PaidagwgÒ$
časopis pro pedagogiku v souvislostech * journal of education in contexts
Ročník: 2020Volume: 2020
Číslo: 1Issue: 1
Vyšlo: 25. listopadu 2020Published: Nov 25th, 2020
Pinkavová, Lenka. Recenze: Agresivní dítě?: systemické řešení problémového chování. Paidagogos, [Aktualizováno: 2020-11-21], [Citováno: 2021-04-14], 2020, 1, #19. S. . Dostupné na www: <http://www.paidagogos.net/issues/2020/1/article.php?id=19>

#19

Zpět na obsah / Back to content

Recenze: Agresivní dítě?: systemické řešení problémového chování

Review: Agresivní dítě?: systemické řešení problémového chování

Lenka Pinkavová

Agresivní dítě – slovní spojení, které je stále častěji skloňováno ve školním prostředí i mezi rodiči. Dokonce už učitelé mateřských škol si stále častěji stěžují na agresivní chování některých dětí. Publikace Antona Hergenhana má ve svém názvu u tohoto slovního spojení otazník. Autor si totiž uvědomuje složitost problémového a agresivního chování dětí. Nesouhlasí s mocenským řešením problémů, ale zastává názor, že na agresivní chování se je třeba dívat s nadhledem a vzít v potaz širší kontext než jen konkrétní agresivní nebo jiné, společností neschvalované, chování dítěte. Sám autor pracuje s dětmi s problémovým chováním. Kniha je proto zaměřena především na zprostředkování jeho vlastních zkušeností.

Anton Hergenhan je psycholog, který se mimo jiné věnuje systemické terapii, která je stěžejním tématem celé knihy. Cílem autora není dát rodičům nebo učitelům konkrétní návod jak s dětmi pracovat, protože jak sám několikrát v knize zdůrazňuje, každé dítě je individuální a o všech metodách lze vést rozsáhlé diskuze. Cílem publikace je seznámit čtenáře se zkušenostmi autora a inspirovat je k podobné práci s dětmi, kterou ale musí obohatit také o své vlastní zkušenosti s konkrétními dětmi. Tento záměr autor popisuje v krátké první kapitole s názvem Moje záměry.

Systemicky zaměřené pedagogice předchází ještě kapitola s názvem Mé terapeutické začátky, která pojednává o tom, jak se autor k systemické pedagogice dostal a jaká byla jeho cesta za prvními úspěchy. Autor popisuje své první nezdary, čímž dává mladým a začínajícím učitelům nebo terapeutům najevo, že je důležité se po prvotních problémech nevzdat a dále se snažit a vzdělávat.

Třetí, čtvrtá a pátá kapitola je věnována převážně teoretickým informacím o systemické pedagogice a jejich metodách. Autor kapitolu prokládá ale také příklady z vlastního dětství a terapeutické praxe, čímž je teoretická část čitelnější a více pochopitelná. Hergenhan v knize na několika místech prezentuje svůj názor na příliš volnou výchovu a zdůrazňuje, že dítě má právo na vedení, protože to není dospělý. Zde sám přiznává, že prezentováním svého názoru jako něčeho dogmatického se odchyluje od systemiky a proto dodává, že se nejedná o žádnou teorii ale jeho subjektivní názor. Tento názor se prolíná celou knihou. Vedení dítěte ale autor neprezentuje jako autoritativní rozhodování za dítě, vedení musí vždy respektovat důstojnost dítěte.

V šesté kapitole s názvem Ta věc se zakázkou autor popisuje situace, kdy systemicky zaměřená pedagogika naráží na problémy s běžnou praxí. Dle systemicky zaměřené terapie by měla přijít zakázka přímo od klienta, ale v případě dětí se jedná většinou o zakázku ze strany rodičů nebo pedagogů. Opět zde zdůrazňuje svůj názor, že děti potřebují vedení a mají na něho právo, protože ještě nemají o světě tolik informací jako dospělí. Toto pedagogické stanovisko má podle autora přednost před systemicky zamýšlenou zakázkou. Není podle něj důležité, kdo zakázku zadal, ale že se dodržují další důležité zásady, jako například respekt k dítěti.

Sedmá, nejdelší kapitola, obsahuje přepis konkrétního rozhovoru v terapeutické skupině, který vede speciální pedagog s dětmi. Jedná se o řešení konfliktu mezi dětmi. Autor každou důležitou část diskuze a vedení tohoto sezení komentuje a vysvětluje čtenářům, proč byla položena právě tato otázka a proč pedagog reagoval tak, jak reagoval. Poukazuje také na chyby pedagoga, které mu ale nevyčítá, nýbrž zdůrazňuje, že chybovat je lidské a je důležité si i před dětmi chybu přiznat. Autor si myslí, že právě díky tomu, že pedagog přizná veřejně před dětmi svou chybu a omluví se za ní, nebo přizná, že si s něčím neví rady, je pro děti obohacující zkušenost, díky níž se i oni přestanou bát chyby přiznávat a požádat o pomoc. Celá situace řešena v terapeutickém sezení s dětmi je poté znovu popsána a zhodnocena v osmé kapitole, kdy se autor zamýšlí také nad jinými alternativami řešení.

Devátá a desátá kapitola se věnuje vzteku dospělých a výchově dětí. I zde autor ukazuje důležitost stanovení hranic a důsledného, ale zároveň laskavého vedení dětí.

Kniha je zaměřená především prakticky. Teorie je v ní obsažena pouze okrajově a ve většině případů se jedná spíše o subjektivní názory autora. Kniha proto nelze doporučit jako odborná literatura pro studijní účely systemicky zaměřené pedagogiky, ale spíše jako doplňující literatura pro pochopení této pedagogiky v praxi.

Literatura

[1] HERGENHAN, Anton. Agresivní dítě?: systemické řešení problémového chování.. Praha: Portál., 2017. ISBN 978-80-262-1279-9. 

Kontaktní informace / Contact information

Mgr. Lenka Pinkavová

Ústav speciálněpedagogických studií, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc

Žižkovo nám. 5

771 40 Olomouc

Česká republika

lenka.pinkavová@email.cz

Zpět na obsah / Back to content