#2

Zpět na obsah / Back to content

Hodnotové orientace a ctnosti ve světle pozitivní psychologie

Values Orientation and Virtues from the Positive Psychology Point of View

Vladimír Smékal

Abstrakt: Cílem tohoto sdělení je poukázat na význam hodnot v kontextu občanských ctností, a na jejich souvislost s rozvíjením občanské kultury osobnosti. Studie naznačuje, jak je důležité vytvářet formační projekty spojené s evaluací jejich efektivity, aby se prokázalo, které vývojové a formativní vlivy jsou rozhodující pro utváření občanských ctností jako základu politické a občanské kultury.

Klíčová slova: Hodnoty, ctnosti, pozitivní psychologie

Abstract: The aim of this paper is to show the meaning of values in the context of civic virtues so as their connection with civic society's culture of personality. Study shows how important is to create formative projects with evaluation of their effectivity to proove which developmental and formative influences are crucial for constitution of civic virtues as the basis of political and civic culture.

Keywords: Values, virtues, positive psychology

Motto: „Technické pokroky devatenáctého století lidstvu mnoho štěstí nepřinesly. Štěstí vyžaduje moudrost. Musíme znát sebe i druhé, ... a toto poznání přinese psychologie. Přijde doba, kdy psychologie překoná svá dětská léta utváření, opustí školu a vstoupí do života. Tento okamžik bude jedním z nejdůležitějších v lidské historii." (G. Heymans, 1909).

Význam vzniku pozitivní psychologie na konci 20. stol.

Základním – teoreticky i prakticky významným cílem psychologie jako vědy je poznání příčin a podmínek prožívání, rozhodování, jednání a činů / výkonů člověka. Ve výzkumu stále ještě převažuje hledání toho, co způsobuje selhání lidí, neúspěchy, skepsi, negativní postoje k životu, absenci smyslu života atd. I psychoterapeutické systémy většinou charakterizují své cíle jako úsilí odstranit negativní procesy, stavy a obsahy vědomí a osobnosti – míst, aby i v obecném pohledu poukazovaly na pozitivní cíle.

Proto lze považovat za velkou událost v psychologii na konci 20. stol., když vznikl nový směr výzkumů, teoretického myšlení i praktických poznatků, orientovaný na to, co se podílí v osobnosti člověka na pozitivních obsazích, procesech, dispozicích a výsledcích lidské činnosti. Stručně řečeno - vznik pozitivní psychologie je dosud náležitě nedoceněným přínosem Martina Seligmana a dalších jeho pokračovatelů a spolupracovníků. Za neméně významnou pro rozvoj současné psychologie osobnosti lze považovat i tu skutečnost, že díky Seligmanovým výzkumům a jeho pracím se do psychologie osobnosti opět vrátil pojem charakter, který ve 20. stol. vládnoucí behaviorismus z osobnosti prakticky vyloučil a vyhradil tento pojem etice.

Pozitivní psychologii v tomto sdělení tedy chápeme jako soubor psychologických poznatků, které popisují a objasňují prožívání a jednání osobnosti z hlediska přínosů pro osobní kvalitu života i pro kvalitu života společenství.

Předchůdce pozitivní psychologie a badatel, který poukázal na dějinné souvislosti kvalitního občanství, R. W. Coan, v publikaci Optimální osobnost, kde zobrazuje typické ctnosti z dějinného pohledu; typizuje je obrazy hrdiny, umělce, mudrce a světce.

Cílem sdělení je ukázat odkazem na výsledky některých teoretických analýz, výzkumů a pozorování, jak pozitivní psychologická orientace přispívá k formování a uplatňování občanských ctností v osobním i sociálním životě, a dále nastínit žádoucí programy dalších výzkumů v této oblasti.

Hodnotové orientace a občanské ctnosti

Ve filosofických, antropologických, teologických, etických, právních, politologických, psychologických, pedagogických studiích i v umělecké literatuře se od starověku po současnost objevují úvahy poukazující na charakteristiky osobnosti, které podporují konstituování důstojných podmínek soužití lidí a jsou rozhodující v rozvoji společnosti, civilizace a kultury. Tradičně se tyto charakteristiky osobnosti označují termínem „ctnosti“, ve scholastice byl zaveden též termín „mohutnost“ („potentia“, angl. „strenght“ – termín do češtiny též překládaný jako „přednost“ nebo „síla“) – což je název pro jednotky osobnosti, které z ctností vyplývají, resp. ctnosti reprezentují na obecné úrovni.

Etymologie českého slova ctnost je „čest“, „pocta“, „úcta“ (eEhre, eEhrlichkeit), kdežto etymologie latinského slova pro ctnost - Virtus - (německy „Tugend“), spíše znamená to, co čeština označuje jako povahu, mužnost, zmužilost, statečnost, udatnost. Tím je jasně vyjádřena souvislost pojmu ctnost s etikou, kde se o ctnostech nejvíce pojednává; proto se ctnost často definuje jako mravní síla, ušlechtilost, vynikající vlastnost, přednost, zdatnost, výtečnost, zásluha, moc, síla.

Vztah hodnot a ctností

V psychologii jsou ctnosti často charakterizovány jako tendence realizovat hodnoty, které jsou jejich základem. Jde o hodnoty jako sociální a mentální reprezentace toho, co je považováno za cenné a významné, jako to, co je uznáváno celou společností nebo aspoň velkým počtem jejích členů a co přispívá k blahu a kvalitě života. Časté slovní spojení „hodnotové orientace“ vyjadřuje, že nás hodnoty mají orientovat k tomu, co je uznání hodné, že fungují jako pravidla či direktivy.

Můžeme se shodnout na tom, že ctnost je získaná dispozice jednat v souladu s hodnotami, resp. chovat se v souladu s pravidly etickými, politickými, občanskými.

Už Sokrates definoval ctnosti jako smýšlení, které je zaměřeno na uskutečňování morálních hodnot.

Reprezentativní český filosofický slovník definuje ctnost jako „trvalý stav mysli vedoucí ke konání mravně dobrých skutků, ochotné plnění mravního zákona“. (J. Kratochvil, K. Černocký, 1934).

„Ctnosti chtějí dát lidskému společenství řád. Existují křesťanské ctnosti (víra, naděje, láska) a morální ctnosti (upřímnost, soucit, velkorysost, mírnost). Důležité jsou takzvané občanské ctnosti jako odvaha, píle, zdvořilost, přizpůsobivost.“ (P. Hahne, 2007)

Občanské ctnosti lze charakterizovat jako repertoáry osobního stylu (smýšlení a jednání), o kterých panuje obecná shoda, že jsou důležité pro dobré fungování společenství (volně podle Cynthia LY, 2008).

Za důležité aspekty občanských ctností lze v tomto vztahovém rámci považovat kultivovaný způsob komunikace (tj. umět naslouchat, snažit se o dosažení shody v názorech, a umět přispět k tomu, oč v debatě jde); slušné chování (tj. prezentovat se vhodným oblečením, mluvou a vystupováním, nenapadat druhé a nevyvolávat napětí), píli a aktivní účast na společenském dění.

Sara Bosin (doktorandka Case Western Reserve University) vyjadřuje přesvědčení, že občanská ctnost pomáhá lidem pochopit jejich vazby na společnost a jejich odpovědnost za společné soužití. Odvolává se na R. Putnama (2000), který definuje tři občanské ctnosti: aktivní účast na veřejném životě, důvěryhodnost (spolehlivost) a vzájemnost, která vzniká v sociální propojenosti lidí.

A. MacIntyre (2004) připomíná Aristotelovu Etiku Nikomachovu, a jeho kritiku individualistické morálky, a v souladu s Aristotelem soudí, že svobodný lidský život je možný jen v dobré společnosti, kde každý člověk sleduje nejen „vnější dobra“ jako jsou moc, sláva nebo peníze, a vyjadřuje přesvědčení, že dobrý život je založen na uplatňování ctností, v nichž jsou promítnuty obecně sdílené představy o tom, co je dobré a co špatné.

Zdůvodňuje, že krize moderních společností, které resignovaly na obecně uznávaná „dobra“, se zračí zejména v krizi výchovy, a v úpadku politiky. Markantní je to i ve veřejném životě, kde začíná převažovat narcismus sebeprosazujících se jednotlivců nad sounáležitostí.

I když upřednostňuji pozitivní pohled, přece jen považuji za vhodné upozornit na dva významné pohledy z dějin kultury a politiky, které ukazují na to, co překáží rozvoji občanských ctností. Jde o pohled klasika světové historie E. Gibbona a obnovitele svobodné Indie M. Gandího.

Jeden z největších světových historiků Edward Gibbon (1737-1794) uvádí následujících pět hlavních příčin rozkladu a pádu římské civilizace:

1. zhroucení rodinné struktury,
2. oslabení smyslu pro osobní zodpovědnost,
3. nadměrné daně, striktní řízení a vládní intervence,
4. vyhledávání takových zábav, které se stávaly stále více hedonistickými, násilnými a nemorálními,
5. úpadek náboženství.

Podobně, ale z jiného zorného úhlu pranýřoval M. Gándhí sedm moderních sociálních hříchů:

1. politiku bez principů,
2. podnikání bez morálky,
3. bohatství bez práce,
4. výchovu bez charakteru,
5. vědu bez lidskosti,
6. požitek bez svědomí,
7. náboženství bez sebekáznění.

Je šokující, že obojí seznamy platí i pro naši současnost. Z uvedených pohledů na význam pojmu občanská ctnost vyplývá její těsná propojenost s politickými, etickými a sociálními ctnostmi. V současné době se v Evropské komisi pro vzdělání, která je de facto ministerstvem školství a vzdělání Evropské unie, začíná intenzívně uvažovat o formování občanské a politické kultury osobnosti a byly k tomu vydány pokyny, z nichž v následujících odstavcích uvádím podstatné programové formulace.

Dimenze a komponenty politických a občanských hodnot osobnosti

(Podle materiálu „Klíčové kompetence pro celoživotní učení“, Evropské komise pro vzdělání, 2008; upravil V. Smékal)

Základem politické kultury osobnosti je:

• porozumění tomu, co je demokracie, spravedlnost, rovnost, občanství a občanská práva, včetně způsobu jejich vyjádření v Listině základních práv Evropské unie a mezinárodních deklaracích a jejich uplatňování ze strany různých institucí na místní, regionální, vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni.
• K těmto kompetencím patří dále znalost současných událostí a také hlavních událostí a tendencí v národní, evropské a světové historii. Ale též základní znalost evropské integrace a struktur, hlavních cílů a hodnot Evropské unie a posílení povědomí o rozmanitosti a kulturní identitě v Evropě.
• A také informovanost o cílech, hodnotách a strategiích sociálních a politických hnutí.

Jak se uvedené znalosti promítají do úrovně politické a občanské kultury:

• Manifestují se jako dovedností efektivně se spolu s ostatními zapojit do veřejného života, projevovat solidaritu a zájem o řešení problémů dotýkajících se místního nebo šíře pojatého společenství.
• Projevují se v kritickém a tvůrčím myšlení a v konstruktivní účasti na místních aktivitách či aktivitách v blízkém okolí, jakož i v rozhodování na všech úrovních od místní po vnitrostátní a evropskou, a to zejména účastí ve volbách.
• Realizují se v kladném postoji k lidským právům a povinnostem, v jejich plném dodržování, včetně zásady rovnosti, jako základu demokracie.
• Vedou k uznání a pochopení rozdílů mezi hodnotovými systémy různých náboženských nebo etnických skupin. Znamená to jak projev sounáležitosti s určitým místem, zemí, EU a obecně Evropou či světem (nebo jeho částí), tak i ochotu podílet se na demokratickém rozhodování na všech úrovních.
• Jejich důsledkem je rovněž smysl pro odpovědnost, pochopení a dodržování společných hodnot, které jsou pro zajištění soudržnosti společnosti nezbytné, jako je například dodržování demokratických zásad.
• Dále se vyznačují konstruktivní účastí na podpoře sociální rozmanitosti a soudržnosti a udržitelného rozvoje, a v neposlední řadě spočívají v připravenosti respektovat hodnoty a soukromí druhých.

Uvedené komponenty a dovednosti se stávají kognitivním a akčním jádrem ctností a předností, které vymezil M. Seligman jako zásadní teoretický, výzkumný i diagnostický projekt pozitivní psychologie. Následující stručná charakteristika ctností a předností zakotvuje občanské, sociální, etické i politické ctnosti v systému, který se chystáme ověřovat empirickými výzkumy občanské a politické kultury mladých lidí, abychom potvrdili jejich význam pro kvalitu soužití lidí.

Seznam ctností a charakterových předností podle M. Seligmana

Moudrost a vědění – kognitivní ctnost, která představuje získávání a osvojování si znalostí

Tvořivost (originalita, vynalézavost)

Zvídavost (zájem, vyhledávání nového, otevřenost k nové zkušenosti)

Otevřenost (usuzování, kritické myšlení)

Láska k vědění

Nadhled (moudrost)

Spravedlnost – občanská ctnost, která podmiňuje zdravý život společenství

Občanskost (sociální odpovědnost, věrnost, týmová spolupráce)

Čestnost

Vedení

Statečnost (Odvaha) – emocionální ctnost, která představuje vůli k dosahování cílu navzdory překážkám, vnitřním či vnějším

Udatnost (chrabrost)

Vytrvalost (úpornost, přičinlivost)

Integrita (autenticita; upřímnost)

Vitalita (nadšení, entuziasmus, síla, energie)

Mírnost (Uměřenost, Umírněnost) – ctnost, která chrání před výstřelky

Odpuštění a soucit

Skromnost, prostota

Rozvážnost

Sebeovládání (sebekontrola)

Lidskost – interpersonální ctnost, která představuje vztahovost a přátelství ke druhým

Láska

Laskavost (velkorysost, péče, zájem, soucit, altruistická láska, přívětivost)

Sociální inteligence (emoční inteligence, osobní inteligence)

Transcedence (Přesah) – ctnost, která vytváří spojení se širším světem a nabízí smysl existence

Ocenění krásy a dokonalosti (úžas, údiv, povznesení)

Vděčnost

Naděje (optimismus, zahleděnost do budoucna, orientace na budoucnost)

Humor (hravost)

Spiritualita (religiosita, víra, účel)

Na koncepci charakterových ctností a předností, kterou M. Seligman vytvořil, je pozoruhodné, že je opřena o historickou analýzu pojetí charakteru v dějinách psychologie a kultury a že jeho výzkumy objevily čtyři základní ctnosti - MOUDROST, SPRAVEDLNOST, STATEČNOST a UMĚŘENOST - které byly formulovány již v antice Platonem, a na něž navazují Aristoteles, Seneca a stoikové, sv. Tomáš Akvinský a v současnosti novotomista J. Pieper. Potvrzuje se tím známé rčení, že „Skutečně nové je to, na co se už zapomnělo“ (M. Koperník).

Za připomenutí stojí i seznam čtyř ctností formulovaný J. A. Komenským v jeho Vševýchově jako obecný cíl vzdělání. J. A. Komenský definuje čtyři ctnosti v souladu s biblickou knihou Přísloví:

1. Starostlivost o věci budoucí
2. Moudrost ve věcech přítomných
3. Příchylnost ke svornosti bez donucovací moci
4. Úsilí, aby všechno konání bylo souladné, pravidelné a soustavné

Formování občanských ctností

Už Antifonés konstatoval, že „Prostředí, kde se člověk zdržuje většinu dne, určuje jeho charakter.“

Výzkumy rodin a školní výchovy jednoznačně potvrzují, že tam, kde se vyskytuje pozitivní attachement a zájem pracovníků s dětmi a mládeží, se minimalizují negativní sociální projevy a rizikové chování.

Máme k dispozici řadu výzkumných dat o významu pozice dítěte v rodině, workoholismu rodičů, partnerských krizí, chudoby a sociální zanedbanost, které vedou k morálním dilematům - zakomplexovanosti, sklonu krást, závidět, šikanovat, poškozovat věci, projevovat apatii a sociální necitlivost.

A naopak tam – kde v působení na děti a mládež převažuje nepodmíněná láska, respekt k oprávněným zájmům, pěstování sociální perspektivy, rozvíjení dovedností hodnotně trávit volný čas – převažují pozitivní rysy charakteru, jako je respekt k dobrým hodnotám, základní lidská slušnost, zájem o veřejné blaho.

Výsledky z diplomových prací a disertací posledního desetiletí podporují koncepci pozitivní psychologie jako perspektivní orientaci psychologických výzkumů a doporučení

Zde je stručný výčet zjištění:

• Nezdolnost podporuje konstruktivní strategie zvládání stresu.
• Reflektovaný smysl života souvisí s vyšší imunitou a prosociální orientací.
• Konstruktivní životní styl koresponduje s vyšší úrovní sounáležitosti a bytí pro druhé.
• Tvořivé a pro rozvoj pozitivních rysů osobnosti užitečné volnočasové aktivity souvisejí významně s vyšší úrovní občanské slušnosti.
• Pozitivní citová vazba ze strany rodičů v raném dětství podporuje sociálně pozitivní chování.

Závěry

Cílem tohoto sdělení je poukázat na význam hodnot v kontextu občanských ctností, a na jejich souvislost s rozvíjením občanské kultury osobnosti. Studie naznačuje, jak je důležité vytvářet formační projekty spojené s evaluací jejich efektivity, aby se prokázalo, které vývojové a formativní vlivy jsou rozhodující pro utváření občanských ctností jako základu politické a občanské kultury.

Příloha

Návrh kritérií na sledování občanských hodnot osobnosti

(podle „Developing Indicators and Measures of Civic Outcomes for Elementary School Students“ - CIRCLE Working Paper 47: June 2006)

• Osobní odpovědnost

- Morální: respekt k oprávněným zájmům druhých, „zlaté pravidlo mravnosti“

- Základní lidská slušnost

• Občanská zodpovědnost

- Zájem o druhé, sociální perspektiva

- Podíl na skupinové práci

- Zájem o dění ve společenství

- Tolerance k jinosti

- Ohleduplnost k životnímu prostředí

• Schopnost vést

- Postoje a jednání ve vedoucí roli

• Dovednosti občanského politického smýšlení

- Schopnost kritického myšlení

- Zájem o politické dění a odpovídající angažovanost ve prospěch hodnotných projektů

• Dovednosti občanské spoluúčasti

- Schopnost uvažovat perspektivně

- Komunikační dovednosti

- Aktivní členství ve skupinách odpovídající schopnostem a zaměření

- Schopnosti konstruktivního řešení konfliktů

Výběrový seznam klíčových občanských hodnot a ctností jako podnět pro výzkumné ověřování

Angažovanost pro podporu kvality života

Dodržování práv a povinností

Milosrdnost

Mírotvůrce, smířlivost, mírnost, uměřenost

Morální inteligence - Sociální inteligence - Emocionální inteligence

Moudrost, rozumnost

Nerozmnožovat zlo

Odpovědnost

Poctivost

Pravdivost

Prosociální orientace a sociální perspektiva

Respekt k oprávněným zájmům druhých

Slušnost, férovost

Solidarita

Spirituální inteligence jako schopnost chápat smysl, provádět intelektuální syntézu a být otevřený transformaci. Smyslem života je zanechat dobrou stopu, vývoj k vyšší úrovni vědomí a k životu v jasu vědomí (Poznávat, co činíme)

Spravedlnost

Statečnost

Umění odpouštět

Uvážlivost

Literatura

[1] Bělohradský, V. Kapitalismus a občanské ctnosti. Praha: ČS , 1992. 

[2] Benfield, E. C. (vyd.) Občanské ctnosti. Praha: Victoria Publishing, 1995. 

[3] Boehnel, B. Demokratický bonton pro dospívající mládež. Praha: Samec, 1948. 

[4] Bosin, S. Civic Virtue.  [online], [Citováno 20. 3. 2017 ] Dostupné na www: < http://learningtogive.org/papers/paper12.html>.

[5] Coan, R. W. Optimální osobnost a duševní zdraví. Praha: Grada, 1999. 

[6] Cynthia, L. Y. What is civic virtue and what are some examples of it?. Cynthia LY, 2008. 

[7] Hahne, P. Konec legrace aneb Německo na kolenou a co my?.  Praha: Návrat domů, 2007. 

[8] Komenský, J. A. Vševýchova. Praha: Státní nakladatelství, 1948. 

[9] Kratochvil, J. - Černocký, K. Filosofický slovník. 3. vyd. Brno: Občanská tiskárna, 1934. 

[10] MacIntyre, A. Ztráta ctnosti - k morální krizi současnosti. Praha: OIKOYMENH, 2004. 

[11] Müller, K. jr. Češi a občanská společnost. 2. vyd. Praha: Triton , 2003. 

[12] Peterson, Ch. - Seligman, Martin E. P. Character Strenghts and Virtues. New York: Oxford University Press, 2004. 

[13] Pieper, J. Ctnosti. Praha: Portál, 2000.  s. ISBN . 

[14] Putnam, R. D. Bowling Alone – The Collapse and Revival of American Community. New York: Simon & Schuster, 2000. 

[15] Rahner, K. a kol. Novou odvahu k ctnosti. Praha: Vyšehrad, 1998. 

[16] Raus, D. Politika a ideál. Praha: Návrat, 1992. 

[17] Ridley, M. Původ ctnosti - o evolučních základech jednání. Praha: Portál, 2000. 

[18] Scott Peck, M. Svět, který čeká na zrození (A World Waiting to be Born – Civility Rediscovered, 1994). Praha: Argo, 2003. 

[19] Seligman, M. Opravdové štěstí (Authentic Happiness, 2003). Praha: Ikar, 2003. 

[20] Sokol, J. - Mičienka, M. - Jirásková, V. Občanské minimum. Praha: ÚIV – Tauris, 2002. 

Kontaktní informace / Contact information

prof. PhDr. Vladimír Smékal, Ph.D.

Katedra psychologie, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita Brno

Jonštova 218/10

602 00 Brno

Česká republika

smekal@fss.muni.cz