnková, 2021). Dále je potřeba podle Soyarse et al. (2009) najít takové kandidáty, kteří budou také schopni zaopatřit a ovládat videokonferenční výbavu a budou mít odpovídající kognitivní, smyslové a behaviorální schopnosti pro distanční formu logopedické intervence.

Role komunikační schopnosti v logopedické praxi

Komunikační schopnost hraje v životě každého jedince velmi důležitou roli. Schopnost formulovat informaci a předat ji svému okolí je klíčem k uspokojování všech našich základních potřeb. Podle Lechty (2003) mohou být důsledky a limity v případě narušení komunikační schopnosti, co se kvality i kvantity týče, velmi rozmanité a mohou přinášet těžkosti během celého života jedince. Komunikační schopnost můžeme rozdělovat do čtyř jazykových rovin podle role, kterou v komunikačním procesu a v akvizici jazyka zastupují (Lechta, 2002). Pragmatická rovina zajišťuje praktické, komplexní a sociální využití veškeré komunikace, lexikálně-sémantická se zabývá slovní zásobou daného jazyka, morfologicko-syntaktická skladbou věty a gramatického komponentu jazyka a foneticko-fonologická zpracováváním řeči ve smyslu artikulace a fonologie. (Mlčáková, Vitásková, 2013)

Možnosti komunikace během distanční terapie

Přínosné proměny v obsahu a způsobu logopedické intervence byly zaznamenány podle Theodorosové (2012) díky stárnutí populace a velmi výrazném pokroku v oblasti medicíny a informačních a komunikačních technologií. Podle různých autorů (Soyars et al., 2009, Houston, 2014, Durdilová, 2014) jsou v telepractice uváděny modely spojené se základními formami, ve kterých může být logopedická́ terapie poskytována. Dělí se na:

• asynchronní model,
• synchronní model,
• hybridní model (kombinace asynchronního a synchronního modelu).

Ztotožňujeme se s názorem Durdilové (2014), která v rámci distančně̌ vedené logopedické intervence doporučuje vycházet, jak z modelu asynchronního, tak i synchronního modelu, kdy je každý z modelů volen podle odpovídající fáze terapie. Pokud se jedná o první́ zkušenosti s virtuálním prostředím a klient potřebuje praktické́ rady zaměřené důkladnost a metodiku provádění poskytovaných terapeutických postupů, vychází se z modelu synchronního. V dalších, navazujících fázích terapie, kdy je jedinec dostatečně poučen a je jistota, že zadávané úkoly zvládá provádět samostatně, je možné přistoupit k modelu asynchronnímu. (Durdilová, 2014)

Hodnota komunikace během synchronního a asynchronního přístupu

Podle Soyarse (2009) je nejběžnější formou telepractice model asynchronní, protože zde není potřeba, aby logoped a jeho klient byli k dispozici současně. Durdilová (2014) uvádí jako možnosti asynchronního modelu například zprostředkování videoklipů nebo pouze zvukových souborů přes internet.

Obrovskou výhodou tohoto modelu je právě to, že neprobíhá v reálném času. Klient plní zadávané terapeutické postupy ve zvoleném čase, kdy se cítí být pro terapii připraven a postupuje ve vlastním tempu. Není stresován časovým prostorem ze strany terapeuta nebo případnými internetovými výpadky, které narušují plynulost distančně vedené terapie. Takový model podněcuje klienta k samostatnosti a dává mu prostor, aby zlepšil svou schopnost například u práce s informačními technologiemi. (Hrudová, Hanáková, Šimůnková, 2021)

Tento model vyžaduje ale velkou časovou náročnost pro logopeda, kdy materiály mohou mít různou formu, ať už se jedná o video, textové materiály nebo využívání asynchronní webových aplikací (například afaslovník nebo včelka.cz). Všechny materiály musí být upravovány podle individuálních požadavků klientů, aby dokázal bezchybně pracovat i bez asistence terapeuta. Bohužel se zde můžeme setkat s poklesem či úplnou ztrátou motivace, kdy klientovy chybí okamžitá zpětná vazba, pochvala, nedokáže sám vytrvat u zadávaných cvičení, zejména pokud se setká s neúspěchem jejich plnění a cítí se sociálně izolován. (Hrudová, Hanáková, Šimůnková, 2021)

Synchronní model naopak podporuje přímou interakci mezi klientem a logopedem (Durdilová, 2014). Podle Středy a Hány (2016) je obrovskou výhodou tohoto modelu práce tady a teď, kdy se klient může bez delších prodlev doptávat a terapeut zase okamžitě reagovat na podávané dotazy, je tedy jednodušeji eliminována vzdálenost mezi oběma komunikujícími stranami. Houston (2014) zastává názor, že tento model je podobný terapii vedené „face-to-face“, kdy se klient s logoped sejdou v domluveném reálném prostředí a čase.

Obrovskou výhodou je bezpochybně možnost pracovat v reálném čase, kdy je terapeut s klientem přímém kontaktu, nedochází k dlouhým časovým prodlevám v komunikaci, je zde prostor pro okamžité dotazy a zpětnou vazbu. Klienti jsou neprodleně podporováni, upozorňováni na možné chyby při terapeutickém procesu a motivováni ke zlepšení. U synchronní terapie je prostor do terapeutického procesu zahrnout i rodiče nebo pečující osobu, která tak má přehled nad způsobem a technikami logopedické intervence. (Hrudová, Hanáková, Šimůnková, 2021)

Nevýhodou je nutnost a finanční náročnost technického vybavení, bez kterého nelze prakticky fungovat. I přesto, že se potýkáme v reálném čase, ale ve virtuálním prostředí, lze očekávat, že někteří klienti budou mít pocit sociální izolace, nebo budou mít problém najít klidné, nerozptylující prostředí, ve kterém se budou sami cítit bezpečně a uvolněně. (Hrudová, Hanáková, Šimůnková, 2021)

Analýza výzkumných výsledky o účinnosti telepractice

V této části budou představeny vybrané výsledky výzkumu realizované v rámci publikace Poskytování telepractice v logopedii (Hrudová, Hanáková, Šimůnková, 2021). Hlavním cílem výzkumu byla analýza poskytování telepractice v logopedii v České republice. Pro účely sběru kvantitativních dat byl zvolen dotazník, který byl distribuován logopedům napříč všemi sektory ¹a zjišťoval jejich postoje a názory na problematiku telepractice. Sběr dat probíhal v listopadu 2020 a zapojilo se do něj 153 respondentů.

V souvislosti s modely poskytování jsme se tázali respondentů, jakým způsobem je u nich telepractice poskytována. Na výběr měli respondenti 3 možnosti, přičemž mohli vybrat jejich libovolný počet. Respondentům byl dán prostor pro vlastní odpovědi v případě, že se ani s jednou z odpovědí neztotožňovali. Z analýzy dat vyplynulo, že nejvíce logopedi využívají možnosti přenosu přes videokonferenční hovor (92,2 % respondentů), kde je kromě zvuku dostupný i přenos obrazu. Druhým způsobem telepractice bylo zvoleno zasílání materiálů e-mailem (44,2 % respondentů), někteří z respondentů pak doplnili, že šlo o audionahrávky či instruktážní videa. Pouze zvukový přenos vybralo 30,2 % respondentů a poslední možnost „jiné“ 7,2 %.

Dále byli respondenti tázáni na vlastní názor k tvrzení: „Telepractice by měla být vždy poskytována v reálném čase (tedy jako přímá interakce mezi logopedem a jeho pacientem).“ S tímto tvrzením zcela nesouhlasilo 7,8 % respondentů (n = 12), spíše nesouhlasilo 10,5 % (n = 16), ani nesouhlasilo / ani souhlasilo 8,5% (n=13), spíše souhlasilo 37,3% (n=57), zcela souhlasilo 35,9% (n=55).

Také bylo zjišťováno prostřednictvím Likertových škál, do jaké míry dotazovaní logopedi souhlasí s výrokem: „Telepractice vychází ze současného přístupu založeného na důkazech a je přinejmenším stejně efektivní jako standardní poskytování logopedické péče.“ S tímto tvrzením zcela nesouhlasilo 15 % respondentů (n = 23), spíše nesouhlasilo 43,8 % (n = 67), ani nesouhlasilo / ani souhlasilo 19 % (n = 29), spíše souhlasilo 18,3 % (n = 28), zcela souhlasilo 3,9 % (n = 6). Výsledná hodnota tohoto tvrzení se nachází na vytvořené škále od 1 do 5 nejblíže odpovědi „ani nesouhlasím / ani souhlasím“.

Podobně položenou otázkou zabývající se postojem dotazovaných logopedů na efektivnost telepractice. Konkrétně se jednalo o zjištění, zda logopedi považují poskytování telepractice za více efektivní, stejně efektivní či méně efektivní, než je standardní přímá práce s klientem. Respondenti měli možnost vybrat variantu „neuvažoval/a jsem o efektivnosti“ nebo možnost „jiné“. Nejvíce respondentů (61 %, n=79) zvolilo možnost méně efektivní, 21 % respondentů (n=27) zvolilo možnost jiné a svou odpověď zdůvodnilo.

Závěrem

I přesto, že mnoho logopedů v praxi negativně zhodnotilo účinnost distančně vedené logopedické intervence, z dalšího šetření vyplynulo, že na situaci, která nastala během pandemických opatření a zároveň, ve které probíhal náš výzkum, nebyli materiálně ani technicky vybaveni. Další plánované výzkumné i praktické aktivity pomohou ocenit benefity komunikace prostřednictvím informačních a komunikačních technologií a pomohou připravit nejen budoucí logopedy k poskytování telepractice.

Hodnota komunikace ve virtuálním prostředí má svou bezprostřední výhodu, ale je často snižována v důsledku vysokých nároků na terapeuta i jeho klienta. Přejeme si, aby telepractice do budoucna nebyla jen nouzovým řešením logopedické intervence, ale aby se stala rovnocenným a účelným způsobem, jak zlepšit poskytování logopedických služeb.

Poznámky

1. resort ministerstva zdravotnictví, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstva práce a sociálních věcí – konkrétně se jednalo o klinické logopedy v nemocnicích, lázních, soukromých ambulancích, dále logopedy ve školských poradenských zařízenách a logopedy pracujících ve střediscích rané péče a stacionářích

Literatura

[1] DURDILOVÁ, L. Telepractice terapie a její . Speciální pedagogika: časopis pro teorii a praxi speciální pedagogiky. 2004, 24, 2. 125–132, s. ISSN 1211-2720. 

[2] HOUSTON, K. Todd. Telepractice in speech-language pathology. San Diego, California: Plural Publishing, 2014. ISBN 978-1-59756-605-6. 

[3] HRUDOVÁ, T. - HANÁKOVÁ, A. - ŠIMŮNKOVÁ, K. Poskytování telepractice v logopedii. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2022. 226 s. ISBN 978-80-244-6057-4. 

[4] LECHTA, V. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. . Praha: Portál, 2003. 

[5] LECHTA, V. Terapie narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2002.  s. ISBN . 

[6] MLČÁKOVÁ, R. - VITÁSKOVÁ, K.  Základy logopedie a organizace logopedické péče. Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 

[7] SOYARS, L. a kol. Tomorrow’s service delivery model: Telepractice and you.  [online], [Citováno 2022-08-28] 2009. Dostupné na www: <https://www.asha.org/Events/ convention/handouts/2009/2200_O_Rourke_Colleen/>.

[8] STŘEDA, L. - HÁNA, K. EHealth a telemedicína: učebnice pro vysoké školy. Praha: Grada, 2016.  s. ISBN 978-80-247-5764-3. 

[9] THEODOROS, D. Telepractice and technology for speech and language therapy: The future service delivery. Přednáška 25. 5. 2012, 8. kongres CPLOL, Hague. 

[10] WEIDNER, K. - LOWMAN, J. Telepractice for Adult Speech-Language Pathology Services: A Systematic Review. Perspectives of the ASHA Special Interest Groups.  [online], [Citováno 2022-08-28] 2020, 5, 1. S. 326-338. ISSN 2381473X. Dostupné na www: <https://pubs.asha.org/doi/pdf/10.1044/ 2019_PERSP-19-00146>.

Kontaktní informace / Contact information

Mgr. Tereza  Hrudová

Ústav speciálněpedagogických studií, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc

Žižkovo nám. 5

771 40  Olomouc

Česká republika

tereza.hrudova02@upol.cz