Ročník: 2020 | Volume: 2020 |
Číslo: 1 | Issue: 1 |
Vyšlo: 25. listopadu 2020 | Published: Nov 25th, 2020 |
Potměšilová, Petra.
Recenze: Jak se daří inkluzi u nás a na Slovensku.
Paidagogos, [Aktualizováno |
#16
Zpět na obsah / Back to content
Recenze: Jak se daří inkluzi u nás a na Slovensku
Review: Jak se daří inkluzi u nás a na Slovensku
Autor publikace vychází z myšlenky, že inkluze je v posledních letech jedním z nejdiskutovanějších témat mezi pedagogy a rodiči a paradoxně je toto téma málo probádané. Cílem knihy je přinést informace přímo z prostředí škol, tedy z prostředí, kde je realizována inkluze.
Knihu autora Vorlíčka lze rozdělit do čtyř částí: úvod, metodologie, popis inkluze ve dvanácti základních školách (šest slovenských, šest českých) a závěr. V úvodu autor vysvětluje cíl a strukturu publikace a zde se tak čtenář poprvé dozvídá, že se jedná primárně o sociální inkluzi a s ní spojené problémy, jako je např. školní klima, interetnická komunikace, dominance či šikana, chudoba a segregace. Jsou zde i uvedené komentáře ke grafickému uspořádání publikace, a tím tedy i ke způsobu, jak knihu správně číst.
V části „Metodologie“ autor uvádí, že se jedná o dlouhotrvající kvalitativní etnografický výzkum. Netají se s tím, že byl ovlivněn přístupem Pražské skupiny školní etnografie: V terénu je potřeba hledat nikoli odpovědi na předem připravené otázky, ale vůbec otázky samy. Autor uvádí, že vlastní výzkum trval deset měsíců, a to v době, kdy se v České republice odehrával boj za inkluzi a proti inkluzi. Dále pak uvádí sedm základních aspektů výzkumu: antropologie vzdělávání, komparativní studie, teoreticko-metodologická diskuze, vstupování do terénu, etické aspekty, reflexivní přístup a výzkumník ve školním procesu. Jednotlivé aspekty jsou podrobně rozebrány a autor k nim zaujímá stanovisko. Jako příklad vymezení lze uvést nadpis, který autor objevil na jedné školní nástěnce: hľadajme, čo nás spája, nie to, čo nás rozdeľuje. Autor k tomuto motivačnímu citátu dodává, že výzkumník by dle jeho názoru neměl upřednostňovat jenom jednu ze stran procesu. V souvislosti s etickými aspekty jsou pak uvedeny otázky k zamyšlení pro všechny, kteří realizují kvalitativní výzkumy ve škole: … jak psát o dětech… jak brát ohledy na žáky …. jak reagovat na mezní situace …
Ve stěžejní části publikace, která je také nejrozsáhlejší, autor podrobně popisuje situaci ve sledovaných školách. Co lze považovat za zdařilé je to, že autor názvy jednotlivých kapitol volil dle „stěžejní myšlenky dané školy“, takže čtenář se může připravit na to, co jej v kapitole čeká. V každé kapitole jsou nejdříve obecné informace o škole a o prostředí, kde se škola nachází, vlastní popis šetření a závěry či shrnutí. Textu v kapitolách prospívá to, jak jsou konkrétní situace ilustrovány pomocí grafických schémat a jednoduchých kreseb.
Poslední částí knihy je pak závěr nebo jak autor sám píše aneb co z toho plyne. Uvádí zde skutečnosti, které jsou potvrzením jeho předchozích bádání (s. 248):
Vorlíček tyto dva postřehy shrnuje tak, že škola na jedné straně přispívá k problému, ale na druhé se jej snaží řešit, a v tom lze spatřovat možnost prevence. V závěru pak stanovuje mnoho otázek, které se týkají toho, jak a kam se dál bude ubírat školství v souvislosti se sociální integrací.
Celkově je možné říci, že kniha je napsaná čtivým, ale odborný jazykem a má všechny náležitosti, které se kladou na odbornou publikaci. Co lze však knize vyčíst, je její název, který může čtenáře mylně zavést do oblasti speciální pedagogiky. Je škoda, že se neobjevil např. podtitul knihy, který by jasně vymezil, že se jedná o sociální inkluzi, a to ještě primárně o inkluzi Romů. I přesto lze knihu doporučit široké odborné veřejnosti.
Literatura
[1] VORLÍČEK, Radek. Jak se daří inkluzi u nás a na Slovensku.. Červený Kostelec : nakl. Pavel Mervart., 2019.
Zpět na obsah / Back to content