| Ročník: 2013 | Volume: 2013 |
| Číslo: 1 | Issue: 1 |
| Vyšlo: 15. července 2013 | Published: July 15th, 2013 |
| Kopecký, Kamil - Krejčí, Veronika - Szotkowski, René.
Sdílení osobních údajů na internetu českými dětmi ve věku od 11 do 17 let – výsledky výzkumu.
Paidagogos, [Aktualizováno |
#7
Zpět na obsah / Back to content
Sdílení osobních údajů na internetu českými dětmi ve věku od 11 do 17 let – výsledky výzkumu
Sharing of personal data on the internet by czech chidren aged from 11 to 17 years – research results
Abstrakt: Příspěvek se zabývá problematikou sdílení osobních údajů u českých pubescentů a adolescentů v prostředí internetu. Zaměřuje se na typy sdílených osobních údajů, jejich nebezpečnost a možné zneužití. Dále monitoruje ochotu dětí sdílet fotografie obličeje s jinými uživateli internetu a sleduje rozdíly ve sdílení osobních údajů v různých věkových skupinách s ohledem na pohlaví dítěte. Příspěvek vychází z původního výzkumu uskutečněného autory textu (výzkumníky Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci), který byl realizován v roce 2011/2012 na vzorku 10 830 respondentů ve věkovém rozpětí od 11 do 17 let. Z celého výzkumu byly vybrány výsledky relevantní pro vymezenou problematiku.
Klíčová slova: Ochrana osobních údajů dětí, sdílení osobních údajů dětí, rizika sdílení osobních údajů, profilování, výzkum.
Abstract: The article deals with sharing of personal data by Czech pubescents and adolescents on the Internet. It focuses on types of shared personal data, their hazardousness and possible abuse. It also monitors children willingness to share photos of their faces with other Internet users and tracks the differences in personal data sharing in various age groups with regard to the sex of the child. The article is based on original research carried out by the text writers (researchers of the Center for the prevention of risky virtual communication Pedagogical Faculty of Palacky University in Olomouc), which was realized in 2011 on a sample of 10 830 respondents in the age range from 11 to 17 years. The results relevant for the specified issue have been selected from the whole research.
Keywords: Proteciton of children's personal data, sharing of personal data of children, the risks of sharing personal data, profiling, research.
Úvod
Problematika sdílení osobních údajů dětmi na internetu se v posledních několika letech stala v českém prostředí velice aktuální, a to v souvislosti hned s několika významnými trendy.
Od roku 2000 nastal mohutný nárůst online služeb, jež archivují osobní údaje svých uživatelů a umožňují tyto údaje dále sdílet (Google, MySpace, Facebook…) – dříve se sice jednalo o služby dostupné jen v cizím jazyce (angličtina, čínština, němčina, francouzština), ale v současnosti jsou přeloženy i do češtiny, což umožňuje jejich využití v našich podmínkách.
A také došlo k rozmachu rizikových komunikačních jevů spojených s internetem a mobilními telefony, který lze prokázat zvýšením počtu případů kyberšikany, sexuálního zneužití dítěte útočníkem v kyberprostoru, zneužití internetového profilu atp. (Sharing Personal and Sensitive Personal Information on Children and Young People at Risk of Offending, 2005).
V zahraničí byly realizovány četné výzkumy, zabývající se poskytováním osobních údajů uživateli na internetu, a jejich výsledky nejsou příliš pozitivní, jelikož upozorňují na stoupající procento dětí, které nekontrolovaně sdílí své osobní údaje s jiným uživateli na síti.
Například podle výsledků výzkumu serveru eMarketer (2007) je 75 % amerických dětí ochotno sdílet své osobní údaje a údaje o rodině s ostatními lidmi na internetu výměnou za přístup ke službám či produktům, jež se na něm nacházejí.
Dále je zajímavá statistika systému CheckFacebook (2012), monitorujícího uživatele Facebooku (FB) – největší sociální sítě na světě, na níž dochází k obrovskému sdílení dat. Podle CheckFacebook v Česku používá Facebook celkem 3 552 080 (ke dni 13. 2. 2012) lidí, přičemž 26,1 % z nich tvoří jedinci ve věku od 0-19 let.
Pro srovnání – u nově ustavené a nejrychleji rostoucí sociální sítě Google+ (2011) tvoří počet uživatelů mladších 18 let celkem 12 % všech přihlášených do této služby.
Existuje i několik kvalitativně orientovaných výzkumů, sledujících faktory ovlivňující sdílení osobních údajů na internetu (dětmi, dospělými), kupříkladu australský výzkum ACMA (2009) – Attitudes towards use of personal information online.
Pokud však nahlédneme do českého prostředí, zjistíme, že výzkumů, orientovaných na sdílení osobních údajů dětmi, které by byly provedeny na reprezentativních vzorcích, je poměrně málo. Za všechny lze uvést Nebezpečí internetové komunikace II (Krejčí, V.; Kopecký, K., 2011), jež bylo realizováno na 12 533 respondentech mladších 18 let a nabízí tak relevantní údaje pro populaci českých dětí.
Výzkumná zpráva například uvádí, že údaje, na jejichž základě může být dítě vysledováno v reálném životě (jméno spolu s příjmením atp.), zveřejňuje 72,97 % respondentů a sděluje 60,22 % respondentů. E-mailovou adresu podle této studie sdílí 63,19 % dotázaných českých dětí a telefonní číslo 22,8 % dětí atd.
Nutno podotknout, že zjištění z těchto výzkumů mnohdy vedou k právním úpravám, zaměřeným na ochranu osobních údajů dětí i dospělých (viz Dowty, T., 2008; Dowty, T.; Korff, D., 2009; Douglas, N.; Lilley, S. J. aj., 2004; Protecting Children’s Personal Information, 2006; Informační bulletin Úřadu na ochranu osobních údajů, 2010), a proto považujeme za nutné se této problematice dále věnovat.
V dalším textu tedy uvádíme dílčí výsledky námi zrealizovaného výzkumu v průběhu roku 2011/2012.
POPIS VÝZKUMNÉ PROCEDURY
Popis výzkumné procedury zahrnuje výzkumné cíle, na něž navážeme výzkumnými problémy (otázkami), dále hypotézy a popis výzkumného vzorku včetně metodiky výzkumu a časového harmonogramu.
Výzkumné cíle, problémy (výzkumné otázky) a hypotézy
Výzkumné cíle
Výzkum, zaměřený na problematiku osobních údajů, si kladl za cíl zjistit, kolik českých dětí sdílí citlivé údaje v prostředí internetu, o jaký typ údajů se nejčastěji jedná a kde na síti ke sdílení dochází nejvíce. Dále zjišťoval, zda děti poskytují osobní údaje na vyžádání a zda si uvědomují rizika takovéhoto chování. Cílem bylo také odhalit, jestli děti uveřejňují na internetu svou fotografii obličeje (ve spojitosti s možným zneužitím v rámci fenoménů, jako je kybergrooming či kyberšikana), a zjistit existenci rozdílů ve sdílení osobních údajů mezi pohlavími a vymezenými věkovými skupinami (11–14, 15–17 let).
Problémy (výzkumné otázky)
Vzhledem k povaze formulovaných cílů práce jsme si stanovili problémy deskriptivní a relační povahy.
U deskriptivních (popisných) problémů jsme hledali odpovědi prostřednictvím základních veličin popisné statistiky, které se odvíjely od zjištěných četností hledaných jevů.
Deskriptivní problémy (výzkumné otázky): Jaké osobní údaje děti zveřejňují na internetu? Které osobní údaje by poskytl nezletilý respondent jinému virtuálnímu uživateli? Které osobní údaje děti zaslaly svým kamarádům, známým či cizím lidem? Jaké osobní údaje byly od dětí na internetu požadovány (od kamarádů, známých, cizích lidí)?
A na relační (vztahové) problémy jsme si pokusně, předběžně, prozatímně odpověděli prostřednictvím hypotéz, jejichž platnost jsme ověřili za pomoci příslušných statistických testů významnosti.
Relační problémy (výzkumné otázky): Jaký je rozdíl mezi pohlavími ve sdílení fotografie obličeje na internetu? Jaký je rozdíl mezi pohlavími ve sdílení adresy bydliště na internetu? Jaký je rozdíl mezi pohlavími v poskytování telefonního čísla na internetu? Jaký je rozdíl mezi pohlavími ve sdílení adresy e-mailu na internetu?
Hypotézy
- H1 Mezi pohlavími jsou ve sdílení fotografií obličeje na internetu rozdíly.
- H2 Mezi pohlavími jsou ve sdílení adresy bydliště na internetu rozdíly.
- H3 Mezi pohlavími jsou ve sdílení telefonního čísla na internetu rozdíly.
- H4 Mezi pohlavími jsou ve sdílení e-mailové adresy na internetu rozdíly.
Věcné hypotézy jsou vyjádřeny věcnými, tedy neměřitelnými termíny, jež je nutno dále operacionalizovat. Ke každé věcné hypotéze jsme tudíž vytvořili hypotézy statistické, abychom mohli přesně zachytit, resp. změřit proměnné a následně je otestovat za pomoci statistických metod.
Verifikace statistických hypotéz ovšem neprobíhá izolovaně, ale vždy oproti jinému tvrzení, tzv. nulové hypotéze, viz „Výsledky výzkumu“, kde uvádíme kromě hypotézy věcné i statistickou, tj. nulovou (H0) a alternativní (HA).
Výzkumný vzorek
Základní soubor byl tvořen uživateli internetu a mobilních telefonů z řad žáků základních a středních škol v celé České republice.
Věk respondentů byl omezen 11–17 lety, přičemž jsme si toto údobí dále rozdělili do dvou věkových kategorií: 11–14 let, 15–17 let (střední školní věk 11–14 let, starší školní věk 15–17 let). K rozdělení do výše uvedených věkových kategorií jsme přistoupili s ohledem na možné rozdíly mezi pubescentními dětmi a dětmi na počátku adolescence.
Do výzkumu se zapojilo celkem 10 830 respondentů; počet platných odpovědí týkajících se sdílení osobních údajů n=8 963; počet platných odpovědí týkajících se osobních údajů, které by nezletilý respondent sdělil jinému virtuálnímu uživateli n=9 225.
Výzkumný vzorek sestával v 52,34 % případů z chlapců a ve 47,66 % z dívek. 57,13 % respondentů bylo ve věku 11 až 14 let a 42,87 % ve věku 15 až 17 let.
Zastoupeny byly všechny kraje České republiky, nejvíce respondentů jsme ovšem zaznamenali v oblasti Moravskoslezského kraje, Hlavního města Prahy a Kraje Vysočina.
Vzhledem ke zkušenostem z minulých let jsme upustili od výběru respondentů ze základního souboru do výzkumného vzorku. Byli jsme si totiž jisti tím, že jich získáme dostatečné a hlavně reprezentativní množství. Pokud by tomu však nebylo, museli bychom reprezentativnost zajistit odpovídajícím druhem výběru, v našem případě tzv. prostým náhodným výběrem.
Metodika výzkumu
Výzkum byl s ohledem na zamýšlené množství respondentů orientován kvantitativně, a jako výchozí výzkumná procedura byla zvolena metoda dotazníku.
Výzkumný nástroj čítal celkem 71 položek, z toho 40 dichotomických, 2 polytomické, 22 s vice možnými odpověďmi a 7 položek otevřených, jež vznikly na základě teoretických poznatků a byly sestaveny takovým způsobem, aby reflektovaly stanovené cíle a vzniklé problémy.
Dotazník byl respondentům distribuován elektronicky (on-line) prostřednictvím dotazníkového systému E-Bezpečí, který zahrnuje e-mailové adresy 8 641 škol, školských zařízení, spolků zaměřených na děti a mládež a jiných institucí v celé České republice.
Soupis adres pořídili členové týmu E-Bezpečí v letech 2009 a 2010 z veřejně dostupných zdrojů, a to z důvodu realizace předchozích výzkumných šetření.
Anonymní dotazník, jenž automaticky ověřoval, odkud byl odeslán (IP adresa, regionální příslušnost atd.), nabízel možnost uvedení e-mailové adresy školy, skrze niž mohli být její zástupci v kontaktu s výzkumným týmem – některé školy, zapojené do výzkumného šetření, například požádaly o izolaci svých dat, které pak využily pro přípravu tzv. minimálních preventivních plánů školy.
Časový harmonogram výzkumu
Příprava výzkumu byla zahájena 1. 3. 2011, sběr dat probíhal od 1. 11. do 30. 11. 2011. A jejich vyhodnocení bylo realizováno v průběhu ledna a února roku 2012.
DÍLČÍ VÝSLEDKY VÝZKUMU
Získaná data byla převážně na nominální a ordinální úrovni měření, čemuž odpovídalo i jejich následné zpracování, použité numerické operace a statistika.
Data jsme nejprve uspořádali a poté sestavili do tabulek četností.
Deskriptivní problémy byly řešeny skrze základní veličiny popisné statistiky (výpočet charakteristik polohy – míry ústřední tendence, výpočet procent) a nechybělo ani jejich grafické znázornění.
K testování hypotéz jsme využili test nezávislosti chí-kvadrát pro čtyřpolní tabulku. Veškeré testování proběhlo na hladině významnosti α = 0,01.
Deskriptivní výsledky
V deskriptivně orientované části výzkumu jsme sledovali, které osobní údaje měly děti v danou chvíli umístěny na internetu a které osobní údaje byly schopny sdílet s dalšími osobami, jež znaly pouze přes síť (rozuměj Internet).
K tomuto účelu byly v dotazníku formulovány následující položky:
Q687 Které z těchto osobních údajů máš zveřejněny na internetu?
Z citlivých osobních údajů české děti sdílejí nejčastěji jméno a příjmení (80,4 %), dále e-mailovou adresu (65,8 %) a fotografii svého obličeje (58,4 %) – viz tabulka č. 1.
Z četností odpovědí na tuto položku dotazníku také vyplynulo, že fotografii obličeje sdílejí častěji dívky (58,91 %) než chlapci (41,09 %).
Statisticky jsme si ovšem tuto skutečnost ověřovali i v rámci relační části výzkumu, kde jsme testovali platnost námi stanovených hypotéz.
Stran věkových rozdílů jsme dospěli k závěru, že mladší děti (11–14 let) sdílejí fotografie obličeje přibližně stejně často (50,2 %) jako děti starší (15–17 let), (49,8 %).
Q688 Které z těchto osobních údajů bys sdělil/poslal svému kamarádovi/známému, kterého znáš pouze z internetu? Představ si, že se znáte delší dobu a dobře si rozumíte.
Tato otázka zjišťovala, které osobní údaje jsou čeští pubescenti a adolescenti ochotni sdělit dalším uživatelům internetu, s nimiž jsou sice delší dobu v kontaktu, ale k osobnímu setkání mezi nimi nikdy nedošlo.
Z tabulky č. 2 je patrno, že první pozice pořadí nejvyšší četnosti (Jméno a příjmení, E-mail…) kopírují pozice osobních údajů otázky předcházející.
Vztah obou typů dat, získaných z uvedených položek dotazníku (Q687 a Q688), lze vyjádřit polygonem četností, viz graf č. 1, jenž nám ukazuje převahu uživatelů sdílejících své osobní údaje na internetu dobrovolně, bez účasti jiných osob.
Děti tedy k uveřejnění svých osobních údajů nepotřebují zájem druhé osoby, činí tak zcela ze své vůle – toto chování je příznačné zejména v prostředí sociálních sítí, jako je Facebook, Libimseti.cz atp.
Sdílení fotografie obličeje na požádání jiných osob monitorují otázky Q688 a Q690.
Q688 Chtěl po tobě kamarád/známý, kterého znáš pouze z internetu a nikdy jsi ho ve skutečnosti neviděl, fotografii obličeje?
Q690 Poslal jsi mu ji?
Z výsledků vyplynulo, že 30,51 % dětí bylo jinými osobami na internetu požádáno o zaslání fotografie obličeje, přičemž 64,51 % respondentů z cílové skupiny oslovených představovaly dívky. Za těchto okolností lze tedy hledat souvislost s rizikovými komunikačními jevy, jako je sexting a kybergrooming (Krejčí, V.; Kopecký, K., 2010), v rámci nichž jsou kontaktovány převážně dívky/ženy.
Stran věku jsou častěji s žádostí o poskytnutí fotografie obličeje oslovovány děti starší 15 let (58,64 %).
Testování hypotéz
HYPOTÉZA č. 1: Mezi pohlavími jsou ve sdílení fotografií obličeje na internetu rozdíly.
H0 Sdílení fotografií obličeje na internetu je mezi dívkami a chlapci stejné.
HA Sdílení fotografií obličeje na internetu je mezi dívkami a chlapci rozdílné.
Testování hypotézy:
Závěr:
K výpočtu testu nezávislosti chí-kvadrát pro čtyřpolní tabulku byl využit statistický software STATISTICA verze 9. Vypočítaná hodnota testového kritéria χ2 = 467.
Obvykle je nutno hodnotu vypočítaného testového kritéria porovnat s hodnotou kritickou pro zvolenou hladinu významnosti a počet stupňů volnosti. My jsme však k tomuto kroku přistoupit nemuseli, jelikož nám aplikace STATISTICA automaticky spočítala příslušnou signifikanci (hodnotu významnosti) p, kterou lze jednoduše porovnat se zvolenou hladinou významnosti.
Námi vypočítaná signifikance pro H1 p = 0,0000 je výrazně nižší, než stanovená hladina významnosti α = 0,01, a proto odmítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní. Sdílení fotografií obličeje na internetu je mezi dívkami a chlapci rozdílné.
Dle zjištěných četností, viz tabulka 3, lze konstatovat, že dívky sdílejí fotografii obličeje na internetu častěji než chlapci. Vzhledem k tomu, že sdílení fotografií obličeje na internetu řadíme mezi obzvláště rizikové jednání, a to zejména v dětském věku, měla by našim závěrům odpovídat dostatečná prevence.
HYPOTÉZA č. 2: Mezi pohlavími jsou ve sdílení adresy bydliště na internetu rozdíly.
H0 Sdílení adresy bydliště na internetu je mezi chlapci a dívkami stejné.
HA Sdílení adresy bydliště na internetu je mezi chlapci a dívkami rozdílné.
Testování hypotézy:
Závěr:
Vypočítaná hodnota testového kritéria χ2 = 78,7. Vypočítaná signifikance pro H2 p = 0,0000 je výrazně nižší, než stanovená hladina významnosti α = 0,01, proto odmítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní. Sdílení adresy bydliště na internetu je mezi chlapci a dívkami rozdílné.
Dle zjištěných četností, viz tabulka 4, lze konstatovat, že chlapci sdílejí adresu bydliště na internetu častěji než dívky.
HYPOTÉZA č. 3: Mezi pohlavími jsou ve sdílení telefonního čísla na internetu rozdíly.
H0 Sdílení telefonního čísla na internetu je mezi chlapci a dívkami stejné.
HA Sdílení telefonního čísla na internetu je mezi chlapci a dívkami rozdílné.
Testování hypotézy:
Závěr:
Vypočítaná hodnota testového kritéria χ2 = 145,06. Vypočítaná signifikance pro H3 p = 0,0000 je výrazně nižší, než stanovená hladina významnosti α = 0,01, proto odmítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní. Sdílení telefonního čísla na internetu je mezi chlapci a dívkami rozdílné.
Dle zjištěných četností, viz tabulka 5, lze konstatovat, že chlapci sdílejí telefonní číslo na internetu častěji než dívky.
HYPOTÉZA č. 4: Mezi pohlavími jsou ve sdílení e-mailové adresy na internetu rozdíly.
H0 Sdílení e-mailu na internetu je mezi dívkami a chlapci stejné.
HA Sdílení e-mailu na internetu je mezi dívkami a chlapci rozdílné.
Testování hypotézy:
Závěr:
Vypočítaná hodnota testového kritéria χ2 = 6,24. Vypočítaná signifikance pro H4 p = 0,0125 je vyšší, než stanovená hladina významnosti α = 0,01, proto odmítáme alternativní hypotézu a přijímáme hypotézu nulovou. Sdílení e-mailu na internetu je mezi dívkami a chlapci stejné.
Lze konstatovat, že dívky i chlapci sdílejí e-mail na internetu stejně často.
ZÁVĚR
Příspěvek prezentoval část výzkumu realizovaného v průběhu roku 2011/2012, který byl orientován na problematiku sdílení osobních údajů dětmi na území České republiky. Vzorek respondentů činil 10 830 jedinců ve věku od 11 do 17 let, z čehož lze usuzovat, že byl dostatečně reprezentativní.
Jak bylo naznačeno v úvodu, otázka sdílení osobních údajů, a to zejména dětmi, je v poslední době velice aktuální a dokladem toho jsou mimo jiné i výsledky našeho zkoumání.
Z deskriptivní oblasti výzkumu vyplynulo, že mezi nejčastěji sdílené osobní údaje dětmi na internetu patří jméno a příjmení, pak e-mailová adresa a fotografie obličeje, kterou uveřejňují hlavně dívky ve věku 11–17 let.
Fotografie obličeje představuje v rukách „kyberútočníka“ velice účinnou zbraň (obzvláště pokud je zneužita k útoku na sexualitu dítěte), což potvrzuje zvýšený zájem uživatelů internetu o tento osobní údaj – přes 30 % dětí bylo jinými osobami na internetu požádáno o zaslání fotografie obličeje (64,51 % respondentů z cílové skupiny oslovených představovaly dívky).
Zajímavé pro nás bylo zjištění, že děti nepotřebují k uveřejnění svých osobních údajů zájem druhé osoby, protože tak činí zcela ze své vůle, přičemž toto chování je typické v souvislosti s užíváním sociálních sítí, jako je Facebook, Libimseti.cz apod.
V rámci relační části výzkumu jsme si potvrdili, že dívky sdílejí fotografii obličeje na internetu častěji než chlapci. A dále jsme odhalili, že chlapci sdílejí adresu bydliště a telefonní číslo na internetu častěji než dívky, přičemž ve sdílení e-mailu nejsou mezi pohlavími rozdíly.
Literatura
[1] Attitudes towards use of personal information online. Qualitative research report. ACMA.. [online], [Citováno 2010-3-3] 2009. Dostupné na www: <http://www.acma.gov.au/ webwr/_assets/main/lib310665/attitudes_towards_use_of_personal_info.pdf>.
[2] DOUGLAS, N. - LILLEY, S. J. - KOOPER, L. - DIAMOND, A. Safety and justice: sharing personal information in the context of domestic violence – an overview.. [online] 2004. Dostupné na www: <http://www.eurowrc.org/01.eurowrc/04.eurowrc_en/GB_UNITED KINGDOM/Sharing personal information - domestic violence.pdf>.
[3] DOWTY, T. Sharing children’s personal data. Nuffield Foundation.. [online] 2004. Dostupné na www: <http://www.nuffieldfoundation.org/sharing-childrens-personal-data>.
[4] DOWTY, T. - KORFF, D. Protecting the Virtual Child – the law and children’s consent to sharing personal data. London: The Huffield Foundation + ARCH. [online] 2009. Dostupné na www: <http://www.nuffieldfoundation.org/sharing-childrens-personal-data>.
[5] eMarketer – digital inteligence. [online] 2007. Dostupné na www: <www.emarketer.com>.
[6] Google+ Statistics. [online] 2011. Dostupné na www: <https://newsletter 2.bimeapp.com/players/dashboard/googleplus>.
[7] Informační bulletin (1/2010) – Úřad na ochranu osobních údajů. [online] 2011. Dostupné na www: <http://www.uoou.cz/files/zpravodaj/bulletin_2010_01.pdf>.
[8] KREJČÍ, V. - KOPECKÝ, K. Nebezpečí internetové komunikace I.. [online] 2010. Dostupné na www: <www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/doc_download/1-nebezpei-elektronicke-komunikace-1-2009-2010>.
[9] KREJČÍ, V. - KOPECKÝ, K. Nebezpečí internetové komunikace II.. [online] Olomouc: Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, 2010. Dostupné na www: <www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/doc_download/2-nebezpei-elektronicke-komunikace-2-2010-2011>.
[10] Protecting Children’s Personal Information ICO Issues Paper. [online] 2006. Dostupné na www: <http://www.ico.gov.uk/upload/documents/library/data_protection/detailed _specialist_guides/issues_paper_protecting_chidrens_personal_information.pdf>.
[11] Sharing Personal and Sensitive Personal Information on Children and Young People at Risk of Offending. Youth Justice Board of England and Wales. [online] 2005. Dostupné na www: <http://www.yjb.gov.uk/publications/Resources/Downloads/Sharing Personal and Sensitive Personal Information on Children and Young People at Risk of Offending.pdf>.
[12] CheckFacebook. [online] 2012. Dostupné na www: <http://www.checkfacebook.com/>.
Zpět na obsah / Back to content