PaidagwgÒ$
časopis pro pedagogiku v souvislostech * journal of education in contexts
Ročník: 2017Volume: 2017
Číslo: 2Issue: 2
Vyšlo: 1. ledna 2018Published: Januar 1st, 2018
Fojtíková Roubalová, Marcela. Recenze: Hraní s Bohem. Paidagogos, [Aktualizováno: 2018-01-01], [Citováno: 2024-12-09], 2017, 2, #9. S. . Dostupné na www: <http://www.paidagogos.net/issues/2017/2/article.php?id=9>

#9

Zpět na obsah / Back to content

Recenze: Hraní s Bohem

Review: Godly play

Marcela Fojtíková Roubalová

Na konci roku 2017 se na pultech objevil překlad publikace Godly Play pod českým názvem Hraní s Bohem. Jedná se o jeden díl ze série systému vytvořeného Jerome W. Berrymanem. Tento biskup americké episkopální církve vytvořil program Godly Play během své dlouholeté práce s dětmi v různých církevních sborech a v současné době se v penzi plně věnuje šíření programu v církevních sborech v Americe.

V úvodu publikace je uvedeno, že program je inspirován pedagogikou Marie Montessori a způsobem jejího náboženského vzdělávání. Jde opravdu jen o pouhou inspiraci, která už s pedagogickými principy Montessori nemá mnoho společného. Proto v publikaci nelze hledat způsob práce, jaký je typický v Montessori zařízeních. Těchto zařízení, kde by probíhala i náboženská výchova je v načí zemi jako šafránu. V publikaci je zmíněn také systém, který přímo vychází z náboženské výchovy M. Montessori, a to Katecheze Dobrého Pastýře rozpracovaná Sofií Cavalletti a žákyní M. Montessori Giannou Gobbi. Určitě nelze Godly Play a Katechezi Dobrého Pastýře stavět vedle sebe jako rovnocenné následovníky náboženské výchovy Marie Montessori. S pedagogickými východisky M. Montessori lze srovnat pouze Katechezi Dobrého Pastýře, jak se dále pokusíme popsat. Také adresáti se nepatrně odlišují a z publikace není jasné pro jakou věkovou skupinu je primárně publikace určena.

Již z výběru témat je patrné proč tato publikace nesplňuje požadavky Montessori pedagogiky, kde převažují příběhy ze Starého zákona. Marie Montessori ani Sofie Cavalletti s dětmi (minimálně) do 8 let se starozákonními příběhy nepracovaly z důvodů obtížnosti textů. Hrozí zde riziko zjednodušení textu až do roviny pohádkového příběhu a jeho následný obtížný výklad a porozumění. V předkládané publikaci je deset ze čtrnácti deklarovaných, ale třinácti reálných lekcí ze Starého zákona. První lekce je spíš popis úvodního setkání proto ji nezahrnuji do počtu lekcí. Jedná se v ní o stručné seznámení s prostorem a formou, jímž budou realizovány. Podle vzoru Montessori se zde počítá se dvěma dospělými na jednu skupinu, jedním nazvaným zde jako dveřník a druhým, který lekci vede. Není zde však uvedeno, jak by měla být skupina velká.

Materiály používané v jednotlivých lekcích vzdáleně připomínají materiál používaný v katechezích Montessori nebo Cavalletti, ale cíl, ke kterému každý jednotlivě směřuje, nebo by měl směřovat, zde uvedený není a z kontextu textu vyznívá odlišně. Děti jsou velmi málo vedeny k samostatnému rozvažování o prezentovaném tématu. Stejně tak celkový cíl, k němuž všechny tyto katecheze směřují, není v publikaci definován. Jako problematické vnímám také otázky pro děti na konci každé prezentace. Otázky mají velmi silný antropologický akcent bez přesahu a motivace k dalšímu zabývání se dítěte tématem. Nevím, kam směřují otázky typu „Jaké pocity ve vás vyvolávají liturgické barvy?“ (str. 30) v tématu liturgický kalendář nebo „Která část příběhu se vám nejvíce líbila?“ (str. 96) při líčení dobytí Jeruzaléma Babyloňany. Obávala bych se odpovědí dnešních dětí. Témata jsou prezentována zejména s důrazem na kognitivní složku, ale patrná je i snaha těmito závěrečnými otázkami vyvolat v dětech emoce. Ty ale často nebudou souviset s tématem, ale se zkušenostmi a aktuálním naladěním dětí.

Z Montessori pedagogiky je zde patrná inspirace uspořádáním prostoru a materiálů v něm tak, aby k nim děti měly přístup, ovšem vzhledem k tomu, že je zde pouze jeden materiál použitý pro několik příběhů, jsou zde popřeny mimo jiné principy svobodné volby materiálu, samostatnosti a nezávislosti (v určitých mezích) na dospělém. Kdyby se například 4 děti rozhodly pracovat každé s jedním příběhem, kdo by mohl materiál využít (např. pouštní krabice)? Pokud by i přesto děti s materiálem pracovaly, chybí zde jakákoli sebekontrola (něco jako kontrolní listy) jejich činnosti, kdy dítě může při své práci objevovat znovu a znovu poselství příběhu a stále je směřováno k vytyčenému cíli. Takže jsou děti stejně odkázány na stálý dohled učitele. V Montessori pedagogice je kladen důraz na izolaci tématu, tedy každý materiál má své poselství, a to dětem pomáhá soustředit se a rozjímat celým tělem. Zejména u mladších dětí je práce rukou nezbytný prostředek objevování a přemýšlení o věcech a tématech. Pokud je jeden materiál pro více příběhů, nelze nabídnout k samostatné práci všechny příběhy pro všechny děti najednou a tím je princip svobodné volby činnosti dítětem omezen.

Dětem nepomáhá ani prezentace příběhů pouhým převyprávěním biblického textu. V lekcích není zmiňováno použití Bible, pouze v jedné, která se cíleně Biblí a jejími knihami zabývá.

Nenalézáme zde informace o tom, pro kterou věkovou kategorii jsou lekce určeny, pouze v jednom odstavci v lekci o Desateru je zmíněno, že se s dětmi tří-šestiletými využívá jen část materiálu a s těmi „od devíti let je možné se pustit do hlubší diskuse“(str. 71).

Za problematické je tedy možné považovat použití této publikace bez dostatečného teoretického ukotvení nejen v pedagogice M. Montessori a Sofie Cavalletti, ale také v pozadí celého systému Godly Play, jak jej Joreme W. Berryman vytvořil. Co se používaných materiálů týče je zde pouze odkaz na americké internetové stránky, kde lze materiály koupit. Postrádám zde vysvětlení k velikosti a vzhledu materiálů k případné domácí výrobě, které by možným zájemcům o tyto lekce v začátku pomohlo.

K publikaci tohoto kuchařkového typu by bylo velmi žádoucí přeložit také teoretickou část, která vyšla pod názvem Teaching Godly Play. Stejně tak by publikaci prospěla také teologická korektura.

Materiálů pro práci s dětmi pro jejich náboženskou výchovu není na našem trhu dost, protože děti a podmínky pro jejich oslovení se mění, přesto je nutné mít jasný směr a koncepci, žel z této jedné publikace není patrná.

Literatura

[1] Berryman Jerome W.  Hraní s Bohem.. Brno: Cesta, 2017. 119 s. ISBN 978-80-7295-224-3. 

Kontaktní informace / Contact information

Mgr. Marcela Fojtíková Roubalová, PhD.

Katedra křesťanské výchovy, Cyrilometodějská teologická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc

Univerzitní 22

771 11 Olomouc

Česká republika

marcela.fojtikova@upol.cz

Zpět na obsah / Back to content