PaidagwgÒ$
časopis pro pedagogiku v souvislostech * journal of education in contexts
Ročník: 2014Volume: 2014
Číslo: 1Issue: 1
Vyšlo: 21.července 2014Published: July 21st, 2014
Kavenská, Veronika. Mohou nás rostliny učit? Šamanský turismus jako aktuální fenomén. Paidagogos, [Aktualizováno: 2014-07-21], [Citováno: 2017-10-22], 2014, 1, #4. S. . Dostupné na www: <http://www.paidagogos.net/issues/2014/1/article.php?id=4>

#4

Zpět na obsah / Back to content

Mohou nás rostliny učit? Šamanský turismus jako aktuální fenomén

Can plants teach us? Shamanic tourism as a current phenomenon

Veronika Kavenská

Abstrakt: Ačkoliv naše společnost vnímá vzdělávání jako proces, který se uskutečňuje především orální formou a formalizovaným způsobem, stále více lidí vyhledává alternativní způsoby, které přesahují tuto běžnou zkušenost. Někteří z nich se vydávají na daleké cesty do oblasti jihoamerické Amazonie, aby zde podstoupili zkušenost s halucinogenem ayahuaskou v kontextu rituálu. Tento fenomén je natolik známý a rozšířený, že má již od 80. let 20. stol. své označení – šamanský turismus. Příspěvek informuje o výzkumu probíhajícím na katedře psychologie FF UP v Olomouci, který byl zaměřen právě na tento fenomén. Informuje nás o motivaci osob k vyhledávání tohoto druhu zkušenosti („učení se od rostlin“ aneb užívání halucinogenu ayahuasky v rámci rituálu v zemích Jižní Ameriky), o jejím průběhu a o především přínosech pro naši společnost i možných rizicích. Do výzkumu bylo zapojeno 69 respondentů z ČR a dalších zemí světa. Sběr dat probíhal v ČR a v peruánské Amazonii na místech známých jako centra ayahuaskového šamanského turismu (Tarapoto, Iquitos) formou polostrukturovaných rozhovorů, screeningových dotazníků a zúčastněného pozorování. Výzkum byl hrazen z grantu FPVČ FF UP. SPP: 452100061, Název: Ayahuaskový šamanský turismus - analýza aktuálního fenoménu.

Klíčová slova: šamanismus, ayahuasca, šamanský turismus, spiritualita

Abstract: Although in our society education is perceived as a process realized mainly by the oral and formalized form, more and more people are looking for alternative ways that go beyond the normal experience. Some of them undertake a long journey to the South American Amazon to undergo experience with a hallucinogen ayahuasca in the context of ritual. This phenomenon is so well known and widespread that it has since the 80th 20th century his name - shamanic tourism. The paper informs about ongoing research at the Department of Psychology of Palacky University in Olomouc. It informs about the motivation of people to search for this kind of experience (" learning from plants" or use of the hallucinogen ayahuasca in the context of ritual in South American countries), about the process, about benefits for our society and potential risks. The data were collected in the Czech Republic and in the Peruvian Amazon in places known as the centers of ayahuasca shamanic tourism (Tarapoto, Iquitos) through semi-structured interviews (included screening questionnaires) with 69 respondents from the Czech Republic and other countries of the world and through participant observation.

Keywords: shamanism, ayahuasca, shamanic tourism, spirituality




Úvod

Když se zeptáte jihoamerických curanderos (námi nesprávně označovaných jako „šamani“), odkud pochází jejich znalosti o léčení, fungování lidského těla, zákonitostech přírody a světě vůbec, získáte překvapivou odpověď. Nepředali jim je jejich otcové, ani otcové otců. Nedozvěděli se je během několika let povinné školní docházky. Nevyčetli je v knihách. A už vůbec je nevyhledali na internetu. Nejčastější odpovědí je, „to jsem se dozvěděl od rostlin, to rostliny mě to naučily“. O tradici učení založeném na získávání moudrosti od „duchů rostlin“ najdeme zmínku v mnohých dílech klasické i současné antropologické literatury (např. Furst, 1996, Luna, 2002, Haeven, Charing, 2006, Dobkin de Rios, 2009, Beyer, 2010, Razam, 2010, Campos, 2011).

Cílem tohoto příspěvku není posoudit, zda jsou tyto výroky pravdivé. Chtěl by poukázat na to, v čem může „učení rostlin“ obohatit člověka ze západní 1 společnosti. V posledních letech nacházíme i v České republice stovky lidí 2, kteří se za ním vydávají do daleké Amazonie a podstupují rituály spojené s užíváním halucinogenní liány ayahuasky. Tento jev je známý i výzkumníkům na poli antropologie - v 80. letech 20. stol. o něm poprvé píše Dobkin de Rios (1994) a označuje ho názvem „šamanský turismus“. Od té doby zájem o „učení rostlin“ masivně narůstá. Co k tomuto rozhodnutí dotyčné osoby vede? Co může toto prastaré učení osobám z moderní civilizace nabídnout? A jak jejich zkušenost nakonec vypadá? Právě na tyto otázky jsme zaměřili náš výzkum.

Šamanismus – nestarší duchovní praktika?

Šamanismus je pravděpodobně vůbec nejstarší formou náboženství a léčení. Archeologické nálezy, jako například sošky či nástěnné malby v jeskyních Lascaux, Font de Gaume, Les Trois Fréres nebo Altamira (Grof, 2009) dokazují, že jeho nejhlubší kořeny sahají až do období paleolitu. Podle odhadů některých odborníků existuje již 50 tisíc let (Furst, 1996), během nichž sloužil ke mnoha účelům (Eliade, 1997, Luna, 2002, De Rios, Rumrrill, 2008, Grof, 2009), např. k léčení fyzických a psychických chorob, k předcházení poškozování zdraví příslušníků kmene, k provázení duše zemřelého, k zajištění zachovávání rituálních zákazů, k ochraně kmene před zlými duchy, k využití při lovu a rybolovu, ke zhojnění množství zvěře a úrody, k usnadnění porodů, k interpretaci nejrůznějších znamení, k hledání ztracených věcí nebo zbloudilých lidí nebo k identifikaci zločince nebo původce zodpovědného za nemoc.

Termín šaman pravděpodobně vznikl v jazyce Tunguzů na východní Sibiři a znamenal „ten (ta), kdo ví“. Sloužil k označení osoby, která se dokáže dostat do transu a komunikovat s „duchy“ za účelem uzdravování, zajištění plodnosti, ochrany nebo provázení duší zemřelých (Bowie, 2008). V tradiční kultuře Jižní Ameriky nacházíme spíše označení „medicinman“, „vegetalista“ nebo „curandero“ (od slova „curar“ – léčit), případně označení podle konkrétní úzké specializace, např. „ayahuasquero“ (pracující s ayahuaskou), „tabaquero“ (vužívající při léčbě tabák), „parfumero“ (využívající vonné parfémy), „toero“ (využívající Brugmansiu sueveolens) atd. Curandero bývá v oblasti Amazonie také někdy označován jako „maestro“ (učitel), „doctor“ (doktor), „médico“ (lékař), „viejito“ nebo „abuelito“ (oboje - stařeček). Negativní konotaci má označení „brujo“ (čaroděj) – šaman, který způsobuje určité poškození jiných lidí.

Eliade (1997) hovoří o velké různorodosti definicí šamanismu a o nejednoznačném vymezení tohoto pojmu. Co mají však tyto různorodé definice šamanismu společného, je spirituální rozměr. Hultkrantz (1978, s. 11, cit. Luna, 2002, s. 18) v tomto směru uvádí, že „ústřední ideou šamanismu je ustavení prostředků ke kontaktu s nadpřirozeným světem extatickou zkušeností profesionála, šamana. Takto existují čtyři důležité složky šamanismu: ideologická premisa neboli nadpřirozený svět a kontakt s ním; šaman jako činitel jednající ve prospěch lidí; vnuknutí, jemu poskytnuté pomáhajícími duchy; a výjimečné, extatické zkušenosti šamana.“ Tato definice tedy odkazuje na to, že šamanismus vychází z teze o existenci nadpřirozeného světa, se kterým jsou šamani v kontaktu a ze kterého získávají své znalosti a sílu.

Nejdůležitější a hlavní úlohou šamana je léčení. Tradiční medicína Jižní Ameriky je charakteristická tím, že k diagnostice a léčbě nemocí využívá lokální rostlinné zdroje (Llamazares, Sarasola, 2003). Rostliny jsou v pojetí amazonského šamanismu chápány jako „duchové-učitelé“ se schopností „učit“ osoby, které je s respektem užívají, a to zejména prostřednictvím změněných stavů vědomí (Aedo, 2009). To, co rostliny dotyčné osobě odhalí, je považováno za autentickou realitu, která ve stavu běžného vědomí zůstává skryta (Vitebsky, 2006). Zejména v posledních dvou desetiletích začaly být tyto rostlinné zdroje plošně a v mnohem větší míře používány i k jiným účelům, než k léčbě fyzických a duševních obtíží – lidé ze západní společnosti přijíždějí, aby se od nich „učili“. Jejich prostřednictvím se chtějí dozvědět nejen mnohé o sobě samých, ale nalézt i odpovědi na otázky týkající se fungování světa, přírody, lidského těla a jeho léčení a mnohých dalších témat.

Ayahuasca

Nejčastějším halucinogenem užívaným k těmto účelům je v oblasti amazonské pánve ayahuasca. Liána ayahuasca (lat. Banisteriopsis caapi) roste ve vlhkých oblastech tropů a subtropů a má „hnědou kůru s výraznými lenticelami, listy vejčitě kopinaté a tmavozelené, drobné růžové květy, z kterých se vyvíjejí křídlaté nažky srostlé po třech“ (Valíček, 2000, s. 112). K přípravě nápoje ayahuasky se používá celá tato liána, která se láme, mačká a nakonec vaří společně s vodou a dalšími rostlinami po mnoho hodin. Celý proces přípravy ayahuasky je přísně formalizován (Furts, 1996). Po více než 12 hodinách přípravy vznikne hustý, hořký vývar velmi nepříjemné chuti, který se potom v malých dávkách pije.

Termín ayahuasca (z kečuánštiny „liána mrtvých“) označuje, jak samotný nápoj, tak i jednu z jeho základních složek – liánu Banisteriopsis caapi bohatou na inhibitory monoaminooxidázy (IMAO). Další nezbytnou složkou tohoto nápoje je rostlina obsahující DMT, obvykle keř Psychotria viridis, kečuánsky označovaný jako chacruna. Tato jedinečná kombinace umožňuje, aby DMT, jehož účinek by byl jinak deaktivován žaludečním enzymem monoaminooxidázou, mohlo být aktivní a účinkovat v těle. Někteří curanderos přidávají dle individuálních potřeb pacienta i další příměsi, popsáno je až 30 druhů možných přídavných rostlin (Luna, 2002).

Ayahuasca je součástí amazonské kultury již více než 8000 let a užívá ji nejméně 72 domorodých kmenů amazonské oblasti (Luna, 2002). V minulosti hrála centrální roli v životě komunit, kde byla využívána ke mnoha účelům – jako prostředek k prevenci, diagnostice a léčbě nemocí, k identifikaci zločince nebo původce zodpovědného za nemoc, ke zlepšení techniky lovu k odvrácení hrozícího nebezpečí, ke komunikaci s bohy a se spirituálním světem, ke vzdělávání budoucích šamanů, k vyvolání snů a k vidění budoucnosti, k věštění a telepatii, k prevenci nevraživosti, která by ubližovala členům komunity, a v neposlední řadě také k pochopení domorodého společenského systému včetně jeho náboženských východisek (Schultes, Hofmann, 1996, Luna, 2002, Dobkin de Rios, Rumrrill, 2008).

V současnosti bývá ayahuasca užívána ve dvou základních kontextech (Ballón, 1999):

  1. Jako tradiční prostředek k léčbě (Peru, Ekvádor, Kolumbie, Bolívie).
  2. Jako součást náboženských praktik u některých brazilských sekt (Santo Daime, Uniao do vegetal, Porta do Sol aj.).

Ayahuasca bývá tradičně užívána v kontextu rituálu, který je přísně formalizován a řízen řadou obřadních nařízení a zákazů. Bylo prokázáno, že užívání ayahuasky je bezpečné (Callaway a kol., 1999) a že při něm dochází k minimálnímu riziku psychického poškození nebo vzniku závislosti (Gable, 2007). Účinky ayahuasky se obvykle projevují na fyzické i psychické úrovni, podle přístupu amazonských curanderos tento nápoj působí také na úrovni spirituální (označované též jako energetická, jemno-hmotná aj.) (např. Luna, 2002, Dobkin de Rios, 2009, Beyer, 2010).

Z fyzických příznaků jsou pozorovány pocity zimy nebo tepla, závrať, točení hlavy, bušení srdce, lehký třes, sucho v ústech, nevolnost, pocit slabosti, přecitlivělost, pocity fyzické pohody, mechanismy autoregulace – zvracení a průjem (Mabit, 2007). Na psychické úrovni bývá popisována percepce barev, často živých a zářivých, vůní, světla, obrazů, zkřížená percepce (synestézie), disociace, zmatenost, změněné vnímání času a prostoru, uvědomění a vhledy, vybavení vzpomínek, pocit synchronicity, potřeba usmíření se sebou samým a s druhými, emoční katarze, vize 3 o sobě samém a o druhých, iniciační smrt. V oblasti spirituální respondenti referují o pocitu kosmického vědomí, spojení s transcendentnem, pocitu úcty k životu a posvátnu aj. (Giove, 2002; Horák, 2010).

V odborné literatuře nalezneme řadu výzkumů věnujících se ayahuasce - její bezpečnosti, fyziologickým účinkům i možnostem psychoterapeutického využití. Tyto výzkumy mají různé designy, od drobných laboratorních studií až po rozsáhlý terénní výzkum (více in Kavenská, 2012).

Za všechny vybíráme studii Villaescusa (2006), která by mohla přispět k pochopení motivace participantů našeho výzkumu. Tato studie zkoumala krátkodobý efekt (týden po sezení) účasti na jednom ayahuaskovém sezení v kontextu evropského města. Studie se zúčastnilo 25 respondentů ve věku 19-54 let, většina z nich byla vysokoškolsky vzdělaná a pracovala v oblasti zdravotních profesí (psychiatři, lékaři, psychologové, terapeuti). Studie popisuje následující respondenty uváděné efekty:

  1. Na tělesné úrovni – zvýšení běžného vnímání vlastního těla, zostření smyslů, hlavně chuti a čichu, zvýšení fyzické aktivace (hlubší dech, uvědomování si procesu dýchání, nárůst vitální energie, větší potřeba spánku, kvalitní spánek, vysazení léků na spaní, zvýšení snové aktivity, zvýšení chuti k jídlu), lepší koordinace, pročištění těla, často spojené s pocitem očisty duchovní, tendence ke zdravějšímu způsobu života, zastavení škodlivých návyků jako závislosti či sebedestruktivního chování, úleva od tělesné bolesti, z negativních efektů závrať (2 lidé), průjem (1 člověk).
  2. Emoční aspekty – zvýšení vnímání a intenzity emocí, zvýšení citlivosti, převaha pozitivních emocí, hlavně radosti a vyrovnanosti, z negativních efektů emoční otupělost (1 subjekt), smutek, úzkost (1 subjekt).
  3. Kognitivní aspekty – lepší pozornost a soustředěnost, větší vědomí vlastních myšlenkových vzorců.
  4. Mezilidské vztahy – větší otevřenost k druhým, nárůst lásky k druhým, hlavně ke kamarádům a příbuzným, obnovení a prohloubení mezilidských vztahů, větší intimita ve vztazích, snížení strachu a nedůvěry, schopnost odpustit si a odpustit druhým, překonání pocitů viny a hněvu, obnovení starých rozbitých vztahů se snahou zlepšit je.
  5. 5) Vrcholné zážitky – vrcholné zážitky v následujících dnech, pocit harmonie a jednoty s okolím, optimismus, jasné vědomí, vyrovnanost.
  6. Potřeba následné práce k integraci zkušenosti
  7. Rozvoj osobních zdrojů – objevení vnitřních zdrojů a schopností, které účastníkům pomáhají zlepšit každodenní život, přijetí sebe samého, pozitivní a optimistický postoj, schopnost čelit obtížím díky nalezení vlastního místa v životě.
  8. Proces změny – symbolická smrt a znovuzrození jako proces renovace a objevení nových aspektů sebe sama, učinění důležitých rozhodnutí, hlavně díky jasnému pohledu na svůj život, překonání životní krize, „otočení stránky.

Ayahuasca používaná v kontextu původního rituálu je lákadlem, za kterým se do amazonského pralesa vydávají měsíčně tisíce osob ze západní společnosti. Tento jev má samozřejmě dopad nejen na naši společnost, ale především na kulturu, ve které k němu dochází. Z posvátné rostliny se stala obchodní komodita a léčebný rituál mnohdy nabízejí osoby, které nejenže neprošly žádným učením v této oblasti 4 , ale mnohdy nemají ani osobní kapacitu a osobnostní strukturu vhodnou pro tento typ práce (Dobkin de Rios, Rumrrill, 2008). Asi není třeba uvádět, jak velké riziko s sebou tento fakt nese.

Na druhou stranu je třeba podotknout, že snadná dostupnost ayahuaskových rituálů přináší pro společnost také mnoho pozitivního. Mezi tyto přínosy patří např. rozvoj duchovní stránky (spirituality), léčba psychických a fyzických obtíží, zájem o peruánské kulturní dědictví, rozvoj ekologického myšlení či vzájemné obohacování kultur (Owen, 2006, Winkelman, 2007, Fotiou, 2010). Jedná se také o prostředek, který může napomoci západnímu světu udržet alespoň minimální kontakt s tradiční spiritualitou, jakožto protipól k převažujícímu agnosticismu a ateizmu postmoderní doby (Winkelman, 2007).

Cíl výzkumu, použitá metodologie, výzkumný soubor

Náš výzkum se zaměřil na osoby z Evropy a USA, které cestovaly do zemí Jižní Ameriky, aby zde užívaly halucinogen ayahuasku v rámci tradičního rituálu. Jeho cílem bylo mimo jiné zjistit, jaká je motivace těchto osob (co od zkušenosti očekávají), jaká je jejich reálná zkušenost (co se naučily, co jim zkušenost přinesla, včetně negativních zážitků) a jak tuto zkušenost následně zpracovávají po návratu do ČR (integrace, přínosy, rizika). Další částí výzkumu, která již není předmětem tohoto článku, byla psychologická diagnostika těchto jedinců.

Výzkumným nástrojem zde uvedené části výzkumu bylo polostrukturované interview doprovázené screeningovým dotazníkem vlastní konstrukce a zúčastněné pozorování přímo v terénu, v Peru na místech celosvětově známých jako centra šamanského turismu (ve městech Tarapoto a Iquitos). Respondenti byli vytipováváni a oslovováni různými způsoby. Někteří sami aktivně oslovili realizátory výzkumu a projevili zájem výzkumu se zúčastnit (dozvěděli se o něm prostřednictvím médií nebo prostřednictvím svých známých), jiní byli vytipování metodou sněhové koule (kontakt předán od stávajících participantů výzkumu) (Miovský, 2006), další byli přímo osloveni realizátory výzkumu (zejména při sběru dat v terénu v Peru).

Výzkumný soubor tvoří 69 respondentů z různých zemí světa, převážně z České republiky. Podrobnější charakteristiku souboru zobrazuje následující tabulka.

Tabulka 1: Charakteristika výzkumného souboru

Jak je patrné z tabulky, věk participantů se pohyboval nejčastěji mezi 20-40 lety (s průměrem 35 let). Nejčastěji se jednalo o vysokoškolsky nebo středoškolsky vzdělané osoby, které absolvovaly 2-5 sezení s ayahuaskou (což zhruba odpovídá zkušenosti s jednou návštěvou Peru za tímto účelem). Spíše výjimečně jsme se setkali s osobami, které podstoupily více než 51 sezení s ayahuaskou (z toho 4 nad 100) – jednalo se o osoby, které se práci s touto rostlinou věnují dlouhodobě a považují ji za součást své „životní cesty“ a budoucího či aktuálního povolání.

Výsledky

Získaná data byla přepsána, utříděna a zpracována (kategorizace, kódování). V souvislosti s tématem článku zde předkládáme výsledky, které s ním korespondují, a tedy se týkají procesu „učení se“ od rostlin. Je však nutné podotknout, že toto „učení“ nebylo jedinou motivací participantů, i když alespoň částečně zasahovalo téměř do všech identifikovaných důvodů k podstoupení zkušenosti s ayahuaskou.

Obrázek 1: Motivace respondentů a jejich souvislost s tématem „učení se“ od rostlin

Jak je patrné z výše uvedeného schématu, proces „učení se“ od rostlin souvisel se všemi zmiňovanými kategoriemi. Ačkoliv se primární motivace respondentů týkala např. přání zbavit se některých konkrétních psychických obtíží, respondent očekával, že se tak stane díky tomu, že mu rostliny „ukážou“ a „vysvětlí“, kde problém vnikl a co má dělat, aby mu v budoucnu předcházel. Podobně v případě fyzických onemocnění dotyční předpokládali, že je šaman nejen vyléčí, ale že jim rostliny také „vysvětlí“ podstatu této nemoci a to, jak jejich tělo funguje a reaguje. Jedinou kategorií, kde téma „učení se“ nebylo specifikováno, je kategorie „nejasné“, kam spadali respondenti, kteří uváděli, že neví, proč tuto zkušenost vyhledali nebo že byla důvodem „intuice“, to, že tak „to prostě mělo být“, případně, že je „ayahuasca volala“. I zde se však setkáme s doplněním, že očekávali, že se něco důležitého dozvědí.

Jak nás rostliny „učí“

Pro člověka z moderní evropské společnosti je těžko představitelné, jakým způsobem mohou rostliny někoho „učit“, „ukazovat mu“ nebo „vysvětlovat“. Proto jsme se zaměřili i na toto téma a participantům kladli otázku, jakým způsobem k této zkušenosti došlo. Někteří z nich sdílí a na základě svých zkušeností potvrzují tradiční pojetí původních obyvatel amazonské pánve a hovoří o „duchu rostliny“, který s nimi byl určitým způsobem v kontaktu a jehož radám důvěřují. Dle jejich výpovědí se jim tento „duch rostliny“ manifestoval formou vizuální – jako obraz během sezení s ayahuaskou (podoba ženy, hada, ještěra, liány aj.) nebo v podobě vnitřního hlasu, se kterým vedli dialog, případně ve formě nespecifikované „energie“, která jim „usměrňovala“ myšlenky, vyvolávala vzpomínky a přinášela vhledy.

Jiní respondenti nepopisovali kontakt s „duchem rostliny“, ale hovořili o konkrétním učení, které spojovali s ayahuaskou a prezentovali v termínech jako „ayahuasca mi ukázala“ či „ayahuasca mi řekla“. K tomuto „učení“ dle jejich subjektivní zkušenosti opět docházelo obvykle vizuální formou, o čemž nacházíme výpovědi jako „měla jsem pocit, jako bych viděla svůj život na běžícím pásu, který nešel zastavit“ nebo „promítaly se mi situace, jak se chovám, jak jednám“ či „viděl jsem své tělo jako proud energií“.

Dále respondenti hovoří o „učení“ prostřednictvím vhledů, „aha momentů“, pohledů na situaci z různých úhlů a myšlenek zaměřených na určité téma. Jeden z respondentů například uvádí: „Já mám takový aha momenty, kdy mi docházejí věci včetně pocitů, například aha, tak takhle by to se mnou mohlo dopadnout, když budu hodně pracovat nebo aha, už chápu, proč je na mě moje sestra naštvaná – protože ji roky usurpuji jako starší bratr.“

Jinou popisovanou formou „učení se“ během sezení s ayahuaskou je emoční katarze nebo „učení se“ na základě fyzických pocitů - „když jsem se zeptala, odkud se tedy ten můj smutek bere, ucítila jsem silné pálení na srdci, a došlo mi, že mě vlastně bolí, že bylo hodně zraněné. Začala jsem brečet a cítila, jak se to uvolňuje, osvobozuje, čistí.“ Zajímavé je, že ačkoliv bývá ayahuasca spojována zejména s tvorbou vizí, tato zkušenost nebyla typická – o učení prostřednictvím vizí mluvila menšina respondentů. Všichni respondenti uvádějí, že ačkoliv byli ve změněném stavu vědomí, tuto zkušenost si plně pamatují (na rozdíl např. od snového materiálu).

Obrázek 2: Formy „učení se“ od rostlin

Co nás rostliny „učí“

Je poměrně obtížné odpovědět jednoduše na otázku, jaké jsou postoje respondentů výzkumu k tomu, co se od rostlin naučili. Pokud bychom chtěli odpovědět na tuto otázku naprosto přesně, vyžadovalo by to přepsat 69 rozdílných zkušeností, se kterými jsme během zpracování dat setkali. Respondenti sami uvádějí, že každá zkušenost je jiná a jedinečná, a toto spektrum nelze vyčerpávajícím způsobem zachytit v příspěvku tohoto typu. Pokusili jsme se tedy v odpovědích alespoň identifikovat obecnější kategorie, které se opakovaly s větší frekvencí. Nejčastěji se „učení“ týkalo respondentů samotných. Uvádějí, že se dozvěděli mnoho informací o sobě samých. Většina z nich hovoří o tom, že nahlédla na příčiny a zdroje některých svých nepříjemných pocitů (případně konfliktů, psychických problémů nebo psychické nepohody jako takové), často souvisejících s jejich osobní historií. Někteří z nich tyto pocity odreagovali, či objevili nové způsoby fungování. Tuto zkušenost dobře popisuje výpověď jedné respondentky:„Viděla jsem, kde jsem emočně uvízla. Člověk si tím potom prošel, uviděl to, přijal to, nechal to projít a tím se osvobodil.“ Tato kategorie úzce souvisela s oblastí vztahů s blízkými lidmi. Respondenti vypovídají, že pochopili, odkud pramení jejich potíže ve vztazích k některým osobám, že se naučili lépe vnímat a chápat druhé, případně, že se s těmito lidmi usmířili nebo že se naučili „otevřít své srdce“. Tyto změny byly často reflektovány i zvenku - osobami v jejich okolí, a to ještě měsíce po absolvování sezení s ayahuaskou. To, o jak velkou změnu se může jednat, zachycuje jedna respondentka slovy: „Byl to v mém životě velký zlom. Najednou se něco změnilo, nedokážu popsat, co konkrétně, ale jednoduše jsem začala vnímat jinak. Zlepšily se mi vztahy – jak doma, tak i sama k sobě a začala jsem vnímat, jak to všechno spolu souvisí.“

Poslední výraznou kategorií související s psychickou rovinou bylo „učení“ zaměřené na vlastní strachy a úzkosti. Někteří respondenti vypovídají o tom, že se se svými strachy setkali a že se jim podařilo pochopit jejich původ, konfrontovat se s nimi a případně se jich i trvale zbavit.

Obecně se setkáváme ve výpovědích s tvrzením, že se respondenti naučili „být v užším kontaktu sami se sebou“, tedy lépe reflektovat, co se v nich odehrává a jaké jsou jejich aktuální potřeby, těmto zjištěním důvěřovat a na jejich základě i konat. Udávají, že více rozumí sami sobě, jsou sami se se sebou spokojenější, více si důvěřují.

Dalším typem obsahů byly dle výpovědí respondentů informace týkající se fungování těla, somatických problémů a zdravého životního stylu. V této kategorii uváděli respondenti, že nahlédli na své zdravotní obtíže ze širší perspektivy, že se „dozvěděli“, jak jejich tělo funguje, jak se sami podílejí na jeho dysfunkcích, jak se správně stravovat a co dělat proto, aby byli zdravější. V některých případech došlo ke zmírnění bolesti, trvalé alkoholové nebo drogové abstinenci či úbytku váhy. Většina respondentů uvádí, že jsou nyní ve větším kontaktu se svým tělem, více si ho jsou vědomi a více si ho váží. Mnozí také vypovídají o tom, že se jejich tělo během práce s rostlinami „vyčistilo“ a lépe funguje.

Ve všech případech se setkáváme i s učením v oblasti duchovní, jeho konkrétní forma však velmi variuje. Nacházíme zde např. učení se konkrétním znalostem a dovednostem (informace o „energetickém těle“, o systému čaker, rozvinutí schopnosti vidět auru kolem osob a věcí, trénink meditace aj.), ale i velmi komplexní učení související se změnou pohledu na svět a jeho fungování. S malou frekvencí jsme se také setkali s výpověďmi reflektujícími učení o mytologii domorodých amazonských kmenů, případně o kontaktu se silovými zvířaty pralesa. Do oblasti duchovní by jistě patřily i četně popisované zkušenosti spojení s Bohem nebo transcendentnem obecně („vyšší silou“, která nás přesahuje), komunikace s touto dimenzí a ujasnění si vnitřních otázek a dilemat v této oblasti.

Tímto krátkým výčtem předmět „učení se“ od rostlin jistě nepokryjeme. Respondenti dále hovoří o nalezení životního směřování a cesty, o rozvinutí důvěry v život a svět vůbec, o žití v přítomnosti, o rozvoji kreativity, o pocitu lehkosti a vnitřního klidu, o větší odpovědnosti za svůj život a svět, ve kterém žijí aj.

Diskuze a závěry

Po předložení informací, které nacházíme ve výpovědích respondentů, vyvstává logická otázka – můžeme tomu všemu opravdu věřit? Jedná se o skutečné učení nebo o pouhý produkt mysli ošálené omamnými látkami?

Jak bylo řečeno v úvodu příspěvku, cílem tohoto článku není tento spor rozsoudit a poskytnout jednoznačnou odpověď. Ačkoliv je „učení se“ od rostlin po tisíciletí stěžejním kamenem amazonské kultury, medicíny a komunitního života (Furst, 1996, Luna, 2002), je otázkou, nakolik může být přístupné člověku ze západní společnosti, a tedy kultury diametrálně odlišné. Domnívám se, že styčnou plochu můžeme nalézt, pokud se na celou záležitost podíváme z jiného úhlu pohledu. Vhodnou perspektivu nabízí např. přístup Junga a jeho následovníků. Proces „učení se“ od rostlin tak můžeme chápat jako práci se symbolickým materiálem podobnou práci se sny či imaginací. Na „vyšší sílu, která nás učí“ lze velmi snadno nahlédnout jako na bytostné Já (Jung, 2000), které „obsahuje veškerý obecně lidský archetypový potenciál“ a které „má nejen osobní aspekty, nýbrž i aspekty kolektivní a transpersonální“ (Muller, Muller, 2006, s. 51). Poslouchat impulzy, které z bytostného Já pramení, znamená vydat se po cestě individuace k hlubšímu naplnění, seberealizaci a celistvosti.

Pokud jsou nám i tyto termíny cizí, můžeme o systému „učení se od rostlin“ také smýšlet jako o formě imaginace. Jak uvádí Kastová (2010), všechny obrazy, které produkujeme, vypovídají něco o nás samých a o našem okamžitém stavu. Zobrazuje se v nich naše momentální chápání světa a nás samých, chápaní možností našich současných vztahů. A každé takovéto sebe-pochopení má terapeutický aspekt.

Na místě je jistě i otázka, nakolik se stavy vyvolané působením ayahuasky odlišují od psychotického onemocnění či jiné patologie. Rozdíly jsou zjevné. Jak uvádí Berlanda a Virgas (2012) při užívání ayahuasky nedochází (na rozdíl od rozvoje patologie) k deterioraci intelektu, kognitivních a exekutivních funkcí - dle některých studií (např. Bouso a kol., 2012) je tomu dokonce naopak. Dalším rozdílem je fakt, že manifestované symboly jsou interpretovatelné a pro subjekt, který je zakouší, pochopitelné a srozumitelné. Jejich působení není vnímáno jako něco „cizího“ a obtěžujícího a tyto zážitky jsou integrovatelné a dále zprostředkovatelné.

Ačkoliv se tedy zdá, že „učení se“ od rostlin může představovat velký potenciál pro psychoterapii a lidský růst, bylo by příliš jednostranné nepoukázat také na jeho stinnou stránku. Na vzrůstající počet turistů přijíždějících za tímto učením do jihoamerické Amazonie zareagoval i tamní trh a z ceremonií s ayahuaskou se stává obchodní artikl. Zdaleka ne všichni, kteří jej nabízejí, mají odpovídající osobnostní a profesionální kompetence, což s sebou samozřejmě nese řadu rizik. Ačkoliv se nikdo z respondentů s žádnou nepříjemnou situací osobně nesetkal, během sběru dat v terénu jsme se doslechli o případech okradení, sexuálního zneužití nebo psychických problémech, které se objevily v souvislosti s nekvalifikovanými postupy. Důležitým bodem je také integrace celé zkušenosti, která mnohdy rozhoduje o tom, zda se bude jednat o pouhý fascinující zážitek nebo zda bude mít toto „učení“ skutečně léčivý účinek a přinese změnu.

I přesto, že jsou získaná data subjektivní povahy, můžeme z nich usuzovat na to, že nás rostliny mohou potenciálně mnohé „naučit“. Jak vypovídají někteří z respondentů, důležitá je však „velká dávka pokory a otevřená mysl“. Pro člověka ze západní společnosti, která je přesvědčena, že je napřed před všemi ostatními a že vše ví lépe než ty druhé, je někdy těžké snížit se a přijmout fakt, že možná vlastně neví skoro nic. A právě to by mohl být pro toto učení ideální výchozí bod.

Poznámky

1. Lidmi ze západu či západní společnosti (Westernes) bývají v Jižní Americe označováni lidé ze zemí Evropy a Severní Ameriky.

2. Jedná se o subjektivní odhad autorky práce stanovený na základě jí dostupných informací

3. Preferuji používání termínu „vize“ před termínem „halucinace“. Důvodem je především fakt, že tento termín používají sami curanderos, kteří s rostlinami pracují, a také jej uvádějí respondenti. Termín má také odkazovat na to, že se nejedná o patologický produkt, ale že je tato zkušenost odrazem skutečné reality (vnitřního světa či „jemno-hmotného“ spirituálního světa), která je vnímána ve větší šíři díky změněnému stavu vědomí.

4. K tomu, aby se dotyčný mohl stát legitimním curanderem, je nutné podstoupit proces iniciace. Ten zahrnuje mimo jiné dlouhodobé izolované pobyty v džungli, kde dochází k intenzivní a hluboké práci na sobě samém, konfrontaci s vlastním egem a „stínem“ a obvykle i zážitek „zasvěcovací krize“ a „symbolické smrti“ (Mabit, 1987, Eliade, 1997, Luna, 2002).

Literatura

[1] AEDO, F. N. C. Contribución de los estados modificados de conciencia facilitados por la experiencia con Ayahuasca en la rehabilitación de drogdependientes de la comunidad terapéutica Takiwasi. [Contribution of the altered stades of consciousness facilitated by the experience with Ayahuasca in the drugdependents rehabilitation in the therapeutic community Takiwasi]. Santiago, 2009. Unpublished master´s thesis. Universidad de Chile.. 

[2] BALLÓN, G. G. Efectos del ayahuasca en el tratamiento de toxicomanias. [Effects of ayahuasca in the drug addiction treatment]. Lima. Unpublished master´s thesis. Universidad Ricardo Palma, 1999. 

[3] BERLANDA, N. F. - VIEGAS, D. R. Ayahuasca. Medicina del alma. [Ayahuasca. Medicíně of the soul]. Buenos Aires: Editorial Biblos, 2012. 

[4] BEYER, S. V. Singing to the Plans. A guide to mestizo shamanism in the upper Amazon. New Mexico: University of New Mexico Press, 2010. 

[5] BOUSO, J. C. a kol. Personality, psychopahtology, life attitides and neuropsychological oerformance among ritual users of ayahuasca: A longitudial study. PLoS ONE, 2012, 7(8): e42421. doi:10.1371/journal.pone.0042421. 

[6] BOWIE, F. Antropologie náboženství. Praha: Portál, 2008. 

[7] CALLAWAY, J. C. - MCKENNA, D. J. - GROB, C. S. et al. Pharmacokinetics of hoasca alkaloids in healthy humans. Journal of Ethnopharmacology. 1999, 65. 243– 256 s. 

[8] CAMPOS, D. J. The shaman and Ayahuasca: Journeys to sacred realms. Michigan: Divine Arts, 2011. 

[9] DOBKIN DE RIOS, M. Drug Tourism in the Amazon. Anthropology of Consciousness. , 1994, 5, 1. S. 16-19. 

[10] DOBKIN DE RIOS, M. The psychedelic journey of Marlene Dobkin de Rios. 45 years with shamans, ayahuasqueros. and ethnobotanists. Toronto: Park Street Press, 2009. 

[11] DOBKIN DE RIOS, M. - RUMRRILL, R. A hallucinogen tea, laced with controversy. London: Praeger Publishers, 2008. 

[12] ELIADE, M. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha: Argo, 1997. 

[13] FOTIOU, M. From medicine men to day trippers: Shamanic tourism in Iquitos, Peru. Wisconsin, 2010. Unpublished dissertation. University of Wisconsin-Madison, USA. 

[14] FURST, P. T. Halucinogeny a kultura. Praha: DharmaGaia a Maťa, 1996. 

[15] GABLE, R. S. Risk assessment of ritual use of oral dimethyltryptamine (DMT) and harmala alkaloids. Addiction. 2007, 102, 1. S. 24-34. 

[16] GIOVE, R. La liana de los muertos al rescante de la vida. [Vine of dead like redemption of the life]. Tarapoto: Takiwasi, 2002. 

[17] GROF, S. Lidské vědomí a tajemství smrti. Praha: Argo, 2009. 

[18] HAEVEN, R. - CHARING, H. G. Plant spirit shamanism. Vermont: Destiny Books, 2006. 

[19] HORÁK, M. Případ Takiwasi. Praha: Univerzita Karlova, Unpublished doctoral dissertation, 2010. 

[20] JUNG. C. G. Výbor z díla I.. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2000. 

[21] KAVENSKÁ, V. Tradiční medicína Jižní Ameriky a její využití v psychoterapii. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 

[22] KASTOVÁ, V. Imaginace jako prostor setkání s nevědomím. Praha: Portál, 2010. 

[23] LLAMAZARES, A. M. - SARASOLA, C. M. Principales plantas sagradas de Sudamérica. [The principal sacred plants of South America]. In: Butlletí Informatiu. Revista de Etnopsicología. Societat d’Etnopsicología Aplicada i Estudis Cognitius, 2003, 2, 9-22. 

[24] LUNA, L. E. Vegetalismo. Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha: DharmaGaia, 2002. 

[25] MABIT, J. El cuerpo como instrumento de la iniciación chamánica. [The body like the instrument of shamanic initiation]. In II Congreso Internacional de Medicina Tradicional, Lima, Peru, 1987. 

[26] MABIT, J. Ayahuasca in the treatment of addictions. In Winkelman. M. J. - Roberts, T. B. (Eds.) Psychedelic medicine. New evidence for hallucinogenic substances as treatments. Volume 2. Westport: Praeger Publisher, 2007. 

[27] MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, 2006. 

[28] MULLER, L. - MULLER, A. Slovník analytické psychologie. Praha: Portál, 2006. 

[29] OWEN, B. J. Marketing mysticism and the purchase of pilgrimage: The rise of spiritual tourism in Cusco and Iquitos, Peru. Arizona: University of Arizona, USA, Unpublished doctoral dissertation, 2006. 

[30] RAZAM, R. The ayahuasca sessions: Conversation with amazonian curanderos and western shamans. Icaro Publishing, 2010. 

[31] SCHULTES, R. E. - HOFMANN, A. Rostliny bohů. Jejich posvátná, léčebná a halucinogenní moc. Praha: Maťa, 1996. 

[32] VALÍČEK, P. Rostlinné omamné drogy. Benešov: START, 2000. 

[33] VILLAESCUSA, M. Aplicaciones del uso de ayahuasca en la psicoterapia occidental. [Application of use of ayahuasca to the occidental psychotherapy]. Simposio Cultura y Droga. Manizales: Universidad de Caldas, 2006. 

[34] VITEBSKY, P. Los chamanes. El viaje del alma, fuerzas y poderes mágicos, éxtasis y curación. [Shamans. The journey of the soul, power and powerful wizards, extasy and healing]. Barcelona: Taschen, 2006. 

[35] WINKELMAN, M. Alternative and traditional medicine approaches for substance abuse programs: a shamanic perspective. International Journal of Drug Policy. 2007, 12, 4. S. 337-351. 

Kontaktní informace / Contact informations

PhDr. Veronika Kavenská, Ph.D.

Katedra psychologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci

Vodární 601/6

771 80 Olomouc

Česká republika

Veronika.Kavenska@upol.cz

Zpět na obsah / Back to content