| Ročník: 2013 | Volume: 2013 |
| Číslo: 2 | Issue: 2 |
| Vyšlo: 31. prosince 2013 | Published: December 31st, 2013 |
| Smékalová, Lucie - Homolová, Kateřina.
Metodologická argumentace M. M. Bergmana v kontextu užití Q-metodologie a sémantického diferenciálu ve výzkumu smíšeného designu .
Paidagogos, [Aktualizováno |
#17
Zpět na obsah / Back to content
Metodologická argumentace M. M. Bergmana v kontextu užití Q-metodologie a sémantického diferenciálu ve výzkumu smíšeného designu
Methodological argumentation of M. M. Bergman in the context of using Q-methodology and semantic differential in the mixed-methods research
Abstrakt: Příspěvek reflektuje teoreticko-metodologické aspekty uvedených výzkumných metod. Zaměřuje se na otázku, zda sémantický diferenciál a Q-metodologie patří do skupiny metod kvantitativních nebo kvalitativních. V této souvislosti představuje argumentaci M. M. Bergmana, který poukazuje na problematičnost rozlišení kvalitativních a kvantitativních metod. Autorky příspěvku se na tomto základě snaží legitimizovat kvalitativní, ale i kvantitativní ukotvení sémantického diferenciálu a Q-metodologie v rámci jejich možných aplikací ve smíšeném výzkumném přístupu ve společenských vědách.
Klíčová slová: Q-metodologie, sémantický diferenciál, smíšený design, argumenty M. M. Bergmana.
Abstract: The paper reflects theoretical and methodological aspects of research methods in title. It focuses on the question of whether semantic differential and Q-methodology belongs to the quantitative or qualitative methods. In this context, arguments MM Bergman, who points out the problematic resolution qualitative and quantitative methods, are presented. The authors are trying to legitimize qualitative and quantitative anchor of semantic differential and Q-methodology in the context of their possible applications in a mixed-research approach in social sciences.
Keywords: Q-methodology, semantic differential, mixed design, M. M. Bergman’s arguments.
1. 1 Teoreticko-metodologické aspekty výzkumných metod
Pokud se zmiňujeme o teoreticko-metodologických aspektech výzkumných metod, máme na mysli souvislosti spojené s filosofií typu výzkumného přístupu (tj. kvalitativního, dále jen QL a kvantitativního, dále jen QN), s problematikou smíšeného výzkumu a také s problematikou interakce metod a výzkumného problému. Na základě tohoto prizmatu jsou prezentovány i metody sémantický diferenciál (dále jen SD) a Q-metodologie (dále jen QM), které podle nás korespondují svými vlastnostmi jak s QL, tak s QN výzkumným přístupem. Na diverzitu vlastností metod poukážeme prostřednictvím argumentace Bergmana (2008).
1.1 Problematika smíšeného výzkumu a výzkumných metod
Bergman (2008, s. 13) upozorňuje na výzkumné studie (např. autorů jako jsou: Brewer, Hunter, Danziger, Denzin, Lincoln, Flick, Maykut, Silverman, Rallis aj.), které jsou podle něj příčinnou rozlišování dvou druhů výzkumných metod, které reprezentují dva fundamentálně odlišné výzkumné přístupy, tj. QL a QN přístup. Uvedené autory je možné považovat za odpůrce teze slučitelnosti výzkumných přístupů, neboť se opírají o protikladnost atributů jednotlivých kritérií. Jedná se o kritéria, která reprezentují ontologická, epistemologická a axiologická východiska, např. jediná vs. konstruovaná realita, hodnotová neutralita vs. subjektivita, malý vs. obsáhlý vzorek, induktivní vs. deduktivní postupy, generování vs. testování hypotéz ad. (Bergman, 2008, s. 14).
Bergmanovu interpretaci doplňujeme ještě o zastánce teze slučitelnosti QL a QN přístupů. Např. Lazarsfeld a Oberschall (1965) tvrdí, že jde pouze o terminologické nedorozumění, Chráska (2007) akcentuje výhodnost kombinace obou přístupů, Glaser a Strauss (1967, s. 17) vypovídají o tom, že neexistuje přímo konflikt mezi QL a QN metodami nebo daty, pouze jsou QL data efektivní pro generování hypotéz. Kombinace metod nebo kombinaci modelu výzkumu smíšeného designu publikují také Creswell a Plano Clark (2006), Tashakorri a Teddlie (1998).
Kombinace QL a QN přístupů bývá označována jako integrovaný výzkum (Loučková, 2010) nebo smíšený výzkum, který míchá metody, techniky nebo paradigmata v rámci jedné studie (Hendl, 2008, s. 58). Bergman (2008, s. 17-21) vnímá smíšený výzkum jako alternativu k designům o jedné metodě, která ale umožňuje reflektovat možnosti a limity jednotlivých metod patřících konvenčně ke skupině QN nebo QL metod. Jinými slovy protestuje proti konvenčnímu rozlišení QL a QN metod a proti tomu, aby metody byly radikálně svázány s typem výzkumného přístupu, neboť pak dochází k omezeným možnostem aplikace metod ve smíšeném výzkumu. S takto uchopeným pojetím smíšeného výzkumu se ztotožňujeme.
Dalším problematickým okruhem je teoretické zdůvodnění smíšeného výzkumu. Obhajobu pragmatismu jako filozofického základu smíšeného výzkumu předkládá např. Složilová (2011). Proti obhajobě pragmatismem se však staví Bergman (2008, s. 11, 16), neboť se mu zdá vágní právě z důvodu kombinace dvou neslučitelných přístupů opírající se o ontologický, epistemologický a axiologický základ, což pak nutí výzkumníky k schizofrennímu postoji (tj. akceptace odlišností a zároveň přínos silných stránek obou přístupů v rámci jednoho designu).
Aby smíšený výzkum nevyvolával otázky po oprávněnosti tezí slučitelnosti nebo neslučitelnosti QN a QL přístupů a aby se pro jeho teoretické zdůvodnění nehledaly vágní argumenty v podobě eklekticismu nebo pragmatismu, nabízí Bergman (2008, s. 18) rekonceptualizaci výzkumných metod.
1.2 Bergmanova rekonceptualizace výzkumných metod
Bergmanova rekonceptualizace metod se týká jejich dělby práce, resp. vystupuje proti striktnímu rozdělení na QL a QN metody. Stěžejním kritériem rekonceptualizace metod jsou jejich vlastnosti. Analýza Bergmanovy argumentace přináší několik doporučení: důkladnou reflexi vlastností metod, rozlišování mezi metodami sběru a analýzy dat a explicitní propojení metod s cílem, objektem a kontextem výzkumného designu (Bergman, 2008, s. 16-19). V důsledku toho je umožněna větší flexibilita aplikací metod ve výzkumu.
Z uvedeného vyplývá, že pokud výzkumník striktně svazuje QL a QN metody s jejich QL a QN přístupem, pak může být vystaven riziku redukce dat na základě zvolené metody, redukce výzkumného problému na základě zvoleného přístupu nebo dokonce zvolí problém na základě znalosti pouze určitých metod. Například řešení výzkumného problému, kdy se výzkumník rozhodl pro QN přístup, by přineslo věrohodnější výsledky při použití QL metody než QN metody. Bergman (2008, s. 18) tak akcentuje reflexi vlastností metod a jejich užití ve vztahu k výzkumné otázce, ale i k potřebám dat, teoretickým východiskům a výzkumnému designu, nikoliv pouze vůči výzkumnému přístupu. Nejde o nadřazenost výzkumných přístupů vůči potřebám dat, metodě, otázce apod., ale o kritiku svázanosti metod s jejich výzkumnými přístupy. Svůj názor dokládá existencí studií, kde metody nebyly zvoleny podle výzkumného přístupu, se kterým by měly být původně svázány (Bergman, 2008, s. 15-17).
Další okruh tvoří problematika interakci metod s výzkumným problémem vzhledem k hierarchickému řazení, na který upozorňuje i Bauman (1965, s. 300), který apeluje na posuzování vhodné metody z hlediska konkrétního problému, tj. že: „volba problému musí určovat volbu metody…V praxi se však často stává, že sociolog dává přednost určité metodě, což vede v motivační rovině k ovlivnění typu otázek, které sociolog klade“.
Prioritou reflexe vlastností metod je Bergmanova snaha upozornit na to, že každá metoda má vlastní možnosti a meze a měla by být na základě toho použita ve výzkumu. V důsledku toho je hlavním argumentem Bergmana (2008, s. 15) to, že samotné vlastnosti konkrétních metod v dané skupině metod (QL a QN) jsou odlišné a je proto obtížné určit jejich společné vlastnosti, které by je opravňovali zařadit se pod skupinu QL nebo QN metod. Navíc některé vlastnosti metod skupiny QL metod je možné vysledovat i u některých metod skupiny QN metod. Vidíme zde patrnou komplikaci pro rozlišování i mezi skupinami QL a QN metod. Bergman (2008, s. 18) tvrdí, že existují dvě skupiny heterogenních metod, avšak afinita metody ke skupině QL nebo QN metod neznamená, že ji lze označit za QL nebo QN metodu.
Bergmanův přístup k metodám přímo vybízí k analýze vlastností metod. Domníváme se, že SD a QM jsou typickými reprezentanty metod, u kterých nelze jednoznačně určit jejich příslušnost ke skupině QL nebo QN metod. Můžeme je tedy považovat za metody smíšené? Můžeme je aplikovat ve výzkumu smíšeného designu? A mimochodem, lze je považovat za metody sběru nebo analýzy dat?
Odpovědi na uvedené otázky jsou součástí dalšího textu, který se snaží vystihnout charakteristiky zvolených metod v komparaci s Bergmanovou argumentací. Primárně však nejde o ukázky konkrétních výzkumů.
2. Charakteristika zvolených metod
SD a QM patří k psychometrickým metodám, které se soustředí na měření dílčích definovatelných jednotek (atributů), které mají vysvětlovat současná pozorování, zároveň implikovat pozorování nová a tím se otevírá možnost hlubšího poznání jeho souvislostí (Urbánek, Denglerová, & Širůček, 2011, s. 78-79).
2.1 Sémantický diferenciál
SD je psychosémantická metoda Osgooda, která umožňuje měřit konotativní psychologické významy pojmů u jednotlivých osob. Na základě určitého počtu posuzovacích škál tvořených dvojicí adjektiv protikladného významu určují probandi své postoje k vymezeným pojmům. Výsledky posuzovaného pojmu poukazují na mentální reprezentaci pojmu v sémantickém prostoru respondenta vzhledem ke třem faktorům (hodnocení, potence a aktivity). Kvantifikací výsledků prostřednictvím tzv. lineární distance D v D-matici zjistíme, jak jsou si posuzované pojmy svým významem blízké nebo vzdálené (Chráska, 2007, s. 221-224).
Význam pojmu je dle Kerlingera (1972, s. 549-553) percepcí pojmu respondentem a je vyjádřen nejen ze vztahu k faktorům, ale i ze svého vztahu k jiným pojmům v sémantickém prostoru. Důležitá je volba vzorku pojmů vzhledem k výzkumné problematice tak, aby pojmy vhodně reprezentovaly sémantický prostor a také, aby byly schopny vyvolat velkou variaci odpovědí. Rovněž škály je vhodné konstruovat na základě kritéria faktoru reprezentativnosti (tj. příslušnost škály k adekvátnímu faktoru) a relevance ve vztahu k pojmům (tj. problematika tzv. irrelavantních adjektiv).
Zde je příležitost pro jednu z kritik SD (i faktorové analýzy) jde o metodologicko-statistickou zásadu garbage in-garbage out, která říká, že „z analýzy dat nemůžeme získat nic, co jsme předtím do ní nevložili“ (Urbánek, 2003, s. 139). Přikláníme se však k názoru Kerlingera (1972, s. 660), že neznáme všechno, co jsme do ní dali, a právě to objevujeme.
2.2 Q-metodologie
QM je komplexní přístup ke studiu chování, kdy člověk je chápán jako celostní myslící a jednající bytost. Vyložení metody bylo publikováno Stephensonem a do souvislostí s dalšími statistickými procedurami zasazena Kerlingerem (1972, s. 563-580). O jejím potenciálu pro QN a QL výzkum ve společenských vědách se v novější literatuře vyjadřuje např. Wolf (in Keeves, 1997, s. 417).
Q-technika je ve své postatě zjednodušenou formou zařazování objektů do pořadí s následným přiřazováním čísel podmnožinám objektů pro statistické účely. V pozadí Q lze vysledovat dvě důležité základní myšlenky: korelace mezi osobami a seskupením osob nebo faktorů. Obvyklý korelační postup se běžně nazývá R-metodologie a užívá korelace mezi testy. Metoda Q-třídění již v podání Kerlingera (1972, s. 574nn) není ani tak mocná a ani tak všezahrnující jak to předesílal její tvůrce. Je však stále pružným a užitečným nástrojem ve výzbroji společenskovědního výzkumu.
Hlavní silou QM je její těsná afinita k teorii. Abychom vytvořili strukturované třídění, musíme nezbytně vyslovit nějakou teorii. Dále může být Q použito k ověřování vlivu nezávislých proměnných na složité závislé proměnné. Výsledky však v takovém případě nebývají jednoduché. Pomocí Q se k nim můžeme přiblížit užitím analýzy rozptylu a FA dat strukturovaných Q-třídění. Tyto metody jsou hodnoceny jako velmi silné pro experimentální sociálně psychologické a pedagogické studie.
2.3 Reflexe možností a limitů metod
Nyní analyzujeme dané metody prostřednictvím vybraných kritérií vystihujících Bergmanovu argumentaci (viz níže). Interpretace kritérií poskytuje pohled na možnosti a limity metod, některé z nich však explicitně zdůrazníme.
Kritérium typu QN nebo QL metody: Obě metody obsahují vlastnosti QL a QN metody. Pokud bereme v úvahu konstrukci pojmů i škál výzkumníkem a jejich percepci respondentem, pak bychom mohli uvažovat o konstrukci 1 reality výzkumníkem nebo o spolukonstrukci reality mezi výzkumníkem a respondentem. Výhodou dle Kerlingera (1972, s. 555) je, že jejich data mohou být analyzována jako data jednoho individua nebo data skupin individuí. Existují výzkumy, které užívají SD a QM v rámci QN přístupu, např. Chráska (1992) nebo v rámci smíšeného přístupu, např. Vala (2011) – SD a QM jako QN metody, nebo Homolová (2008) – SD jako QN metodu a QM jako QL metodu.
Kritérium významu: Z hlediska významu pojmu bereme v úvahu užší definici významu používanou v sémantice (Urbánek, 2003, s. 17), která rozlišuje referenci a význam. SD umožňuje analyzovat konotativní významy. Výhodou je, že zkoumá to, co lidé neumí definovat, ale vědí, co to znamená (Kerlinger, 1972, s. 547). Avšak pozor na rozdílné sociokulturní podmínky, zejména u volby škál u SD a Q typů u QM! Obě metody lze použít k heuristickým účelům. U QM lze třídění libovolně a vícekrát opakovat.
Kritérium metody sběru a analýzy dat: Obě umožňují snadnou a rychlou administraci i skórování dat. Mohou použít k analýze deskriptivní statistiku i induktivní statistiku, např. průměry, lineární distance D (u SD) nebo objektivnější metody jako korelace a FA. Dokonce samotná FA zahrnuje v širším smyslu (McDonald, 1991, s. 12) „jak statistické modely umožňující testování hypotéz…tak i metody zjednodušeného popisu dat, které nevedou k ověřování hypotéz, jež by bylo možné zamítnout.“ Stejně tak doménou používání QM „není ani tak deskripce celého výběru, jako spíše posouzení, jaké rozdíly v třídění se u jednotlivých osob vyskytují“ (Chráska, 1992, s. 140). U QM je postoj dán hodnocením Q-typů v rámci distribuce, ale také v rámci podobnosti třídění Q-typů v R-matici.
Další výhody spočívají v tom, že skóre mohou být analyzována pro rozdíly mezi pojmy, škálami, subjekty nebo jejich kombinace, srovnávat se mohou skupiny s jedním, dvěma nebo třemi faktory (u SD), výhodou je také intenzivní zkoumání individuí (u QM) a rovněž se empirická data mohou verifikovat dalšími metodami u SD i QM (Kerlinger, 1972, s. 555, 559, 573).
Zajímavé je, že SD a QM jsou v rámci jejich konstrukce již předurčeny k určitému způsobu analýzy dat. Např. třídění Q-typů do formuláře nebo hromádek podle kvazinormální distribuce (QM), formulář SD podle počtu zkoumaných faktorů i škál, což vede k doporučeným postupům analýzy dat deskriptivní statistikou (průměry, D-matice). Nejde tedy pouze o sumarizaci dat, ale o doporučené zpracování dat. Následné možnosti interpretace výsledků induktivní statistikou se již liší podle potřeb statistické průkaznosti dat výzkumu. U QM je výhodou užít Pearsonova koeficientu korelace, u SD nikoliv, jelikož nebere v úvahu absolutní vzdálenosti (Kerlinger, 1972, s. 556). Naopak statistické námitky u QM zahrnují problém nucené volby, které se dají zmírnit velkým počtem Q-typů a zvýšením statistické významnosti (Chráska, 2007, s. 235).
Otázku, zda mohou být svým způsobem QM a SD považovány za metody analýzy dat, necháváme na čtenářích. Platil by zde Bergmanův apel na odlišování metod sběru a analýzy dat?
3. Závěr
Bergmanova rekonceptualizace metod umožňuje větší flexibilitu pro aplikaci metod ve smíšeném výzkumu. V tomto kontextu byly představeny i metody SD a QM, o kterých lze tvrdit, že mají QL i QN vlastnosti, mohou pracovat s malým i velkým vzorkem, mohou a nemusejí formálně testovat hypotézy, poskytují velké množství dat a můžeme s nimi provádět mnoho analýz. Uvedené dokládá, že je možné je považovat za metody smíšené.
Literatura
[1] BAUMAN, Z. Sociologie: Malá moderní encyklopedie. Praha: Orbis, 1965.
[2] BERGMAN, M. M. The Straw Men of the Qualitative-Quantitative Divide and their Influence on Mixed Methods Reaserch . In BERGMAN, M. M. (Ed.) Advanced Mixed Method Reasearch: Theories and Applications. London: Sage Publications, 2008. S. 11-21. Článek přeložily pro pracovní účely XIX. konference ČAPV (Brno, 2011) K. Vlčková a M. Doskočilová (Brno: IVŠV).
[3] CRESWELL, J. W. - PLANO CLARK, V. L. Designing and Conducting Mixed Methods Research. Thousand Oaks, CA: Sage, 2006.
[4] GLASER, B. G. - STRAUSS, A. L. The discovery of grounded theory. New York: Aldine, 1967.
[5] HENDL, J. Kvalitativní výzkum. 2.aktual.vyd. Praha: Portál, 2008.
[6] HOMOLOVÁ, K. Pedagogicko-didaktické a psychosociální aspekty pubescentního čtenářství. Ostrava: OU, 2008.
[7] CHRÁSKA, M. Zkoumání individuální koncepce učitelů pomocí Q-metodologie. In AUPO: Studia pedagogica 2. Olomouc: UP, 1992. S. 122-145. ISSN 1803-7437.
[8] CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada, 2007.
[9] KERLINGER, F. N. Základy výzkumu chování. Praha: Academia, 1972.
[10] LAZARSFELD, P. F. - OBERSCHALL, A. R. Max Weber and Empirical Social Research. American Sociological Review. 1965, 30, 2. S. 185-199.
[11] LOUČKOVÁ, I. Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu. Praha: SLON, 2010.
[12] McDONALD, R. P. Faktorová analýza a příbuzné metody v psychologii. Praha: Academia, 1991.
[13] SLOŽILOVÁ, E. Pragmatismus jako filozofický základ smíšeného výzkumného designu. Pedagogická orientace. 2011, 21, 1. S. 51-69.
[14] TASHAKKORI, A. - TEDDLIE, C. Mixed Methodology: Combining Qualitative and Quantitative Approaches. In Applied Social Research Methods Series 46. London: Sage Publications, 1998.
[15] URBÁNEK, T. Psychosémantika: Psychosémantický přístup ve výzkumu a diagnostice. Brno: Psychologický ústav AV ČR, 2003.
[16] URBÁNEK, T. - DENGLEROVÁ, D. - ŠIRŮČEK, J. Psychometrika: měření v psychologii. Praha: Portál, 2011.
[17] VALA, J. Smíšený design ve výzkumu recepce poezie. In JANÍK, T. - KNECHT, P. - ŠEBESTOVÁ, S. (Eds.). Smíšený design v pedagogickém výzkumu: Sborník příspěvků z 19. výroční konference České asociace pedagogického výzkum. Brno: MU, 2011. S. 446-450.
[18] WOLF, R. M. Q-Methodology. In KEEVES, J. P. (Ed.). Educational research methodology, and measurement: an international handbook. 2nd ed. Cambridge: Cambridge University Press, 1997. S. 417-420.
Zpět na obsah / Back to content