Hodnotová orientace a životní postoje současných adolescentů

Andrea Preissová Krejčí, Libuše Čadová

 

Úvod

 

Edukační proces je jako „nekonečný příběh“ nikdy se neocitáme, jako edukátoři, na konci hry. Vždy je co zlepšovat, stále si můžeme stanovovat nové a nové cíle, a přesto je tento „příběh“ naplněný, žijeme-li pro druhé, předáváme-li to nejlepší z nás. Naplňujeme jej napětím, které popisuje jako „prostředek“ ke „zrození nového“ již Wilhelm Dilthey, mezi učitelem a žákem, které žene učitele dál, třeba i proti větru neporozumění a strastí s mladou generací, náš příběh je naplněný samotným průběhem poznávacího procesu.[1] Na druhou stranu se v pedagogické praxi stále více a více setkáváme s názory učitelů, které nehodnotí současnou českou mládež nijak lichotivě. Ba dokonce mnozí z nich zastávají krajní pozice odsuzující mravně nepevné chování svých žáků a deklarují z toho vycházející neporozumění mladé generaci. Jde o pouhou iluzi (historicky mnohokráte popsanou) navozenou neporozuměním dvou generací žijících v odlišných paradigmatech, které se neprostupují?

Vzhledem k historicko-společenským událostem nedávné minulosti (napadení i zabití učitele jeho žákem) si nejsme zcela jisti, zda-li současné chování české adolescence můžeme nadále bagatelizovat či přehlížet. Proto jsme se rozhodli, pátrat po příčinách takovéhoto neporozumění. Naše šetření se v první fázi zaměřuje na samotné adolescenty a jejich názor na svět. Věříme, že jsme podrobili chování současné mládeže sociálně-eticko-psychologickému, tedy obecně humánně antropologickému průzkumu, jehož závěry, které předkládáme níže vyvrací obavy mnohých českých učitelů a napomohou k sblížení obou pólů edukačního procesu.

Od počátku jsme si byli vědomi, že společnost, která dostatečně či vhodně nezajistí správný průběh edukačního procesu, hazarduje s vlastním přežitím a vývojem, neboť žádná společnost by bez edukačních procesů nemohla  existovat a rozvíjet se (J. Průcha).[2] A věříme, že naše stanoviska a ověřené závěry i pro mnohé nečekané generalizace napomohou hledání „zrození“ správného průběhu edukačního procesu na českých školách.

Děkujeme Fondu rozvoje vysokých škol, který jako grantový projekt 1641/2005/G5 MŠMT náš vědecký záměr podpořil. 

  

Mravní a morální zakotvenost současných adolescentů

 

Výzkum hodnotových preferencí současných adolescentů má klíčový význam pro zkvalitnění edukačního procesu na našich středních školách. Závěry z realizovaných šetření dodávají pedagogům, kteří mnohdy naráží na množství výchovných problémů, takové komplexní informace o jejich žácích, které jim umožní lepší zacílení jejich pedagogicko-psychologického působení; není totiž v silách konkrétního učitele analyzovat kořeny případných problémů, tkvících v primárně socializačním prostředí a na druhou stranu také v celospolečenských procesech. Z makrosociálního pohledu je představovaný výzkum obzvláště potřebný z důvodu, že právě věk mezi 15-20 lety (tedy stáří českých středoškoláků) představuje z hlediska vývojové psychologie klíčové období pro rozvoj mravních a charakterových rysů osobnosti – ty mají v pozdější době tendenci spíše ke stabilitě a v rámci dalšího vývoje dochází k rozvíjení již získaných postojů a přesvědčení. Výsledky tohoto i podobných empirických šetření je tak možné zároveň vnímat jako určitou predikci hodnotových postojů, a tím i také jednání a chování formující se generace.

 

Námi preferovanou metodikou řešení výzkumného záměru se stala kombinace kvantitativního a kvalitativního výzkumu, ovšem s markantní převahou dat, získaných z kvantitativního šetření.[3] V měsících květnu a červnu 2005 proběhlo na vybraných středních školách olomouckého a zlínského regionu dotazníkové šetření, které mělo za cíl zmapovat hodnotové orientace adolescentů. Na téměř tisícičlenném vzorku populace byl proveden sběr dat – dotazníkové šetření názorů adolescentů. Vrátilo se nám 857 nezmařených dotazníků z 950, tato desetiprocentní ztráta je z hlediska statistického zpracování dotazníkového šetření přiměřená, přičítáme ji nevhodnému nakládání s dotazníky během šetření respondenty a absenci ve dnech výzkumného šetření. Výpovědní hodnota tohoto šetření byla dopředu ověřena před-výzkumem – pilotáží, který ovlivnil srozumitelnost dotazníku a ověřil jeho validitu. Do před-výzkumu bylo zapojeno na 40 respondentů ve věku 17 či 18 let, studentů gymnázia. Po sumarizaci a kondenzaci takto získaných informací pomocí popisné statistiky, tabulek a grafů, byl náš výzkum doplněn kvalitativním šetřením, a sice řízeným rozhovorem výzkumného pracovníka s adolescenty. Proběhlo patnáct rozhovorů mezi řešitelem a adolescenty ve věku 16 až 18 let. Dále byla zohledněna skutečnost, že výzkumný pracovník je pedagogem s několikaletou praxí, tedy využíval metodu zúčastněného pozorování, která ovlivnila jak sestavování dotazníku, tak řízený rozhovor.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Náš výzkum navázal na kvalitní tradici dotazníkových šetření, v jejímž rámci ovšem chceme aktualizovat a v některých bodech i přehodnocovat již získané závěry; cílem byla také precizace samotného empirického výzkumu. Analýzy prováděné v devadesátých letech a v prvních letech 21. století (Petr Sak, Josef Horák, Miroslava Štěpánková, Mojmír Tyrlík, aj.) se soustředily především na proměny hodnotových orientací mládeže v souvislosti s razantní proměnou české společnosti po listopadu roku 1989.[4] Přes kvalitní zpracování spatřujeme na dosavadních výzkumech dva nedostatky. Prvním je skutečnost, že zpracování dotazníků bylo prováděno v úzkém rámci pedagogiky, a to bez širšího ukotvení v diskurzu současných humanitních disciplín (integrální antropologie, filosofické otázky postmoderny, kulturní antropologie). Tomuto bodu se ovšem dále věnovat nebudeme. Druhý nedostatek spočíval často v malé diferencovanosti využívaného vzorku respondentů – mládež byla často chápána jako celek, bez ohledu na sociální zázemí studentů. Z tohoto důvodu byly pro vnitřní diferenciaci zkoumaného vzorku adolescentů zvoleny tři hlavní operáty: navštěvovaná škola (gymnázium, SOŠ a SOU), rodinné intelektuální zázemí (rodiče s vysokoškolským, středoškolským a základním vzděláním) a rodinné prostředí (adolescent žije s oběma, jedním či s žádným z rodičů).

 

Dotazování v námi provedeném výzkumu bylo zaměřeno na tři oblasti, které mají objasnit postoj příslušníků dnešní středoškolské mládeže k morálním hodnotám a jejich vlastní preference. První a zároveň hlavní skupinu otázek tvořil výzkum hodnotové orientace studentů, který je již standardní součástí podobných výzkumů. Druhou, specifičtější oblastí bylo dotazování na kritéria a podobu hodnocení svých a učitelových nedostatků v průběhu edukačního procesu. Třetí téma, které považujeme za taktéž důležité a bylo vybráno právě z důvodu jeho absence v dosavadních výzkumech, je otázka vlivu případné religiozity respondentů na jimi postulované hodnoty a postoje.

 

Respondentům byla v dotazníku předložena baterie 14 hodnot, které měli oklasifikovat způsobem užívaným ve školní výuce (škála 1-5). Ve shodě s dosavadními výzkumy se na prvních třech místech umístily hodnoty zdraví, rodina a láska. Navštěvovaná škola v uváděných odpovědích hrála roli, ale ne zásadním způsobem. Například hodnoty „dobře vypadat“ a „peníze a majetek“ byly nejvíce preferovány žáky SOU, naproti tomu nejméně studenty gymnázií. Naproti tomu hodnota „náboženství“, která byla s velkým odstupem na posledním místě, hraje největší roli v mentálním světě gymnazistů na rozdíl od ostatních respondentů; dá se tedy říci, že citlivost pro religiózní témata se mírně zvyšuje tím, jak stoupá úroveň formálního vzdělání.

 

Otázku diferenciace hodnotové orientace středoškolské mládeže na základě dalších dvou operátů, tedy rodinného zázemí, je možné zodpovědět následovně: Zatímco vzdělání rodičů nehraje ve vztahu k hodnotovým orientacím jejich potomků zásadnější roli, rodinné zázemí již ano. Úměrně s neúplnosti rodiny (život s jedním či s žádným s rodičů) klesala u respondentů důležitost vzdělání či náboženství, ale také majetku, což souvisí se zostřeným porozuměním pro důležitost rodiny jako základního výchozího bodu pro kvalitní život, jehož absenci mohou těžko nahradit nějaké odlišné statky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pořadí hodnot v hodnotovém žebříčku bychom mohli shrnout v následujícím sestupném pořadí: 1. zdraví, 2. přátelství, 3. rodina, 4. láska, partnerství, 5. vzdělání, 6.-7. být užitečný druhým a úspěšnost ve škole, 8. volnočasové aktivity, 9. peníze, majetek, 10. dobře vypadat, 11. náboženství.

 

Vedle hodnot je druhým tradičním prostředkem analýzy postojové orientace dotazování na životní cíle. Soubor deseti možností, ze kterých měli respondenti vybrat tři, se kterými se nejvíce ztotožňují, obsahoval většinu životních cílů, které se vztahovaly k rozvoji a naplnění individua; dva z nich ovšem tento postoj překračovaly, a to ať už směrem k societě („pomáhat druhým lidem“) či k transcendentnu („rozvoj duchovních schopností“). Jejich protipólem pak byl extrémně egoistický postoj, se kterým se měli ztotožnit respondenti, kteří chtějí ve svém životě dosáhnout toho co chtějí, a to i bez ohledu na druhé. Studenti nejvíce preferují cíl založení  vlastní fungující rodiny, který s velkým odstupem následuje přání mít spoustu přátel a být finančně zajištěný. Krajní hodnoty, a  to jak pozitivní (pomoc druhým, přesah sama sebe skrze duchovní aktivity), tak negativní (bezohlednost) se podle výsledků nacházejí na samém konci hodnotového žebříčku dotazovaných.

 

Navštěvovaná škola hrála v případě životních cílů podobnou roli jako u preferovaných hodnot. Krajní egoistický postoj – tedy realizace svých představ bez ohledu na druhé – vyznávají hlavně žáci SOU (14, 4 %), oproti minimu gymnazistů (5,1%). Naproti tomu seberealizace v pomáhání druhým  se jeví důležitá relevantní části studentů gymnázií a SOŠ oproti menší části u žáků SOU. Paralelně k výše postulovanému vztahu mezi vzděláním a inklinací k religiózní problematice se rozvíjení duchovních schopností jevilo nejvíce studentům gymnázií. To, že momentálně navštěvovaná škola s sebou přináší souhrn očekávání ve vztahu k budoucímu povolání se projevilo ve skutečnosti, že pro gymnazisty je zásadnějším měřítkem budoucí profese, úspěch v ní a také vyšší míra seberealizace, zatímco žáci SOU od pracovního výkonu očekávají hlavně finanční zajištění (u těchto respondentů je také navíc tento aspekt významnější než přátelské vztahy). Neúplné rodinné zázemí by mělo vést podle dotazníkových odpovědí respondentů k vyšším preferencím egoistického jednání („dělat jen to, co mě baví“ a „získat to co chci, bez ohledu na druhé“).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Druhou zkoumanou oblast představoval vztah mezi nedisciplinovaným jednáním a kvalitou výuky. Podle výsledků žáci nejvíce odvozovali své vlastní problémové jednání z nezajímavého učiva nepotřebného pro praxi, ovšem v těsném závěsu pro ně jsou rozhodující základní pedagogické schopnosti učitele – zajímavý výklad a vystupování z pozice přirozené autority. Vzhledem k současné diskusi o přetížení studujících množstvím učiva předkládanému ke zvládnutí je zajímavé, že tato skutečnost se vyskytla jako důvod pro nedisciplinované chování ve škole až na posledním místě.

 

Pokud se zaměříme na vztah mezi porušováním školního řádu a typem navštěvovaného vzdělávacího zařízení, pak zaujme zjištění, že např. kouření a příchod do školy po požití omamných látek jako výrazný přestupek se vyskytuje nejvíce u studentů učilišť. Tomu také odpovídá skutečnost, že tyto nešvary se nejvíce týkají žáků, jejichž rodiče mají základní vzdělání či jsou vyučeni. Naproti tomu hlavním problémem potomků vysokoškolsky vzdělaných rodičů, a tudíž i studentů gymnázií je vyrušování v hodině.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Třetí oblastí výzkumu byla otázka role religiozity při formulovaní vlastního hodnotového žebříčku respondentů. Ty je možné podle původu z ateistických rodin či věřících přitom rozdělit na dvě nestejné skupiny – první z nich je větší (64,6%). Ke konkrétní křesťanské denominaci se ovšem i z druhé, podstatně méně početné skupiny (33,8%), hlásí pouze něco málo přes desetinu respondentů (12,6%); zbytek se sice často považuje za věřící, ale má větší či menší odstup od náboženské praxe církví. Studenti pocházející z nevěřících rodin se v rozhodující míře považují za ateisty či v ještě více případech tuto otázku vůbec neřeší.

 

Přes určitý odstup k religiózní tématice, který je z vybíraných otázek respondenty patrný, je možné uvést do vztahu vnitřní náboženské přesvědčení studentů a jejich hodnocení kvalit učitele: Zatímco pro věřící respondenty hrají jistou roli (vedle otevřenosti či spravedlnosti) morální zásady učitele, u respondentů, kteří se vůbec o náboženství nezajímají, je vysoce relevantní kvalitou např. smysl pro humor. Na druhou stranu není možné zjistit zásadnější rozdíly v hodnotové orientaci mezi studenty, kteří se deklarovali jako „křesťané“ či obecně jako „věřící“ a mezi „bez vyznání“. To vlastně sekundárně potvrzuje předchozí výsledky, podle kterých má náboženské přesvědčení a postoje dospívající generace naprosto minimální roli na tvorbu a posuny v jejích hodnotových preferencích. Studenti také nepovažují za důležité, aby se religiózní témata objevila ve větší míře ve školních osnovách – nad tímto zájmem dominuje výrazně přání, aby látka obsahovala více témat z oblasti morálky. To znamená, že vnímají potřebu jakýchsi návodů na správné jednání ve složitějších životních situacích, zároveň se ale nedomnívají, že jim víra či náboženský systém v jejich případném hledání může nějak výrazněji pomoci.

   Cílem kvalitativního výzkumu nebyla objektivizace a generalizace nových dat, jeho aspirací tedy nebylo poskytnutí vyčerpávajícího popisu morálky současné mladé generace, ale kvalitnější, podstatnější a hlubší proniknutí do námi zvolené problematiky. Rozhovory byly vedeny s 15 studenty/tkami gymnázia, přičemž výběr školy mohl zkreslit získané informace. Avšak odpovědi respondentů se k sobě v mnohém přibližovaly, takže jsme nabyli přesvědčení, že počet 15 respondentů je dostatečně vyčerpávající a naplněný vzorek populace.

Jak je patrné z těchto rozhovorů, dotazovaní studenti již mají utvořen žebříček hodnot a postojů, jejich úsudek je tedy kritický a samostatný, v mnoha případech svůj názor podepřou adekvátní argumentací a logickou konsistencí.  V edukačním procesu se chovají často profesionálně, ovšem kritická hodnocení osobností edukátorů nás vedou k přesvědčení, že ačkoli, anebo právě proto, že současní studenti deklarují vysokou míru tolerance, nechtějí či nemohou pohlížet na učitele jako na životní vzor, příkladnou autoritu, ale očekávají od učitele otevřený a upřímný partnerský vztah.

V souladu s prvotní interpretací výzkumu hodnotově-postojové orientace adolescentů nás také kvalitativní šetření utvrdilo v přesvědčení, že současná mladá generace je zdravým potenciálem naší společnosti.

 

Závěr

 

Současná česká mladá generace ve světle tohoto i jiných provedených výzkumů představuje jakési zrcadlo celé společnosti. Šestnáct let budování kapitalistického neoliberálního systému vytvořilo základní půdorys hodnotového přesvědčení adolescentů, v jehož centru stojí autonomní individuum, pro něhož je klíčové uspokojení vlastních zájmů. Přesah k druhým lidem hraje stále menší roli, pokud jimi ovšem nejsou přátelé, kteří ovšem zpětně přispívají k uspokojení sociálních potřeb jedince. Tento proces podle nás ovšem nelze vnímat jako tendenci k zhoubné atomizaci společnosti, protože nejdůležitějším cílem mladých, přes pravděpodobné odložení do pozdějšího věku, je založení fungující rodiny. Hmotné statky sice hrají důležitou roli, ale jejich obstarávání má smysl právě vzhledem k zajištění všech potřeb budované základní jednotky společnosti.

 

V hodnotové orientaci hraje určitou roli vzdělání, ale pravděpodobně méně, než se v dosavadních výzkumech naznačuje; náš výzkum ovšem prokázal, že volba školy velmi úzce souvisí s intelektuálním rodinným zázemím. Zároveň je pravdou, že jedinci pocházející ze sociokulturně méně rozvinutého prostředí (a navštěvujícího nejčastěji SOU) mají tendenci k většímu vyznávání egoistických hodnot, jakož i k zakázanému jednání (požívání drog a kouření). Tvrzení o zvýšené tendenci k extremistickému jednání u jedinců z této skupiny může být zvláště aktuální v souvislosti s menší možností uplatnění na trhu práce v budoucnosti či s hospodářskými problémy celého regionu.

 

Česká mládež neodvozuje své hodnotové představy z náboženských idejí; sekularizace původně křesťanských hodnot je tak na počátku 21. století stále určujícím jevem jejího etického ukotvení. Otázka případné revitalizace náboženského přesvědčení i náboženských hnutí, která je pro ostatní země euroamerické civilizace stále živá, tak zatím musí zůstat otevřená. Jako možné se do budoucna jeví tendování budoucích vysokoškoláků k zvýšené citlivost vůči religiózní problematice – procesy, které probíhají u elit, totiž velmi často později proniknou do ostatních složek společnosti. Je ovšem velmi pravděpodobné, že i případné oživení spirituality a jejího vlivu na hodnotové postoje a přesvědčení se bude odehrávat v individualistickém scénáři, tedy že jedinec sám zůstane svým morálním zákonodárcem a že heteronomní principy morálky (Desatero, evangelijní blahoslavenství či postuláty preskriptivní etiky) budou mít na samotné mravní vědomí mládeže nadále minimální vliv.

 

 

 

Literatura

 

BREZINKA, W. Filozofické základy výchovy. Praha : Zvon, 1996.

CORET, E. Co je člověk. Praha : Zvon, 1994.

ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele., Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-463-x.

ČERMÁK, T., MIOVSKÝ, M. Kvalitativní výzkum ve vědách o člověku na prahu třetího tisíciletí. Brno : Psychologický ústav Akademie věd ČR, 2000.

ELLIOT, J., PLACE M. Dítě v nesnázích. Prevence, příčiny, terapie., Praha: Grada, 2002. ISBN 80-2470-182-0.             

FERJENČÍK J. Úvod do metodologie psychologického výzkumu., Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-3676.                               

FLOSS, P. Od počátků novověku ke konci milénia. Olomouc : Vetus Via, 2000.

FONTÁNA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-71-78-626-8.  

GEERTZ, C. Interpretace kultur. Praha : Sociologické nakladatelství, 2000.

HENDEL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha : Karolinum, 1997.

HORÁK, J. Kapitoly z teorie výchovy I. a II. Problematika hodnot a hodnotové orientace. Liberec : TU v Liberci, 1997. ISBN 80-7083-224-x.

HORÁK, J. Škola a hodnotová orientace dětí a mládeže. Liberec : TU v Liberci, 1997. ISBN 80-7083-257-6.

CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice. Olomouc : VUP, 1993.

CHMELÍK, J. a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-7396.

JELÍNKOVÁ, J. - TYRLÍK, M. Vliv hodnotové orientace na percepci odpovědnosti u českých adolescentů. Pavlov : Psychologický ústav FF MU, 2003. Sociální procesy a osobnost 2003. Přednáška na konferenci. ISBN 80-86633-09-8.

JONAS, H. Princip odpovědnosti. Praha : OIKOYMENH, 1997.

KALHOUS, Z., OBST, O. Školní didaktika. Praha : Portál, 2002.

KOMENDA, S. Vypočitatelná náhoda. Olomouc : Univerzita Palackého, 2000.

KOPECKÝ, M. Úvod do počtu pravděpodobnosti a matematické statistiky. Olomouc, Univerzita Palackého, 2001.

KOUTEK, J., KOCOURKOVÁ, J. Sebevražedné chování. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-7329.

MATOUŠEK, O., KROFOTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-771-x.

PIAGET, J., Inkelderová, B. Psychologie dítěte. Praha : Portál,2001. ISBN 80-7178-608-x.

PELCOVÁ, N. Filozofická a pedagogická antropologie. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2000.

PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-631-4.

PRŮCHA, J. Učitel. Současné poznatky o profesi. Praha : Portál, 2002.

ŘÍČAN, P. Psychologie náboženství. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-5474.

SAK, P. Svoboda jedince, odpovědnost společnosti.

http://knihovna.adam.cz/vyzkum99/vyzk1.htm

SOKOL, J. Antropologie a etika. Praha : Triton, 2003. ISBN 80-7254-3725.

STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Brno : Sdružení Podané ruce, 1999.

SVOBODA, M. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-5488-97.                                        

ŠTĚPÁNKOVÁ, M. Morálka v pojetí adolescentů. Brno : CVVOE FSS MU, 2002. Sborník prezentací.

ŠTĚPÁNKOVÁ, M. Morálka a svědomí v pojetí adolescentů. In. Utváření vývoje osobnosti. Brno : Barrister & Principal, 2002. Psychologie, ISBN 80-85947-83-8, s. 163-172.

TYRLÍK, M. Morální jednání. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2004. 134 s. Spisy Filozofické fakulty 355. ISBN 80-210-3535-8.